Pojistit se chtěl čerstvý otec od rodiny Josef M. s měsíčním příjmem 30 tisíc korun čistého a hypotékou na krku. Dočetl se, že jenom tím se ochrání před situací, když by mu selhalo zdraví a nemohl vydělávat peníze. Nabídka pojištění ho však překvapila. Pojisti se chtěl plně a co nejlevněji.
Pojištění mělo být sjednané pro případné krytí těch nejvážnějších životních rizik ve výši tří miliónů korun. Tolik činila jeho hypotéka. Pojistit se chtěl pro případ smrti, invalidity a vážné nemoci. Do svého pojištění chtěl dávat zhruba tisíc korun měsíčně. Jenomže – to nešlo.
Pojistka za šest tisíc korun
Problém byl v tom, že Josef M. nechtěl hledat kompromisy ve věci pojistných částek. Pojištění úmrtí chtěl mít přirozeně pojištěné na několik milionů korun, jenomže stejně tak chtěl mít pojištěny ostatní rizika. Jako byla invalidita či pojištění vážné nemoci ve všech skupinách nemocí, které toto pojištění nabízí.
Pojistit se chtěl i před ztrátou zaměstnaní a pojistit se chtěl také tak, aby v případě úrazu dostával denní odškodné. To všechno ale jeho pojistku navyšovalo. Jiný problém byl, že Josef M. oslavil 35 let.
To znamená, že pro pojišťovnu se stal jako každá jiná osoba v tomto věku už rizikovým pojištěncem. Pojistné plnění je z její strany spíše pravděpodobnější, a tak požaduje za pojistku více peněz než u lidí mladšího věku. A to spolu s vysoko nastavenými limity u požadovaného připojištění bylo důvodem, proč mu pojišťovna nabídla smlouvu za šest tisíc korun měsíčně.
Slevil ze svých nároků
Josef M. pochopil, že pojistit se za levno nepůjde. Pochopil, že ceny pojištění se pohybují v jiných relacích, než si původně představoval. I tak to ale vzal sportovně a nevzdal svůj plán pojistit se. Dohodl se na pojistce pouze s krytím rizika smrti ve výši jím požadovaných tří milionů korun za 690 korun měsíčně. Ovšem za cenu, že ponížil pojistné částky u všech ostatních pojištěných rizik.
