„České firmy, které nejsou závislé na zahraničním vlastníkovi, většinou mají produkci s vysokou přidanou hodnotou. Uplatňují se na nejnáročnějších trzích,“ říká v rozhovoru pro FinTag.cz místopředseda Asociace exportérů Otto Daněk.
Poslední údaje ukazují, že český export a spolu s ním i český průmysl stojí před zásadními změnami. Má český export a průmysl na to je zvládnout?
Jak říkal Palacký, byli jsme i před Rakouskem, budeme i po něm. Český export i český průmysl to musí překonat. A s většími či menšími problémy to překoná.
Bude k tomu potřeba i podpora státu?
Podporu státu v podstatě neočekáváme. Nám bude stačit, když nám nebude překážet. Když tady vytvoří stabilní a předvídatelnou legislativu. Když nás nebude trápit více, než je nutné.
Jak hodnotíte podporu státu tuzemským firmám?
Stát si v posledních letech zvykl, že mnoho povinností, které má, přenáší na bedra podnikatelského sektoru. Ať už to je karenční doba, délka nemocenské nebo mnoho dalších věcí, které za poslední rok přibyly, a které přinášejí celému podnikatelskému sektoru hlavně další náklady. Pravda, stát si tím sice ulehčí, ale podnikatelský sektor kvůli tomu ztrácí na konkurenceschopnosti.
Český export a konkurenceschopnost
Pokud mluvíte o konkurenceschopnosti. Jak si v jejím případě stojí české firmy? Mluví se o tom, že nedokáží nabídnout výrobky s vysokou přidanou hodnotou.
To je už takové tradiční téma, že český průmysl je nositelem výrobků s nízkou přidanou hodnotou. S tím ovšem musím vyjádřit zásadní nesouhlas, protože přidaná hodnota má dvě verze. Jedna je ta ekonomická, druhá pak ta technická.
Jak jsou na tom české firmy s ekonomickou přidanou hodnotou? Mnohé si stěžují na nízkou ziskovost.
Ta ekonomická přidaná hodnota, to je pravda, je relativně nízká. To vidíte v rozdílu mezi exportem přeshraničním a národním. Ten rozdíl loni dosáhl hodnoty 755 miliard korun. Způsobuje to, že dcery zahraičních matek předávají u nás vyrobené zboží svým zahraničním matkám za předávací ceny. To je důvod, proč je u nás nízká ekonomická přidaná hodnota.
A ta technická kvalita?
Ta technická kvalita je jasná. Pokud by v ČR nebyla, tak by se tu nevyrábělo. A naše zboží by se nemohlo uplatnit na nejnáročnějších světových trzích.
Má smysl z nízké ekonomické přidané hodnoty v Česku vinit zahraniční firmy?
Je třeba si uvědomit, že zahraniční kapitál, který tady byl nainvestován, tu byl nainvestován ne proto, že bychom byli sympaťáci, ale protože umíme dobře a levně vyrábět. A proto ho sem investoři dali. A teď ho chtějí přirozeně postupně využít pro vygenerování zisku pro sebe. Je to tedy daň za to, že se na našem trhu etablovalo mnoho zahraničních firem.
Český a zahraniční kapitál
Jak si v tomto ohledu stojí firmy vlastněné českým kapitálem? Tedy zejména malé a střední podniky?
České firmy, které nejsou závislé na zahraničním vlastníkovi, jsou většinou firmy produkující výrobky a služby s vysokou přidanou hodnotou. Prosazují se na těch nejtěžších trzích. Ať už je to Evropská unie, kam jde 80 až 86 % našeho exportu. Jenom v Německu končí 30 až 33 % našich produktů. To jsou vůbec nejnáročnější trhy na světě. A důkazem toho je, že se tam s naším zbožím uplatníme.
Jak byste pak obecně hodnotil z hlediska přidané hodnoty zahraniční firmy působící v ČR?
Jak už jsem řekl, v jejich případě je zejména ta ekonomická hodnota na hranici. Ta technická přidaná hodnota zůstává na vysoké úrovni. A v mnoha případech musí být i vyšší, protože musí být konkurenceschopná na náročných nejenom evropských trzích.
Exportéři si i stěžují na nedostatek podpory ze strany tuzemských bank, které jsou taktéž ve vlastnictví zahraničního kapitálu… Jaký vy vidíte význam v EGAPu a České exprotní banky, která má podporovat české firmy?
Česká exportní banka je mezi dvěma mlýnskými kameny, stejně tak jako například EGAP. Tomu v posledních létech nevyšlo pár velkých investičních celků. Ať už je to Turecko nebo další akce. A to všechno za peníze daňových poplatníků. Všichni se musíme chovat hospodárně, abychom nevytahovali peníze z kapes daňových poplatníků, ale na druhé straně banky i pojišťovny mohou pomoci, a v mnoha případech se o to také snaží, při etablování našich výrobků na zahraničních trzích. Faktem ale je, že zahraniční banky, které mají podobnou činnost jako zmíněné instituce, jsou možná trošku odvážnější. Dokáží svým klientům pomoci více.
Dává pak činnost EGAPu a České exportní banky smysl?
Jak jsem říkal, má to dvě strany jedné mince. Konkurenční výhoda není z tohoto hlediska na naší straně, ale i my jsme daňoví poplatníci. Jako retail, tedy i my musíme chápat, že zmíněné instituce musí postupovat rozumně. Pomoc českému exportu je v této věci ale určitě nutná. A to hlavně u dlouhodobějších investic.
Situace ve školství
Vašim velkým tématem je české školství. Působíte i jako pedagog. České školy, předpokládám, nechválíte?
České školství absolutně nereaguje na požadavky průmyslu. Současnost nám přitom nedává ani tu nejmenší naději, že v dohledné době dojde ke zlepšení. Za 25 let jsme nebyli schopni vypracovat, natož uvést v život, kvalitní koncepci školství. Schází nám kvalita jak u žáků, tak pedagogů. O tom, že nemáme učitele a profesory v technických oborech ani nemluvě.
V čem je problém?
Životnost jednoho ministra školství je v průměru 1,4 roku. Na školy chodí lidé, kteří na to nemají. Zatímco ještě v roce 2001 jsme tu měli 680 tisíc lidí s vysokou školou, v roce 2017 už jich bylo 1 636 000. Zmnohonásobil se i počet vysokých škol, z nichž více než polovina je soukromých. Vysoké školy, stejně jako střední školy se podbízejí studentům a žákům. Motivem jsou kapitační příspěvky. Na vysokých i středních školách, to mluvím ze své zkušenosti pedagoga, pak studují lidé s nízkým IQ, které studium často ani nezajímá.
Co si myslíte o plošném zvyšování platů učitelům?
Na základních školách máme jednoho pedagoga na 14 žáků. Na středních školách pak jednoho učitele na 10 žáků. Osobní náklady jsou ročně pak ve výši 134 miliard korun. Učitelé přitom neustále pláčou, že mají málo peněz, ale třeba jen v poměru k odpracovaným hodinám jsou na tom v některých případech až trojnásobně lépe než lidé pracující v průmyslu. Čímž rozhodně nechci říci, že kvalitní kantor si nezaslouží kvalitní plat, ale jsem přesvědčen, že plošné přidávání učitelům v chybně nastaveném systému žádané zlepšení nepřinese. Vždyť se podívejte třeba na matematiku, která je pro nás jako pro průmysl klíčová. Loni maturovalo z matematiky pouze 23,4 % středoškoláků a 22,3 % z nich u maturity neuspělo. A tak bych mohl pokračovat.
Daniel Tácha
