Poslanci by měli tento týden projednat návrh zákona o hromadných žalobách. Ten určí, za jakých podmínek lze u nás užít nástroj hromadné žaloby. Návrh zákona je retroaktivní. Více v rozhovoru s Kateřinou Šveřepovou z advokátní kanceláře Císař, Češka, Smutný.
Sněmovna by se měla v tomto týdnu zabývat v prvním čtení návrhem zákona, který upravuje hromadné žaloby. Jak dlouho je tento zákon ve Sněmovně?
Do Poslanecké sněmovny byl zákon předložen na jaře 2020. Tedy už před poměrně dlouhou dobou. Jeho projednání se pozdrželo zejména vlivem vyhlášení nouzového stavu a potřeby prioritně projednat legislativu reagující na koronavirovou pandemii.
Návrh zákona připravilo Ministerstvo spravedlnosti ČR. Panuje s jeho podobou spokojenost?
Prvotní návrh podoby hromadné žaloby byl velmi novátorský a v prostředí českého procesního práva prakticky nepředstavitelný. To znamená, že by přinesl velké množství nejasností v průběhu hromadného řízení.
Jakých například?
V praxi by bylo projednání hromadné žaloby obtížné a neefektivně dlouhé. Prvotní návrh současně obsahoval neúměrné množství prvků oslabujících postavení a práva žalovaných, zejména podniků. Hromadné řízení by spotřebitelské ochraně sloužilo jen stěží. Naopak by bylo snadno zneužitelné k šikaně žalovaných ze strany konkurentů. To byly hlavní důvody kritiky, některé z nich se postupem času podařilo do značné míry vypořádat. Přesto v návrhu zůstavují prvky, které v praxi způsobí problémy. Ty by měly být pro smysluplné fungování hromadné žaloby dořešeny v nadcházející poslanecké diskusi. Hromadná žaloba zasáhne podniky, spotřebitele, stát, celou společnost i ekonomiku, proto je třeba se snažit o to, aby byla zavedena v rozumné podobě. Z tohoto pohledu je kritika oprávněná a zcela nezbytná.
Jak vypadala příprava a projednání návrhu zákona o hromadných žalobách?
Příprava a projednání návrhu byly velmi náročné a dlouhé, i jen na samotné úrovni Ministerstva spravedlnosti ČR. Příprava začala vlastně už před více než dvěma a půl lety. Od té doby došlo k opakovanému přepracování návrhu zákona, a nakonec ještě při schvalování vládou došlo k podstatné věcné změně. Totiž k výraznému zúžení působnosti zákona, který byl omezen jen na spotřebitelské vztahy oproti původní široké univerzální využitelnosti. Myslím, že i to ukazuje, že vláda je jednotná v názoru na potřebnost institutu, méně už ale na optimálnost jeho podoby.
Změny zákona o hromadných žalobách jsou nutné
Co je podle vás v návrhu zákona o hromadných žalobách zapotřebí změnit?
Myslím, že v současné podobě už jde o velmi solidní základ úpravy hromadných žalob u nás. Zákon je ale pořád poměrně komplikovaný, určitě potřebuje výraznější zjednodušení. Hromadná žaloba má sloužit k ochraně spotřebitele. V současném návrhu se průměrný spotřebitel zorientuje jen stěží, co mu nová úprava přináší za nová práva a povinnosti.
Co by tedy podle vás stálo za to v návrhu změnit?
Ke zjednodušení by přispělo vypuštění odhlašovacího a ponechání jen přihlašovacího režimu, kdy by se žaloby účastnili jen ti, kteří se aktivně přidají. Odhlašovací režim, kdy jsou všichni potenciální poškození automaticky součástí žaloby, finguje vůli poškozených a zvyšuje zneužitelnost hromadných žalob. A navíc náš procesní řád na něj není připraven, takže jen zahltí soudy.
Jaké další problémy vidíte v návrhu?
Jasně by také mělo být řečeno, z jakých zdrojů budou neziskové osoby – hromadní žalobci – financovány. Měla by být stanovena pravidla pro kontrolu jejich činnosti při podávání hromadných žalob. Předpokladem pro výkon jejich činnosti by měla být autorizace nebo alespoň registrace. Obdobně jako je to v případě evropského návrhu. Měla by být i upravena odpovědnost hromadných žalobců vůči zastupovaným spotřebitelům. Pokud by postupovali v hromadném řízení nevhodným a neodborným způsobem, mohou totiž spotřebitele o jejich nároky naopak připravit. Za užitečné bych považovala, aby návrh počítal i s povinností pojištění odpovědnosti za újmu neziskových osob způsobenou v souvislosti s podáním hromadné žaloby žalovanému i zastupovaným spotřebitelům.
Součástí kontroverzí kolem zákona je i jeho zpětná účinnost [využitelnost zákona na vztahy mezi spotřebiteli a podnikateli do minulosti]. Jaký je na ní váš názor?
Já ji považuji za velmi problematickou. Ta prohloubí ekonomické dopady a je dle mého názoru i protiústavní. Návrh zákona totiž nezavádí jen nový procesní nástroj, ale budoucím žalovaným i mnoho nových povinností. Počínaje povinností předkládat soudu interní písemnosti nebo seznamy a evidence kategorií zákazníků, které podniky dnes často nevedou. To mimo jiné znamená, že podniky budou potřebovat čas na adaptaci svých interních procesů do takové podoby, aby mohly řádně plnit své povinnosti spojené s hromadným řízením.
Jak lze [ne]podat hromadnou žalobu v ČR
Jak lze nyní v Česku podat hromadnou žalobu?
Nijak. Alespoň tedy ne v tom pravém smyslu. Institut hromadných žalob české právo nezná. V některých specifických případech působí rozhodnutí soudu, kterým zakáže žalovanému pokračovat v protiprávním jednání, i ve prospěch dalších osob, které jsou závadným jednáním poškozeny, ale nežalovaly [kromě spotřebitelských vztahů i třeba v oblasti nekalé soutěže nebo autorských práv]. Nelze se ale hromadně domáhat odškodnění. Pokud se tedy v současnosti občas objeví snaha podat „hromadnou žalobu“, jde jen o pokus obejít procesní pravidla a najít v nich skulinu. Pro spotřebitele je to ale poměrně rizikové.
Nakolik je podle vás právo domáhat se prostřednictvím hromadné žaloby dnes důležité?
Je to realita současné globalizované společnosti. Hromadnost spotřebních vztahů by se logicky měla odrazit i v právu a v možnostech přístupu ke spravedlnosti. Hromadné žaloby se mohou stát nástrojem levnějšího a rychlejšího vymáhání drobnějších nároků. Mohou skutečně účinně posílit procesní postavení spotřebitelů, kteří se cítí poškození nějakým jednáním a chtějí se mu bránit. Důležité tedy jsou. Ale důležité také je, aby zůstaly nástrojem obrany jen v rukou těch, kteří se opravdu chtějí něčemu bránit.
Jaké jsou zkušenosti s hromadnými žalobami v ČR
Jakou má Česká republika zkušenost s hromadnými žalobami? Jak často jsou využívány, jak většinou končí?
Vzhledem k dosavadní absenci zákonné úpravy jsou zkušenosti České republiky s hromadnými žalobami minimální. Zmíněné občasné snahy o hromadný postup zatím žádným úspěchem neskončily. Naopak jsou na nich dobře patrná rizika, která s sebou hromadné žaloby nesou.
Mohla byste uvést konkrétní příklad?
Prvním pokusem o hromadný postup byla kauza bankovních poplatků před deseti lety. Provázela ji intenzivní protibankovní kampaň, z níž se zdálo, že spotřebitelům nehrozí žádná rizika a výhra hromadné iniciativy je jistá. Po několika letech Ústavní soud potvrdil, že banky nic protiprávního neudělaly. Zapojeným spotřebitelům zůstaly z neúspěšného soudního tažení dluhy a bankám poškozená reputace. Hromadní žalobci jako organizátoři hromadného postupu tiše zmizeli.
Jde o běžný postup?
Bez ohledu na výsledky se od té doby u nás pravidelně objevují další pokusy o „hromadné žaloby“. Z aktuálních kauz lze zmínit například únik údajů v Mall.cz, dieselgate nebo investiční životní pojištění. Zejména poslední dva jmenované případy jsou doprovázeny negativní mediální kampaní. Za oběma stojí neznámí organizátoři-investoři a oba navzdory tomu, že běží již několik let – dieselgate téměř pět let, investiční životní pojištění tři – spotřebitelům reálně žádný užitek nepřinesly. Na zmíněných příkladech je vidět, jak zásadní je správně a transparentně nastavit pravidla pro to, kdo a jak může hromadné žaloby podávat.
Podoba českého zákona neodpovídá směrnici EU
EU připravila a schválila směrnici, která bude závazná pro všechny unijní země ve věci možnosti podávání hromadných žalob. Co tato směrnice změní v rámci EU?
Směrnice zavádí povinnost členských států zajistit, aby měli spotřebitelé ve vhodných případech možnost využít nástroje pro hromadné vymáhání svých nároků. Stanovuje také základní požadavky, jak by tento nástroj měl vypadat. Cílem je umožnit všem spotřebitelům v EU, aby se mohli k ochraně svých práv spojit a využít hromadnou žalobu. Významná změna to je zejména pro spotřebitele z těch členských států, které zatím žádnou hromadnou žalobu k využití nemají, jako je právě naše země.
Pomůže evropská směrnice českému zákonu o hromadných žalobách?
Směrnice sama žádnou hromadnou žalobu nezavádí. Obecně ale platí, že české právo se musí tomu evropskému přizpůsobit. Po přijetí směrnice tak bude mít Česká republika povinnost hromadnou žalobu zavést. O což tedy usiluje již nyní přijetím návrhu zákona o hromadném řízení. Rozumné by tak bylo zohlednit principy evropské směrnice již v aktuálním znění návrhu zákona.
Jaké třeba a proč?
Směrnice oproti českému návrhu zákona například počítá s povinností předchozí autorizace osob oprávněných podávat hromadné žaloby. I dohledem státu nad jejich činností i s přísnějšími pravidly pro kontrolu financování hromadných žalob. Rámec evropské směrnice je nastaven poměrně kvalitně a snaží se vyvažovat zájmy spotřebitelů i žalovaných podniků. Ale vzhledem k široké volnosti členských států, ke sjednocení nástrojů hromadného vymáhání a srovnání postavení spotřebitelů napříč EU příliš nepřispěje.
Kdy by nová směrnice EU mohla v rámci unie začít platit?
Návrh směrnice má za sebou první čtení v Evropském parlamentu, byl projednán v Radě EU. V létě došlo k dohodě mezi EP, Radou i Evropskou komisí v rámci trialogu a bylo uveřejněno kompromisní znění směrnice. Vzhledem k dosažení kompromisu je přijetí směrnice velmi pravděpodobné. Směrnice nicméně stanovuje členským státům dlouhé implementační období. Občané EU by tak měli mít možnost využít „evropskou“ hromadnou žalobu až přibližně v průběhu roku 2023.
Daniel Tácha
—
Mgr. Kateřina Šveřepová je vedoucí advokátkou Císař, Češka, Smutný s.r.o., advokátní kancelář. Specializuje se především na sektor dopravy, energetiky a financí. Dlouhodobě se zaměřuje zejména na sporná řízení, nakládání s veřejnými prostředky a na právo právnických osob [se zaměřením na nepodnikatelské právnické osoby]. Od roku 2012 se zabývá problematikou hromadného vymáhání nároků.
