Ministr školství Petr Gazdík [STAN] chce přivést prostřednictvím novely zákona o pedagozích dalších sedm set nových pracovníků do školství. Má jít hlavně o školní psychology a sociální pracovníky.
Podle Miroslava Hřebeckého z informačního centra o vzdělávání EDUin potrvá naplnění počtu požadovaných odborníků do školství dlouhou dobu.
„Je to určitě krok správným směrem. Ale než tyto odborníky školy budou mít, než se tyto kapacity naplní, může to trvat deset let,“ říká pro FinTag.cz.
Důvod podle něj není neochota škol nebo nedostatek peněz, ale nedostatek odborníků.
„Není kde brát, dětských psychologů je málo a jsou hodně vytížení,“ dodává
Podle Petra Gazdíka by měly jít peníze na podpůrné pracovníky ve školách z Evropské unie a ze státního rozpočtu.
„Vláda počítá s tím, že po schválení novely zákona o pedagogických pracovnících se podpůrné pozice ve školách stanou mandatorním výdajem státního rozpočtu. Kdyby na chleba nebylo, tak na tyto pozice bude muset být,“ ujistil veřejnost ministr školství.
Druhým zdrojem financování má být Operační program Jan Amos Komenský z evropských fondů. Finanční náklady oproti současnosti budou znamenat 1,5 miliardy korun navíc.
Psychologa potřebuje každé druhé dítě. Ale je jich málo
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR [MŠMT] na českých základních školách aktuálně eviduje 960 pracovních úvazků školních psychologů a speciálních pedagogů.
„Nevíme přesně, kolik je to fyzických osob, ale pravděpodobně výrazně více. Tito odborníci jsou zaměstnáni přímo na školách a placeni většinou ze šablon nebo z podpůrných opatření,“ uvedla pro FinTag.cz mluvčí MŠMT Aneta Lednová.
U většiny těchto podpůrných pracovníků jde dle ní o hlavní pracovní poměr. V některých případech ale může jít o vedlejší úvazky poradenských pracovníků. A může jít také třeba o vedlejší úvazky klinických psychologů nebo speciálních pedagogů působících na školách.
Mluvčí ministerstva dále potvrzuje, že odborníci, kteří by pomáhali žákům a studentům překonávat různé psychické problémy, u nás chybí již dlouho.
„Je pravda, že počet diagnostikovaných dětí s různými problémy se stále zvyšuje,“ říká.
Nedostatek školních psychologů znovu potvrzuje i Miroslav Hřebecký. Současně odkazuje ke škodám, které způsobily a stále ještě způsobují kvůli covidu-19 zavřené školy.
„Když vidíme teď, v době pandemie, jak vypadá duševní zdraví dětí, ať už na základních nebo středních školách, potřebovali bychom školních psychologů pětinásobek,“ tvrdí.
Odbornou pomoc od psychologa podle něj dnes potřebuje již každé druhé dítě. Odkazuje k praxi, kdy narůstá případů sebepoškozování, úzkostných stavů, depresí, sociálních fobií, kdy děti odmítají chodit do školy a zvrací. Přičemž problémy děti nezažívají pouze ve škole, ale také v rodinách. I na jejich rodiče totiž doléhají proticovidová opatření. Například, když spolu s prací musejí zvládat péči o dítě či děti, které jim kvůli opatřením zůstávají opakovaně doma. Nehledě k nárokům, které na ně klade distanční výuka, pokud nechtějí, aby děti zanedbávaly vzdělávání.
„Tedy děti si dnes více než jindy zaslouží speciální péči. Školy, které psychology mají, si pochvalují, že jeho přijetí ještě před pandemií bylo to nejlepší, co udělaly,“ říká Hřebecký jako důkaz, že psycholog má na škole své opodstatnění.
V čem se liší tuzemské školství od školství na Západě
Jestli se české školství něčím odlišuje od vyspělých států, není to podle odborníků počtem dětí ve třídách nebo počtem učitelů, to je zhruba srovnatelné, ale v nedostatku takzvaných podpůrných pozic pro pedagogy.
„My jsme začali tím, že při inkluzi má ve třídě pedagog asistenta, ale vedle toho je potřeba mnoho specializovaných pozic typu speciální pedagog, sociální pedagog, školní psycholog,“ vysvětluje Hřebecký.
Upozorňuje, že ani dnes nikdo školám nezakazuje, aby měly „svého“ psychologa nebo jiného podpůrného pracovníka.
„Mnoho jich ho i má, ale není to nárokové, takže peníze na něj musí ředitelé lepit různě z grantů. Někde se vezmou jinde z rozpočtu školy, když to ředitel považuje za důležité. Ale kdyby pozice zakotvoval zákon, měla by škola se 180 žáky nárok na pozici jednoho psychologa. A na to pak dostane peníze,“ popisuje, jak vypadá současná praxe.
O tom, že bez zakotvení pozic podpůrných pracovníků v zákoně, se tak jako tak neobejdeme, svědčí podle něj zkušenost z hlavního města.
„Praha kdysi vyhlásila grant pro 150 základních škol na rok s tím, že se pak uvidí. Pražské školy pak někde posbíraly takřka 150 psychologů, ti nastoupili do škol, ale po roce jim řekli, že projekt končí, na shledanou, jdete zpátky na ulici,“ popsal, jak slavný projekt nakonec dopadl.
Logickým výsledkem bylo, že psychologové na základě takové zkušenosti dospěli k závěru, že dokud nebudou pozice odborníků zakotveny v zákoně, o škole již nechtějí ani slyšet.
Kde vzít školní psychology, když ti chybějí
Nejde jen o špatnou zkušenost z minulých let, ale třba i o celkový nedostatek dětských psychologů. O dětských psychiatrech ve zdravotnictví ani nemluvě. Ti už nejsou vůbec a rodiče s dětmi v problémech často čekají i půl roku, než na ně přijde řada v přetížených ordinacích. A to navzdory proklamované reformě duševního zdraví předchozí vlády.
„Není kde brát. Navíc do školství se jich moc nehrne, protože když někde dělají nějaká výběrová řízení na generální ředitele, manažery, je to za úplně jiné peníze, než za kolik by dělali ve školách,“ popisuje situaci ve školství Hřebecký s dovětkem, že sehnat najednou větší množství odborníků prostě není možné.
Podle něj je iluzorní, myslet si, že novela projde legislativním procesem a další měsíc školy naberou sedm set psychologů. To si ale uvědomuje i MŠMT. A proto chce školám pomoci s hledáním podpůrných pracovníků.
„Chceme rozšířit kvalifikační požadavky na tyto pozice, aby například pozici školního speciálního pedagoga mohl vykonávat i absolvent speciální pedagogiky – učitelství. Což podle současného výkladu nejde. Zároveň tím, že odpadne dočasnost těchto pozic, chceme na tyto pozice nalákat ty, kteří dnes končí mimo školství,“ říká mluvčí MŠMT Lednová.
Jakkoli jde o jistě dobře míněnou snahou, podle odborníků tu ale může vyvstat problém s kvalitou takto proškolených pracovníků. Zkušenosti rodičů s všelijak a rychle „vystudovanými“ pedagogy v českých základních i středních školách mnohdy mluví za vše.
Jsou-li Piráti aktivní, ne vždy to skončí úplně dobře
Ministr školství Petr Gazdík prohlásil, že novelu zákona o pedagogických pracovnících hodlá předložit zákonodárcům mezi prvními právními normami. Poslanecká sněmovna jí ostatně neprojedná poprvé. Podle Hřebeckého měla velkou naději na schválení již v minulém volebním období.
„Jenže se na poslední chvíli zablokovala na tom, že do ní Piráti na poslední chvíli dodali udržování platů učitelů na 130 procentech průměrné mzdy jako garanci pro učitele. A s tím mělo mnoho poslanců problém. Ne že by nechtěli dopřát učitelům, ale nechtěli to dávat jako nárok do zákona. Aby to nebyl precedens, že se s tím nebude moci hýbat. Ministr Gazdík říkal, že to tam chce znovu dát,“ vysvětluje Hřebecký.
Podle něj poslanci tehdy měli novelu protlačit i bez zmíněného pozměňovacího návrhu. To proto, aby měla šanci vůbec projít. V novele se totiž hraje i o další věci, které školství zoufale potřebuje a již dlouho na ně čeká.
Libuše Frantová
