Stalo se národním sportem půjčovat si peníze a nesplácet je

Zákon o spotřebitelském úvěru ukládá, že každý, kdo chce poskytovat úvěry, musí disponovat základním kapitálem alespoň ve výši 20 milionů korun. Ale musí splňovat i další podmínky. Jak se teď budou půjčovat peníze?

FinTag.cz přináší rozhovor s jedním z poskytovatelů úvěrů, který na trhu působí bezmála 30 let. Podle něj se stalo národním sportem půjčovat si peníze a nesplácet je. I z toho důvodu si přeje zůstat v anonymitě.

Mimo jiné říká: „Bylo by velmi zdravé, kdyby sem proniklo více zahraničních bank a nabídly své služby. Žil jsem v USA, kde je přístup bank ke klientům úplně odlišný, tam klientům vyjdou vstříc v jakémkoli směru, protože si ho skutečně váží.“

Na trhu s úvěry a půjčkami se pohybujete od 90. let. Co říkáte jeho vývoji?

Začínal jsem jako tipař na základě živnostenského listu. Postupem času, jak jsem získával zkušenosti, jsem si založil vlastní podnik. Poměry na trhu v 90. letech byly opravdu diametrálně odlišné. Banky měly tehdy zájem o klienty a snažily se i o financování mnoha podnikatelských projektů. V podstatě už tehdy ale přibývalo odmítnutých žadatelů bankou, kteří měli problém získat půjčku jinde, takže mnoho lidí se brzy dostávalo do svízelné situace bez východiska si peníze půjčit. A nejenom půjčit, ale půjčit si tak, aby mohli úvěr bezproblémů splácet. Teď mluví o vysokých úrocích a poplatcích. Nebo nemožnosti se za úvěr zaručit. A to byl pro mne první impuls, jak těmto lidem pomoci. Ostatně sám jsem byl jeden z nich.

Snadnou kořistí pro vlky

Jak se změnil trh s půjčkami a úvěry? Co dnes znamená půjčovat si peníze?

Proměny trhu jsou znatelné ve všech směrech. Klienti a dlužníci byli dříve mnohem zodpovědnější, ale postupem let kvůli tomu, jak se ta společnost vyvíjela, ale také kvůli reportážím o lichvářích a jejich likvidačních podmínkách ve smlouvách začali dlužníci posilovat své sebevědomí s tím, že nemusejí splácet své závazky. No a pokud by jejich věřitel chtěl půjčku zpět, tak na něho pošlou nějakého novináře a on dá pokoj. To se postupně stalo národním sportem, půjčovat si, peníze nesplácet a všechny nazývat lichváři. Takže mnoho subjektů podnikající v této oblasti muselo upravit své podmínky a být přísnější, což si vlastně klienti způsobili sami svým přístupem.

Mnozí lidé nemají dobré zkušenosti s nebankovními poskytovateli úvěrů. Proč?

Nebankovních společností zde vyrostlo opravdu mnoho a jsem přesvědčen, že mnohé mají průhledné a férové jednání na právní úrovni. Na trhu jsou ale i podvodné firmy, které poznáte dle poplatků předem. Veškerá varování k těmto praktikám jsou ovšem marné, lidé jim denně platí nemalé částky. Je to stejné jako u předváděcí akce či volání na číslo 900… Pokud je někdo naivní a důvěřivý, tak bude vždy snadnou kořistí pro tyto vlky.

Tomu, jak banky půjčují peníze, přestávám rozumět

Co říkáte na nabídku bank? Umějí půjčovat peníze?

Co se týče bank, tak jejich nabídka i produkty se rozrostly, což je pro klienty pozitivní. Každý si chce vybrat jen to nejlepší… Já osobně jsem v bance nikdy nepracoval, takže neznám politiku bank vůči klientům. Jak banky během let ale pozoruji, tak celkem přestávám rozumět jejich logice posuzování, komu poskytnou úvěr a komu už ne.

Jak to myslíte?

Denně vidíme reklamy za obrovské peníze na finanční produkty. Člověk z nich má až pocit, že banky půjčky a úvěry rozdávají každému kolemjdoucímu. Jen tak u dveří. Když ale přistoupíte k přepážce se žádostí o nabízený produkt, tak se minimálně setkáte s velkou administrativní zátěží. Už to člověka slušně otráví. A další problém je to, že úroky a poplatky nejsou nikdy, jak je ukazuje reklamy banky. Většinou tam v zákrytu je nějaký fígl, který všechno jen zkomplikuje a prodraží. No a další problém je, když vám půjčku zamítnou. Bylo by velmi zdravé, kdyby sem proniklo více zahraničních bank a nabídly své služby. Žil jsem ve Spojených státech amerických. Tam je přístup bank ke klientům úplně odlišný. Tam klientům vyjdou vstříc v jakémkoli směru, protože si ho skutečně váží.

Zákon o spotřebitelském úvěru

Co si myslíte o změnách, který přinesl zákon o spotřebitelském úvěru a de facto zamezil tomu, aby na našem trhu s úvěry působilo tolik subjektů jako dříve? Respektive trh „vyčistil“ hlavně pro silné finanční skupiny a banky. 

Co se týče tohoto zákona o spotřebitelském úvěru, tak jsem z něho stále velmi rozpačitý stejně jako právníci. Neustále se ptám, kdo vlastně z klientů může žádat o půjčku? Koho kdo vlastně chrání? Komu má zákon pomoci? Po jeho prvním prostudování jsem měl pocit, že to v žádném případě není ochrana spotřebitele. Měl jsem pocit, že je to spíše likvidace jeho plánů a potřeb. Podmínky, které určují schválení žádosti o úvěr, jsou velice přísné. A to jak pro dlužníka, tak pro věřitele. Vyplývá mi z toho, že tady zase někdo vyčistil trh pro velké banky a de facto zrušil trh s poskytováním půjček, jak fungoval doteď. To znamená, žádná účinný regulace, ochrana, nastavení podmínek, ale spíše dání trhu do rukou velkým bankám. A konec všeho ostatního.

Jaké to má dopady v praxi?

Můj názor je, že ti ze zájemců o úvěr, které odmítnou banky i nebankovní instituce, znovu začnou dělat zoufalé kroky a podepíší cokoli s kýmkoli za rohem. Hlavně aby získali peníze na své potřeby. Zákon o spotřebitelském úvěru opomněl vysvětlit, kde si mají půjčit zamítnutí žadatelé o úvěr u bank či nebankovních společností, kterých je už dnes obrovské množství a denně jich navíc přibývá. A tak hledají cesty, jak se dostat k penězům, přičemž kolem nich se vždy najde nějaký dobrák, který jim takzvaně pomůže. Když uvidí, že mají něco, co se dá zpeněžit. V tomto ohledu pak jako problémové vidím hlavně seniory. A hlavně ty, kteří vlastní nějaké nemovitosti, protože nabídka úroků a zpětných hypoték v jejich případě nebude brát konce. Samozřejmě mluvím o šedé zóně.

Daniel Tácha