23.7. 2021 jsme na FinTag.cz publikovali podcast s bývalým členem představenstva Lidových novin a. s. [LN] Petrem Masopustem. Ten v něm vzpomíná i na vznik LN před rokem 1989 a v roce 1990. Proti jím uvedeným informacím se následně ohradili bývalí redaktoři LN v čele s jejich někdejším ředitelem Michalem Klímou. Reakci zveřejňujeme v plném znění. Zároveň ji pro úplnost doplňujeme o komentáře samotného Petra Masopusta, modře označené odstavce.
—
Čas od času se někde objeví zmínka o tom, jak se před listopadem 1989 a po něm obnovovaly Lidové noviny. Vzhledem k tomu, že vydávání LN před pádem komunismu probíhalo v konspiraci, zdá se, že zejména s časovým odstupem vzniká prostor pro to, aby se objevovaly vzpomínky údajných spolupracovníků. Ani po více než třiceti letech však není přijatelné popisovat situaci hrubě v rozporu se skutečností.
Ekonomický server FinTag.cz zveřejnil nahrávku rozhovoru s Petrem Masopustem, a článek interpretující tento rozhovor. V obou je mnoho nepřesností i vyložených nepravd.
Nezávislost médií leží ve schopnosti říci ne, tvrdí Petr Masopust
Petr Masopust byl ekonomickým náměstkem a později ekonomickým ředitelem Nakladatelství a vydavatelství Lidové noviny, které vzniklo v prosinci 1989 a od ledna 1990 bylo vydavatelem Lidových novin, které vycházely nejdříve dvakrát týdně a od dubna 1990 pak jako deník. Vedle novin vydávalo ještě celou řadu časopisů a knih a vyvíjelo i mnohé další aktivity. Vzhledem k tomu, že v té době platily ještě zákony z komunistického období, muselo mít vydavatelství svého zřizovatele [zakladatele]. Tím bylo zpočátku Občanské fórum. Později převedlo celou firmu na mezitím k tomu vytvořenou Společnost pro Lidové noviny, která měla formu spolku. Teprve po přijetí zákona o akciových společnostech vydávání novin přešlo na nově založenou akciovou společnost.
—
Petr Masopust: „Nechť si Michal Klíma vyhledá staré zápisy v obchodním rejstříku. Musí si ale požádat o výpis živnostenských listů z roku 90. Je pravda, že zakladatelem bylo Hospodářského zařízení koordinační centrum Občanského fóra dne 20.12. 1989 č.j. 1/89, zapsáno 20. prosince 1989 a vymazáno 30. prosince 1991. Tedy to, že jsem byl zapsán jako vydavatel, na tom nic neměním. Nebylo to ale tak, jak jsem řekl, z mé vůle, ale vzhledem k situaci, která tehdy panovala.“
—
Prvním ředitelem Lidových novin byl od prosince 1989 Vlado Príkazský. Toho po několika týdnech vystřídal Rudolf Zeman. Ten pak od července 1990 nahradil Jiřího Rumla jako šéfredaktora a ředitelem se stal Michal Klíma. Ten jím zůstal až do konce roku 1997.
—
Petr Masopust: „O ředitelích jsem, jak Michal Klíma dobře četl, nemluvil. Bohužel, jak Vlado Príkazský zemřel 12.5. 2021, tak Rudolf Zeman [zemřel 11.6.2021] se k dotyčnému mému tvrzení nemohou vyjádřit. Oba byli účastni a mohli by má tvrzení potvrdit.“
—
Ve vedení nakladatelství a vydavatelství od počátku byli Jiří Weiner zodpovědný za tisk a distribuci, Petr Masopust jako ekonomický náměstek a Michal Klíma zpočátku zodpovědný za techniku a zavedení počítačů a Karel Šturm zodpovědný za právní záležitosti. Kromě toho existovala „ředitelská rada“, které byl za redakci LN členem i Jan Dobrovský.
—
Petr Masopust: „To je jen konstatování, jak fungovalo vedení LN. Ano, byli čtyři zástupci ředitele, Masopust, Šturm, Klíma a Weiner. Z oblasti běžného řízení jsem měl asi vzhledem k mým předchozím angažmá a odstupu věku větší zkušenosti než kolegové. Proto jsem vyřizoval některé záležitosti já. Na tom není nic divného v oné době. Během roku 90 se pak situace stabilizovala a rozdělení odpovědností bylo jasnější.“
—
Petr Masopust se snaží vytvořit dojem, že měl nějaký podíl na výrobě samizdatových LN. To ale není pravda. Do LN nastoupil až po pádu komunismu jako ekonom. Samizdatové LN se připravovaly v konspiraci tak, že písařka, kterou byla především manželka Jana Dobrovského, na psacím stroji napsala sloupce textu. Z těch pak grafik slepil stránku ve formátu A3. Ta se na kopírce formátu A3 zmenšila na A4 a pak se na ní vytvořilo několik „prvních“ výtisků, z nichž se pak na dalších kopírkách namnožilo základních cca 500 výtisků, které se kolportovaly mezi čtenáře. Tento proces tedy neobsahoval cyklostyl, jak mylně uvádí Masopust. Žádný tisk u rotaček v Mladé frontě v Panské ulici ani jinde na polygrafické technice neexistoval, a proto ho ani Masopust nemohl zajišťovat.
—
Petr Masopust: „V mém textu není nic o tom, že by se LN tiskly v Mladé frontě. Další vyjádření nekomentuji.“
—
LN se dále rozmnožovaly na kopírovacích zařízeních [xeroxech]. Těch sice v komunistickém Československu bylo ještě málo a přístup k nim byl kontrolovaný, ale nebyl úplně vyloučený. Je proto možné, že i Masopust někdy nějaká čísla pro sebe nebo pro své přátele okopíroval, možná, že je i s vysokým ziskem prodával, jak vzpomíná. Rozhodně ale nešlo o tisk ani o spolupráci s předlistopadovou redakcí, jak v rozhovoru předstírá.
Není tudíž ani pravda, že se „na tisku LN střídal i s dalšími lidmi“, jak fabuluje. Ostatně je pozoruhodné, že s tímto výkladem vystoupil po více než třiceti letech. Nikdy dříve, ani když od roku 1990 v LN pracoval, se o tom nezmínil. Jakoukoliv předlistopadovou spolupráci s Petrem Masopustem na šíření samizdatových LN popírají všichni dosud žijící, které v rozhovoru jmenoval.
Masopust se přitom dopouští nehorázných výroků typu: „Moji styční lidé byli tehdy Jan Burian a Vláďa Mlynář s Honzou Dobrovským, kteří topili tehdy v kotelně v Motole – v plynové kotelně, oni na tom byli velmi dobře, měli dost času, byla to obrovská kotelna, daly se tam skladovat věci. A do těchto prostor Státní bezpečnost ani moc chodit nemohla.“
Pravdou ale je, že Jan Burian neměl s přípravou samizdatových LN nic společného, a Vladimír Mlynář s Janem Dobrovským z pochopitelných důvodů ve výměníkových stanicích, kde pracovali, a kam naopak StB chodila často, nic, co by mohla objevit a zabavit, neuschovávali.
—
Petr Masopust: „Pak nerozumím tomu, kde se u mě LN braly.„
—
Právě proto, že Masopust s vydáváním samizdatových LN neměl nic společného, si vymýšlí všechno, co o tomto období vykládá. Tak například tvrdí, že exulant Tomáš Kosta „vozil peníze“ na financování LN. To je nesmysl. Kosta se na financování LN nepodílel.
—
Petr Masopust: „V uvedeném případě se mýlí Michal Klíma. O tom, jak předával peníze disentu za vydávání autorů mi říkal sám Tomáš Kosta. A domnívat se, že lhal, je nesmysl. Už vzhledem k jeho renomé a osobním vazbám na prezidenta Václava Havla, Dienstbiera a další lidi v disentu.“
—
Masopust dále tvrdí, že StB „o tom, jak a že se LN tisknou věděla, ale protože v těch letech už běžela naplno perestrojka Michaila Gorbačova, nechávala je víceméně být.“ To je naprostá lež. Pravdou naopak je, že StB prokazatelně nevěděla, kde se originály LN rozmnožují, a bezúspěšně po tom pátrala. Ještě v říjnu 1989 uvěznila šéfredaktora LN Jiřího Rumla a jeho zástupce Rudolfa Zemana. Výrok, že LN „nechávala víceméně být“ je tak naprostá nehoráznost. Ruml a Zeman byli propuštěni až během sametové revoluce. Bez ní, by nepochybně ve vězení zůstali.
—
Petr Masopust: „Za svým tvrzením si stojím. Jestli tedy byla STB tak všemocná a měla všude své lidi, lze předpokládat, že věděla prakticky o všem. Situace v Polsku i Maďarsku ukazovala na konec socialistického bloku, i když si to málokdo uvědomoval. Ale mladší špičky KSČ a STB situaci vyhodnocovaly a jen nevěděly, jak dlouho režim vydrží.“
—
Role Petra Masopusta nebyla „klíčová“ ani v období přípravy legálního vydávání LN, jak se v rozhovoru tvrdí. Stejně jako není pravda, že ho do LN vyslalo Občanské fórum. Vůbec totiž u přípravy tisku legálních LN v listopadu 1989 nebyl. Tisk od počátku připravoval Jiří Weiner, který pak také tisk sjednal a zodpovídal za něj v prvních letech legální existence LN jako obchodně-výrobní ředitel. Masopust pracoval v LN jako ekonom. Měl na starosti finance, účetnictví a hospodářskou správu. S tiskem neměl přímo nic společného.
—
Petr Masopust: „Co k tomu říci. Je to pohled na skutečnosti, jak se komu jevily. Jestliže máte na starosti finance, pak jednání s tiskárnami a odbytem PNS jsou ty nejdůležitější.“
—
Petr Masopust také vypráví, že „za sebe zažádal o souhlas s vydáváním a značku LN napsal na sebe.“ Tak to prý podle něj bylo až do dubna 1990, kdy „vznikla na popud Michala Klímy akciová společnost.“ To je nesmysl. Vydavatelem LN nikdy nebyla fyzická osoba Petr Masopust, ale už od ledna 1990 Nakladatelství a vydavatelství Lidové noviny. Vydavatelem prosincového čísla byl federální úřad pro tisk a informace, jehož šéfem se v době sametové revoluce stal disident Miroslav Kusý. Masopust proto nikomu v dubnu 1990 žádná vydavatelská práva nepředával, protože je nikdy neměl.
—
Petr Masopust: „Michal Klíma se opakuje, viz mé vyjádření k předchozím odstavcům.“
—
Úplným nesmyslem je tvrzení, že při prodeji LN společnosti Ringier měly LN na účtu 30 milionů a nemusely se proto prodávat. V roce 1994 vázly finanční toky z distribuce a bylo třeba platit tiskárnám, vydavatelstvím hotovost scházela. Právě Petr Masopust jako ekonom každý den rozhodoval, které faktury je možné proplatit a které musí ještě počkat, než na účtu pro možnost jejich proplacení přibydou peníze. Hlavním důvodem prodeje nicméně byla obava z budoucnosti kvůli nejasnosti v privatizaci distribuční sítě a tiskáren. Hrozilo jejich zhroucení a LN chtěly mít za sebou ekonomicky silného a odborně zkušeného vydavatele, který by je podržel v případě právě takového vývoje.
—
Petr Masopust: „Tak to se Michal Klíma mýlí! Jednání o prodeji probíhala od poloviny roku 1992 a prodej proběhl již v dubnu 1993. O roku 1994 nehovořím. To již bylo v kompetenci nového majitele a vedení.“
—
Masopust také tvrdí, že byl proti prodeji Lidových novin společnosti Ringier, protože chtěl, aby dál zůstaly bez zahraničního investora a zachovaly si svou nezávislost. Ve skutečnosti ale byl pro prodej jinému investorovi působícímu v té době na českém trhu – vydavatelství Mittelrhein Verlag z Koblenze. Tam také, jak v rozhovoru přiznává, posléze odešel.
—
Petr Masopust: „Co jsem chtěl, asi ví Michal Klíma nejlépe. On byl jako výkonný ředitel hlavním hybatelem prodeje včetně uvažovaného angažmá investičního bankéře a poradce pana Ondřeje Jonáše. A to je normální, že jsem někoho doporučoval z různých kandidátů.“
—
Petr Masopust v rozhovoru obviňuje Vladimíra Mlynáře a Jana Dobrovského, že „šli proti“ Rudolfu Zemanovi, který tím, že přestal být ředitelem a stal se šéfredaktorem „ztratil kontrolu nad penězi“. V tomto tvrzení je hned několik nepravd. Vladimír Mlynář v legálních LN pracoval jen krátce a v době, kdy Zeman přestal být šéfredaktorem, už byl v USA. Po návratu do Československa šel pracovat do Respektu. Jan Dobrovský z LN odešel o rok později řídit zpravodajství do Československé televize. Rudolf Zeman byl členem řídících orgánů společnosti i jako šéfredaktor a měl vždy všechny informace o jeho financích k dispozici. Hlavní, kdo finance z principu své funkce kontroloval, byl po celou dobu až do svého odchodu z LN Petr Masopust.
—
Petr Masopust: „K tomu se bohužel již Rudolf Zeman nevyjádří. Vzhledem k tomu, že jsem s ním byl v blízkém kontaktu až do jeho úmrtí, pravděpodobně vnáším jeho názor a stanovisko. Sám jsem to bohužel také tak cítil.“
—
Petr Masopust si stěžuje, že Vladimíru Mlynáři a Janu Dobrovskému platily LN plat i v době, kdy byli v roce 1990 v USA. S odstupem více než třiceti let působí komicky, že toto Masopust označuje za jeden z hlavních problémů LN. Tehdejší novinářská mzda stačila na maximálně několikadenní náklady pobytu v USA, takže je jasné, že absolutní většinu nákladů této cesty si zaměstnanci LN naopak museli zajistit sami.
—
Petr Masopust: „Netvrdím nic o nákladech. Vzhledem k tomu, že Vladimír Mlynář jel za matkou, která byla těžce nemocná a byla velvyslankyní Československa do USA, pak jistě mu vše hradila matka. Hovořil jsem o „platu“, který pobíral po dobu pobytu [ale ne celého].“
—
Kromě zásadních věcí, které Masopust vykládá v rozporu se skutečností, se plete i v řadě méně důležitých. Například Literární noviny nebyly víkendovou přílohou, jak Masopust tvrdí, ale vycházely jako příloha ve čtvrtek. Kromě nich měly LN i běžnou víkendovou přílohu. Není pravda, že by Masopust kdy byl ředitelem knižního a časopiseckého Nakladatelství Lidové noviny. Těmi byli Jiří Weiner a po něm [až dosud] Eva Plešková. Také Jaroslav Kořán nebyl šéfredaktorem tohoto nakladatelství. A ani Václav Klaus nebyl akcionářem LN.
—
Petr Masopust: „To, že jsem vedl ½ roku vydavatelství, může potvrdit jediný žijící člen a šéf Dušan Kubálek, Jiří Weiner musel odstoupit po „úspěchu“ vydávání bedekrů a fungovaní Rock & Pop a jeho šéfredaktorem byl jistý čas Jaroslav Kořán. Nic více jsem netvrdil.„
Nevíme, co Petra Masopusta s odstupem více než třiceti let přivedlo k tomu, že se „rozvzpomíná“ na věci, které se nikdy nestaly a nebo proběhly zcela jinak, než tvrdí. Historie ale zpětně nemá alternativy.
—
Petr Masopust: „Ano, každý má jiné vzpomínky a jiné náhledy na proběhlé děje. Ale úspěch LN, HN a dalších deníků jistě ukazuje na zcela ojedinělý přístup Michala Klímy k nezávislosti našich tištěných médií.„
—
Jan Dobrovský, v letech 1987 až 1989 redaktor samizdatových LN podílející se na zajišťování jejich rozmnožování a distribuce. Od prosince 1989 do prosince 1991 byl redaktorem legálních LN a člen „ředitelské rady LN“.
Michal Klíma v roce 1989 zajišťoval rozmnožování části nákladu Lidových novin. Od prosince 1989 působil jako člen vedení vydavatelství LN, od července 1990 do prosince 1997 jako ředitel LN.
Vladimír Mlynář byl v letech 1987 až 1989 redaktorem samizdatových LN. Podílel se na zajišťování jejich rozmnožování a distribuce. Od prosince 1989 byl redaktorem legálních LN.
