Média si poprávu všímají případů, kdy pojišťovny odmítají platit klientům, kteří se ocitli spolu se svými rodinami v problémech. Praxe však ukazuje i příklady, kdy pojištění života, respektive životní pojištění zafunguje přesně, jak má.
Libuše B. pracovala jako manažerka v nadnárodní korporaci s příjmem kolem 70 tisíc korun měsíčně. Do té doby, než jí lékaři diagnostikovali rakovinu. S nemocí bojovala dva roky. Nakonec jí podlehla. Rodina byla přitom závislá zejména na jejím příjmu, protože manžel vydělával o více než půlku méně. Štěstím v neštěstí se tak stalo, že Libuše B. měla uzavřené kvalitní životní pojištění.
Boj s nemocí
První rok nemoci Libuše B. pobírala nemocenskou ve výši 23 tisíc korun a domácnost fungovala z finančních rezerv, kterou si systematicky tvořila osm let. Druhý rok byl Libuši přiznán invalidní důchod ve výši 18 000 korun měsíčně. Po roce byla Libuši přiznána invalidita třetího stupně, kterou měla pojištěnou, a dostala od pojišťovny pojistné plnění ve výši 2 500 000 korun. Když Libuše B. zesnula, pojišťovna vyplatila na její účet pojistné plnění ve výši 2 000 000 korun.
Pojištění pomohlo
Pojištění života matce desetiletého syna nevrátí, ale jedná se o dobrý příklad, kdy správně sjednané životní pojištění zafungovalo přesně tak, jak mělo. Libuše B. byla v odpovídající výši pojištění proti riziku úmrtí i invalidity. Jí nastavené pojistné částky odpovídaly jejímu příjmu, na který byla rodina zvyklá z dob, kdy pracovala. A stejně tak správně měla nastevenou pojistnou částku u rizika nejdůležitějšího a nejvíce ohrožujícího. To znamená rizika umrtí. Pojištění jí život nevrátí, stejně jako nevrátí matku jejímu dětem, ale rodině pomohlo finančně překlenou období, kdy se jí snížil příjem o polovinu. A rodině finančně pomůže i do budoucna.
Před každým uzavřením pojistné smlouvy by se měl každý nejdříve zorientovat v typech rizik, kvůli kterým si životní pojištění sjednává. Nejčastěji se jedná o riziko úmrtí, invalidity, závažných onemocnění, trvalých následků úrazem nebo riziko pracovní neschopnosti.
