Průběh ročních období nás již delší dobu překvapuje. Odvykáme staletí ustáleným pravidlům, kdy povodně přicházejí na jaře, v létě je teplo, ale ne saharské vedro, a v zimě je sníh a ne bláto. Do toho budou senátoři 12. 11. jednat o návrhu vodního zákona, jemuž ale chybí jeden ze základních prvků udržitelného nakládání s vodou.
Loňský a letošní průběh léta pravda vypadal, jako by se vrátil svět u nás na chvíli k normálu a problém sucha zažehnal. Pro povodně ovšem nic takového konstatovat rozhodně nejde. Přitom je to právě sucho, které se na povodních podepisuje. Vyschlá půda zvyšuje riziko bleskových povodní. Suchá půda postupem času tvrdne a tím se mění její fyzikální vlastnosti. Rapidně se snižuje její propustnost, a tak ve chvíli, kdy přijdou četné podzimní srážky, voda stéká, místo aby se vsakovala, a způsobuje rozsáhlé povodně.
Tento proces je jen dalším z mnoha fatálních důsledků v Česku přítomného sucha. Byť to na první pohled, například letos, nemusí vypadat. Problém je, že v suchých letech, které převažují, komplikuje sucho fungování zemědělství, některých průmyslových podniků a samozřejmě poškozuje lesy a krajinu obecně. Ostatně i na kůrovcové kalamitě má nemalý negativní podíl. Ničí také rostliny, hubí zvířata, ohrožuje zásobování pitnou vodou a snižuje kvalitu vod v řekách.
Jak si stojí boj proti suchu
Česká republika se stejně jako Evropská unie [EU] dlouhodobě snaží se suchem aktivně bojovat. V poslední dekádě bylo pro účely řešení tohoto problému přijato mnoho směrnic, plánů a jiných normativních právních aktů.
Aktuální snahou o řešení sucha v Česku je projednávaná novela vodního zákona. Ta koncem září prošla třetím čtením v Poslanecké sněmovně a byla postoupena Senátu Parlamentu ČR. Prostřednictvím pozměňovacích návrhů byla sice odstraněna značná část nedostatků, které návrh měl, ale zdaleka ne všechny.
To hlavní, co návrh postrádá, a co je v rozporu s legislativou EU, je absence možnosti opětovného využití vyčištěné odpadní vody. Směrnice EU takové použití odpadní vody výslovně zmiňuje. Opětovné využití odpadní vody je i v souladu s vládou schválenou Koncepcí ochrany před následky sucha pro území České republiky. Přesto novela vodního zákona tuto skutečnost zcela ignoruje. Vláda zřejmě ani neví, co sama slíbila.
Proč je úprava vodního zákona důležitá
Opětovné využití odpadní vody, například pro průmyslovou či zemědělskou výrobu, značnou měrou přispívá k řešení sucha. Problém je, že zákon, který by měl motivovat k účasti na opatření, která přispějí k efektivnějšímu hospodaření s vodou, jejímu nedostatku, toto opomíjí. A to i přesto, že kvůli tomu není v souladu s evropskou úpravou, která s recyklací odpadních vod, jak už bylo řečeno, výslovně počítá.
Co s tím? Nezbývá než doufat, že senátoři přispějí k ochraně naší krajiny před suchem a iniciují žádoucí změnu v návrhu zákona. Inspirovat by se mohli například pozměňovacím návrhem poslankyně Jany Krutákové [STAN], která využití odpadních vod v rámci svého nepřijatého pozměňovacího návrhu zaváděla. Moc času už nezbývá. Poslední možností tento prvek do novely vodního zákona zavést je právě na schůzi Senátu, která novelu vodního zákona projedná již ve čtvrtek 12. 11. 2020. Držme proto v tomto případě senátorům palce, že opětovné využití odpadní vody do zákona znovu vrátí. Novela si to zaslouží. Už kvůli tomu, že sama o sobě definuje sucho [naše legislativa v této souvislosti prozatím jen řešila povodně] a přitom nabízí obrovský potenciál hospodárného nakládání s vodou v Česku.
Autor: Jan Holý
[Pozn. red.: Autor působil jako ekonomický redaktor v ČTK, Zemědělských novinách, Světě hospodářství, deníku Právo, ale i v mnoha odborných časopisech. V deníku Právo vykonával funkci vedoucího ekonomické redakce. Nyní je novinář na volné noze.]
