Český obranný průmysl je opět na špičce, říká Lubomír Kovařík

Byla chyba, když jsme v 90. letech opustili náš obranný průmysl. A je chyba, když Česko smí zbraně do zahraničí prodávat jen přes prostředníky. V podcastu FinTag.cz to říká předseda dozorčí rady skupiny CZG Lubomír Kovařík.

Podle aktuálních statistik prodeje zbraní rostou již šestým rokem v řadě. Loni jich zhruba stovka největších světových výrobců prodala za více než 531 miliardy amerických dolarů [cca 11,9 bil. Kč].

„Bezpečnostní situace ve světě se zhoršuje. Státy se proto připravují na to, aby byly schopny těmto konfliktům čelit. To znamená, že vyzbrojují, přezbrojují a dozbrojují své ozbrojené a bezpečností složky,“ vysvětluje v podcastu FinTag.cz, proč tomu tak je, předseda dozorčí rady skupiny CZG – Česká zbrojovka Group SE Lubomír Kovařík, který je zároveň předseda Sekce obranného průmyslu Hospodářské komory ČR [HK ČR].

Z jeho pohledu konflikty nehrozí jen mezi světovými mocnostmi, ale i na lokálních úrovních. Což velice zřetelně ukázala i krize covid-19, kdy se mnoho států zařídilo výhradně dle svých vlastních zájmů. To znamená často bez ohledu na své sousedy.

V podcastu FinTag.cz hodnotí i současnou pozici českého obranného průmyslu. Myslí si, že byla chyba, když v 90. letech ustoupil na politickou zakázku ze svých exportních pozic. Díky úsilí mnoha firem je ale dle jeho slov opět získává zpět. Výsadní firmy v oblasti obranného průmyslu dle jeho slov jsou Aero Vodochody, CSG Group [např. Tatra Trucks], PBS Group, Česká zbrojovka a mnoho dalších společností.

„Zatímco mezi roky 2000 až 2005 činil český export zbrojařských firem maximálně čtyři miliardy korun, v letech 2015 až 2019 to bylo až 18 miliard korun. To jednoznačně ukazuje, že se náš obranný průmysl znovu prosazuje na zahraničních trzích,“ tvrdí a dodává, že produkce českých zbrojařských firem je plně srovnatelná s produkcí zahraničních firem.

Český stát musí obchodovat znovu napřímo

V podcastu FinTag.cz se Lubomír Kovařík vyjadřuje ke skutečnosti, že České republice Zákon o zahraničním obchodu s vojenským materiálem neumožňuje po jeho novelizaci v roce 2011 obchodovat s vojenským materiálem přímo. Tedy, že ho musí do zahraničí prodávat přes prostředníky, soukromé firmy.

„V tomto ohledu vnímám velice pozitivně deklaraci nové vlády o změně zákona číslo 38 jako něco, co je naprosto správné. Proč? Protože přímý prodej vojenského materiálu je jedním ze způsobů, jak kterákoli vláda může naplňovat svoje zahraniční politické zájmy v jednotlivých zemích,“ vysvětluje.

Český obranný průmysl se potýká s nekoncepčností státu

Dodejme, že stejný zákon dlouho neumožňoval českému státu vojenský materiál i přímo nakupovat. To paradoxně ve stejném roce, jako byla zavedena povinnost České republiky prodávat vojenskou techniku do zahraničí výhradně přes prostředníky, zrušil tehdejší ministr obrany Alexandr Vondra [ODS]. Naopak proti byl tehdejší ministr financí Miroslav Kalousek [TOP 09].

Lubomír Kovařík na přímou otázku, proč došlo ke změně zákona ve smyslu, že český stát nemůže prodávat vojenský materiál napřímo, říká: „Dobrá otázka. Doufám, že to bylo pouze nedopatření v rámci nedohlédnutí k možným konsekvencím tohoto zákona.“

Co se týče aktuálních trendů v obranném průmyslu, pak uvádí, že ty jsou jednoznačně spojeny s moderními technologiemi. Je to rychlá a přesná identifikace protivníka či teritoria, rychlý přenos dat a jejich spolehlivá verifikace.

„Dalším směrem, kterým se vývoj ubírá, je oblast autonomně dálkově řízených robotických systémů. A i ty jsou závislé na kvalitních online datech,“ upřesňuje.

Náš obranný průmysl musí být součástí každého tendru

V podcastu FinTag.cz se Lubomír Kovařík vyjadřuje také k aktuálním nákupům vojenské techniky ze strany Česka ze zahraničí. Podle jeho názoru v tomto ohledu musí Česko vždy jednoznačně dbát na zapojení tuzemského obranného průmyslu.

„Pokud budeme tendrovat cokoli ze zahraničí, tak by to mělo být s jasně danou účastí českého obranného průmyslu,“ tvrdí.

Francouzská děla Caesar armáda pořídí o miliardu levněji

V této souvislosti pak odkazuje k praxi ve Spojených státech, kde jeho skupina CZG nedávno koupila výrobce ručních palných zbraní Colt. Dle jeho slov v USA platí od roku 1933 takzvaný Buy American Act. A ten již od 60. let minulého století jasně definuje pravidla, za kterých jsou realizovány zahraniční nákupy pro americké federální ozbrojené a bezpečnostní složky.

„Zákon každému jasně říká, pokud chceš cokoli dodávat našim federálním ozbrojeným a bezpečnostním složkám, musíš část výroby umístit na území USA. Do 1.1. 2020, pokud se nemýlím, platilo, že to muselo být 50 procent. Pan prezident Trump to svým výnosem ale změnil, a od 1.1. 2020 platí, že to musí být 75 procent,“ vysvětluje Lubomír Kovařík.

Podle něj to má hned několik výhod. Tím, že jsou do zakázek pro americké bezpečnostní a ozbrojené složky automaticky zapojovány americké firmy, země nejenom udržuje zaměstnanost, ale i zvyšuje dovednosti svých firem a zároveň si zachovává soběstačnost v daných oblastech.

Dvě procenta HDP na obranný průmysl

V souvislosti se změnami, které by se měly v budoucnu dotknout tuzemského obranného průmyslu, Lubomír Kovařík vítá závazek nové vlády dávat do resortu obrany do roku 2025 dvě procenta hrubého domácího produktu. K čemuž Česko ostatně nutí i Evropská komise. Podle něj je třeba investovat prakticky do všech oblastí tuzemských ozbrojených složek.

„Ať už jsou to vzdušné síly, pozemní síly, logistika, vzdušná obrana, nebo výstroj a výzbroj jednotlivých vojáků. Je to ale i logistika, i ta potřebuje výrazně rozšířit a zkvalitnit. A obranná schopnost vzdušné obrany, na to nebude stačit jenom izraelská technika. Dále to jsou systémy řízení velení a řízení, systémy sběru dat a vůbec data jako taková, toto všechno nás čeká,“ říká.

Izraelský systém Spyder vyjde AČR celkem na 23 miliard korun

V tomto ohledu pak chválí současné aktivity Ministerstva obrany ČR [MO ČR], konkrétně tým náměstka Tomáše Kopečného. Oceňuje, že zmapoval strategické potřeby českého státu od obranného průmyslu. Konkrétně to, co potřebuje český stát, a které české podniky jsou schopny toto zastřešit. Zde přitom nejde jen o vojenský materiál, ale třeba i látky na roušky či kaučuk na výrobu pneumatik, jak říká.

„Další skvělý krok je vznik skupiny Amos, která se na MO ČR zabývá podporou exportu. Tato skupina by měla jistě pokračovat dál. A můj názor je, že by měla být i významně personálně posílena,“ tvrdí.

Vstup na burzu nám pomohl koupit Colt

Nedávnou akvizici amerického výrobce ručních palných zbraní Colt českou skupinou CZG Lubomír Kovařík v podcastu FinTag.cz charakterizuje následovně: „Nemyslím si, že je příliš českých nebo evropských firem, kterým by se podařil takový kousek, jako se podařil nám v podobě nákupu tradičního výrobce zbraní v Americe.“

Česká zbrojovka dokončila akvizici Coltu za pět miliard korun

Také ale říká, že šlo o logický krok. Ambicí skupiny CZG je se stát do roku 2025 světovou jedničkou na trhu ručních palných zbraní. Americký Colt je přitom z 80 procent orientován právě na dodávky pro ozbrojené a bezpečnostní složky USA a Kanady. Pouze 20 procent produkce směřuje na civilní trh.

„My prostřednictvím této akvizice získáváme právě přístup k dodávkám přímo do federálních i ostatních ozbrojených složek USA a Kanady. A to je jeden z největších, ale i nejkonkurenčnějších trhů na světě,“ říká s tím, že v USA skupina CZG ale působí již od roku 1997.

Akcie České zbrojovky byly dnes poprvé obchodovány na burze

Zároveň upřesňuje, že v době nákupu Coltu měla skupina CZG celkově vyšší tržby než samotný Colt. Další bod, který dle něj významně napomohl tomu, že česká skupina CZG uspěla mezi uchazeči o Colt, bylo to, že se před tím nechala zalistovat na Burzu cenných papírů Praha [BCCP]. Tím dle jeho slov firma nejen získala peníze na svou expanzi, ale také potřebný kredit.

„To, že jsme byli zalistováni na pražské burze, bylo při nákupu Coltu zárukou naší solidnosti a transparentnosti jako kupujícího. A i to napomohlo tomu, že americký investiční fond Colt nakonec prodal nám,“ uzavírá.

Daniel Tácha

—

Ing. Lubomír Kovařík MBA, vystudoval Vysokou vojenskou leteckou školu a absolvoval program MBA na Sheffield University. V armádě začínal jako pilot a postupně dosáhl v letectvu hodnosti poručíka. Jeho vojenská kariéra skončila v polovině 90. let. Roku 1995 zahájil kariéru civilní jako manažer ve společnosti Aulis. O rok později nastoupil do společnosti Škoda Praha jako výrobní ředitel. V ní se postupně vypracoval na pozici generálního ředitele. Později pracoval pro společnosti Eltodo EG a Mavel. V letech 2006 až 2017 pak působil jako generální ředitel České zbrojovky, a.s., od roku 2018 do července 2021 byl prezident a předseda představenstva skupiny CZG – Česká zbrojovka Group SE.