Čeští exportéři a zejména pak český průmysl se obávají budoucnosti. A to i přes aktuálně dobré výsledky bilance zahraničního obchodu se zbožím, která v květnu skončila v přebytku 24,4 miliardy korun.
„Nevím, kde se tak dobrá čísla vzala, ale do budoucna hledí čeští exportéři a vůbec celý český průmysl jen s velkými obavami,“ říká místopředseda Asociace exportérů Otto Daněk.
Podle údajů Českého statistického úřadu [ČSÚ] letos v květnu stoupl vývoz z ČR v běžných cenách meziročně o 8,8 % a dovoz o 1,9 %. Vývoz zboží dosáhl hodnoty 395,7 miliardy korun, dovoz zboží 343,4 miliardy korun. Dobré výsledky v květnu vykázala i průmyslová produkce, která v květnu meziročně vzrostla o 3,2 %. Hodnota nových zakázek se meziročně zvýšila o 4,1 %.
Situace v automotive
Důvodem pro dobré statistické výsledky bylo oživení v tuzemském automobilovém sektoru. Právě v něm ekonomové i české průmyslové firmy ale již zakrátko očekávají největší problémy. Obávají se obchodních válek mezi USA a Čínou i mezi Evropou a USA.
Rizikem jsou i přísná emisní nařízení Evropské komise, které začnou platit od začátku příštího roku. Automobilkám hrozí vysokými pokutami za emisní znečištění a tlačí je do radikálního navýšení prodeje elektromobilů. Ty jsou ovšem pro mnoho motoristů cenově nedostupné, není k nim odpovídající infrastruktura i mění zavedené výrobní postupy při výrobě aut.
„Zatímco v běžném benzínovém nebo dieselovém motoru je potřeba cca 1 200 komponentů, v motoru elektromobilu jich je potřeba cca 120,“ vysvětluje Otto Daněk.
Dodává, že nejlevnější elektromobil na tuzemském trhu stojí 480 tisíc korun. Anebo to, že zatímco například v Nizozemsku mají 15 000 dobíjejících stanic pro elektromobily, v Česku jich je 350.
Upozorňuje i na riziko zavedení cel ze strany USA na dovoz evropských automobilek. Tipuje, že k němu dojde, jakmile USA uzavře jednání o nových clech s Čínou. Jeho odhad před nedávnem pro Fintag.cz přitom potvrdil i ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček.
„Zavedení cel na evropské automobily je reálné nebezpečí. A Trump má nakonec pravdu. Jestliže jsou cla na evropské vozy do USA 2,5%, proč by měly být cla na americké vozy do Evropy 10%,“ uvedl v rozhovoru.
Ministr v něm dále upozorňuje, že negativní dopady by mělo na evropský průmysl i jen zavedení cel na dovoz do USA z Číny. A to proto, že čínské firmy by začaly hledat odbyt v Evropě, což by znamenalo tvrdý útok na ceny evropských firem.
Čeští exportéři a problém Česka
Předností a výhodou České republiky je její tradičně průmyslová orientace. Zatímco průměrný podíl průmyslu na HDP zemí Evropské unie je 15 %, podíl českého průmyslu na českém HDP je 33 %. Dvě třetiny českého průmyslu jsou z oblasti automotive.
To znamená, že automobilový průmysl je pro českou [stejně jako například pro Slovenskou] ekonomiku klíčový. A to zejména z hlediska exportu. 80 % jeho produkce jde právě na export. A hlavním odběratelem je Německo [30 % až 33 %].
Závislost tuzemského průmyslu na Německu [jednom hlavním odběrateli] se tak za současné situace ukazuje jako riziko. Zvlášť, když se Německu v poslední době nedaří dosahovat stabilního ekonomického růstu a potýká se se stagnací.
„Je celkem jisté, že pokud budou například uvalena dovozní cla na evropská auta do USA, německou ekonomiku to přivede do recese. Českou ekonomiku pak minimálně na okraj recese,“ vysvětluje hlavní analytička Raiffeisenbank Helena Horská.
Zájem o český export klesá
Upozorňuje na to, že byť český export do Německa roste, tak velice pomalým tempem. I na to, že zájem o český export do Německa a následný reexport klesá.
Odkazuje i k výsledkům pravidelného průzkumu její banky a Asociace exportérů, v němž čeští exportéři hodnotí vyhlídky na další tři měsíce dopředu nejhůře v historii měření. To je za poslední tři roky.
Ovšem nejenom špatnou náladu uvádějí čeští exportéři. Obecně celý průmysl bojuje se snižující se ziskovostí. Ta je mimo jiné dána nízkou přidanou ekonomickou hodnotou u výrobků, které se v ČR produkují.
„Nízká ekonomická přidaná hodnota je způsobena tím, že v ČR působící dcery zahraničních matek předávají u nás vyrobené zboží svým matkám za předávací ceny. To je důvod, proč je u nás nízká ekonomická přidaná hodnota,“ vysvětluje Otto Daněk.
Podle statisti rozdíl mezi celkovým přeshraničním exportem a čistě národním přeshraničním exportem je 755 miliard korun.
- Více v rozhovoru: Byli jsme i před Rakouskem, budeme i po něm
Předzásobování USA
Otto Daněk dává dobré květnové výsledky českého exportu i do souvislosti s chystaným zavedením dovozních cel do USA.
„Jedním z důvodů může být i určité předzásobení amerického trhu. Export tam vzrostl o 24 %, což z USA dělá absolutního skokana roku z hlediska našeho vývozu. Čeští exportéři do USA vyvážejí hlavně elektropřístroje nebo elektrosoučástky do nich. Dále pak léky a léčiva,“ říká.
Tím ale podle něj debata o rekordních růstech končí. Český export do Číny roste pouze o 1,2 % procenta. Export do Německa při klesajícím trendu kolem pěti procent. Podobně je na tom export do Polska.
„Na druhé straně tu ale nejsou jenom špatné zprávy. Dobrou zprávou je, že dvojciferným tempem roste náš export do Ruska, Francie, Švýcarska, Nizozemska, tam vidíme solidní růsty,“ upřesňuje Helena Horská.
Spolu s Otto Daňkem pak uvádí, že čeští exportéři nejsou i přes svou závislost na Německu outsidery. Odolají problémům, ale export poroste velmi pomalým tempem.
Problémy na české straně
S ekonomickým útlumem již nyní počítá i generální ředitel textilní společnosti Adler z Ústí nad Labem Radek Veselý. Byť jeho firma textilní výrobky vyrábí v Číně a až pak je z Česka distribuuje dál, zaměstnává 250 lidí a obrat firmy by letos měl být 1,3 miliardy korun. I on vyjadřuje obavy z budoucnosti. Nepoukazuje ovšem jen na hrozby v zahraničí, ale zmiňuje i české nepořádky.
„Proč se máme stále ještě dobře? Protože je stále poptávka, říkám já jako obchodník. Pokud by se nyní ještě daly zrealizovat všechny zakázky, které by šly zrealizovat, pokud by k tomu byli lidé na tuzemském trhu práce, tak jsme sto zde ekonomický růst udržet podstatně déle, než dokážeme za současné situace,“ vysvětluje.
Dodává přitom, že se jako problém ukazuje i to, že ne všude došla zpráva o budoucím ekonomickém útlumu.
„Jiná situace je samozřejmě v Číně, kde už se ekonomické problémy projevují. Ale všude jinde se prozatím zmiňuje jen ochlazení, ne recese nebo krize, které se jistě promítnou v některých ze sektorů. Důvod je ten, že mnozí stále ještě strkají hlavu do písku před tím, co přijde,“ vysvětluje.
Jako příklad uvádí i Českou republiku, která dlouhodobě těžila z nízkých nákladů na provoz i mzdy, což ale dnes už není pravda.
„Nízké ceny za pronájmy, energie, nízké mzdy, to všechno končí,“ říká.
Odvolává se přitom i na statistiku Asociace exportérů. Podle ní mzdy v Česku za poslední tři roky rostly o osm až jedenáct procent, ale produktivita práce o pouhé dvě až tři procenta. Poukazuje i na enormní daňové zatížení firem a podniků v ČR [podle odhadu Asociace exportérů z jedné vyplacené koruny na mzdy stát získává cca 60 haléřů] a dále pak na slabou roli Evropy a Evropské komise v globálním obchodě. Podle něj v tomto případě Evropa hraje druhé housle. A významné dohody o tom, kudy se bude ubírat světový ekonomický vývoj, se odehrávají jinde.
Neoptimistická budoucnost
Jeho slova potvrzuje i Otto Daněk a za klasickou ukázku nekompetentního přístupu k řešení mezinárodních problémů uvádí brexit.
„Z toho nemůže mít radost nikdo v Evropě. Z toho může mít radost a užitek jenom USA, Čína a Rusko,“ tvrdí.
Přitom vyjadřuje i naději, že samotná Evropská unie, respektive Evropská komise nejenže nebude bránit potřebným reformám, ale zejména pak současné problémy nebude prohlubovat. Jako je například, dle jeho názoru, prohlubuje nereálnými emisními požadavky na evropské automobilky.
I z tohoto důvodu podle něj nevypadá budoucnost pro českou ekonomiku nijak optimisticky, protože i tím [spolu s případnými změnami v mezinárodním obchodu] budou postiženy německé automobilky a firmy a na ně navázaní čeští výrobci.
„Již nyní mnoho českých firem kvůli tomu omezuje výrobu a snižuje stavy. A bude ještě hůře, protože dobré zprávy nepřicházejí ani z Německa, kde se mnoho firem již nyní chystá na první masivní vlnu propouštění,“ uzavírá.
Daniel Tácha
