„Cena akcií se mimo jiné odvíjí i od toho, jaký je vývoj úrokových sazeb v ekonomice,“ vysvětluje jeden z principů investování do fondů pro Fintag.cz VIP finanční poradce skupiny Partners Vladimír Weiss. A nejen to: „Podílové fondy jsou podle mého názoru investičním řešením pro naprostou většinu populace.“
Jak si minulý rok stály investice v podílových a penzijních fondech?
Ta otázka je relativně široká, protože každý podílový fond může být zaměřen na něco jiného. Pokud bychom se ale bavili o těch hlavních akciových trzích, tak těm se dařilo. Zejména těm americkým, kde si fondy loni připsaly cca 30% zhodnocení v české koruně. Ty evropské pak okolo 20 procent v české koruně. Takže zatímco rok 2018 byl pro akcie nešikovný, tam byly ztráty okolo 15 až 20 procent, rok 2019 byl pro ty hlavní světové trhy, především ty americké, velice příznivý.
Čím si to vysvětlujete?
Zejména tím, že centrální banky ve světe naznačily, že pokud bude potřeba, tak sníží sazby. Což nakonec i udělaly. To už ale jdeme možná moc do detailu.
A jak si loni stály penzijní fondy?
I ty si vedly dobře. Zvlášť pokud se bavíme o nových dynamicky zaměřených účastnických fondech. Ne o transformovaných fondech, které za posledních sedm let prozatím nedokázaly překonat inflaci.
Bohužel právě v těchto fondech je cca 90 procent těch, kteří si v Česku spoří se státním příspěvkem na stáří. Ptám se tedy hlavně na ně. Jak u nich vidíte letošek?
Díky tomu, že základní úroková sazba v České republice je stále ve výši dvou procent a je zájem o naše české státní dluhopisy, troufám si tvrdit, že i v tomto roce ty typické staré transformované penzijní fondy klientům připíšou nějaké standardní zhodnocení. Tím myslím zhodnocení nad jedno procento p. a., i když to bude jako vždy pod inflací.
Investice do akcií
Vyzdvihl jste americké fondy, americké akcie. Ty aktuálně letí nahoru. Čím si to vysvětlujete a vnímáte jejich současný růst jako stabilní?
Na to už jsem odpovídal v předchozí otázce. Důvodů pro růst je více. Ten aktuální je urovnávání obchodních sporů mezi USA a Čínou. Ale je to i otočením politiky americké centrální banky, FEDu. Totiž, cena akcií se mimo jiné odvíjí i od toho, jaký je vývoj úrokových sazeb v ekonomice. A pokud v loňském roce v Americe klesly základní úrokové sazby, tak to samozřejmě zatraktivňuje americké akcie. Je to kombinace všech těchto záležitostí.
A vydrží to nějaký čas?
Zda to vydrží? Já si troufám říct, že ano.
Proč si to myslíte?
Jsme svědky obecně velice dobrých hospodářských výsledků, respektive jsou lepší, než analytici očekávali. Mnoho společností hlásí rekordní zisky i rekordní tržby. Takže ten růst je zdravý. A zejména v té Americe je tažen i spotřebou. A byť vidíme i v případě USA mnoho poměrových ukazatelů lehce nad průměrem, nevidíme tam žádné významné bubliny. Prostě, firmám se daří, mají rekordní zisky a zvyšují se ceny nemovitostí. To vše je navíc podpořeno poklesem úrokových sazeb. A k tomu se i uklidňují vztahy mezi USA a Čínou. Což nahrává americkým akciím, finančním trhům i globální ekonomice.
Ne každý má na to, aby si přes brokera kupoval americké akcie. Doporučujete svým klientům investice do podílových fondů?
Ano, určitě doporučuji. I přesto, že podílový fond má určitou nákladovost, je pro běžného smrtelníka a pro pravidelné úložky velice chytrým investičním nástrojem. Podílové fondy jsou investičním řešením pro naprostou většinu populace.
Kdy se investice do podílových fondů vyplatí?
Podílové fondy jsou velice šikovné pro ty, kteří se v určitou chvíli rozhodnou, že chtějí dlouhodobě zhodnocovat svůj majetek. Zdůrazňuji dlouhodobě, protože investice do fondů není záležitost na rok, ani na dva. Investovat do fondů by se mělo typicky na těch minimálně pět, deset a více let. Například kvůli finančnímu zajištění na penzi, na studia dětí, na splacení hypotéky. Těch možností je mnoho.
Co radíte pro kratkodobé finanční cíle?
Na krátkodobé cíle, to znamená v horizontu dvou až tří let, je dobré uvažovat o spořicím účtu a termínovaném vkladu. Pak je tu ještě stavební spoření se státním příspěvkem, to je typicky na šest let. Déle už ne, to už jsou výhodnější fondy. A ty začínají u investic na již zmíněných pěti letech.
Investování do fondů
Jaké jsou hlavní výhody a nevýhody investování do fondů?
Každá investice má svoje pro a proti. Když si představíte klasický investiční trojúhelník, tedy výnos, riziko, likvidita, tak každá investice má něco. Investice do nemovitosti na pronájem vám může dát pěkný výnos, ale z hlediska likvidity a rizika se třeba dostanete do problémů v tom, že vedle do bytu se nastěhují nepřizpůsobivý nájemníci, a vy tu nemovitost budete těžko prodávat. Anebo vám nájemníci nebudou platit, případně vám byt poničí.
To jsou investiční nemovitosti, ale co fondy?
U fondů, cenných papírů, máte při správném postupu rozumný výnos a jistotu, že peníze máte kdykoli k dispozici. Zase ale musíte strpět tržní kolísání. Totiž, že každý den ceny mohou lítat nahoru a dolů. Nicméně fondy jsou tu hlavně od toho, aby je lidé využívali pro tvorbu majetku. A přitom se bavíme hlavně o akciových, dluhopisových a dnes i nemovitostních fondech. Všechno jsou to dlouhými roky ověřené investiční nástroje, které v sobě mají to kouzlo, že výrazně diverzifikují riziko případných ztrát z důvodu kolísání trhů.
Jak přesně?
Znovu si pomohu příkladem s investiční nemovitostí. Nevsadím všechny svoje peníze, případně dlouhodobé splácení hypotéky, na jeden byt v centru Prahy, ale koupím si jeden nemovitostní fond, který má v portfoliu hned několik [komerčních] nemovitostí. A o to, aby přinášely zisk a zhodnocení, se starají lidé, kteří jsou v tom odborníci. Já se o to starat nemusím. To samé platí u akciových podílových fondů. Také nekupujeme jednu investiční společnost, ale kupujeme celý akciový fond. A ten drží třeba sto kusů cenných papírů. Také ho řídí portfolio manažer, který je odpovědně vybírá, pečuje o portfolio, a já se nemusím o nic starat.
Do kterých typů fondů se vyplatí investovat?
V rámci dlouhodobého investování do fondů se ukazují jako nejvhodnější nástroj právě nemovitostní a akciové fondy. Z dlouhodobého pohledu, máme na to statistiky sto až dvě stě let staré, si nejlépe vedou právě akcie a nemovitosti. Samozřejmě ne jednotlivá investice, ale rozumně nastavené portfolio. Je dobré část majetku tvořit touto cestou. Někdo, kdo podniká, dá do akciových, dluhopisových, nemovitostních fondů třeba jen pár procent majetku, ale někdo, kdo je zaměstnán, tam může dát většinu svého majetku. Zvlášť, když se o něj nechce starat.
Říká se, že výnos fondu je všechno to, co investor nedá jeho správcům na poplatcích. Souhlasíte?
To, že nevýhodou podílových fondů jsou poplatky, jsem už zmínil. U akciových fondů to je 1,5 až 2 procenta za správu ročně. U dluhopisových fondů okolo jednoho procenta ročně. Ale jsou tu i výhody. Jednak diverzifikace rizika, druhak to, že se o nic nikdo nemusí starat, dále, že i za pár korun může nakupovat akciové podíly nadnárodních firem, které jen tak nezkrachují, a že zainvestované peníze může mít okamžitě k dispozici. Ze zákona do 15 dnů.
Jaké chyby dělají investoři
Kde dělají lidé nejčastější chybu při investování do fondů?
Za mě je to asi v přehnaných očekáváních, v nedodržení plánu a v tom, že nemají vedle sebe nějakého parťáka, se kterým by své investice rozumně konzultovali.
Jak ty chyby vypadají v praxi?
Pokud mám před sebou dlouhodobý investiční plán přibližně na 10 až 30 let, tak mě vůbec nemusí zajímat, co se děje na finančních trzích dnes nebo se bude dít zítra. Mám-li rozumně nastavené portfolio, řekněme třeba 60 procent v akciích, 20 procent v dluhopisech a 20 procent v nemovitostech, a toto portfolio budu dlouhodobě držet, je velice pravděpodobné, že za těch deset, dvacet až třicet let na tom nebudu bitý. Naopak mám velkou šanci, že porazím inflaci. To znamená, že budu mít nadinflační výnos, což je hlavní cíl. Pokud ale někdo na investování kouká ze dne na den, z týdne na týden, z půl roku na půl rok, tak se prostě může snadno vyděsit.
Třeba jako v roce 2018…
Ano. Pokud investorovi portfolio propadne o nějakých pět až deset procent, což se třeba stalo právě předloni v prosinci, může se vyděsit a říci si, že investice nejsou pro něj. A znovu jsme u toho. Ideální je mít nějakého parťáka nablízku, finančního poradce, finančního plánovače, který mi řekne – klid, počkáme, případně rebalancujeme, či dokoupíme se slevou. To je totiž nejlepší obrana, mít dlouhodobý pohled na věc a být trpělivý. V minulosti se na finančních trzích stalo už snad vše, ale svět to vždy překonal a pokračovalo se dál. Ovšem to znamená mít i toho parťáka.
Někdy je třeba ale i portfolio u investování do fondů rebalancovat. Jak se v tomto případě postupuje?
Ano. Někdy je vhodné portfolio i rebalancovat, když je třeba příliš dynamické. Tedy je v něm hodně aktiv například v akciích.
Jak konkrétně ho rebalancovat?
Pokud by klesaly akcie, vezme se dluhopisová složka a dorovná se do toho původního poměru 60 : 20 : 20.
Máte za to, že v tom, o čem se bavíme, by se měl běžný investor orientovat?
Ano i ne. Já se spíš přikláním k tomu, že pokud jsem běžný smrtelník, tak je lepší, když si investic nebudu zas až tak moc všímat. A pokud se zajímám, nechť se moc neděsím. Což se lehko řekne. Jiná věc samozřejmě je u investora, který se o investování zajímá, baví ho to, chápe souvislosti. A třeba se s ním i připravujeme na jednotlivé scénáře, jak nejlépe využít toho, co se na trzích bude dít. Ale takových lidí moc není. Nebo je jich podstatně méně než těch, kteří peníze zainvestují, ale hned nespí, když jim hodnota majetku spadne třeba i jen o půl procenta. Takoví buď ať trhy vůbec nesledují, nebo neinvestují. Těm ostatním ale postačí mít hlavně dobrý investiční plán, toho se držet a mít toho parťáka na poradu, kontrolu emocí, případně rebalancování portfolia, když by se něco významnějšího dělo.
Daniel Tácha
—
Vladimír Weiss jako VIP finanční poradce skupiny Partners působí v oboru od roku 2007. Je absolventem magisterského studijního programu Ekonomika a management na Vysoké škole ekonomické v Praze. V roce 2015 složil certifikační zkoušku a stal se držitelem významného evropského certifikátu European Financial Advisor™ v oblasti finančního poradenství a plánování.
