„V souvislosti s aktuální diskuzí o zvýšení minimální mzdy lze od příštího roku očekávat i nárůst zaručené mzdy. To bude mít dopad do zdražení zboží a služeb,“ uvádí ve svém komentáři Roman Mazák, předseda Družstva CBA CZ sdružujícího velkoobchodní a maloobchodní jednotky s ročním obratem ve výši 4. mld. Kč.
„Současná diskuze o nárůstu minimální mzdy vychází hlavně ze skutečnosti, že v ČR je její výše ve srovnání s ostatními unijními zeměmi šestá nejnižší. Příliš se ale nemluví o tom, že za tuto mzdu pracuje minimum lidí. Mnohem více jich pracuje za mzdu zaručenou, která v Česku patří v Evropě naopak k nejvyšším. Z hlediska tohoto ukazatele se v Evropě nacházíme na 10. místě, kdy jsme před kompletní východní Evropou a částí i té západní.
Pro ilustraci: Skladníci či prodavačky jsou nyní ve 2. tarifní skupině a v současnosti mají zaručenou mzdu 14 740 korun, pokladní v samoobsluze pak ve 3. skupině se mzdou 16 280 korun. Účetní a personalisté v 5. skupině musí mít mzdu nejméně 19 850 korun.
Problém u zvýšení minimální mzdy
Problémem je zejména skutečnost, že se výše zaručené mzdy odvíjí od té minimální. Pokud by se ta tedy od příštího roku zvedla o 1 350 korun, jak zamýšlí Ministerstvo práce a sociálních věcí [MPSV], zaručená mzda by podle nás stoupla minimálně o 2 500 korun.
Což by negativně dopadlo zejména na malé obchodníky. Ať už se jedná o prodejnu potravin, restauraci či benzinovou pumpu. Důvod? Na takové zvýšení mzdy zde není potřebný výkon. Ten se odvozuje totiž z celkové tržby, ale i z adekvátní obchodní přirážky.
Kdo vydělá, kdo prodělá
Z případného zvýšení zaručené mzdy by navíc profitoval zejména stát, nikoliv lidé. Zvedly by se totiž zejména sumy odvedené do státního rozpočtu.
Aby na toto navýšení zaměstnavatel vydělal, musí zdražit výrobek či službu o zvednutí mzdy, ale i o odvody státu. Zaměstnanec přitom dostane pouze mzdu, zatímco výrobky zdraží i o odvody. Pro člověka to znamená, že si může logicky nakoupit pouze za ty peníze, které dostane ve mzdě, ve výsledku je to tak méně než před jejím zvýšením. Argumenty o nárůstu životní úrovně jsou tedy naprostý nesmysl. Zvedá se totiž zejména výše peněz odvedených do státního rozpočtu. Normální člověk na tom bude hůř, než kdyby byla zaručená mzda nižší.
A to nejenom z hlediska cen, ale i z hlediska dostupnosti nákupu. Což se týká zejména regionů. Například malý prodejce potravin bude muset zboží zdražit tak, aby měl na prodejně daný zisk. Doufá přitom, že nebude moc drahý. Pokud ale budou jeho ceny příliš vysoké, ubyde mu zákazníků. Pak mu hrozí riziko, že bude muset prodejnu zavřít. Právě tento problém je však vyloženě typický pro mnoho malých obchodů na vesnicích, které jsou nuceny ukončit svůj provoz kvůli ztrátovosti.
Produktivita práce
Samostatnou kapitolou je i výkon pracovníků, který zpravidla neodpovídá zvyšování zaručené mzdy. Její hodnota se za poslední tři roky výrazně zvýšila, výkon zaměstnanců se však paradoxně snížil. Průběžným zvyšováním klesla jejich motivace. Efekt zvýšení zaručené mzdy je tak pro ekonomiku tohoto státu naprosto nulový, ne-li ztrátový.
Jaká jsou řešení
Nabízí se několik řešení, která lze rozdělit na okamžitá a střednědobá. Do první skupiny lze zařadit zvednutí minimální mzdy, jak zamýšlí vláda, aniž by se však měnily hodnoty té zaručené. Druhou možností je navýšení minimální i zaručené mzdy, ovšem s výrazným snížením daňové zátěže. Poslední variantu představuje i střednědobé řešení v podobě zrušení zaručené mzdy. V důsledku by pak nedocházelo ke zkreslování a s ostatními státy EU by byla v budoucnu srovnávána opravdu pouze minimální mzda.“
Autor: Roman Mazák, předseda Družstva CBA CZ, redakčně upraveno
