Evropská unie je stálým cílem lidí ze zemí západního Balkánu. Jen loni se z něj do EU legálně vystěhovalo takřka čtvrt milionu lidí. Nejvíce pak z Albánie. Z ní do unijních zemí legálně přesídlila více než dvě procenta Albánců.
Uvedená data Eurostatu potvrzuje i aktuální situace na srbsko-maďarské hranici. Přejet o prázdninách srbsko-maďarskou hranici stojí mnoho vypětí i času. Na srbské straně se tvoří hodinové kolony aut s německými, rakouskými, nizozemskými, italskými nebo i švédskými poznávacími značkami. Jejich řidiči spolu se svými rodinami čekají na odbavení celníky jak na srbské, tak maďarské straně. Překročit hranici, na jejíž jedné straně je Evropská unie, si tak o prázdninových dnech vyžádá i pět, šest a více hodin.
„To je tady docela normální. Lidé od nás se vracejí přes Srbsko a Maďarsko do Německa, ale i dalších unijních zemí,“ říká Zahir, který se narodil v Albánské Tiraně, vyrůstal v kosovské Prištině a nyní s celou svou rodinou žije v německém Augsburgu.
Čekání na hranici
Úmorné čekání na srbsko-maďarské hranici zpestřuje snad jen hlasité troubení aut popojíždějících v nekonečných kolonách. Ponejvíce pak BMW, audi a mercedesů. Troubí proto, aby celníci na srbské straně zrychlili práci. Fakt je, že ti v pravidelných časových intervalech přestávají najíždějící vozy odbavovat. Dle Zahira se nemá smysl rozčilovat.
„Jako oni vlastně už nemají kam ta auta pouštět. Nemají pro ně místo za závorou. Jedna fronta aut je před srbskou kontrolou, ale hned další fronta je mezi srbskou a maďarskou kontrolou. Peklo končí, až když člověk přejede přes Maďary. A ty také kontrolují každé auto. Kontrolují počty pasažérů, ale i cigarety a alkohol,“ dodává Zahir.
Na otázku, zda je takový nápor na srbsko-maďarské hranici běžný, odpovídá, že ano.
Na maďarské dálnici
Jeho slova potvrzuje i situace na maďarské dálnici u srbské hranice. I když to na ní na první pohled vypadá jako na německé či rakouské dálnici, protože auta s jinými poznávacími značkami se na ní skoro nevyskytují, realita je celkem jiná. Naplno se pak projeví na odpočivadlech a u čerpacích stanic.
„Abych byla upřímná, tak služba tady na pumpě bývá někdy skutečným očistcem. Většina našich zákazníků nemluví ani německy, ani italsky nebo anglicky. Problém je tak nejen s dorozumíváním, ale často i s jejich návyky,“ říká Maďarka ve středních letech, která pracuje v jedné z čerpacích stanic blízko maďarsko-srbské hranice.
„To máte normální, že přijede luxusní mercedes nebo bavorák s německou poznávací značkou a z něj vystoupí ženské, které jsou docela zahalené. A rozloží s dětmi po zemi před auto. Sebemenší problém jim nedělají odpadky, které po nich zůstanou, ale nejenom ony. Problém často bývá i v tom, jak se chovají k sobě navzájem, nebo k nám,“ nešťastně dodává s dovětkem, že nebývá vždy snadné obsluhovat takovou klientelu. I když, samozřejmě, dle jejích slov to nelze paušalizovat. Tedy házet všechny do jednoho pytle.
Běžné jsou podle ní i zátahy maďarských policistů a celníků podél dálnice. Nahánějí lidi, kteří ilegálně přecházejí unijní, respektive maďarskou hranici. A jejichž cílem je Evropská unie.
Ze západního Balkánu přicházejí hlavně Albánci
To, že jsou unijní země častým cílem lidí ze západního Balkánu, potvrzují i statistiky evropského statistického úřadu Eurostat. Podle něj se jen loni legálně vystěhovalo z Černé Hory, Bosny a Hercegoviny, Albánie, Srbska, Severní Makedonie a Kosova do unijních zemí 228 000 osob.
V poměru k celkové národní populaci i v absolutních číslech jich nejvíce bylo z Albánie [62 000 lidí]. O něco méně jich pak bylo ze Severní Makedonie a Kosova. Ze Srbska a Bosny odešlo kolem 1,5 procenta obyvatel. Nejméně lidí pak odešlo z Černé Hory [3 000 lidí].
Podle Eurostatu lidé ze západního Balkánu míří nejčastěji do Německa a Itálie. Podle Evropské rady pro zahraniční vztahy [ECFR] se z Balkánu stěhuje zejména mladší a vzdělanější obyvatelstvo. Dochází k odlivu mozků, tvrdí úřad. K dalším důvodům masového vystěhovalectví ale řadí i rozbujelou korupci i existenci již dostatečně velkých balkánských komunit v západní Evropě.
–DNA–
