Polsko se staví proti evropské definici zemědělce. Pokud ji přijme, ztratí dotace podle odhadů až 40 procent z těch Poláků, kteří je nyní čerpají. Na druhé straně jsou mezi nimi i překupníci s půdou, chovatelé jezdeckých koní i mnoho politiků.
Debata Polska se zástupci Evropské komise o definici polského farmáře, který může být příjemce platby ze Společné zemědělské politiky, byla skutečně dlouhá. Kritici poukazují na to, že v Polsku mají přístup k unijním penězům spekulanti s půdou, chovatelé jezdeckých koní a princové z celé Evropy.
„Jen ten, kdo zaseje, by měl i sklízet,“ uvedl pěstitel cukrové řepy a fazolí v centrálním Polsku Adrian Stepien.
Zastává názor, že dotace do zemědělství, což je největší položka unijního rozpočtu, mají dostávat jen skuteční farmáři. Podle pravidelné zprávy Foundation for the Development of Polish Agriculture okolo 1,3 milionu polských farmářů čerpá na dotacích každoročně 14,6 miliardy zlotých [cca 3,2 miliardy eur]. Avšak ve skutečnosti v Polsku funguje jen 400 tisíc skutečných farmářů.
Je pak otázkou, kdo je vlastně skutečný zemědělec. V Polsku panují obavy, že zúžená definice farmáře, příjemce dotací, zvýhodňuje „papírové farmáře“, kteří neprovozují nic víc než vlastnictví půdy. Těmito příjemci může být církev i politici, kteří půdu dále pronajímají. Stejně tak ale i vlastníci malých pozemků závislých na daňových úlevách vyplývajících z titulu farmáře.
Polsko se brání krácení dotací
Odborníci odhadují, že 30 až 40 procent Poláků dostávajících dotace z evropské peněženky by od nich bylo v případě definování „aktivního“ farmáře odstřiženo. Odstavení tolika osob od zdrojů je však zaklínadlem pro vládnoucí stranu Práva a spravedlnosti [PiS], která čerpá většinu podpory z venkovského prostředí. Straničtí právníci v Evropském parlamentu hlasovali proti povinnosti národních vlád vypracovat novou definici farmáře. Polští konzervativci by se také rádi vyhnuli sporům s katolickou církví, která je největší vlastník půdy v zemi, a podle odhadů ji patří na 160 000 hektarů. Což je třikrát větší plocha, než má Varšava. Polské ministerstvo zemědělství v dubnu prohlásilo, že změny nejsou nutné, protože by vedly k „administrativním potížím“. Na otázku Politico ministerstvo sdělilo, že definice aktivního farmáře je sama o sobě zbytečná a že současné právo poskytuje „velmi podobné řešení“.
„Definice by neměla popírat podporu CAP [Common Agricultural Policy, pozn. red.] těm, kteří farmy provozují a současně pracují i mimo zemědělství,“ reagovalo ministerstvo.
Co říká opozice
Jaroslaw Kalinowski, člen Evropského parlamentu [EP] za opoziční agrární Polskou lidovou stranu řekl, že současná struktura dotací byla vadná a z politických důvodů nadsazovala počet farmářů.
„Žijeme ve fikci. PiS má na bránění se změnám politický zájem,“ uvedl pro Politico bývalý ministr zemědělství.
Dodal, že vládnoucí strana chce rozdělovat fondy více příjemcům, aby si zajistila hlasy.
Koncept „aktivního farmáře“ představila EU v roce 2013 ve snaze zamezit plýtvání a podvodům. Jelikož se obecná definice ukázala být politicky neprůchodná, vypracoval se seznam těch, kteří farmáři nejsou. Mezi ně tak nepatří sportovní pozemky, vodní díla a letiště. Ustanovení vešlo v platnost roku 2017, postupně jej přijala většina členských zemí.
„Na Slovensku dotace podporují mafiánský styl vydírání farmářů,“ píše Politico.
Zneužívání evropských farmářských dotací není jen záležitost Polska. Je běžné i v zemích střední Evropy. Například v Maďarsku jsou evropské dotace zneužívány vládnoucími politiky. I v Česku premiér Andrej Babiš [za ANO] ovládá svěřenský fond, který vlastní zemědělský konglomerát Agrofert. Ten vede několik soudních žalob právě kvůli dotacím.
Kdo je tedy vlastně farmář?
Podle pozorovatelů je tlaku ze strany PiS snadné porozumět. Tato strana si musí budovat důvěru venkovských voličů. Ty přitom už loni pobouřila zákonem o právech zvířat, od kterého odstoupila po farmářských protestech.
Zbigniew Karaczun z varšavské University of Life Sciences poznamenává, že venkovští polští voliči jsou historicky „nedůvěřiví k úřadům“.
„Celá desetiletí se jim protivili. Napřed schovávali zrno před carem, pak před Němci, potom před komunisty a po roce 1990 tahali za kratší konec provazu při transformaci, kdy venkov zasáhla hyperinflace,“ říká.
Morálka farmářů vzrostla jen s přílivem evropských fondů [CAP], když se Polsko v roce 2004 stalo členem EU.
„Venkov ve změnu nevěří,“ krčí rameny Karaczun.
Podle něj nová definice opravdového farmáře může být také považována za krok vpřed ve velmi obávané reformě předimenzovaného systému sociálního pojištění.
„Proto dávají mnozí přednost zachování opatrných a neprůhledných dohod,“ upřesňuje.
PiS tvrdí, že preferuje Polsko
Příkladem budiž Robert Telus, právník PiS, který stojí v čele polské parlamentní zemědělské komise. Podle něj jsou vlastníci půdy i aktivní farmáři se současným stavem spokojeni.
„Nemůžeme nyní zasahovat do vlastnických vztahů,“ vysvětlil.
Spekuluje se o vyšších zájmech. Jak uvedl Michal Kolodziejczak, který vede AGROunii farmářské asociace: „V Polsku existují komunity, kde většinu půdy vlastní starosta, nebo dokonce úředník z národního centra pro podporu zemědělství. A ti berou dotace.“
Politický zájem strany PiS v EU avšak posiluje i pozice eurokomisaře pro zemědělství Janusze Wojciechowskeho. Ten svou stranu podporuje a sám je malým farmářem.
„Chci říci velmi důrazně, že jako komisař nikdy nikomu nedovolím, aby někdo vzal polským farmářům oprávněné přímé evropské dotace,“ řekl Wojciechoiwski v celostátní televizi TVP, aniž by však vysvětlil, kdo všechno jsou ti praví polští farmáři.
Michal Achremenko
