Být dnes mladý, znamená dvakrát vyšší pravděpodobnost být nezaměstnaný než dříve. Uvedla to Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj [OECD]. Podle ní mnoho mladých Evropanů postihne po pandemii nezaměstnanost.
Pandemická krize pro mladé lidi ještě zdaleka neskončila. Po více než roce přerušených studií, narušených sociálních vazeb a odkládané příležitosti najit si práci, příští generace Evropanů vstupuje na trh práce zatížena vlivy pandemie. V dlouhodobém výhledu, jak varují ekonomové, hrozí takzvaný „scarring efect“. To je nedostatek dobře ohodnocené práce, obavy o práci a vysoké náklady na život. Což souvisí s nutností úhrady dluhů, které si vyžádala pandemie covidu-19.
„Současná situace, kdy pandemie covidu tvrdě dopadla do mnoha oborů, je problém právě pro mnoho mladých lidí, kteří teprve nastupují do zaměstnaní,“ říká ekonomka OECD se specializací na problémy mladých lidí Veerle Miranda.
Dodává, že není docela jisté, zda se podaří ekonomický šok, který pandemie způsobila, brzy překonat. Zda trhy práce zvládnou absorbovat mladé lidi. Situace ohledně jejich zaměstnanosti přitom nebyla dobrá ani před pandemií. Například v zemích EU se loni na jaře v březnu nezaměstnanost stabilizovala na úrovni 7,3 procenta, její míra u mladé generace, tedy lidí mladších 25 let, byla ale mnohem vyšší. Dosahovala 17,3 procenta.
Jizvy způsobené covidem
Podle článku „The coronavirus generation graduates into uncertainty“ listu Politico.eu generace, která by měla nyní vstupovat na trh práce, k tomu má nejhorší podmínky za posledních 50 let. Ve většině evropských zemích mají totiž nyní možnost uplatnit se jenom v dočasných zaměstnáních, která jsou hlavně ve službách [v pohostinství a turismu]. Tedy v oblastech, které byly lockdowny postiženy nejvíce.
„Víme, že se nezaměstnanost mladých zvýšila mnohem více, než se stalo na celém trhu práce. Existuje tak reálné riziko rozšíření chudoby, sociálního vyloučení a nerovnosti,“ potvrdil listu Politico.eu komisař EU Paolo Gentiloni.
Upozornil přitom na další nepříznivou skutečnost. Mnoho studentů při pandemii nemělo vůbec žádný, anebo jen krátkodobý pracovní úvazek. Což je klíčová zkušenost v jejich přechodu od studií k dlouhodobému zaměstnání.
Pár příkladů mladých lidí a jejich praxe
Podle ankety Politico.eu mladí lidé v Evropě vidí svoji pracovní kariéru skutečně černě. Sedmadvacetiletý Adrian Graf, vizuální umělec a hudebník z Curychu, pracuje na částečný úvazek v komunikační agentuře. Ta loni na jaře propustila deset zaměstnanců, a několik i z jeho týmu.
„To bylo poprvé, kdy jsem se s tím setkal. Pomyslel jsem si, sakra to je na nic. A tak je na tom teď více lidí,“ říká.
Agáta Malá, Češka studující v Bruselu, měla zajištěnou praxi v kanceláři člena Evropského parlamentu. Ta však byla zprvu o rok odložena a nakonec úplně zrušena.
„Bohužel si to nebudu moci uvést do profesního životopisu. Těšila jsem se na tu práci a nakonec jsem o ni přišla,“ vysvětluje.
MZV ČR propaguje pracovní příležitosti v unijních institucích
Relativně pomalý nástup očkování v Evropě, ve srovnání s USA a Velkou Británií, problémy ještě prohlubuje. Adriano Rodari, třiadvacetiletý italský student, který v rámci programu Erasmus studuje v Záhřebu, si plánoval roční dobrovolnickou práci v Bělorusku. Stále ale ještě čeká na očkování, aby tam mohl odjet.
„Dobrovolníci nejsou v seznamu priorit na předních místech. Neříkám, že bychom tam měli být. Ale ukazuje to, jak snadné je postavit překážky lidem, zvláště mladým, když se nebere v úvahu, jaké to pro ně nicnedělání bude mít v budoucnu důsledky,“ vysvětluje.
Pro mladou generaci je pandemie přitom už druhým otřesem, který zažila. Po globální finanční krizi to trvalo deset let, než se míra nezaměstnanosti vrátila na předkrizovou úroveň. A to navzdory vládním ozdravným programům, které nyní ekonomové zpětně posuzují jako účinný nástroj na překonání krize.
Sázka na výhru je nespolehlivá
Fiskální reakce při finanční krizi v roce 2008 a následné recesi byla ve srovnání se současným stavem diametrálně rozdílná. Nyní vlády investovaly do projektů na záchranu pracovních příležitostí miliardy euro. Jestli tato místa přežijí, až vládní podpora pomine, je otázka. Navíc panují obavy, že si změny ekonomiky s důrazem na digitalizaci a automatizaci vyžádají svoji daň v podobě poklesu počtu pracovních míst.
Mnohem jistější je pak fakt, že takzvaný boj s důsledky pandemie vygeneroval obrovské dluhy. Jenom v zemích EU koncem roku 2020 dosáhlo v průměru zadlužení 90,7 procenta hrubého domácího produktu [HDP], což je podle evropského statistického úřadu Eurostat zatím rekordní výše tohoto ukazatele. A zadlužování nebere konce.
Evropská unie dále připravuje emisi společných dluhopisů ve výši stovek miliard eur. Jenom program na obnovu ekonomiky „Next Generation EU“ spolkne přes 800 miliard eur.
„Z dluhů se dostaneme růstem. To je sázka na užitečný dluh,“ prohlásil v této souvislosti například italský ministerský předseda Mario Draghi.
Podobnou rétoriku volí zástupci vlád po celém světě. Ale jako každá sázka, ani tato neposkytuje záruku na výhru.
Mladí patří k nejohroženějším. Nikoli ale covidem…
Ekonomové varují, že prohlubování deficitů veřejných financí je chůzí na velice tenkém ledě. Splácení vysokých dluhů žene nahoru míru zdanění a je-li zadlužení „přes míru“ náklady na dluhovou službu podvazují ekonomický růst. Jde totiž o protichůdné strategie.
O. Schneider: Vládní dluhy si vynucují nízký ekonomický růst
Růst základních úrokových sazeb podněcuje „zdravá“ inflace spojená se zdravým hospodářským boomem. Růst základních úrokových sazeb ale není v zájmu politiků, protože zvyšuje náklady na splácení dluhů.
„A navíc, čím více se z rozpočtů budou splácet úroky a dluhy, tím menší budou mít budoucí vlády prostoru na jiné politiky,“ říká představitel Nadace za práva příštích generací ve Stuttgartu Wolfgang Gründiger.
Podle něj se nyní proto můžeme už jen modlit, aby zadlužení, které obyvatelům Evropské unie naordinovaly jejich vlády, nepřekročilo únosnou mez a cílilo na skutečně produktivní investice. Nikoli na to, aby vlády dokázaly udržet v chodu systémy, které už před pandemií byly zralé na reformu.
Michal Achremenko
