Pevné doplatky za léky na recept jsou jako téma stále na stole. Jejich příznivci se zaštiťují pohodlnou jistotou pacienta koupit si v kterékoli lékárně kterýkoli lék za stejnou cenu. Jenomže, jak říká v rozhovoru s Fintag.cz, náměstek ministra zdravotnictví Filip Vrubel: „Pevné doplatky za léky by dramatickým způsobem zvedly doplatky pacientům!“
Pevné doplatky na léky z veřejného zdravotního pojištění se jako téma prosadilo loni. Tehdy se na sjezdu ve středočeském Benešově členové České lékárnické komory usnesli, že chtějí zavedení pevných doplatků na léky pro všechny pacienty v každé lékárně. Podle nich jsou jednotné doplatky běžné téměř v celé Evropě.
„Jenomže ve chvíli, kdy bychom chtěli zavést pevné ceny léčiv, aby lék stál ve všech lékárnách stejně, tak to lze udělat jen několika způsoby. Ten nejjednodušší [pevné doplatky za léky na recept] je zároveň ten nejhorší, protože by dramatickým způsobem zvedl doplatky pacientům. Anebo by vedl k nárůstu úhrad zdravotních pojišťoven,“ vysvětluje náměstek ministra zdravotnictví Filip Vrubel, který dodává, že v případě doplatků za léky je řeč o objemu prostředků ve výši 10 až 15 mld. Kč ročně.
Jak se váš úřad obecně staví k návrhu na pevné doplatky za léky?
Z naší strany není ideologická nechuť k tomu mít pevné ceny nebo doplatky za léky na recept, ale je tu velká obava z toho, že nejsme schopni implementovat takovouto legislativu, aby to nemělo dopad na pacienta nebo na pojišťovnu.
Jak by zavedení pevných doplatků proměnilo cenotvorbu léků a léčiv v ČR?
Museli bychom říci, že všechny ceny léků a léčiv, které jsou dneska ceny maximální budou ceny pevné. Realita je ale taková, že výrobci neuvádějí léky za maximální ceny, ale za nižší ceny. Někdy ta vata, ten polštář mezi tou cenou maximální a reálnou je v desítkách procent. Pokud bychom řekli, že nechceme uplatňovat tu nižší cenu, ale budeme uplatňovat pevnou a maximální cenu, aby platila všude stejně, byla garantovaná, tak de facto říkáme, že farmaceutický průmysl si může uplatnit přirážku na ceně.
Zdražení pro pacienta
K čemu by to vedlo?
Zjednodušeně řečeno by to vedlo k tomu, že zbohatne pouze farmaceutický průmysl, ale buďto pacient nebo zdravotní pojišťovna bude muset tuto přirážku doplatit. Doplatit to, co je dnes ten cenový polštář. A to je podle nás špatně. Tudíž nemůžeme k řešení přejít tímto jednoduchým způsobem.
Jak by se to dotklo pacienta?
Přepočítáno na obyvatele ČR by to při 15 miliardách korun znamenalo zvýšení nákladů na léky a léčiva o 1 500 Kč ročně na hlavu. Podle dvou let starých dat ČSÚ přitom už v roce 2016 ročně vydával každý obyvatel ČR na léky v průměru 2 500 Kč. Například u čtyřčlenné domácnosti pak výdaje za léky ročně vyšla na 10 000 korun. Po zavedení pevných doplatků za léky na recept by to pak bylo ale už 16 000 korun. A v cenách z roku 2016.
Znáte jiné způsoby?
Všechny ostatní způsoby by znamenaly totální změnu systému stanovování cen úhrad. A muselo by to být spojeno s procentním systémem úhrad nebo nějakými tendry, což je něco, co v České republice není historicky zavedeno. Nemáme s tím historickou zkušenost… Muselo by jít o převzetí nějakého zahraničního modelu financování léků a léčiv. Ale když si uvědomíte, že veškeré financování léčiv je součástí financování zdravotnictví, tak to je v každé zemi velmi specifické. Tedy nelze jenom něco tak překopírovat, aby to fungovalo.
Ceny léků
Nakolik efektivně funguje podle vás současný trh s léky a léčivy v ČR, v němž se ročně protočí cca 60 miliard korun?
Můj názor je takový, že náš současný systém je maximálně efektivní co do nákladů. Úhrady zdravotního pojištění jsou postaveny na nejnižší unijní ceně všech v zásadě zaměnitelných léčiv. Systém je nastaven směrem dolů, co se týče nákladů. Pravda je, že je to velmi složitý systém. Vyznat se v něm a chápat konsekvence je dneska schopno jen několik málo odborníků. Do určité míry je to ale daň za jeho efektivitu.
Myslíte, že by stálo za to zjednodušit ten systém?
Čím více zjednodušíme ten systém, tím se stane dražším pro pacienty, respektive veřejné zdravotní pojištění. To je otázka státu, nakolik najde rovnováhu mezi tím vším. Nakolik chce ten systém zprůhlednit a zjednodušit? To by ale pak znamenalo odbourat mnoho výjimek, které jsou dnes v zákoně. A ty výjimky jsou hlavně o tom, jak něco někde ještě zlevnit, jak ještě někde zajistit úspory atd.
Dostupnost lékárenské péče
Někteří z lékárníků uvádějí, že pokud nebudou zavedeny pevné doplatky na léky v budoucnu skončí 600 až 800 lékáren.
Já si myslím, že ta čísla, která jste uvedl, jsou přehnaná. Realita bude jiná. Aktuální čísla ukazují, že pokud dochází v absolutním počtu někde k zavírání lékáren, tak se bavíme o počtu někde kolem stovky. To ale neznamená, že tu máme o sto lékáren ročně méně, protože na jiných místech vznikají desítky nových lékáren. ČR má stabilní počet lékáren. Samozřejmě dochází k nějakým lokálním změnám. Pravděpodobně ubývají lékárny v méně zalidněných oblastech. Ale zase více vznikají lékárny ve velkých aglomeracích. To je ale přirozené a odpovídá to tomu, že kde je malý počet obyvatel nelze uživit tři, čtyři lékárny.
Na druhou stranu je tu ale i dostupnost lékárenské péče…
Samozřejmě je pro nás důležité, aby dostupnost lékárenské péče zůstala zajištěna. Ale v tomto případě dostupnost zajištěna skutečně je, i když v daném místě bude lékárna pouze jedna. Takže ono je potřeba se na to dívat z hlediska, co ten stát a rezort chce. A to je na jedné straně dostupnost lékárenské péče, to ano, ale na straně druhé ne to, abychom subvencovali lékárenský trh. Tedy, že bychom dávali peníze ze státního rozpočtu, zdravotního pojištění, jenom na to, aby někde byla celá řada lékáren.
