„Situace na trhu práce je dlouhodobě tristní. Ale nevidím žádnou přirozenou či nebolestivou možnost, jak ji zlepšit,“ charakterizuje tuzemský trh práce v podcastu FinTag.cz poradce v oblasti HR a psycholog Petr Kornacki.
Nedostatek volných pracovníků na českém trhu práce firmy, které nepotřebují kvalifikované či specializované zaměstnance, řeší dle něj stále častěji najímáním agenturních pracovníků.
„A už to není jen Ukrajina, ale jdou dál a dál na východ. Ale to se nehodí pro všechny firmy. Tam, kde potřebují kvalifikovanost a specializaci, se hledání pracovníků mění už jen v přetahování o jednu omezenou skupinu pracovníků,“ říká v podcastu FinTag.cz poradce v oblasti HR, lektor vzdělávacích programů, kouč a psycholog Petr Kornacki.
Uvádí, že když před deseti lety vyvěsil inzerát s volnou pozicí, došly mu desítky životopisů. Mohl si vybrat a firmě, pro kterou pracoval, ukázal pět nebo i více zajímavých kandidátů.
„Teď je situace ale úplně jiná. Reakce na inzerci jsou v řádu jednotek. A tak se musím daleko více zamýšlet, jak uchazeče o zaměstnaní oslovit. Co jim nabídnout. To může být třeba krátká dojezdová vzdálenost do zaměstnání nebo jiné zajímavé benefity,“ tvrdí.
Podle něj výběr zaměstnavatele dnes na tuzemském trhu práce zdaleka neurčuje jen výše mzdy, ale uchazeči o zaměstnání požadují i další benefity. Vědí, že jsou to oni, a ne zaměstnavatelé, kdo na pracovním trhu tahají za delší konec provazu.
Trh práce: Zaměstnavatelé diskriminují starší uchazeče
Podle Petra Kornackiho jsou na trhu práce dnes nejvíce dostupní zaměstnanci ve věku 50 let a starší. A byť se v médiích stále přetřásá otázka rovných příležitostí, podle jeho názoru mnozí zaměstnavatelé tuto věkovou skupinu uchazečů o zaměstnání stále diskriminují.
„Já mám naštěstí klienty, kteří nemají tak zúžený pohled na své pracovníky ve smyslu, že ti musejí být jen mladí, dynamičtí a úspěšní, ale od uchazečů právě ve věku 50 a výše vím, že jim často nikdo ani nezareaguje na jimi odeslaný životopis,“ říká.
Nezaměstnanost vzrostla jen mírně. Firmy tak mají dál problém
Dle jeho slov vůči těmto lidem mnozí ze zaměstnavatelů neprojevují ani elementární slušnost. To znamená, že jim tito lidé nestojí ani za to, aby jim na jejich poptávku a zaslaný profesní životopis odpověděli alespoň v tom smyslu, že jim děkují za zájem, ale do výběrového řízení upřednostnili jiné uchazeče.
„Mnozí zaměstnavatelé skupinu uchazečů o zaměstnání ve věku 50 a výše prostě neberou vážně. Pro ně jsou nezajímaví. Drží se toho klišé, že zajímavý je člověk v tom mladším produktivním věku a padesátník je pro ně už důchodce,“ vysvětluje Kornacki s tím, že kvůli nedostatku volných pracovníků se i zde situace o něco lepší.
Vláda otevře český trh práce více cizincům, řekl Jurečka v ČT
Také ale dodává, že mnozí starší uchazeči o zaměstnání nejsou ke své škodě příliš ochotni přizpůsobit se změnám, které nové zaměstnání většinou přináší. Mají jasnou představu o tom, jak pracovat, a té se drží stůj co stůj. Což bývá problém.
„Neříkám, že to platí pro všechny, ale v této skupině je hodně takto profilovaných uchazečů o zaměstnání. A pak se tedy zase nelze divit zaměstnavatelům, že ti nemají chuť je přesvědčovat o své představě práce,“ upřesňuje Petr Kornacki, který v podcastu FinTag.cz starším uchazečům o práci nabízí několik rad, jak se při jejím hledání zbavit pracovních stereotypů a nešlapat si po štěstí.
Mladší uchazeči a jejich přístup k práci
Podle Petra Kornackiho avšak ani mladí uchazeči o zaměstnání nejsou bezproblémoví. Mnohdy mají nereálná očekávání, co se týče výše mzdy a rychlosti kariérního postupu.
„Opět neříkám, že všichni, ale mnozí se přeceňují. A někdy jim chybí i určitá základní míra solidního jednání,“ tvrdí.
Svá slova dokládá na konkrétním příkladu, kdy se mladý člověk uchází o zaměstnání, projde výběrovým řízením, vše se ujedná, ale on v den nástupu nepřijde do domluveného zaměstnání.
„Pak nebere telefon, takže ho člověk nemůže ani kontaktovat a zeptat se, co byl důvod. Přičemž by stačilo, kdyby alespoň řekl, že upřednostnil jinou pracovní nabídku, která se mu zdála lákavější. Což bývá vůbec nejčastější důvod těchto příhod,“ říká Kornacki.
Uchazeči o zaměstnání ze státní správy vymizeli
Potíž podle Petra Kornackiho bývá i s uchazeči o zaměstnání z veřejného sektoru. To znamená s lidmi, kteří chtějí přejít ze státní správy, samosprávy či veřejných služeb do privátní sféry. Přičemž jejich častou motivací je frustrace z nejasných či chybějících pravomocí k výkonu jejich práce.
„Já pracuji hlavně s malými a středními firmami a tam ten tlak na odvedenou práci je úplně jinde, než co jsem měl možnost posoudit z představ a zkušeností lidí z veřejného sektoru,“ vysvětluje v čem vězí problém.
Zároveň dodává, že třeba ještě před pěti lety bylo daleko více uchazečů o zaměstnání, kteří přicházeli ze státní správy, ale ti teď dle jeho slov z pracovního trhu takřka vymizeli.
„A je to tím, že státní správa se stala zajímavým zaměstnavatelem. A to třeba i jen výší platů,“ upřesňuje.
Vyjadřuje i svůj osobní názor, že veřejný sektor je co do počtu zaměstnanců přebujelý. Což se negativně projevuje na celém trhu práce: „Vycházím ze své vlastní zkušenosti s vyřizováním stavebního povolení. Nebo i toho, že ještě donedávna jsem měl jednu paní na správu daní, ale teď už mám dvě. Byť daně mám furt jedny.“
Trh práce: Podnikatelé vs. zaměstnanci
V podcastu FinTag.cz Kornacki taktéž rozkrývá důvody, proč v Česku ubývá podnikatelů a přibývá zaměstnanců. Dle jeho slov tu vždy bude velká skupina lidí, kteří raději zvolí bezpečí pravidelného příjmu před rizikem příjmu nepravidelného. Avšak nejen to. Jedním z důvodů je i dostupnost vlastního bydlení, která je v Česku nejhorší z celé Evropské unie.
„A pak hraje roli třeba i otázka bydlení v návaznosti na žádost o hypotéku,“ vysvětluje s dovětkem, že roli hraje i u nás dle jeho slov stále silně zakořeněného pejorativního vnímání slova „podnikatel“.
Loni ve 4. čtvrtletí ubylo podnikatelů a přibylo zaměstnanců
„Bohužel my tady stále mnohdy zaměňujeme podnikatele se sígrem, který byl jen ve správné chvíli na správném místě a během velice krátké doby přišel k milionovým majetkům. Což ale nemá s podnikáním nic společného,“ vysvětluje.
Taktéž ale upozorňuje, že mnozí zaměstnanci za pocit bezpečí v zaměstnání platí frustrací z toho, že nemohou svou práci ovlivňovat tak, jak by si představovali. A mnohdy jsou dle jeho slov v podstatě „otrockém“ postavení bez jakýchkoli rozhodovacích pravomocí.
Daniel Tácha
—
Mgr. Petr Kornacki vystudoval Univerzitu Karlovu v Praze, Filozofickou fakultu, obor: pedagogika-psychologie. Od roku 2006 do současnosti vede společnost New Perspective, která nabízí poradenství v oblastí lidských zdrojů, vzdělávací programy a koučink. Jeho specializací jsou služby pro malé a střední podniky.
V minulosti působil jako pedagogický poradce ve Sdružení SOS Dětské vesničky ČR či jako dobrovolník – terapeut na dětské onkologii ve Fakultní nemocnici Motol. Jako lektor vzdělávacích programů působil ve společnostech, jako jsou například Hewlett – Packard, Oracle, Novartis či Euro RSCG.
Morálně pokřivená společnost se odráží v pokřiveném vztahu zaměstnavatel – zaměstnanec. Navíc zcela zmizela odpovědnost, loajalita a úcta mezi lidmi. Pak se nedivte, že se každý chová jako hovado, proč ne, když může, a je to trpěno a to na obou stranách barikády.
Hluboká krize společnosti vede jen k frustraci a nakonec k sociální válce a ta zase k válce občanské. Rozevírání nůžek mezi sociálními skupinami povede dále jen k rychlé radikalizaci a růstu napětí vrcholícím občanským odporem proti ve své podstatě otrockému nedobrovolnému systému.
Tak co si budeme povídat, vztah zaměstnanec – zaměstnavatel byl vždy pokřivený. Nikdy to nebyl rovnocenný vztah dvou partnerů ale jen a pouze smluvní vztah o nadřazenosti a podřízenosti. Vztah kdy si zaměstnanec musel hlídat záda zda není porušován zákoník práce, zda je řádně a férově odměňován, čemuž se někteří zaměstnavatelé rádi snaží zabránit např. doložkou o mlčenlivosti o výši mzdy 😀
Stav trhu práce výjimečně tento pokřivený vztah narovnal, takže už to není jen zaměstnavatel, kdo si vždy diktuje s tím že má „za bránou frontu dalších zájemců“, kdo ignoruje nabídky potenciálních zaměstnanců a kdo si diktuje často nesmyslné podmínky (ano, nízká nezaměstnanost opravdu donutila zaměstnavatele slevit ze svých požadavků a co nebylo možné se najednou stalo možným).
Jak vždy říkám, každá sociální skupina má své exoty… jak zaměstnavatelé tak zaměstnanci. Stav trhu práce jen umožnil některým zaměstnancům narovnat záda a trochu si dupnout, i když to někteří tlačí do extrémů.
Zajímavý článek který se mě, jako mladého člověka který utekl ze státní správy, týká hned v několika bodech.
Docela mě pobavila kritika mladých lidí kteří po výběrku nenastoupí do zaměstnání. Jistě, pár procent to občas udělá, nejedná se o žádný rozšířený fenomén ani dominantu mladých lidí. Řekl bych že je to přirozená reakce na chování některých zaměstnavatelů kteří zase nereagují na dotazy ohledně zaměstnání či po výběrku řeknou „my se vám ozveme“… a nic.
Nikdo nekritizuje zaměstnavatele že si vybírají z několika zaměstnanců tak proč je problém když zaměstnanec vybírá z několika zaměstnavatelů?
Podobně je to s přeceňováním – opět bych to viděl na reakci na fungování zaměstnavatelů. Většina nabídek práce hledá sebevědomé lidi, a když mladé tak s několika roky zkušeností v oboru. Inzeráty jsou plné požadavků takže se uchazeči přirozeně snaží vypadat lépe a působit sebevědomě protože ví, že upřímné „mám pár let zkušeností, moc toho neumím ale rád bych se to naučil když mi dáte šanci“ nebo nedej bože „nemám praxi a o oboru nevím nic“ většinu zaměstnavatelů odradí. Naopak ti co zahlásí „není problém, vše zvládnu“ pak slaví úspěch, vše se naučí během zkušební doby a často zjistí, že co inzerát požadoval ve skutečnosti potřebují párkrát do roka (ostatně i odborníci doporučují při pohovorech své kvality raději nadhodnotit než podhodnotit).
Komentář ohledně státní správy je ještě větší nesmysl. Nevím kde autor vzal že je státní zajímavá co se platů týče. Celorepublikový průměr státních zaměstnanců sice převyšuje soukromý sektor ale je třeba si uvědomit že většina státních zaměstnanců má minimálně maturitu a často vysokou školu. Průměry tak nekazí lidé bez vzdělání nebo se ZŠ kterých jsou v soukromém sektoru na špatně placených pozicích možná až stovky tisíc.
Pokud se však někdo bude namáhat aspoň s tím aby si zjistil skutečný plat z tabulek, tak nástupní plat např. pro pracovníka sociálky, finančního úřadu, úřadu práce atp. je roven minimální zaručené mzdě kterou garantuje stát což je 24 100 hrubého. Nevím jestli si přeceňuji, ale nabídnout 24 tisíc někomu kdo má maturitu nebo dokonce VŠ, a označit to za zajímavé, to mi přijde jako poněkud zvláštní. Zejména v krajských městech. Zvlášť v kontextu doby kdy i pokladní v supermarketu se snadno přehoupne přes 30 tisíc a ještě má kratší pracovní dobu. Ze státních zaměstnanců se mají dobře možná učitelé a policisti. Pak možná zaměstnanci samosprávy. A pak ti kteří si odsloužili nějakou tu dekádu a tabulkově se posunuly na nějaké slušnější částky (30 tis. a výše). Výhodou je možná tak stabilita, což lidé od covidu začali také preferovat.
Jinak veřejný sektor není přebujelý, přebujelá je možná tak tuzemská legislativa kterou bohužel musí aplikovat úředníci.