V Evropské centrální bance [ECB] došlo k výměně na kapitánském můstku. Maria Draghiho vystřídala někdejší šéfka Mezinárodního měnového fondu [IMF] Christine Lagarde.
To, zda změnu pocítí i politika Evropské centrální banky, řešila aktuální debata ABCD investora, ale i konference týdeníku Euro Bankovnictví II. Podle ekonomů nelze v tomto ohledu příliš očekávat. Naopak lze říci, že politika Evropské centrální banky zůstane bez významnějších změn. To znamená, že ECB bude i nadále přikládat pod kotlem kvantitativního uvolňování a záporných úrokových sazeb.
„Na politice nízkých a záporných úrokových sazeb a kvantitativního uvolňování mají zájem zejména země s velkým dluhem. Jako je například Řecko, ale i další země eurozóny. A počítám, že když by se ECB náhodou rozhodla jít proti proudu, tak se setká s tvrdou opozicí. Tak to alespoň vnímám za trh,“ uvedl v debatě ABCD investora Petr Beneš ze společnosti Wood & Company.
Dodal, že to ale bohužel není to nejlepší řešení. A to hned z několika důvodů: „První z nich je absolutní popření rizika. Pokud Evropská centrální banka bude na trhu skupovat všechno, co se na něm objeví, bude to znamenat, že na to budou spoléhat i všichni ostatní investoři a nebudou si správně vyhodnocovat rizika.
Problém navíc násobí situace, kdy kvůli nízkým úrokovým sazbám mají investoři omezené možnosti, jak zhodnocovat peníze.
„A samozřejmě, když si řekneme, že kvantitativní uvolňování nemá limit, tak to bude navíc nahrávat všelijakým těm pseudoinvesticím, jako je podle mého názoru Bitcoin a vůbec všechny tyhle pseudoměny. A to podobně jako teď už nyní nahrává všem těm rizikovým korporátním dluhopisům,“ dodal.
Politika Evropské centrální banky
Téma ECB řešili na konferenci Bankovnictví II týdeníku Euro director KPMG a někdejší člen bankovní rady České národní banky [ČNB] Mojmír Hampl a současný člen bankovní rady ČNB Tomáš Holub.
Mojmír Hampl v této souvislosti zmínil memorandum některých z bývalých centrálních bankéřů ECB, kteří v něm tvrdě zkritizovali současnou politiku záporných sazeb ECB i kvantitativního uvolňování.
„Celá ta kritika je v podstatě postavena na tom, že ECB nemá stanovený inflační cíl. Anebo má, ale velice volně. A to tím stylem, že to, co je pod dvě procenta, je dobré,“ řekl s tím, že on sám politiku ECB hodnotí velice kriticky.
Tomáš Holub až tak kritický nebyl. A to zejména vůči Mariu Draghimu z pohledu toho, že jeho úkolem bylo udržení cenové stability v eurozóně a podpora eurozóny.
„Dokázal měnovou politiku často ovlivnit už jen tím, že fungoval na úrovni včasných a jistých sdělení a důležitých signálů do trhů. Aniž by se banka musela uchylovat k přímým měnovým zásahům,“ řekl.
Draghi pomohl ECB, dostal ji před „trh“
Podle jeho názoru ECB v minulosti naopak fungovala tak, že byla pozadu za trhem. To znamená, že přicházela pozdě s rozhodnutími. A když přišla, tak její kroky nebyly už zase tak razantní, jak trh očekával. To Draghi změnil.
„ECB začala být před trhem. Jako problém ale vnímám to, že se jí nepodařilo vystoupit z kvantitativního uvolňování. Zastavila ho, ale teď se k němu politika Evropské centrální banky znovu vrátila,“ řekl.
Podle něj je to ale důsledek konstrukce eurozóny, kdy měnová unie musela řešit potíže svých nejslabších zemí. A to ovlivňovalo a stále ovlivňuje její rozhodování.
„Tím větší je teď ta frustrace nejsilnějších zemí jako je třeba Německo. Takže i tím si vysvětluji třeba to memorandum některých z bývalých bankéřů ECB. To chápu, že jsou zklamaní. Na druhou stranu Bundesbanka vždy bojovala s inflací, ale ta současná dekáda je o boji s deflací. Takže je také otázka, zda náhodou i prostřednictvím svého memoranda bývalí centrální bankéři nebojují tak trochu minulou válku,“ řekl.
Co je krutý abnormál Evropské centrální banky
Kriticky se k ECB v debatě ABCD investora vyjádřila i hlavní ekonomka Raiffeisenbank Helena Horská. Ta řekla, že jako makroekonomka má osýpky z pokračujícího kvantitativního uvolňování.
„Ono je totiž velký rozdíl mezi deštěm, slejvákem a povodní. Ten problém s tím slejvákem, který z hlediska likvidity nyní ze strany ECB znovu zažíváme, totiž spočívá v tom, že se ten slejvák může velmi rychle změnit v povodeň, která vše zničí,“ vysvětlila na příměru.
Upřesnila, že už nyní je podíl ECB na dluhopisovém trhu nebezpečně vysoký. A podle ní by byla chyba, když by se znovu dostal nad 30 procent, jak tomu už v minulosti jednou bylo.
Morální hazard s dalekosáhlými dopady
„Není normální, aby celý jeden trh ovládala jedna instituce. Už kvůli tomu, že vytlačí ostatní investory. Jako jsou drobní investoři, ale i penzijní a investiční fondy a pojišťovny. To je obrovský morální hazard, který jen podporuje podceňování rizik,“ řekla Horská.
Dodala, že uplatňovat kvantitativní uvolňování nelze do nekonečna. Argumentovala Řeckem, které podle ní platí za klasický příklad, jak se ekonomika vést nemá.
„Dnes ale Řecko u dluhopisů využívá na krátkodobé výnosové křivce záporný výnos. To je opravdu krutý abnormál. To není cesta, jak postavit pevnou EU, eurozónu jako celek. To si jen znovu zatápíme, jak se říká, pod kotlem budoucích problémů,“ upřesnila.
V této souvislosti připomněla příčiny evropské krize důvěry v euro v roce 2013. Tam se podle ní může Evropa velice rychle vrátit v momentě, kdy dojde k nějakému ekonomickému otřesu, ale politika Evropské centrální banky už nebude mít nástroje, jak reagovat, protože ty si vyčerpala už nyní.
Jak je to v ČR
V souvislosti s dosavadní politikou ECB na konferenci Bankovnictví II Tomáš Holub uvedl, že výhoda ČNB spočívá v tom, že se pohybuje v konvenčním měnovém prostoru. Což označil za jednoznačný úspěch.
„Na rozdíl od ECB máme sazbu na dvou procentech. To znamená, že jsme v tom normálu, kdy centrální banka má svůj klasický nástroj, to znamená úrokovou sazbu,“ řekl.
Dodal, že v tomto ohledu bylo výhodou, že koruna v minulosti neposilovala takovým tempem, aby ČNB bránila zvyšovat úrokové sazby a zpřísňovat měnovou politiku.
Jak Tomáš Holub, tak Mojmír Hampl se v této souvislosti na popud moderátora konference Miroslava Zámečníka „kriticky“ vyjádřili i k vývoji mezd a platů, jež ovlivňují rozhodování centrálních bank. A to proto, že podstatným způsobem ovlivňují cenovou stabilitu, respektive inflaci. Mzdy a platy podle jejich zjištění přitom v poslední době rostou ve všech unijních zemích. To ale s výjimkou Řecka a Polska, kde došlo ke krátkodobému poklesu.
Tomáš Holub se pak vyjádřil přímo k Řecku: „Tento týden jsem se bavil s jedním ze svých řeckých kolegů. Z jeho slov vyplývá, že Řecko obecně nyní zažívá mírný optimismus, že se z toho marasmu, v němž bylo v předchozích letech, začíná pomalu sbírat.“
Podle Hampla klasický problém Řecka spočíval a spočívá v tom, že kvůli tomu, že je členem eurozóny, nemohlo a nemůže reagovat na problémy oslabením kurzu „své“ měny.
Daniel Tácha
