Nafta a benzin tu s námi budou ještě dlouho, i když budou obsahovat podstatně více biosložky. Říká to v rozhovoru pro FinTag.cz Václav Loula, vedoucí pracovní komise pro paliva České asociace petrolejářského průmyslu a obchodu [ČAPPO].
Kdy se podle vás stane nafta a benzin v silniční dopravě minulostí?
Počítám, že do roku 2035 možná i 2040 tu budeme mít stále 70 procent vozidel se spalovacím motorem. Je třeba přihlédnout k současnému stavu vozového parku a stále vysoké poptávce zákazníku po benzinových a naftových autech. Je tu i zájem automobilek na prodeji automobilů s pohonem na benzin a naftu podle norem EURO 6 a nově EURO 7.
Někteří ale mají za to, že elektroauta jsou již hotová věc. Jasná budoucnost…
Ano, uplatní se v osobní dopravě jako manažerská vozidla, druhé auto do finančně dobře situované domácnosti. Uplatní se jako malá užitková nebo spotřební auta do měst a nejbližšího okolí. Uplatní se v městské dopravě. Ale pro delší vzdálenosti to budou zase už výhradně hybridy. K diskusi je také vysoký podíl výroby elektrické energie z uhlí a dostatek i bezpečnost obnovitelných zdrojů pro výrobu elektrické energie. Podstatné je dále cenové srovnání automobilů a pohonů.
Jaké šance mají auta na vodík?
Můj názor je, že někdy kolem roku 2035 až 2040 by mohl být vodík i v každém lepším autě. Všechny osobní automobily vyšší třídy kolem roku 2050 by mohly být vodíkové s palivovými články. Vodík je z pohledu emisí bezkonkurenčně nejlepší. Dojezd vodíkových aut je srovnatelný s dojezdem současných benzinových automobilů a plnění stlačeným vodíkem trvá řádově minuty. Další použití vidím v městských autobusech a vozidlech taxi, i tak je to hudba budoucnosti. Stále je třeba myslet na to, že nízkouhlíková doprava je také věcí spotřebitelů a jejich finančních možností a pokroku v technologiích.
Čekáte tedy alespoň nějaké změny?
Zatím si lze jen těžko představit při tak vysoké poptávce po mobilitě ve všech druzích dopravy, jak v autě či letadle uskladnit takové množství energie v koncentrované podobě, jako to umožňuje benzin, nafta nebo letecký petrolej. Na druhé straně je třeba říci, že jsou tu i další alternativy. Není to jen elektromobilita, vodík a různé hybridy, je to i LPG, CNG a LNG. Znovu ale musím konstatovat, že dominance nafty a benzinu avšak s výrazně lepší ekologickou stopou bude ještě dlouho pokračovat.
Aktuální směr jsou biopaliva
Které technologie v oblasti paliv se v následujících letech podle vás prosadí?
Jaké technologie výroby paliv v petrolejářském oboru převládnou, je v tomto okamžiku těžké předvídat. Určitě se bude pokračovat s biosložkami první generace jak v motorové naftě, tak v automobilovém benzinu. Postupně se bude zvyšovat podíl vyspělých biopaliv. Objem se bude navyšovat postupně. V roce 2030 by měl dosáhnout tři procenta. U benzinu v kvalitě E 5 se současnou horní hranicí 4,8 až 4,9 procenta biosložky se přejde na benzin E 10. Ten významně přispěje ke zvýšení podílu obnovitelných zdrojů v dopravě.
Co nafta, jak to bude u ní?
Nafta v nákladní dopravě, armádě, technologické dopravě, v zemědělství a v záchranných systémech bude ještě dlouho dominovat. Dle platných norem se obsah biosložky u nafty B 7 může pohybovat na horní hranici až 6,8 procenta. Očekávám, že ve spojení s úsporami emisí NOx a trendem zkvalitnění nabídky služeb naftovým zákazníkům tak bude i nadále pokračovat výstavba stojanových technologií u čerpacích stanic na prodej Ad blue.
Na trhu jsou vodíková auta, ale problém je, kde je natankovat?
Ano, to je další úkol pro čerpací stanice. Vodík má velkou budoucnost. Jeho využití vidím hlavně v palivových článcích u osobní dopravy. Uplatní se i u autobusů a v letecké dálkové dopravě jako plynné palivo pro proudové motory. Předtím se ale musí vyřešit „drobnost“, kterou je dostatek jeho zdrojů z výroby a zelený vodík.
Bez ropy se ještě dlouho neobejdeme
Aktuální ceny ropy rostou. Jak vidíte její budoucnost? Lze ji tak snadno nahradit?
Ropa zatím není plně nahraditelná. Určitě nelze vystavovat ropě a řadě výrobků z ropy tedy ani zatím palivům úmrtní list. Je stále součástí světového energetického mixu. Dnešní svět se bez ní i kvůli mnoha výrobkům, které z ní vyrábíme, neobejde. Co se týče dopravy, zde bude hledání náhrady za ropu u některých skupin výrobků trvat několik desítek let a někde se to vůbec nepodaří. To ale neznamená, že by se mělo rezignovat na snižování emisí. Náš úkol je vyrábět kvalitní paliva z ropy zodpovědným a ekologickým způsobem s postupným přechodem na nízkouhlíkatá paliva.
To znamená opět nafta a benzin plus biosložky?
Ano, vyžaduje to struktura vozového parku. Reprezentanty budou automobilový benzin v oktanové hladině 95 s 10% podílem biosložky. Určitě zůstanou i vysokooktanové benziny. V motorové naftě je teď obsah biosložky něco málo nad šest procent, což vyžadují i normy. Automobilový průmysl ale přistoupil u dieselových paliv na 7% podíl biosložky v motorové naftě. Navýšení je tedy možné, i když jen o nízká procenta, desetiny. Jsou už schváleny normy na palivo naftového typu s vyšším obsahem biosložky tedy tzv. B 10, B 20 i B 100. Což dává určitý prostor zvýšení podílu obnovitelných zdrojů a plnění úspor CO2.
V motorové naftě, například ve Francii se používá nafta s 8% podílem biosložky…
Ano, někteří výrobci nákladních vozidel mají v nabídce dieselové pohonné jednotky s obsahem biosložky 30 až 100 procent.
Hovoříte-li o navyšování biosložky v palivech, máme počítat s tím, že na českých polích už se bude pěstovat jenom ta řepka?
V následujících letech určitě. Avšak v horizontu nejbližších pěti až deset let půjde podpora do biopaliv vyspělé generace. To jsou nízkoemisní biosložky z odpadů. To ale nebude levné. Pro využití odpadních živočišných tuků, rostlinných odpadů a tak dále chybí legislativa, cílená podpora ze strany státu a dostupné technologie.
Tlak EU je motorem budoucích změn
Jak vnímáte tlak Evropské unie na nízkouhlíkovou dopravu?
Je motorem budoucích změn. I my petrolejáři se musíme dívat s plnou odpovědností k ochraně životního prostředí již k roku 2050! Z EU přicházejí různé ekologické direktivy dlouhodobě. Promítlo se to ve vyřazení olovnatých benzinů, zavedení bezsirných paliv a v neposlední řadě v zavedení různých typů biosložek v palivech jako obnovitelnými zdroji s nižší uhlíkovou stopou. Vidět to je ve stojanových technologiích Ad blue na čerpacích stanicích, které vedou k úspoře emisí NOx. Loni jsme dosáhli na pohonných hmotách úspory emisí CO2 ve výši šesti procent. To vše zatím naše odvětví zvládlo docela bez problémů i bez podpory státu. A to při stále vysokém objemu daní za pohonné hmoty do státní kasy [výrobci i prodejci paliv odvedou do státního rozpočtu ročně více než sto miliard korun, pozn. red.]. Na druhé straně je na náš obor uplatňována politika sankcí za neplnění.
Už jste to zmínil. EU si klade za cíl dosažení uhlíkové neutrality v dopravě v roce 2050. Je to reálné?
Je to věcí technologického pokroku. Splnit tento cíl nebude vůbec jednoduché jak technicky, tak ekonomicky. Fakt je, že petrolejářský průmysl se teď nachází na určité křižovatce. Budoucnost ale nebude o jednom palivu, jednom pohonu.
Jak byste tedy doporučoval postupovat?
Nejen se soustředit na elektromobilitu a využití vodíku v dopravě, ale pokračovat ve vývoji spalovacích motorů, pracovat na syntetických palivech a budovat bio rafinerie. Určitý podíl v dopravě bude tvořit docela jistě i skupina LPG, CNG a LNG. Důležitá je i transformace automobilového průmyslu z pohledu vyráběných pohonů a zvládnutí emisních cílů. A jak už jsem řekl, málo se hovoří o ekonomických aspektech dosažení uhlíkové neutrality. Jako jsou například ceny energií, zdanění spotřeby nebo i bezpečnost obnovitelných zdrojů energií.
Daniel Tácha
—
Ing. Václav Loula je uznávaný odborník v petrolejářském průmyslu. Vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou [VŠCHT], Fakultu technologie paliv a petrochemie. Absolvoval postgraduální studium na Vysoké škole ekonomické, Fakulta národohospodářská. Na přelomu 70. a 80. let byl vedoucí odboru řízení jakosti ve společnosti Benzina. Byl člen Státní zkušebny pro hodnocení ropných výrobků a zástupce ředitele Výzkumného ústavu paliv a maziv. Působil i jako obchodní ředitel a místopředseda představenstva Benzina a jako člen představenstva společnosti Paramo a Mogul NOCC. Nyní vede pracovní komisi pro paliva České asociace petrolejářského průmyslu a obchodu [ČAPPO].
