Podle dostupných dat odešlo kvůli tvrdé daňové politice z Indie od roku 2014 do roku 2018 na 23 tisíc dolarových milionářů. Trend pokračoval dle aktuální studie Global Wealth Migration Review Report i loni, kdy z Indie odešlo 5 tisíc milionářů.
Podle článku Covid accelerates India’s millionaire exodus britské BBC se Indie aktuálně zařadila do čela žebříčku zemí, v nichž movití lidé v posledních letech nejčastěji mění své občanství, anebo alespoň místo pobytu. To potvrzuje londýnská poradenská firma pro zájemce o nové občanství či pobyt v zahraničí Henley & Partners [H&P]. Urychlovačem trendu odlivu milionářů z Indie a jejich snahy „globalizovat svůj život a aktiva“ je podle ní nejenom stále se v Indii prohlubující krize covid-19, nedávné ničivé záplavy, ale také tvrdé daňové kontroly.
„Bohatí podnikatelé jsou totiž první lidé, kteří odcházejí. Mají na to, na rozdíl od občanů střední třídy, prostředky,“ říká šéf výzkumu v New World Wealth Andrew Amolis s tím, že pro Indii to není dobré znamení.
Podle zástupců britské společnosti H&P odliv bohatých lidí z Indie dosáhl takové míry, že si firma musela zřídit v Indii dokonce svoji pobočku, aby uspokojila poptávku zájemců.
„Myslím, že klienti nechtějí čekat na druhou a třetí vlnu pandemie. Chtějí mít doklady hned, aby byli připraveni. Přičítáme to jejich snaze zajistit se a mít plán B,“ říká člen vedení H&P Dominic Volek.
Dodává, že pandemie navíc nutí bohaté uvažovat o emigraci v širších souvislostech. Nejde jen o bezvízové cesty nebo o snadnější přístup na světové trhy, ale také o diverzifikaci bohatství, lepší zdravotní péči a vzdělání, aby se ochránili proti nejistotě, kterou pandemie přináší. Nutno připomenout, že bohatí lidé z Indie ale odcházeli již před pandemií covidu.
Příběh Rahula a jeho odchod z Indie
Ačkoliv žádný vážný důvod neměl, učinil Rahul [jméno bylo změněno, pozn. red.] před šesti lety velké rozhodnutí a opustil Indii. Pochází přitom z již druhé generace potomků dobře zavedené rodinné firmy z Dillí. Ta se zabývala vývozem a měla monopol v oblasti zvané „sunrise sector“, tedy v rozvíjejícím se odvětví v jeho počáteční fázi s příslibem rychlého růstu. Rahul přesídlil do Dubaje. Odtud nově dohlíží na své zámořské operace. Za investici na jednom z karibských ostrovů pak získal tamní občanství. Hlavní důvod jeho odchodu z vlasti byla šikana ze strany daňového úřadu India´s Enforcement Directorate.
„Vytušil jsem, že by to pro někoho, kdo obchoduje s celým světem jako já, mohl být problém. S cizím pasem v kapse tlak byrokracie podstatně polevil. Už se tolik neobávám neustálých kontrol ze strany daňového úřadu,“ uvedl.
Podle pozorovatelů takzvaným daňovým terorem trpí většina indických podnikatelů. Z něj například obvinil – ještě než v roce 2019 zemřel – zakladatel a vlastník největší indické sítě kaváren Cafe Coffee Day dnes už bývalého ředitele daňového oddělení ze šikany.
Vláda přesto smyčku kolem podnikatelů utahuje dál. Statistiky uvádí, že se počty daňových výběrčích v posledních letech v Indii až ztrojnásobily. Vláda argumentuje tím, že je to reakce na růst objemu špinavých peněz utajených před daňovými úřady a zároveň snaha zlepšit výběr daní. Kritici tvrdí, že za to může i tlak na úředníky splnit plánovaný příjem.
Nutno dodat, že „šikana ze strany indických daňových úřadů“ byla jen jednou z příčin, proč se Rahul vystěhoval. Rozhodnutí urychlilo rostoucí úsilí politiků ve smyslu „rozděl a panuj“. Nechtěl, aby jeho děti vyrůstaly v Indii, ve stále více se polarizujícím prostředí. Občanství se vzdalo i několik jeho bohatých kolegů.
Zpřetrhat kořeny? Ano, ale málokdy úplně docela
Změnit místo pobytu i občanství není pro movité lidi zase až tak velký problém, jak by se mohlo na první pohled zdát. Země, jako je například Portugalsko, nabízejí program „golden visa“ a oblíbenými destinacemi boháčů jsou podle H&P také Malta a Kypr.
„Když se podnikatelé přestěhují, odejde s nimi i jejich podnikatelská aktivita a jejich příjmy a stát přijde o výnos z daní. To vše znamená v dlouhodobém výhledu pro zemi ztrátu. Odchod podnikatelů je špatný signál vysílaný domácím podnikatelským prostředím,“ říká společník kanadské Asia Pacific Foundation Rupa Subramanya.
Také dodává, že odliv velkých peněz v praxi není vždy „navždy. Lidé pouze investují v jiných zemích pro jistotu. Část svého majetku ale i dále ponechají doma, aby nepřerušili kontakt s domácím průmyslem a obchodem. Pro rozvojovou zemi, jakou je Indie, to však dobré znamení není, jak se domnívají odborníci.
–AM–
