Naše osobní data – zadaná, vypozorovaná či odvozená – dnes sbírají provozovatelé sociálních sítí, vyhledávačů, mobilní operátoři, finanční i státní instituce, obchody a mnoho dalších subjektů. Od nich data kupují i třetí strany. Jako jsou reklamní, výzkumné či datové agentury. A od nich je kupují zase další. Například politické strany či výrobci zboží.
Hlavní důvod, proč všichni chtějí naše osobní data, je, že se dají velice dobře zpeněžit. Hodnota dat spočívá v informacích o tom, co kdo třeba hledá na internetu, co ho na něm zajímá. Tedy v tom, co komu lze konkrétně nabídnout a prodat. A nejde jen o internet. Digitální stopu za sebou zanecháváme každý den, aniž bychom se vědomě připojili na síť.
Například restaurační řetězec bude mít zájem o data, která mu sdělí, jak vysoký počet lidí se pohybuje v lokalitě, kde chce otevřít novou restauraci. Z dat mobilních operátorů zjistí počet lidí, který se v dané lokalitě denně nachází. Z dat poskytovatelů platebních karet zjistí, nakolik jsou bonitní lidé, kteří v dané lokalitě bezhotovostně nakupují.
Zdá se vám to přitažené za vlasy? Ale vůbec ne. Všimli jste si, že když jste hledali informace o letní dovolené, nabídky se zájezdy se vám pak zobrazovaly ještě na podzim? To není náhoda. To je byznys s daty, které váš vyhledávač využil k cílení reklamy, kterou si u něj zaplatily cestovní kanceláře.
Naše osobní data na prodej
Zájem o naše osobní data mají všichni, kdo o nás potřebují vědět co nejvíce. Aby nám buď něco prodali, anebo o nás zjistili informace, které jim pomohou v rozhodování. Ať už se to týká uvedení nového výrobku na trh, nebo toho, zda má smysl posílit linkový autobus do metropole z blízkého městysu.
Myslet si, že naše data jsou přísně střeženým tajemstvím je čistě iluzorní. Mnohé služby nejsou zdarma díky bohulibým zájmům těch, kdo je poskytují, ale právě kvůli tomu, že se o nás jejich prostřednictvím dozvědí, co potřebují. Totiž i moderní technologie se musejí zaplatit, takže fungují na bázi prodeje či výměny informací o uživatelích. Vzpomeňte na nedávnou kauzu společnosti Avast…
Negativním příkladem je britská společnost Cambridge Analytica, která se věnuje sběru a analýze dat. Firma data za úplatu využila k podpoře volební kampaně nynějšího amerického prezidenta Donalda Trumpa. A to se dělo nejen v USA, ale i ve Velké Británii nebo i v Česku. Na základě dat zjišťovala, co chtějí lidé slyšet. A to jim také dala. Prozatím se přišlo na to, že firma od Facebooku nakoupila data minimálně o 50 milionech uživatelů.
Byznys s daty
Zdaleka nejde pouze o ty příklady, kdy někdo neeticky pracuje s našimi daty. Mnohem častější jsou případy, kdy firmy a instituce chtějí znát naše data prostě jen proto, aby věděly, co a jak nám mají nabídnout.
Ukažme si to na příkladu potravinového řetězce, jehož slevovou kartu používáte stejně jako statisíce dalších lidí. Řetězec sbírá data o vašem nákupu pokaždé, když kartu použijete. Ví co, kdy, kde a za kolik jste nakoupili. A protože údaje sleduje dlouhodobě, může je i porovnat a vyhodnotit. Násobte vaše data stovkami tisíců dalších lidí a dostanete se už na slušný přehled spotřebitelských informací ze všech regionů republiky.
A dále: Data zmíněný řetězec může využít pro své potřeby, ale i je bez problémů sdělit třetím stranám. A to za úplatu nebo zdarma v rámci nějaké své spolupráce. Třeba svým dodavatelům. Pokud se vám to nezdá, tak vězte, že to není tak dlouho, kdy Velkou Británií otřásal skandál řetězce Tesco. Ten prodal data o spotřebitelském chování 16 milionů zákazníků. Šlo o data z jejich věrnostních karet. Data zobchodoval [podobně jako to dělal Avast] prostřednictvím své datové firmy Dunnhumby se ziskem přesahujícím v přepočtu 1,5 miliardy korun. Podle nepotvrzených zpráv zájem o tato data měly firmy jako Unilever, Nestlé nebo Heinz.
GDPR nad zlato
Z uvedeného je jasné, že data jsou dnes hlavním klíčem k úspěchu v mnoha oborech. Nabízí se otázka, zda z jejich sběru a vyhodnocování může profitovat i sám uživatel moderních technologií. Ano může. S příchodem legislativy GDPR má každý občan EU právo na přístup ke všem druhům svých osobních dat. A po jejich vyžádání s nimi může nakládat dle libosti.
Může je ukládat, kde chce, prohlížet, jak chce, ale může je i poskytnout dalším subjektům. A to darem nebo za úplatu. Technicky mu k tomu může pomoci aplikace jako například osobní datový rádce Datari. Dříve či později se obchod s našimi daty plně zlegitimizuje a více rozvine. Totiž, když už naše údaje datové systémy shromažďují, třídí a vyhodnocují, není důvod, aby na tom vydělávaly jen firmy, které systémy spravují a provozují.
–RED–
