Viceprezidentka Svazu průmyslu a dopravy ČR Milena Jabůrková uvedla Smíchovskou střední průmyslovou školu [SSPŠ] jako školu, která zvládla distanční výuku v době krize na jedničku. FinTag.cz požádal jejího ředitele Radko Sáblíka o komentář, proč distanční výuku jeho škola zvládla, zatímco jiné ne. Více v jeho následujícím textu.
Nejprve si dovolím formulovat tvrzení, že každý učitel a každá škola dle svého prohlášení učila online, ale tato online výuka se lišila jako den a noc. Nebudu přitom vůbec brát extrémní příklady, kdy učitelé nosili svým žákům zadání v krabicích od bot a ti je po jeho vypracování házeli do schránek na dveřích školy. Ale vezmu příklad, kdy učitelé pouze posílali zadání e-mailem, stejným způsobem dostávali řešení a za celou dobu prezenční výuky svého studenta či žáka ani jednou neviděli či neslyšeli. Nebo jim jen zavěšovali úkoly na nějaký portál, třeba Bakaláře, a pak tam dostali výsledek práce studenta. Pokud ho nechtěli e-mailem. Tvrdím, že bez videokonferencí nemůžeme hovořit o plnohodnotné online výuce. Vždyť proboha i v prezenční výuce zadáváme studentům domácí práce přes nějaký portál a oni tam zavěšují své výstupy. Nebo snad někde v současném světě ne?
Milena Jabůrková: Z digitalizace bych státu dala horší trojku
Videokonference se studenty byly povinné
Co se týká naší školy, tak IT oddělení hned druhý den po uzavření škol spustilo systém videokonferencí, který běžel přes náš server a v počátku ho využívaly i jiné školy. Tato velkorysá nabídka nám trochu zkomplikovala život, když bylo online příliš mnoho žáků a studentů. Ale to se brzy vyřešilo.
Po tuším deseti dnech jsem si udělal anketou zpětnou vazbu mezi pedagogy a zjistil, že skoro polovina z nich doposud videokonferenci nevyužila. A tak jsem vydal nařízení, že každý pedagog musí být minimálně jednou týdně jednu hodinu se svými studenty na videokonferenci, a kdo tak neučiní, budu to brát jako porušení pracovní kázně. Čekal jsem jisté reptání, ale neozval se ani jediný pedagog. Hned v pondělí dalšího týdne se někteří spojili s IT oddělením, během cca dvou hodin se naučili videokonference používat a tento můj pokyn dodržovali. Což jsem si zpětně ověřil u studentů.
Co se týká videokonferencí, tak jsem dostával každou chvíli zápis z porad předmětových komisí, pochopitelně přes videokonference. Tolik, co za ty dva měsíce, jich snad jindy neudělají za rok. Samozřejmě jsem rád, že se tak často radili, ale trochu je podezírám, že se jim po sobě stýskalo a chtěli si popovídat. Což ostatně bylo také velmi důležité, někdy si učitelé poklábosili se studenty a ti za tuto možnost komunikace byli rádi.
Technologie jsou jenom prostředek, klíčový je obsah
Studenti vlastně měli jedinou výhradu, ta padá na moji hlavu, neboť jsem jasně nestanovil, přes co budou s nimi učitelé komunikovat. Vycházel jsem z toho, že v mnoha třídách kromě oficiálních systémů Bakalář a informačního systému Virtuální škola s učebními texty, zadáváním úkolů a jejich zavěšováním, využívají učitelé i jiné prostředí, na kterém se dohodli se třídou a které jim všem více vyhovuje. Bohužel pak ale museli studenti chodit do asi deseti různých systémů, což oprávněně kritizovali. Je to poučení pro mě.
Také je třeba si uvědomit, že naučit se pracovat s moderními technologiemi je jen nezbytný základ, klíčový je obsah. A tam se již projevila kreativita jednotlivých pedagogů. Já jim dal mnohá doporučení. Například aby využívali projektovou výuku, aby videokonference sloužily především jako konzultace a určitě ne k frontálnímu výkladu. Někteří pedagogové možná nevědomky začali používat prvky převrácené třídy. Zadali studentům, co si mají nastudovat. Mnohdy i formou videa, a pak s nimi na videokonferencích řešili, čemu nerozuměli. Někdy si třídy dělili, aby studentů bylo méně a mohli s nimi lépe komunikovat.
Právě videa natočená učiteli pro studenty měla velmi pozitivní ohlas. Ať již byla z chemie, matematiky či dějepisu. Mnozí učitelé opravdu využívali projektové výuky. Na videokonferencích studenti prezentovali své výstupy a hodnotili se navzájem. Několik pedagogů se domluvilo mezi sebou a vytvořili projekt napříč předměty. To ale bylo ojedinělé. V tom bych viděl prostor ke zlepšení, pokud se bude něco takového opakovat.
Někteří studenti nekomunikovali
Většinový přístup učitelů a studentů byl dobrý. Pochopitelně někteří pedagogové byli kreativnější, někteří si nedali říci a přes videokonferenci dělali frontální výklad, o pozornosti studentů při něm mám své mínění. Také někteří studenti prostě neunesli zodpovědnost za své vzdělávání a nepřipojovali se, nekomunikovali. Dle domluvy jsme jim ale nedávali nedostatečné. Byli nehodnoceni a u dodatečné zkoušky v srpnu dostanou šanci předvést, jak využili regulérní letní prázdniny pro dohnání restů, když si ty neregulérní udělali svévolně o pár měsíců dříve.
Je třeba pochválit naše IT oddělení. To poskytovalo službu nejen našim zaměstnancům, ale i jiným školám. Zpočátku přes náš server běžely videokonference i jiných škol, a dokonce jedné městské části, v některých školách naši IT odborníci pomohli spustit různé systémy.
A opravdu ojedinělý počin udělal náš Mediální dům Preslova, kdy přes první víkend jeden z absolventů vytvořil nový web www.ucime.online a další učitel připravil spuštění internetového Rádia Ámos. Tam pak studenti poskytovali rady a příklady dobré praxe jiným školám. Praha záhy přijala tento web za svůj hlavní informační portál a pan radní pro školství chodil do našeho Mediálního studia a promlouval odtud k národu. Ve studiu natáčel pořad Edukorona pan Bohumil Kartous, vysílala z něj online Učitelská platforma.
Za ty dva měsíce buď ve studiu či přes videokonferenci se uskutečnilo více než sto video rozhovorů. Další padesátka pak přes mobilní telefon jako audio výstup do internetového rádia. Dva měsíce od rána do večera parta mladých lidí pracovala. Přidali se k nám i čtyři studenti ze SPŠ Panská a jeden ze SPŠ Ječná. Já tam chodil s nimi a zaskakoval v roli moderátora. Ne každého studenta byli ochotni rodiče do školy pouštět. Někteří pracovali z domova i s ohledem na své starší příbuzné.
SSPŠ si vybralo MŠMT pro přípravu metodiky
Na druhé straně tato činnost nezůstala nepovšimnuta, a tak je teď Smíchovská SPŠ pověřena Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy [MŠMT] vytvořit jejich nový web s názvem www.Edu.cz. Jedna parta ho programuje a druhá připravuje úvodní video obsah. Pak v obojím máme pokračovat. A to samé pověření na vytvoření nového webu pro vzdělávání jsme získali i od Prahy. Nejspíše s názvem www.praha.skolska.eu.
Rovněž jsme se stali mediálním partnerem NÚKIB [Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost] pro jejich sérii konferencí, seminářů a workshopů s názvem Festival bezpečného internetu. Ale je toho mnohem víc, například připravujeme třídenní živé vysílání z prezentace pražských středních škol s názvem Schola Pragensis či to samé z podobné akce Educa Myjob Liberec 2020.
Jsem také velmi rád, že partu kolem portálu www.ucime.online začátkem července přijal ministr školství pan Robert Plaga se svým náměstkem panem Karlem Kovářem. Pohostil je, poděkoval jim za dobrovolnickou činnost a předal jim pamětní list.
SSPŠ koronavir nedostal
Naše škola vůbec nebyla v době online výuky tichá a prázdná. Neboť [naši] další absolventi pracovali na svých projektech, připravovali své unikátní laboratoře. To je taková naše specifika, kdy se školou spolupracuje na třicet absolventů. Ve věku kolem dvaceti let stavějí unikátní laboratoře virtuální a rozšířené reality, internetu věcí či polygon kybernetické bezpečnosti. Staví Coworkingové centrum, či v pilotním režimu vytvářejí nový vzdělávací obor Kybernetická bezpečnost pro Českou republiku. Prostě tvoří, budují, přestavují, a k tomu učí ty nejmodernější technologie své o něco mladší bývalé spolužáky. Přitom se většinu z toho naučili sami. Naše škola jim ukázala směr a dala jim příležitost se již jako studenti zapojit do chodu školy. A oni pak po maturitě zapomněli odejít, jak občas s úsměvem říkají. Kolem nich se houfují další aktivní studenti, a já doufám, že někteří z nich také zapomenou odejít… Jen z letošních maturantů se jich již do služby přihlásilo několik.
A ještě bych málem zapomněl, absolventi a studenti na laserové řezačce v dílnách vytvořili na jedenáct tisíc plastových štítů pro lékaře. Strávili u toho několik dní a nocí.
Radko Sáblík, ředitel Smíchovské střední průmyslové školy
—
Ing. Radko Sáblík [1962] je český středoškolský pedagog a spisovatel. Od roku 2002 působí jako ředitel Smíchovské střední průmyslové školy [SSPŠ]. Škola byla ve veřejné anketě zařazena mezi osm nejzajímavějších středních škol. V republice patří mezi školy s nejvyšším počtem přihlášek. Radko Sáblík je člen expertní skupiny Strategie 2030+. Od října 2018 místostarosta města Mníšek pod Brdy za Občanskou demokratickou stranu [ODS].
Radko Sáblík absolvoval Gymnázium Botičská a posléze Fakultu strojní Českého vysokého učení technického v Praze. Později absolvoval bakalářské studium na Masarykově institutu, pedagogika odborných předmětů. Na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy vystudoval čtyř semestrální manažerské studium pro ředitele škol.
Radko Sáblík byl dvacet let předsedou Tělovýchovné jednoty Sokol Motol, šestnáct let předsedou Pražského basketbalového svazu a vedoucím Sportovního centra mládeže v Sokole Motol, posléze ve Spartě Praha. Jako basketbalový rozhodčí působil v první basketbalové lize. Jako trenér působil u družstev v extralize mladšího i staršího dorostu v Sokole Motol a na Spartě. Trénoval mužstva Sokol Motol, Sokola Pražského a Lokomotivy Plzeň v první basketbalové lize mužů. V roce 2018 Radko Sáblík vydal knihu „Učit jde i jinak aneb školství je jak stařenka o holi“, kde shrnuje svoje úvahy a vize o školství.
