Evropská komise zveřejnila návrh Směrnice o náležité péči. Ta doplňuje soubor opatření, jež EU vyžaduje od firem ve vztahu k udržitelnosti. Jasno do tématu v rozhovoru pro FinTag vnáší Filip Gregor ze společnosti Frank Bold.
Evropská unie minulý měsíc představila návrh směrnice o náležité péči [Corporate Sustainability Due Diligence Directive – CSDDD]. Co je cíl směrnice?
Směrnice zajistí, aby firmy zjišťovaly a předcházely závažným dopadům na lidská práva a životní prostředí v jejich dodavatelských řetězcích. Návrh směrnice dává firmám vodítko, jak mají problémy identifikovat, hodnotit a řešit přiměřeně k jejich zapojení a možnostem. K tomu jim poslouží nástroj zvaný due diligence. Což je ta vámi zmíněná náležitá péče.
Lidská práva i péče o životní prostředí jsou širokým pojmem. Jakým rizikům mají firmy hlavně předcházet prostřednictvím due dilligence?
Ano, ambicí směrnice je prostřednictvím due diligence řešit závažné lidskoprávní a environmentální problémy. To je například nucená práce, dětská práce v zemědělství, zejména při sklizni kakaa, destrukce amazonského a indonéského pralesa či nucené vysídlování lidí v rámci těžebních projektů. Avšak legislativa má zároveň vyrovnat podmínky pro domácí výrobce a odpovědné firmy, které s negativními dopady nejsou spojeny, nebo je už řeší.
Jak se tato směrnice doplňuje se standardy EU o reportingu a udržitelnosti?
CSDDD dává firmám vodítko, jak provádět due diligence. Zavádí tuto náležitou péči do legislativy EU. Směrnice o reportingu podniků o udržitelnosti [CSRD – Corporate Sustainability Reporting Directive, pozn. red.] a návazné EU standardy pro reporting o udržitelnosti firmám vyjasňují, jak o due diligence reportovat. Tyto standardy firmy zároveň navádí v reportingu dalších klíčových dat o udržitelnosti, takzvaných ESG dat. Ty se týkají například dopadů, strategií a cílů v oblasti dekarbonizaci ekonomiky.
Jako roli v tom hraje taxonomie EU?
Ta je další důležitý dílek skládanky. V jejím případě jde o klasifikační systém, který určuje firmám i investorům, co je udržitelná aktivita. Tyto legislativy se doplňují a jsou zásadní z pohledu omezení takzvaného greenwashingu. Vymezují i pravidla přístupu k zelenému financování pro firmy. Investoři a banky potřebují tato data od firem, aby na jejich základě směrovali kapitál na transformaci ekonomiky do firem, které jí napomáhají.
Evropskou legislativu v ČR pocítí tisíce firem
Kolika a jakých firem se tato nová legislativa dotkne v Česku?
Současná směrnice o nefinančním reportingu [NFRD] se vztahuje na cca 25 velkých firem. Návrh Evropské komise ale počítá s rozšířením povinnosti reportingu na všechny velké firmy, dle definice účetního práva, a malé a střední podniky, které obchodují své cenné papíry na burze. To znamená, že nové povinnosti pocítí 1 000 až 1 500 největších českých firem. Jde tedy o asi 0,1 procento českých společností dle údajů Eurostatu.
Pokud bych se ptal přímo na směrnici o náležité péči, jakých a kolika firem se dotkne v unii?
Na jednotném evropském trhu se nová legislativa dotkne největších firem s více než 500 zaměstnanci a příjmy vyššími 150 milionů eur, tedy asi 3,75 miliardy korun. Vztáhne se i na velké firmy s více než 250 zaměstnanci podnikající v rizikových sektorech. To je třeba již zmíněné zemědělství, oděvní nebo těžební průmysl. Malých a středních podniků se netýká. Celkově se legislativa podle údajů Evropské komise dotkne 13 000 společností v Evropské unii. Hlavně pak firem s robustní dodavatelskými řetězci s možnostmi jejich ovlivnění.
A v České republice?
V České republice půjde o několik set firem. Méně firem, než kolik pokrývá směrnice o reportingu CSRD.
Jak vypadá harmonogram zavádění těchto povinností u nefinančních podniků?
Reportovací povinnosti nefinančních podniků pokrývá směrnice CSRD. Ta by dle původního návrhu Evropské komise měla být účinná od roku 2023. Firmy by tedy reportovaly ESG data ve svých výročních zprávách za rok 2023. Směrnici aktuálně projednává Evropský parlament a členské státy, takže ještě může dojít k pozměňovacím návrhům. Kvůli zdržení v legislativním procesu se jedná o posunutí povinnosti na rok 2024.
Jsou tu ale ještě ony reportovací standardy. Ty už plní například banky a finanční instituce. Kdy tyto standardy začnou platit i pro nefinanční podniky?
Už nyní tato data po firmách investoři a banky vyžadují, aby dostály svým povinnostem a dokázaly dobře zhodnotit rizika související s udržitelností. A ano, souběžně se směrnicí pracuje EU na vývoji reportovacích standardů. Ty vyjasní, co přesně by firmy měly do svých ESG reportů zahrnout. Přijetí klíčového souboru standardů se očekává na podzim 2022. Od roku 2023 by evropské společnosti pak měly začít shromažďovat a vyhodnocovat údaje o udržitelnosti v souladu se schválenými standardy. Čím dříve tedy firmy dostanou jasný návod, jak na to, tím lépe.
Tykají se nároky EU v oblasti udržitelnosti i státních institucí?
Popisované nároky jsou primárně směřovány na velké firmy. Dá se ale očekávat postupně čím dál větší důraz na ESG kritéria i ve veřejném sektoru.
Proč?
V širším kontextu se má celá evropská ekonomika do roku 2050 dekarbonizovat. Tento závazek podpořila i Česká republika. K tomu je podle odhadu Evropské komise potřeba ročně investovat z veřejných i soukromých zdrojů jeden bilion eur. A k zajištění tohoto bezprecedentního přesměrování financí přijímá EU komplexní soubor opatření, pobídek a zákonů. Veřejné investice tedy budou čím dál více, ne-li exkluzivně, zaměřeny na udržitelné aktivity. To je rozvoj obnovitelných zdrojů, snížení energetické náročnosti průmyslu, úsporné budovy, atd. Změny se tedy týkají velkého množství odvětví. Pro dosažení dekarbonizačních cílů je mimo jiné potřeba třikrát zrychlit tempo renovace veřejných budov… A není to jen o EU. informace o udržitelnosti jsou už nyní vyžadovány od všech uchazečů o veřejné zakázky ve Velké Británii.
Firmy by měly s udržitelností začít co nejdříve
Doporučujete firmám už teď splňovat nároky EU v oblasti udržitelnosti?
Schopnost reportovat kvalitní data bude pro firmy zcela zásadní, aby si udržely své obchodní partnery a postavení na trhu. ESG informace se stanou klíčem pro přístup k zeleným financím a celkově k zvládnutí zelené transformace. Z naší praxe víme, že banky a investoři tato data po svých korporátních klientech požadují už nyní. Navíc i současná válka na Ukrajině jasně ukázala, jak současná závislost na fosilních zdrojích z Ruska ohrožuje bezpečnost EU. Jaká nese ekonomická rizika. Firmy těmto rizikům mohou předcházet. I se připravit na nevyhnutelné změny vládní politiky. To znamená je využít. A to tím, že se třeba začnou zaměřovat na obnovitelné zdroje energie. Například v Německu už uspíšili strategický cíl a plánují získávat 100 procent energie z obnovitelných zdrojů [více zde].
Co přesně mají dělat firmy, aby splňovaly výše uvedené standardy?
Velké podniky, přesněji velké účetní jednotky – aktiva celkem 500 000 000 Kč / čistý obrat 1 000 000 000 Kč / průměrný počet zaměstnanců během účetního období 250 – budou muset shromažďovat a reportovat data o svých dopadech dle CSRD a nových EU standardů o udržitelnosti. Klíčová jsou data ohledně emisí skleníkových plynů, spotřeby energie a klimatického cíle podniků. Nestačí CSR zprávy o společenské odpovědnosti. Nezbytný je reporting rizik a příležitostí spojených s klimatickou změnou, dopady na obchodní model firmy a konkrétní strategie včetně cílů a financí k jejich dosažení. Dobrá zpráva pro firmy je, že reportingové standardy přijaté se směrnicí přesně vymezí, na které ESG záležitosti se mají firmy soustředit. Jaká konkrétní data potřebují.
Pokud bych svou předchozí otázku vztáhnul pouze na směrnici CSDDD…
CSDDD zavádí povinnost velmi velkých podniků nad 500 zaměstnanců a s 3,75 miliardy korun obratu identifikovat a řešit rizika negativních dopadů. Konkrétní opatření vždy závisí na podílu firmy na vzniku negativních dopadů a jejích možnostech ovlivnit své obchodní vztahy, ve kterých k dopadům dochází. Zásadní je, jak už jsem řekl, je proces due diligence. Což platí zejména pro firmy spoléhající se na výrobu mimo Evropskou unii. A to především v rizikových geografických oblastech a odvětvích. Jako je například textilní výroba v jihovýchodní Asii.
Mohl byste to přiblížit na konkrétním příkladu?
Když firma obchoduje s vysoce rizikovými dodavatelskými řetězci, je potřeba, aby znala svůj řetězec. Posuzovala nové dodavatele a spolupracovala s nimi. Pokud bude například získávat palmový olej od dodavatele, u kterého neprověří, zda olej nepochází z nelegálních plantáží a není tak spojený se systematickou nelegální destrukcí tropických deštných lesů, nesplní podmínky náležité péče. Obdobné požadavky budou platit třeba pro textilní firmy využívající výrobu v problematických zemích typu Myanmar.
Náklady na novou legislativu jsou zvládnutelné
Jak vysoké jsou či budou náklady firem na tuto novou politiku EU?
Dosavadní zkušenosti ukazují, že dodatečné náklady na zavedení due diligence jsou pro firmy zvládnutelné. Náklady na zavedení náležité péče pro velké firmy se odhadují v průměru na 0,005 procenta jejich zisku. Pro malé a střední podniky – pokud by aplikovaly due diligence dobrovolně nebo to po nich budou chtít jejich velcí obchodní partneři – na 0,07 procenta.
Je to podle vás hodně, nebo málo vzhledem ke kladeným požadavkům?
Legislativa je založená na principu flexibility. Požadavky se vždy odvíjejí od rizik, kterým firma čelí. Pro většinu českých firem bude zavedení due diligence znamenat jen počáteční analýzu podstatných rizik a minimální náklady.
Jaké jsou zkušenosti firem, které již daná nařízení aplikují v praxi?
Zkušenosti firem, které due diligence již zavedly, ukazují, že jim to přináší mnoho výhod. Jsou to například spolehlivější vztahy s dodavateli a vyšší odolnost vůči krizím. V konečném důsledku mají firmy, které due diligence praktikují, lepší hospodářské výsledky. To se prokázalo například během koronavirové krize v textilním průmyslu. Ten byl mimořádně zasažen snížením spotřebitelské poptávky.
Co hrozí firmám, jež se k politice udržitelnosti nepřihlásí, nebudou ji provozovat?
Firmy k udržitelnosti nebude nikdo nutit. Těm, které rizika v oblasti udržitelnosti podcení, ale hrozí, že budou mít dražší úvěry. Nebudou schopny reagovat na poptávku, ztratí konkurenceschopnost, obchodní partnery i reputaci u svých zákazníků. A i ceny energií z neobnovitelných zdrojů nemilosrdně ztrestají ty firmy, které neinvestují do úspor a projektů vlastních obnovitelných zdrojů.
Německo, Francie i Norsko již udržitelnost vymáhají
Některé země legislativu v oblasti náležité péče již přijaly. Je to Německo, Francie, nebo Norsko. Udělaly dobře? A dále není problém v tom, že každá z nich postupuje podle vlastní legislativy?
Tyto země tím daly signál, že pro ně jde o zásadní témata a potřebují v něm postupovat rychle. Firmy, které operují v Evropě, ale nyní čelí problému, že tyto národní legislativy po nich vyžadují různé věci. Legislativa na úrovni EU se zpozdila, jednotná evropská pravidla, která přinese, jsou ale zásadní pro obchodní činnost evropských firem.
Považujete vyžadování dodržování udržitelnosti, náležitou péči, za správné?
Legislativa k reportingu si vyžádá pouze transparentnost. Míru ambicí si firmy určí samy. Dodržování jen určitých principů zajistí due diligence. Ta se dotýká zásadních problémů typu destrukce deštných pralesů nebo otrocké práce. Tyto principy jsou ale zásadní mimo jiné i pro konkurenceschopnost firem, které tyto principy již dodržují a také domácích výrobců, které z takových problémů neprofitují.
Proč je nutné vyžadování principů ESG evropskou legislativou?
V současné době existuje plejáda dobrovolných soukromých standardů reportingu. Situaci dále komplikují různorodé požadavky jednotlivých investorů i protichůdné metodiky ratingových agentur a doporučení konzultantů. To vše vytváří pro firmy nadměrnou administrativní zátěž. Počet indikátorů navrhovaný stávajícími iniciativami v oblasti reportingu přesahuje 5 000. Firmy si stěžují, že je úřady a instituce bombardují nikde nekončícím množstvím žádostí a formulářů. A a že jejich udržitelnost vychází z hodnocení podle různých měřítek současně mezi nejlepšími a nejhoršími.
Už jste to zmínil, ale jakou roli v tom všem hraje Green Deal?
U transparentnosti podstatně vnímejme, že banky a investoři chtějí investovat do transformačních a zelených aktivit. V konečném důsledku si data ESG tak vyžádá sám trh. Potřebujme ale jasné standardy pro reporting těchto dat a také vymahatelnost. To proto, aby tyto údaje byly spolehlivé a firmy se pouze marketingově nelakovaly nazeleno.
České předsednictví Radě EU bude klíčové
Finální podobu směrnice CSDDD bude EU řešit v době českého předsednictví v letošní druhé půlce roku. Vnímáte v aktuálním návrhu nějaké sporné body, o jejichž změnu by se mělo Česko zasadit?
Návrh obsahuje několik problematických bodů, které vytváří byrokracii, zbytečné náklady a neúměrně přenáší povinnosti na dodavatele. Firmy by podle návrhu mohly splnit povinnost due diligence tím, že do smluv s dodavateli doplní určité doložky a pověří ověřováním náležité péče třetí strany. To by v praxi znamenalo, že by velké firmy i přenesly povinnost na menší. Je klíčové, aby se Česká republika v rámci svého předsednictví EU aktivně zasadila o zlepšení návrhu směrnice, aby se z něj nestala nová GDPR.
Pokud ke změnám nedojde, jaké problémy hrozí v praxi?
Z due diligence by se stala pro velké firmy jen administrativní záležitost, podobně jako u nařízení o ochraně osobních údajů. Due diligence je ale zřetelný nástroj na účinné posouzení a řešení rizik.
Pokud bychom vzali směrnici CSDDD a další standardy udržitelnosti, jež si žádá politika EU, kde vidíte další problémy?
U CSDDD jsem již odpověděl. U CSRD a Standardů EU považujeme za důležité, aby se týkaly i malých a středních podniků. To proto, aby i ony dostaly jasný návod, jak zvládnout přechod na udržitelnost. Aby nebyly vynechány z přístupu k zeleným financím. Zároveň se tím vyhneme riziku, že by velké firmy jednoduše přenesly své vlastní reportovací povinnosti na ty malé [více zde]. Standardy ale zatím nejsou zveřejněné. Komise publikovala jen některé prototypy, například pro oblast klimatu. Tady považujeme za zásadní, aby finální návrh klimatického standardu doplnil zatím chybějící návod pro výpočet emisí Scope 3. A vyjasnil i některé definice a pojmy. Jako je například net-zero cíle pro dosažení nulových emisí skleníkových plynů.
Co naopak vnímáte jako jednoznačný přínos?
Vyjasnění požadavků pro reporting o udržitelnosti. Standardy firmám sníží administrativní náklady, dojde k omezení greenwashingu. Investoři, banky i veřejné instituce získají podklady pro nasměrování kapitálu do zelené transformace ekonomiky. Směrnice o náležité péči v oblasti udržitelnosti přinese i rovné podmínky pro domácí výrobce. Firmy vyrábějící v EU mají vyšší náklady oproti jejich konkurentům využívajícím výrobu mimo Evropu. Zejména pak tam, kde nejsou dodržovány stejné pracovněprávní a environmentální standardy. Zavedení povinnosti due diligence tuto nevýhodu zmírní.
Ruská válka ukázala potřebnost Green Dealu
Dovolte mi aktuální otázku – dopadne válečný konflikt na Ukrajině i na politiku udržitelnosti? Neznamená ubrání z ambicí?
Buď dokážeme ekonomiku transformovat na bezuhlíkový model, nebo budeme závislí na Rusku. Pokud to nezvládneme, nebude naše budoucnost příliš přívětivá. Evropa si v souladu se svou tradicí svobody a demokracie vybírá specifickou cestu. Ta stojí převážně na transparentnosti, tržním řešení a svobodném rozhodování. Válka na Ukrajině naplno ukázala evropskou závislost na fosilních palivech. Jedinou cestou k udržitelnosti a bezpečnosti je urychlení přechodu na obnovitelné zdroje energie doplněné o jádro.
Otázka ale zněla, zda Evropa nebude muset ze svých cílů nakonec slevit?
Německý ministr financí Christian Lindner označil obnovitelné zdroje elektřiny za „energii svobody“. Také tamní ministr hospodářství a životního prostředí Robert Habeck označil urychlené rozšíření kapacit obnovitelných zdrojů energie za klíčový prvek pro snížení závislosti země na dodávkách fosilních paliv z Ruska. V Německu už přijímají nový zákon, který v této oblasti urychlí jejich strategické cíle. Plánují získávat 80 procent energie z obnovitelných zdrojů do roku 2030. A 100 procent do roku 2035 [více zde]. Řekl bych, že to mluví za vše.
Daniel Tácha
—
Filip Gregor je vedoucí sekce Odpovědné firmy v expertní organizaci Frank Bold. Se svým bruselským týmem vede projekt Alliance for Corporate Transparency. Ten analyzuje reporting o udržitelnosti 1 000 evropských korporací. Snaží se zlepšit zaběhnutou praxi reportingu. Filip Gregor je i člen sekretariátu pracovní skupiny EFRAG [European Financial Reporting Advisory Group]. To je poradní orgánu Evropské komise, jenž se podílí na tvorbě EU standardů pro reporting o udržitelnosti. Dále je i člen řídícího výboru European Coalition for Corporate Justice [ECCJ] a českého národního kontaktního místa OECD.
Green deal válku přímo umožnil. Jenom díky tomu že si Německo vytvořilo svou politikou totální závislost na Rusku a STÁLE PLATÍ RUSKU je válka na Ukrajině možná.
Víc Green Stealu jenom umožní Putinovi obsadit celou Evropu protože se ekonomicky zruinovaná Evropa nebude schopná bránit.
100% Občasných zdrojů v roce 2035, to mluví za vše. Jenom Greediot zvolí jako řešení problému ztrát ve výši 3% světového HDP v roce 2100 to že způsobí ekonomickou katastrofu se ztrátami 50% HDP v roce 2050.
Není pravda že klasická energetika je závislá na Rusku, uhlí máme doma, i benzín a plyn se dá vyrábět z uhlí. Hitler s benzínem z uhlí bojoval celou válku. Uhlí a elektrárny na něj máme hned teď, ne až v roce 2035.