Prezident německé centrální banky Jens Weidmann odstoupí ke konci roku z funkce. Za rozhodnutím stojí dle jeho slov osobní důvody. Informaci dnes [20.10.] potvrdila Deutsche Bundesbank.
Třiapadesátiletý Jens Weidmann je vůbec nejmladší šéf německé centrální banky v její historii. Vede ji od května 2011. Weidman taktéž patří k nejkonzervativnějším členům Rady guvernérů Evropské centrální banky [ECB], jíž je německá Bundesbank členem.
„Odchod Jense Weidmanna je pro Radu guvernérů Evropské centrální banky velkou ztrátou,“ okomentoval odchod bankéře vedoucí výzkumného oddělení německého institutu ZEW [Centrum pro evropský ekonomický výzkum] Friedrich Heinemann.
Weidmann podle jeho slov patřil k jedněm z mála bankéřů v Radě, kteří varovali před příliš uvolněnou měnovou politiku. A současně kritizoval její provázanost s velkorysou fiskální politikou unijních zemí.
„Rok 2022 mohl být rozhodující v tom, jestli bere vedení ECB skutečně vážně boj s inflací, nebo má spíše zájem na nízkých úrokových sazbách a nákupech státních dluhopisů,“ uvedl s tím, že právě přitom bude Jens Weidmann chybět.
Upozornil, že nová německá vláda by si měla uvědomit svou odpovědnost při jmenování jeho následovníka. Zvlášť za situace, kdy v Německu sílí hlasy, které volají po zvedání úrokových sazeb v eurozóně, protože ty nízké jsou nevýhodné pro Německo, které se stejně jako Česko potýká s rostoucí inflací. Ta v září dosáhla 4,1 procenta.
Přes deset let ve vrcholné funkci
Podle sdělení zástupců Bundesbank požádal sám Weidmann o uvolnění k letošnímu 31. prosinci. Žádost již měl doručit německému prezidentovi Franku-Walter Steinmeierovi.
„Dospěl jsem k přesvědčení, že více než deset let je dobrý časový úsek k tomu, aby se začala nová kapitola – pro Bundesbank, ale i pro mě osobně,“ uvedl Weidmann v dopise určenému zaměstnancům banky.
Dále v něm poděkoval i svým kolegům v Radě guvernérů. Především pak za otevřenou a konstruktivní atmosféru v někdy velmi obtížných diskuzích posledních let.
Přesto, že Weidmann opakovaně kritizoval příliš uvolněnou měnovou politiku ECB, ocenila ho prezidentka ECB Christine Lagardeová. A to za loajalitu a ochotu hledat kompromisy.
„Jens je dobrý osobní přítel, na jehož loajalitu jsem se vždy mohla spolehnout,“ uvedla ve svém prohlášení, aniž by jej ale více rozvedla o aktuální ekonomické problémy eurozony.
Dodala, že i když měl Weidmann vcelku jasný názor na měnovou politiku, vždy na ní zapůsobilo jeho hledání společného základu v Radě guvernérů i celém eurosystému. Ten tvoří síť centrálních bank zemí eurozóny, v jejímž čele stojí ECB.
Weidmann si myslel na post šéfa ECB
Podle zdrojů deníku Handelsblatt zvažoval Weidmann rezignaci již delší dobu. Hlavně poté, kdy se novou prezidentkou ECB stala Lagardeová. Právě na její post si údajně pomýšlel. Své rozhodnutí podle zdrojů však oddaloval právě z úcty k Lagardeové.
Politování nad Weidmannovým odchodem již vyjádřil předseda pravicové Svobodné demokratické strany [FDP] Christian Lindner. Přitom je to právě FDP, která o Weidmannovi dlouhodobě hovoří jako o možném kandidátovi na německého ministra financí.
„Stál za měnovou politikou orientovanou na stabilitu, jejíž význam narůstá tváří v tvář inflačním rizikům,“ uvedl k na adresu bankéře Lindner.
List Handelsblatt dále uvedl, že Weidmann o svém rozhodnutí předem telefonicky informoval kancléřku Angelu Merkelovou, spolkového prezidenta, prezidentku ECB a současného ministra financí Olafa Scholze. Právě Scholz je nyní pravděpodobným kandidátem na nového kancléře. Podle listu však Weidmann veřejnost ujistil, že jeho krok s volbami nijak nesouvisí.
Weidmann radí dosluhující kancléřce Merkelové
Za zmínku stojí i to, že Jens Weidmann je nejdůležitější ekonomický poradce dosluhující kancléřky Angely Merkelové. A dokonce byl i jedním z předních architektů záchranných plánů za finanční a ekonomické krize. To uvedl německý týdeník Der Spiegel.
Podle listu Handelsblatt se odstupující bankéř, který trval na oddělení měnové a fiskální politiky, se svým přístupem cítil v Radě guvernérů spíše v menšině. Znepokojovalo ho, jak se v prosinci rozhodne o budoucnosti nouzového pandemického programu nazývaného PEPP. Ten bude podle aktuálního plánu v platnosti do konce března a nabízí ECB velmi flexibilní možnosti nákupů státních dluhopisů. Těmi pak ECB může podpořit jednotlivé země, jako je třeba Itálie. Weidmann již dříve vyslovil obavy z toho, aby si ECB nechtěla tuto možnost ponechat i po skončení pandemie.
–ČTK/RED–
