„Ministerstvo práce a sociálních věcí nenaplnilo věcný záměr zákona,“ říká v rozhovoru pro FinTag.cz předsedkyně Národní rozpočtové rady [NRR] Eva Zamrazilová. Podle jejích slov mělo MPSV ve Zprávě o stavu důchodového systému vládě navrhnout navýšit věk odchodu do penze, ale neudělalo to.
Dnes se opět dostává do popředí otázka důchodové reformy. Jak hodnotíte spolupráci MPSV a Ministerstva financí ČR [MF ČR] na její přípravě?
To je těžká otázka. My nemáme žádné informace z Komise pro spravedlivé důchody [Komise spadá pod MPSV, pozn. red.] než ty, co jsou v médiích. V komisi nemáme ani zástupce. To znamená, že nemáme podklady, informace, co přesně se připravuje, navrhuje. Máme jen zprostředkované informace. Z toho, co se k nám ale dostane, jak to zatím vypadá, je jasné, že se komise spolu s MPSV snaží dát dohromady návrh, jak by měly vypadat výše důchodů v krátké a delší budoucnosti. Co už bohužel neříká, z jakých příjmů chce zvýšené důchody vyplácet. A to je problém, protože bez spolupráce a dohody obou resortů se to asi nikdy nedozvíme. Bez jejich domluvy to nepůjde. Nelze připravovat důchodovou reformu jen na základě budoucí výše penzí. Tedy si nárokovat výdaje, aniž by byly známy příjmy. To nejde oddělit.
Za to jsou MPSV i komise kritizovány. Jak ale hodnotíte spolupráci MF ČR a MPSV?
Můj názor je, že se do ní promítá nerovnováha mezi představou o sociálním státě MPSV a reálnými možnostmi české ekonomiky. Já bych byla první, kdo by si přál, aby představy MPSV o budoucí výši penzí byly možné, ale sociální pohled na věc nemůže předbíhat ekonomickou realitu.
Znamená to, že vám chybí pohled ministerstva financí, které se, byť má v komisi zastoupení, na návrhu důchodové reformy více aktivně nepodílí?
Ano. Když vidím navrhované výdaje na budoucí penze, ptám se po příjmech. A ty nevidím. A to je problém. To platí jak pro stát, tak pro rozpočet každé domácnosti. Ta matematika je velice jednoduchá. Pokud chci zvýšit výdaje na penze, jak to chce udělat MPSV, musím zvýšit i příjmy na penze. A zatím tedy od MPSV slyšíme, že ty příjmy zvýšíme z daní. Ale to nepůjde udělat bez nějaké daňové reformy. Důchodovou reformu nelze navrhnout bez komunikace s ministerstvem financí. Je tedy potřeba, aby oba resorty spolupracovaly na přípravě důchodové reformy a sladily se.
Zpráva o stavu důchodového systému
Jak si nyní stojí penzijní systém z pohledu jeho udržitelnosti?
Poslední dva roky je v mírném přebytku. To je ale výjimečná situace. Systém důchodového pojištění byl od roku 1996 v plusu pouze sedmkrát. A to v letech 1996, 2004, 2005, 2007 a 2008 a pak poslední dva roky, loni a předloni. Ty poslední dva roky nás nemohou ukolébat, že to tak bude na věčné časy. Že s udržitelností důchodového systému nemáme žádný problém.
O problému s udržitelností penzí se mluví dlouhodobě, ale penzisté zatím dostávají jenom přidáno. Není to tedy jenom strašení, že na penze nebude, když na ně vždycky „nějak“ bylo a snad i „nějak“ bude?
Jak už jsem řekla. Nelze se ukolébávat tím, že systém je poslední dva roky v přebytku. Už kvůli tomu, že nyní máme v produktivním věku silné ročníky narozené v sedmdesátých letech. Ty jsou na vrcholu kariéry. Mají dobré platy. Také je tu ekonomický růst. Demografie je ale i tak neúprosná, populace stárne.
Co je třeba udělat, aby byl náš současný důchodový systém finančně udržitelný?
Na to není jednoduchá odpověď. I když jedno poměrně snadno realizovatelné opatření tu přece jen je.
Jaké?
Udržitelnost stávajícího systému by se do dalších let alespoň částečně zvýšila ve chvíli, kdy se lidem narozeným od roku 1980 do roku 1990 zvedne věk odchodu do penze o jeden rok. A když se lidem narozeným od roku 1990 a dál zvedne věk odchodu do penze o dva roky. K tomuto závěru ostatně došlo MPSV ve své pravidelné Zprávě o stavu důchodového systému ČR a o jeho předpokládaném vývoji se zřetelem na demografickou situaci v ČR [dále Zpráva, pozn. red.]. Resort ale vládě přesto zvýšení věku nenavrhl.
Říkáte zvýšit věk odchodu do penze až o dva roky, z čeho vycházíte?
Ve chvíli, kdy byl u nás zastropován odchod do penze ve věku 65 let, byla přijata doprovodná legislativní úprava. A tato úprava vyměřuje stejný procentuální podíl pro všechny obyvatele ČR v tom smyslu, že všichni by měli strávit v penzi čtvrtinu života. A to se počítá na základě dat z Českého statistického úřadu [ČSÚ], tedy demografické projekce.
Mohla byste to upřesnit?
Zákon říká, že podíl očekávané střední délky života při dosažení důchodového věku podle zákona o důchodovém pojištění a součtu tohoto věku a očekávané střední délky života má být mezi 24 a 26 procenty. Pokud má být tedy dodržen zákon, je třeba navýšit odchod věku do penze u ročníků narozených v roce 1980 o rok a dále i u ročníků narozených od roku 1990 o dva roky. Já si myslím, že koncept čtvrtiny života v důchodu je velmi spravedlivý.
Mluvíte o „důchodové“ zprávě MPSV, ale v ní nic takového jako doporučení zvýšit věk odchodu do penze u zmíněných ročníků není. Nebo je?
Ne, není. Zpráva MPSV neobsahuje explicitní doporučení vládě, zda by bylo vhodné přistoupit k úpravě důchodového věku v souladu s paragrafem 4a zákona č. 582/1991 Sb.
Znamená to, že MPSV porušilo zákon?
Tak bych to nestavěla, výklad zákona není zcela jednoznačný. Podle našeho názoru ze smyslu zákona ale vyplývá, že jednou ze základních funkcí zmíněné Zprávy by mělo být právě uvedení jasného výroku, zda MPSV na základě dostupných údajů navrhuje změnu důchodového věku či nikoliv. To je patrné i z důvodové zprávy k zákonu č. 203/2017 Sb.
Jak přesně?
V důvodové zprávě je mimo jiné uvedeno, že „Zpráva [MPSV] bude obsahovat výše zmíněné doporučení pro vládu, aby uložila ministru práce a sociálních věcí předložení novely zákona, která by důchodový věk dále zvýšila.“
Znamená to, že MPSV tím, že nic takového vládě nedoporučilo, porušilo zákon?
MPSV nenaplnilo věcný záměr zákona.
Úplné vyčerpání manévrovacího prostoru
Co to znamená v praxi?
To, že Zpráva neobsahuje explicitní doporučení vládě zvýšit věk odchodu do penze, podle našeho názoru zakládá negativní precedent pro budoucí Zprávy. A může i narušit funkci automatického přezkumu stanovení důchodového věku. Což, jak vyplývá i z důvodové zprávy, je nepochybně jedním z raison d’être, důvodu bytí, paragrafu 4a zákona č. 582/1991 Sb.
Co se s tím dá dělat?
My žádáme, aby MPSV do zprávy vložilo explicitní výrok, zda doporučuje vládě prodloužit důchodový věk v souladu se zmíněným zákonem.
Je to opravdu tak důležité?
Vzhledem k tomu, že Zpráva má být zpracovávána s periodicitou pěti let, vynechání tohoto doporučení znamená s vysokou pravděpodobností odložit samotný přezkum důchodového věku až na další vládu.
Má toto i nějaké konkrétní dopady do penzijního systému?
Ano. Nepřehodnocení důchodového věku zvyšuje pravděpodobnost budoucího zpřísnění limitu strukturálního deficitu sektoru vládních institucí podle střednědobého rozpočtového cíle. A to ze současných 0,75 procenta na 0,5 procenta hrubého domácího produktu [HDP]. V současnosti je výpočtová hodnota relevantní pro jeho stanovení minus 0,53 procenta.
Mohla byste mi to, prosím, více vysvětlit?
De facto jde o to, že zpřísnění střednědobého rozpočtového cíle by za současných předpokladů o vývoji strukturálního salda v nadcházejících letech znamenalo úplné vyčerpání manévrovacího prostoru fiskální politiky.
Co by to znamenalo v praxi?
Pokud by MPSV vládě navrhlo zvýšit věk odchodu do penze u zmíněných ročníků, problém s udržitelností financování tuzemských penzí by byl pro příštích dvacet let z poloviny vyřešen. A pro ty další dvě desetiletí o třetinu. Posílila by se příjmová stránka důchodového systému. A byl by i větší klid důchodovou reformu řešit. Avšak bohužel, MPSV vládě zvýšení odchodu do penze nenavrhlo, jak mělo.
Zůstaňme ještě chvíli u Zprávy MPSV, v ní mimo jiné stojí, že migrace není z hlediska nárůstu počtu populace v Česku i penzijního systému do budoucna významná. To je ale v rozporu s tím, co říká třeba ČSÚ nebo ekonomové. Jaký na to máte názor?
To je podle našeho názoru zavádějící až nepravdivé.
Proč?
Podle našeho názoru jsou naopak předpoklady ohledně zahraniční migrace jedním z klíčových parametrů demografické projekce. Za posledních 25 let byl přírůstek obyvatelstva vždy vyšší než přirozený přírůstek. Ve většině let přitom násobně. Například v roce 2008, kdy vrcholil přirozený přírůstek obyvatelstva, až pětinásobně. ČSÚ ve své projekci z roku 2018 počítá s tím, že v období do roku 2100 bude každoroční saldo migrace kladné na úrovni 26 000 osob, což považuji za realistický scénář.
Třetí pilíř by měl být povinný
Jak hodnotíte současnou debatu o reformě penzí?
Jak už jsem řekla, nemůžete si plánovat výdaje, když neznáte příjmy. Co mě dále velice mrzí, je to, že z té debaty docela zmizel akcent na třetí pilíř důchodového systému. Existuje jen shoda, že je neefektivní.
Máte za to, že by měl být povinný?
Ano, ale s výhradou, že by také měl obsahovat možnost dobrovolného výstupu.
V současnosti si ve starých transformovaných a nových účastnických fondech na stáří odkládá asi 4,5 milionu lidí. Většina jich je v transformovaných fondech, které jim ale příliš výnosu nepřinesou. Je i to podle vás problém?
U nás jsou lidé konzervativní. A vědí, že varianty s vyšším výnosem přináší i vyšší riziko. Byť při dlouhodobém investování to zase až takový problém být nemusí. Mně spíše mrzí, že si mnozí lidé myslí, že si ve třetím pilíři moc nenaspoří, že je považován za neefektivní.
Tak si to vezměte, inflace byla loni 2,8 procenta a transformované fondy nesou procento výnosu ročně. A to ještě, když se jim daří…
Víte, jde také o to, na co si člověk spoří. Stále slyším, jaká je inflace. Že ceny se zdvojnásobily. Ano, rostou ceny nemovitostí, rostou ceny potravin, ale u jiného zboží ceny stagnují nebo i klesají. Platí to třeba o elektrických spotřebičích, oblečení a podobně. Tedy, kdo se mentálně připraví na to, že si bude ze třetího pilíře doplňovat v penzi nájem, bude asi zklamaný. Ale, kdo si v produktivním věku pořídí vlastní bydlení a ze třetího pilíře si bude doplňovat nějaký ten svůj standard, může být spokojen. Mně mrzí to žehrání na třetí pilíř už kvůli tomu, že jen na státním příspěvku do něj stát dá sedm miliard korun ročně. Tedy, abych to zkrátila, podle mě by měl být třetí pilíř povinný s dobrovolnou možností výstupu.
Náklady na zdravotnictví porostou
Jako riziko pro státní rozpočet jste uvedla důchodový systém. Kde vidíte další rizika?
Zdravotnictví je a bude další problém. S tím, jak populace stárne, výdaje na zdravotní péči narůstají a tento trend bude pokračovat. [Pozn. red.: Státních pojištěnců je nyní cca 5,9 milionu. Stát za každého z nich odvádí 1 067 korun měsíčně. Podle poskytovatelů zdravotní péče by měl odvádět podstatně více. Odvody na zdravotní pojištění kryje náklady na zdravotnictví z více než dvou třetin, zbytek jde ze státního rozpočtu na zdravotní pojištěnce. Ty přitom spotřebují nejvíce zdravotní péče.] Zároveň je třeba upozornit na problém s OSVČ, které v průměru odvádějí do systému zdravotnictví méně než zaměstnanci se srovnatelnými příjmy, ale péči čerpají v plném rozsahu.
Jak byste to řešila? Kritici našeho zdravotního systému poukazují na to, že mnoho věcí je v něm pro všechny a zadarmo, což vede k plýtvání. A naopak mnoho věcí je pacientům, kteří jsou často v nouzi, nedostupných.
Můj osobní názor je, že by mělo dojít jednoznačně ke zvýšení spoluúčasti lidí na zdravotní péči. To znamená z jejich osobních zdrojů, individuálních zdrojů. Důvod je, že stát sám o sobě výdaje na zdravotnictví, které do budoucna porostou, nemůže dlouhodobě utáhnout. A při zavedení nějakých privátních produktů, například pojistných plánů, by se mohl zvýšit i zájem veřejnosti. Mohla by se v ní probudit vyšší odpovědnost za zdraví každého jednoho.
To nevím, zda je politicky průchozí. Zvlášť za situace, kdy současnou vládu drží u moci i KSČM…
To je už jiná věc. Ale podívejte se na strukturu výdajů domácností. České domácnosti dávají na věci spojené se zdravím v průměru tři procenta ze svých celkových domácích výdajů. Naopak na alkohol, cigarety a restaurace dávají v průměru 15 procent. To je zřejmý nepoměr. Když se podíváte do západních zemí, tak výdaje domácností za zdravotní péči nebo i vzdělání jsou mnohem vyšší.
Daň z nemovitostí by se měla upravit
Vaším úkolem je sledovat zdraví státního rozpočtu. Jak ten je na tom?
V základu stále stejně. Zatímco mandatorní a kvazimandatorní výdaje z něj musíte vždy zaplatit, příjmy do něj jsou závislé na tom, jak se vyvíjí ekonomika. A i proto je důležitý odpovědný výpočet budoucích daní. A to je problém, jak se ukázalo loni, kdy došlo k výpadku v předpokládaných příjmech na sociálním pojištění a dani z přidané hodnoty. I když nešlo o nic dramatického, zhruba deset miliard korun není zanedbatelná částka.
Jak z tohoto pohledu vidíte letošek?
Růst ekonomiky se čeká dvě procenta, mzdy se mají zvýšit o cca 5,6 až 5,7 procenta. Pokud se tato očekávání naplní, mohly by být příjmy státního rozpočtu naplněny. Ale je třeba také říci, že situace je nejistá. Důležité bude zejména to, jak se bude vyvíjet Německo. To loni vzrostlo o 0,6 %, což naplnilo ten nejpesimističtější odhad, který jsem na začátku loňského roku slyšela.
Jaké změny by podle vás prospěly státnímu rozpočtu z hlediska naplnění jeho příjmů?
Změny, na kterých se shodla koalice, ale aby byly propustné i přes ostatní strany. Tlačit změny na sílu nemá smysl, jak se ukázalo u druhého pilíře důchodového systému.
Jaké změny byste doporučovala?
Pokud mám uvést nějaké nepoměry na straně příjmů a výdajů státního rozpočtu, řekla bych vysoké zdanění práce ve srovnání s relativně nízkým zdaněním kapitálu a aktiv obecně.
Co myslíte konkrétně aktivy obecně?
Například nemovitosti. V Česku máte nemovitosti v hodnotě 28 bilionů korun, ale z nich nemovitosti pouze za čtyři biliony korun patří domácnostem, které v nich žijí. Tím chci říci, že určitě nevidím prostor u zvyšování daně z nemovitostí, kde vlastníci bydlí, a trvale je užívají, ale u těch dalších nemovitostí za 24 bilionů by stálo za úvahu, zda daň z nemovitosti nezvýšit, neupravit. Zvlášť, když výnos z této daně je necelých jedenáct miliard korun. To by byl podle mě posun v systému a navíc by se tím otevřel prostor pro snížení zdanění práce.
Bylo podle vás „posunem v systému“ současné navýšení daní u lihu a tabáku?
Ano, to došlo, ale na daně u piva se nesáhlo. Což považuji za pokrytectví, zvlášť, když se u lihu a tabáku argumentovalo zdravotními důvody.
Co by naopak tou změnou bylo?
Je potřeba snížit zatížení zdanění práce. Pokud by se mělo uvažovat o nějakých změnách, zdanění práce je klíčové.
Místopředsedkyně vlády a ministryně financí Alena Schillerová [ANO] v případě snížení zdanění práce uvedla, že snížit odvody na sociálním pojištěním by bylo možné jen tehdy, že budeme mít důchodovou reformu. Máte za to, že i Česko se někdy dočká solidní důchodové reformy?
Do dalších voleb si to nedovedu představit.
Co vy v oblasti daní dále vidíte jako budoucí danost?
Tak například velmi se hovoří o environmentálních daních, což je nová věc. Tyto daně se zvýší, protože to nařídí Evropská komise. Pak tu jsou novinky typu digitální daně. Tam vidíme velké problémy, jako by zde ani naplatilo, že každá daň musí mít svého plátce a svou platbu. To vše souvisí se změnami v ekonomice, které přicházejí. A souvisí to tak i se změnou myšlení, která nás čeká.
Od vlády bych čekala více
Na začátku rozhovoru jste uvedla v souvislosti s příjmy a výdaji příměr s rozpočtem domácnosti. Využiji ho a zeptám se, má současná vláda nějaké volné peníze, finanční rezervu, jak tomu teď nově chce učit prostřednictvím speciálního programu ministerstva financí veřejnost?
Obávám se, že objem skrytých rezerv klesá, pokud někdy nějaké byly.
Není to problém?
Ano, je to problém, zvlášť, když dříve či později se Česká republika dostane do pozice toho, který do unijního rozpočtu více dává, než dostává. A to může být velice brzy, protože první utažení unijního opasku přijde v lednu spolu s odchodem Velké Británie z unie. To bude velký zásah do financování unie, i když se, jak typické, prozatím neví, jak velký.
Máte za to, že vláda je schopná rychle a efektivně reagovat při naplnění dnešních hrozeb? Ať už jsou to dopady brexitu, celní války, násilné konflikty a další rizika?
Víte, než jsem nastoupila na Úřad Národní rozpočtové rady, také jsem měla za to, že by se věci mohly rychleji hýbat dopředu. Z pozice předsedkyně rozpočtové rady se ale také teď účastním jednání vlády, a vidím, že realita je komplikovanější. Že moc prostoru pro rychlá řešení nedává. A to i přesto, a to říkám zcela neutrálně, že se premiér Babiš snaží tlačit na spoustu z věcí, aby se pohnuly dopředu, ale i tak zůstává ten legislativní proces velice pomalý. A to se týká třeba i toho stavebního zákona.
Jak hodnotíte výkon současné vlády?
Já osobně bych nebyla zase až tak kritická. Naší ekonomice závislé ne exportu, vnějším prostředí, se relativně daří. A já nemám pocit, že by tomu současná vláda nějak extrémně bránila, škodila. Dokonce bych i řekla, že u nás je relativně stabilní podnikatelské prostředí. A i když má vláda problém třeba s digitalizací, problém s ní má i soukromý sektor. Tedy ani v tomto ohledu bych nebyla zase až tak kritická. Na druhou stranu, co se týče dlouhodobé vize udržitelných veřejných financí, bych čekala od vlády více. Zvlášť, když se hned na začátku uvedla jako vláda rozpočtové odpovědnosti.
Daniel Tácha
—
Doc. Ing. Eva Zamrazilová CSc. je přední česká ekonomka. Kariéru začala na Vysoké škole ekonomické [VŠE] v Praze. Na ní po absolvování inženýrského i doktorského studia přednášela teorii statistiky a ekonomickou statistiku. Jako vědecká pracovnice Ústavu prognózování VŠE se podílela na studiích zaměřených na transformaci české ekonomiky. Působila v Ekonomickém ústavu Československé akademie věd a ve Výzkumném ústavu práce a sociálních věcí. Od roku 1994 pracovala v Komerční bance v týmu makroekonomických analýz a prognóz. V únoru 2008 ji prezident republiky jmenoval do bankovní rady České národní banky [ČNB]. Funkce se ujala 1. 3. 2008. V roce 2014 se stala hlavní ekonomkou České bankovní asociace [ČBA]. V ní byla až do svého jmenování předsedkyní Národní rozpočtové rady [NRR] 2018. Funkční období má šestileté. Na VŠE přednáší makroekonomickou analýzu.
