Letos 6. 2. vystoupil v debatě Oxford Union [debaty unie pořádá od roku 1823] při Oxfordské univerzitě americký ministr obchodu Wilbur Ross. Ve svém vystoupení hájil současnou obchodní politiku Donalda Trumpa. I vysvětloval, proč se nelze divit, že Amerika už nechce dále dotovat ekonomický rozvoj zemí, jako je Čína, Japonsko nebo Německo. FinTag.cz uvádí stručný výtah z jeho vystoupení.
Na úvod svého příspěvku Wilbur Ross řekl, že je mu ctí diskutovat na půdě Oxford Union na téma hospodářské politiky Donalda Trumpa. A to i proto, že USA jsou z globálních ekonomických nejistot a problémů neprávem obviňovány.
Podle jeho slov od konce osmdesátých let do začátku dvacátých let byl růst celosvětového exportu zboží zpravidla dvojnásobný oproti růstu světového hrubého domácího produktu. V posledních pěti letech ale celosvětový export zboží spolu s celosvětovým růstem zpomalil.
„Loni vůbec poprvé došlo k tomu, že zatímco globální export klesl, globální ekonomický růst stoupl o tři procenta,“ řekl ve zjevné narážce na [úspěšnou] politiku Donalda Trumpa americký ministr obchodu.
A pokračoval: „Dále je třeba říci, že globalizace se vymkla kontrole. Totiž jen výroba telefonů iPhone si vyžaduje 200 dodavatelů ve 43 zemích na šesti kontinentech.“
Export, výroba a nástup nových technologií
Za pozornost podle něj stojí skutečnost, že rozvíjející se země za posledních 15 let citelně zvýšily svůj podíl na mezinárodním obchodu. A to z 31 procent v letech 2005 na 39 procent v roce 2015. Podle něj ovšem tato éra končí.
„Podíl těchto zemí na mezinárodním obchodu bude v příštích letech pravděpodobně klesat. Bude to z důvodu růstu mezd, vyšších nákladů na dopravu a nástupu čtvrté průmyslové revoluce – 41R,“ uvedl Wilbur Ross.
Nové technologie, jako jsou 5G sítě nebo internet věcí, podle něj předznamenávají nový věk. Procesy, které díky tomu nastanou, nemusejí dle jeho názoru nutně negativně ovlivnit globální HDP, ale z velké části navrátí výrobu z rozvíjejících se zemí do rozvinutých zemí.
Jako příklad uvedl textilní a oděvní průmysl, který po celém světě většinou v rozvíjejících se zemích zaměstnává asi 125 milionů lidí. Což je podle něj více lidí, než zaměstnává sektor automotive a elektronický průmysl dohromady. Dodejme, že v podobném duchu se mluví i o automobilovém průmyslu, což se silně dotýká jak Česka, tak Slovenska.
Pár slov na téma, proč USA zavádějí cla
Podle Wilbura Rosse je současným největším exportérem zboží na světě Evropská unie. Ta se jen v roce 2018 podílela na globálním vývozu zboží 34 %. Spojené státy pak jen 8,8 %.
„V tomto srovnání jsou Spojené státy absolutně největším dovozcem. Globálně se na dovozu podílejí 15 procenty. V roce 2018 dovezly zboží v hodnotě 2,5 bilionů dolarů, což je o polovinu více než za kolik vyvezou,“ uvedl.
Dále zdůraznil, že jen za rok 2018 byla obchodní bilance USA ve schodku v neudržitelné výši 887 miliard dolarů.
„Spojené státy pak mají deficitní obchodní bilanci s 97 zeměmi světa. Vůbec největší pak s Čínou, Evropskou unií, Mexikem, Japonskem a Vietnamem. Tyto čtyři země spolu s EU přitom tvoří 92 % amerického obchodního schodku,“ vysvětlil americký ministr obchodu.
Podle jeho slov přitom již dávno neplatí, že země vyvážejí to zboží, které umějí vyrobit nejlépe, a naopak dovážejí zboží, které nedokáží vyrobit v požadované kvalitě. A neplatí to ani v případě Spojených států.
A vysvětlil i proč: „Důvod je, že zmíněné čtyři země spolu se EU, ale nejenom ony, uplatňují celní i necelní dovozní bariéry a zároveň subvencují svůj vývoz. Naopak Spojené státy jsou nejméně ochranářskou zemí mezi největšími zeměmi na světě.“
Dle jeho slov se tak Spojené státy musejí zákonitě ptát, kolik z jejich deficitu ve výši 887 miliard dolarů jsou dovozy, které jsou oprávněné, a kolik z nich jsou dovozy, které jsou vyvolané obchodní politikou ostatních zemí. Odpověď lze podle něj najít v historii.
Vzpomínky na dobu, kdy Amerika boomovala
„Spojené státy měly těsně po druhé světové válce několik let za sebou opakující se obchodní přebytky. Americká ekonomika byla natolik silná, že se tehdejší představitelé USA rozhodli podpořit Evropu i křehké asijské ekonomiky,“ uvedl Wilbur Ross.
Dle něj to byl například Marshallův plán pro Evropu, ale i obchodní úlevy, které evropským a asijským ekonomikám umožnily exportovat na americký trh. Tyto úlevy byly dle jeho slov stanoveny jako trvalé Všeobecnou dohodou o clech a obchodu [GATT – General Agreement on Tariffs and Trade, pozn. red.] pod patronací Světové obchodní organizace [WTO].
„Tyto dohody přitom zůstávají v platnosti dodnes. A to i pro exportní giganty, jako je Čína, Německo nebo Japonsko,“ zdůraznil.
A pokračoval: „Trvalo to 25 let, než tato politika změnila americké přebytky obchodní bilance ve schodky. Nyní tak má mnoho zemí, včetně Číny, pozitivní obchodní bilanci pouze proto, že jejich přebytky se Spojenými státy převyšují jejich schodky se zbytkem světa. Což znamená, že bez svých přebytků s USA by nebyly z hlediska obchodu tak úspěšné, jak jsou,“ upřesnil.
Vyjmenoval i důvody tohoto stavu. Podle něj za téměř polovinou čínského exportu do USA stojí fakt, že v Číně jsou nižší mzdy než v USA. A za další: Zatímco USA se řídí dohodami uzavřenými v rámci WTO, ostatní země, jako třeba Čína, se těmito dohodami neřídí.
„Pokud pochybujete o dopadech vstupu Číny do WTO [Čína se stala 143 členem WTO 11.12. 2001, pozn. red.] pak uvažte, že před vstupem Číny do WTO rostl čínský HDP velice pomalu. Ale i přemýšlejte o tom, co se stalo po jejím vstupu v roce 2001! HDP Číny vzrostl z 1,3 bilionu USD na 14,3 bilionu USD. A jedinou změnou od roku 2001 bylo její členství ve WTO. A ne to, že by nabyla vlastních konkurenčních výhod,“ řekl Wilbur Ross.
Související problém dle jeho slov je, že WTO nemá žádné skutečné donucovací mechanismy, jak přimět své členy, aby obchodní dohody dodržovali. A také zdůraznil, že postupné narovnávání obchodních vztahů prostřednictvím antidumpingových zákonů je nákladné a pomalé. Důvod je, že vyžaduje dlouhodobé analýzy o vývoji trhů a cen. To za prvé. Za druhé situaci komplikuje skutečnost, že ve chvíli, kdy je o uvalení vyrovnávacího nařízení [cla] rozhodnuto, zahraniční výrobci ho obejdou [nekalou] úpravou svého produktu či změnou místa překládky, odkud expedují zboží do USA.
„A to je důvod, proč se Spojené státy rozhodly bránit. A to je i vysvětlení, proč v současné době uplatňují vůči zahraničním partnerům 450 obchodních opatření, z nichž se polovina vztahuje na Čínu, ale všechny jsou stále v souladu s pravidly WTO,“ vysvětlil.
V této souvislosti zmínil i další aktivity americké vlády. Mezi ně patří i analýza měnových politik zemí, na které se nově uvalená cla ze strany USA vztahují. Důvod je, že tyto země podhodnocením své měny podporují svůj vývoz.
[Pozn. red.: USA v souvislosti s uzavřením první fáze obchodní dohody s Čínou přestaly označovat Čínu jako měnového manipulátora. I přesto ji ale ponechaly na seznamu zemí, jimž budou v oblasti jejich měnových politik věnovat zvýšenou pozornost. Na seznamu je dále Německo, Irsko, Itálie, Japonsko, Malajsie, Singapur, Jižní Korea, Vietnam a Švýcarsko. Americké ministerstvo obchodu navíc před nedávnem uvedlo, že připravuje nařízení, které umožní, pokud se prokáže, že některá z těchto zemí uměle podhodnocuje svou měnu, uvalit cla na zboží, které z této země do USA přichází.]
Kdo není v Mexiku, je v USA
Další chyba, kterou USA podle Wilbura Rosse v minulosti udělaly, bylo uzavření Severoamerické dohody o volném obchodu [NAFTA] v roce 1993. Jako příklad uvedl obchodní bilanci s Mexikem. Před uzavřením dohody měly USA ještě v roce 1992 obchodní přebytek s Mexikem ve výši pěti miliard USD. Rok po uzavření dohody měly schodek ve výši 16 miliard USD.
„Nyní schodek přesahuje 100 miliard dolarů ročně. Po uzavření dohody NAFTA kumulativní obchodní deficit USA s Mexikem přesahuje 1,2 bilionu dolarů. To je obrovská suma,“ uvedl americký ministr obchodu.
Zároveň dodal, že žádná země si nemůže dovolit takové umělé obchodní deficity. Stejně jako si dle jeho slov žádná domácnost nemůže dovolit rok co rok zvyšovat své dluhy na kreditní kartě kvůli nadměrným výdajům.
„A je to právě prezident Donald Trump, který proti těmto umělým obchodním deficitům začal bojovat. A pokud chce narovnat obchodní vztahy, jak tím ohrožuje ostatní?“
Položil řečnickou otázku Wilbur Bross. Zároveň dodal, že cla jsou jediným nástrojem Donalda Trumpa k vyrovnání zmíněných historických obchodních ujednání.
„Pokud by je Donald Trump nezaváděl nebo nehrozil cly, ostatní země by těžko odstoupily od svých výhod. Například americká cla na importovaná auta jsou 2,5 procenta, ale evropská cla na americká auta jsou deset procent. Čína má přitom cla na dovoz amerických aut ještě vyšší,“ upřesnil.
Strategie Donalda Trumpa funguje
Podle Wilbura Rosse kumulativní desetiletý obchodní deficit USA činí 7,7 bilionu dolarů. A právě tato špatná bilance je dle jeho slov i příčinou ztráty milionů pracovních míst v USA [aktuálně je míra nezaměstnanosti v USA na 50letém minimu, pozn. red.]. Americký ministr obchodu zároveň odmítl názory některých ekonomů, že za obchodními deficity USA stojí nedostatek úspor a dluhy Spojených států. Tyto názory však podle něj neobstojí.
„Jak je možné, že Čína může letecky zasílat do USA zboží zákazníkům za levnější cenu, než stojí doručení stejné zásilky na mnohem kratší vzdálenost v USA? To nelze vysvětlit jinak než dotováním vývozu do USA,“ vysvětlil.
Za další fakt pak označil to, že obchodní a celní politika Donalda Trumpa funguje. Což podle něj dokazuje i první fáze dohody s Čínou. V ní se dle jeho slov Čína [správně] zavázala, že v příštích dvou letech odkoupí od amerických výrobců zboží za 200 miliard dolarů. Což dle jeho názoru sníží americký deficit v průměru o 100 miliard dolarů ročně a přidá to polovinu procentního bodu americkému HDP.
„Ještě důležitější je, že Čína souhlasila s ukončením vynucených transferů technologií a zavázala se k většímu dodržování práv duševního vlastnictví. Na oplátku USA potvrdily, že nebudou zavádět tarify původně plánované na 15. prosince 2019 a sníží cla zavedená loni v říjnu. To znamená, že Spojené státy si ponechaly celní sazby ve výši 72,5 miliardy dolarů na přibližně 370 miliard dolarů čínského zboží. A to až do dalšího vyjednávání,“ upřesnil.
Dodal, že USA v podobném duchu znovu jednají s Jižní Koreou. A také, že již uzavřely dvě nové dohody s Japonskem.
Co se děje v USA a co se dít ještě bude
Americký ministr obchodu upozornil i na další plusy, které je třeba připsat současnému americkému prezidentu. Například deregulaci břidlicového plynu/ropy, která změnila USA z významného čistého dovozce na čistého vývozce paliv. Zdůraznil, že současná americká administrativa taktéž snížila daně americkým firmám a podnikům.
„V USA byl zaveden okamžitý 100% daňový odpis kapitálových výdajů, což snížilo efektivní investiční náklady o 21 %,“ upozornil americký ministr obchodu s tím, že nic nezlepšuje návratnost investice lépe než nižší počáteční investice.
Dotkl se i budoucího vývoje ekonomiky. Podle něj dříve či později přestane platit, že výroba bude tam, kde jsou nejnižší náklady na práci.
„Každý den je oznámen další průlom v robotice. Některé stroje dokonce umí složit oděvy a vložit je do obalů. Jiné si umí vyzvednout různé součástky a umístit je na přesná místa bez chyb znovu a znovu,“ uvedl.
A to je podle něj teprve začátek radikální transformace globálního produkčního systému, v němž Spojené státy musí udržet krok s ostatními zeměmi.
„Korea je lídrem v automatizačních technologiích, ale stále má pouze 710 robotů na 10 000 pracovníků. V USA máme pouze 200 robotů na 10 000 pracovníků, ale naše mzda je vyšší než v Koreji. A to je problém. My i Čína potřebujeme roboty nejen kvůli ekonomice, ale aby kompenzovaly i naši špatně se vyvíjející demografii,“ uvedl.
Dodal, že 68 % toho, co se v USA vyrobí, jde na vývoz. Podle něj ale do roku 2025 díky čtvrté průmyslové revoluci toto číslo stoupne o 14 až 20 %. Zde se opřel o výzkum společnosti McKinsey & Co. Zmínil i potřebu výrobních továren v blízkosti zákazníků. Podle něj v příštích letech nabude na důležitosti právě rychlost skladování a doplňování produktů. Krátce se věnoval i environmentálním otázkám. Řekl, že ekologicky čisté technologie se stanou konkurenční výhodou. Přesto zmínil své pochybnosti o tom, že rozvinutý svět bude i nadále platit dvakrát za zlepšení životního prostředí. Nejprve prostřednictvím vyšších domácích nákladů na technologie. A pak znovu v podobě nákladů na přesídlení výroby do zemí s nižšími environmentálními standardy.
„Je jasné, že technologie čtvrté průmyslové revoluce a důraz na ekologii za desítky bilionů dolarů změní globální ekonomiku více než cla USA za několik set miliard dolarů,“ uzavřel.
–DNA–
—
Wilbur Louis Ross Jr. [28. 11. 1937] je americký investor a stávající ministr obchodu USA. Na konci listopadu 2016 ho tehdy zvolený americký prezident Donald Trump nominoval do funkce ministra obchodu. 27. 2. 2017 nominaci Wilbura Rossa potvrdil americký Senát hlasováním v poměru 72–27.
28. 2. 2017 Wilbur Ross nastoupil do úřadu. Předtím působil jako bankéř, který se stal známým nákupem a následnou restrukturalizací neúspěšných průmyslových společností. Ty pak se ziskem prodával. Za to si vysloužil i přezdívku „King of Bankruptcy”.
