Penze v Rakousku určuje stanovený věk pro odchod do důchodu, který je 65 let u mužů a 60 let u žen. Pouze státní úředníci mají jednotný zákonenm daný důchodový věk – 65 let pro muže i pro ženy. Většina Rakušanů ovšem odchází do penze mnohem dříve.
Průměrný věk, v němž začíná pro většinu penze v Rakousku, je 58 let u mužů a 57 let u žen. Rakouský penzijní systém se skládá ze tří pilíř.
První pilíř je průběžně financovaný systém s téměř univerzálním pokrytím všech pracovníků/zaměstnanců a osob samostatně výdělečně činných a je financován z příspěvků od zaměstnavatelů a pracovníků/zaměstnanců [daň ze mzdy].
Rozdíl mezi příspěvky do systému a výdaji [penzemi] činí přibližně cc 30 % všech výdajů. Tento rozdíl je hrazen státními prostředky, které pocházejí z obecných daní, jako je například daň z přidané hodnoty.
Penze v Rakousku určuje pracuje s II. pilířem
Ten pracuje v principu zaměstnaneckého penzijního pojištění. Lidé pracující ve středních a velkých podnicích většinou využívají systémy druhého pilíře financované zaměstnavateli. V roce 2012 se tento systém vztahoval na 820 000 pracovníků/zaměstnanců [= 25 % všech zaměstnanců v Rakousku] a 76 500 lidí v důchodu již z tohoto druhé pilíře pobíralo penzi [v roce 2012]. Tento počet přitom stále růste.
Třetí pilíř je o individuálním penzijním spoření. V tomto systému se může každý, kdo má v Rakousku pravidelný příjem, zaregistrovat do soukromého penzijního plánu. Stát systém podporuje formou ročních příspěvků ve výši 4,5 % z nově uspořené částky. Druhý i třetí pilíř je podporován státem.
Německý penzijní systém se skládá ze tří pilířů
Také Němci pracují (systém reformovali v roce 2006) se třemi důchodovými pilíři. Druhý pilíř je povinný. Němci stejně jako třeba Britové si tak začínají spořit na penzi v tom okamžiku, kdy začnou pracovat. Systém se skládá se ze státní penze [I. pilíř], povinného pojištění [II. pilíř] a dobrovolného pojištění [III. pilíř].
V I. pilíři jsou povinné odvody pro všechny, kdo v Německu pracují. Ale i v něm jsou určité výjimky. Do speciálním režimu spadá například systém odvodů a výplaty pojistného u státních úředníků, kteří si z celkových výdajů na penze berou překvapivě vysokých 12 %.
Polský penzijní systém se skládá ze tří pilířů
I v Polsku došlo [v roce 1998] k rozdělení důchodového systému do tří pilířů. První je průběžný a zajišťuje ho polský Ústav sociálního pojištění. Druhý pilíř stojí na povinném vstupu do otevřených penzijních fondů [OFE]. Třetí pilíř je pak o dobrovolných individuálních důchodových účtech [IKE], od roku také IKZE, individuálních účtů sociálního zabezpečení.
Úspěchem přitom je, že otevřené penzijní fondy ve druhém pilíři velkou část prostředků od polských střadatelů investují přímo na polské burze cenných papírů, čímž ji dodávají likviditu. Jenom v akciích drží Poláci 100 miliard polských zlotých. Do akcií přitom mohou investovat maximálně 48 % kapitálu.
Český penzijní systém rovná se dva pilíře
I Česká republika měla III. pilíře státem podporovaného penzijního systému, ovšem jenom chvíli [cca 2 roky]. II. pilíř byl zrušen. Kdo se ho zúčastnil, vydělal, protože státním příspěvkem byla v jeho případě úleva na měsíčních povinných odvodech na sociálním pojištění. Jeden z argumentů pro zrušení II. pilíře bylo i to, že peníze, které stát vrací lidem, státu chybějí.
