Veřejnosti by měly být zpřístupněny závazné technické normy. Umožnit to má takzvaný sponzorovaný přístup, za který budou České agentuře pro standardizaci [ČAS] platit ministerstva nebo úřady. Uživatelé, kteří se musí ze zákona řídit technickými normami, k nim pak budou mít bezplatný přístup na internetu.
Pravidla evropských a mezinárodních normalizačních organizací neumožňují kvůli ochraně autorských práv zajistit veřejnosti zcela bezplatný přístup k technickým normám. Umožňují ale zavést takzvaný sponzorovaný přístup. Jde o model, kdy normu pro uživatele zakoupí například státní úřad. Tento přístup zavádí i vládní novela zákona o technických požadavcích na výrobky. Tu 24. ledna v prvním čtení podpořila i Poslanecká sněmovna.
„Je to velmi vstřícný krok, po kterém podnikatelské prostředí volalo,“ řekl ve Sněmovně vicepremiér a ministr průmyslu a obchodu a dopravy Karel Havlíček [za ANO].
Komu budou závazné technické normy přístupné
Podle Karla Havlíčka jde o zásadní změnu. Týkat se bude nejen velkých firem nebo živnostníků, ale třeba i projektantů a kohokoli, kdo si normu potřebuje nastudovat.
„Pokud je pro jeho práci státem povinná jakákoli norma, tak nově ji za prvé bude mít jasně a přehledně uloženou na centrálním místě, elektronicky samozřejmě. A za druhé, bude ji mít zdarma,“ upřesnil.
Jeho slova potvrdil i zpravodaj k předloze Leo Luzar [KSČM]. Ten uvedl, že současný přístup k normám je problematický. Dle jeho slov se s ním potýkají nejen projektanti, ale například i vysoké školy.
Kdo bude za zpřístupnění technických norem platit
České agentuře pro standardizaci [ČAS] budou platit poplatek ty úřady a ministerstva, která mají danou normu ve své působnosti. Paušální částka bude činit nejvýše 23 milionů za dvanáct po sobě jdoucích kalendářních měsíců. Výši platby stanoví vyhláška. Odvíjet se bude od počtu stran příslušné technické normy a počtu požadovaných přístupů.
Správcem databáze s technickými normami bude ČAS. Náklady za přístup budou hradit ministerstva a úřady ze svých rozpočtů. Důvodová zpráva uvádí, že náklady není možné předem stanovit. Stát již nyní využívá neformální možnost přístupu k normám prostřednictvím smlouvy za úplatu, protože jejich poskytování zdarma je vyloučeno.
–ČTK–
