Norsko zdaleka není zajedno ve věci větších dodávek plynu EU

Norsko slibuje, že EU pomůže osvobodit se od závislosti na plynu z Ruska. Ne všichni tamější politici jsou v této věci ale zajedno. Norská levice zvýšení těžby plynu odmítá. Argumentuje ochranou životního prostředí.

Na rozpory v přístupu Norska k pomoci Evropské unii zbavit se závislosti na ruském plynu upozorňuje bruselský list Politico v článku Norway’s political tussle over new gas supplies. Rekapituluje i závazek EU zbavit se do roku 2030 závislosti na ruském plynu. To ale nebude snadné. Už kvůli tomu, že jen loni EU z Ruska dovezla miliardu metrů krychlových plynu, to je 40 procent její celkové spotřeby.

„Unie sice co možná nejdříve podpoří zelenou energii, ale přesto si bude muset najít jiný zdroj plynu. Evropští lídři ho hledají ve střední Asii, na středním východě i v Africe,“ píše server Politico.

Itálie vezme zemní plyn z Angoly, Konga, Egypta a Alžírska

Vůbec nejbližším možným dodavatelem plynu do EU je podle něj Norsko prostřednictvím baltského plynovodu. Ten spojuje Polsko s norskými severomořskými plynovými ložisky. Přičemž již nyní nahrazuje 10 miliard metrů krychlových plynu původně nakupovaného v Rusku. Ruský Gazprom totiž přestal dodávat plyn do Polska a Bulharska minulý měsíc.

Norsku se nabízí obchodní příležitost. Má ale i háčky

Politico uvádí, že hledání náhrady za ruský plyn je pro Norsko, které je třetím největším světovým vývozcem plynu, velká obchodní příležitost.

„Krátkodobé zvýšení těžby zemního plynu vypadá jako výhra pro Norsko, jednak díky zvýšení státních příjmů a jednak jako vyjádření vůle oslabit financování války Kremlu proti Ukrajině,“ uvádí Politico.

Zároveň ale poukazuje na s tím související problémy. Norská středolevá vláda s podporou některých pravicových opozičních stran totiž uvádí, že pokrytí zvýšené poptávky po plynu si vyžádá nové vrty do mořského dna.

„To je neospravedlnitelný postup, jak využít války na Ukrajině ke zvýšení těžby fosilního paliva,“ kritizuje rozhodnutí vlády specialista na otázky energetiky a klimatu a mluvčí opoziční Socialistické levicové strany Lars Haltbrekken.

Tvrdí, že až budou nové zásoby k dispozici – za 15 až 20 let – mnoho zemí už bude využívat obnovitelné zdroje a od fosilních paliv se odkloní.

„Hledat nová ložiska plynu je strategický a environmentální omyl,“ dodává.

A byla to právě jeho strana, která již před loňskými volbami opustila koaliční jednání s jinými levicovými stranami, protože odmítla průzkum nových ložisek ropy a plynu.

Norská vláda usiluje o zvýšení produkce plynu

Politico dále spekuluje, že diskuse s Haltbrekkenovou stranou pravděpodobně zpomalí, ale může i docela zablokovat vládní plány na průzkum nových ložisek v norských vodách. Například v Barentsově moři. A to přesto, že politické karty nyní hovoří ve prospěch vlády.

„Dvě vládní strany a dvě největší pravicové opoziční strany další průzkum nových ložisek podporují. Socialistická levice naopak může očekávat podporu jen od malé Strany Zelených a jejích tří poslanců,“ uvádí Politico.

I tak ale není situace jednoznačná. Norské politické třenice se tak dle pozorovatelů stávají pro Evropu jasným signálem, že řešení závislosti na ruském plynu a ropě bude složitější, než očekávala. A to přesto, že norský ministr energetiky Amund Vik trvá na tom, že Norsko je spolehlivý partner. Sehraje dle něj klíčovou roli ve změně energetického systému EU.

„V dlouhodobé perspektivě je zřejmé, že i při zvýšeném tempu přechodu Evropy na zelenou energii a faktu, že se toho bude snažit dosáhnout bez ruské ropy a plynu, bude fosilních paliv zapotřebí ještě dlouho,“ uvedl Vik.

„To znamená, že je pro nás důležité najít nová ložiska plynu a zprovoznit je, abychom zabezpečili hladší cestu evropské transformace,“ dodal.

Kritici takového postupu upozorňují na ryze praktické problémy bránící zvyšování dodávek do Evropy. Podle nich již nyní norská plynová pole pracují na plnou kapacitu.

Norsko už nyní jede na plný plyn

V loňském roce dodávky norského plynu pokrývaly čtvrtinu celkové potřeby evropských zemí. Národní operátor plynovodu, Gassco, pro ně dodal 113,2 miliardy kubických metrů.

V březnu vláda schválila zvýšení těžby o nejméně 1,4 miliardy metrů kubických, hlavně z ložiska Oseberg a Heidrun, jak sdělila norská energetická společnost Equinor.

Vláda nyní počítá se zvýšením produkce zkapalněného zemního plynu z Hammerfestu, jenž operuje na ložisku plynu Snohvit. To ale v roce 2020 uzavřela. Tedy ho musí znovu zprovoznit. Tím se podle norské vlády přidá k dosavadní norské produkci dalších 5 až 7 miliard metrů krychlových.

„Bylo by úžasné během několika příštích let podstatně zvýšit produkci norského zemního plynu, Norsko ale nedisponuje infrastrukturou a možnostmi tak učinit,“ říká energetický analytik oselské DNB bank Helge André Martinsen.

A pochybnosti vyjadřuje i analytik konzultační firmy Rystad Energy Nikoline Bromander. Ten sice odhaduje, že letos Norsko navýší svoji celkovou produkci na 126,5 miliardy metrů, ptá se ale, jak dlouho se zemi podaří tak masivní produkci udržet.

Upozorňuje, že produkci ovlivňují pravidelné a nutné přestávky na údržbu. A z tohoto důvodu dojde v příštích deseti letech k uzavření některých norských ložisek. Což platí pro velká ložiska Troll pod Severním mořem. A to dle jeho slov znamená, že i kdyby vláda schválila průzkum nových ložisek a našla i některá nová, výpadek těžby ze současných zdrojů by stejně zřejmě dostatečně rychle nenahradila.

Opozice je proti plánu na zintenzivnění těžby plynu

Navíc je tu politická nevůle části norských opozičních stran. Socialistická levicová strana již loni uzavřela s vládou dohodu, že některé formy nové těžby Norsko odloží minimálně do roku 2023. A na tu se nyní vehementně odvolává.

A zmíněný Haltbrekken již nyní připravuje intenzivní kampaň za prodloužení a rozšíření této dohody. Argumentuje přitom tím, že se země potřebuje soustředit více na obnovitelné zdroje. Jako jsou pobřežní větrné elektrárny. Požaduje také zefektivnění existující norské energetické infrastruktury.

„Boj nekončí, ale pokračuje,“ hlásí již nyní.

Upozorňuje, že Norsko vyváží ropu a plyn už 50 let. Čímž podstatně přispělo ke globálním emisím skleníkových plynů.

„Norsko má historickou odpovědnost jak za omezování emisí v Norsku, tak přispět ke globálnímu omezení emisí. Jedním z důležitých opatření je zastavení hledání nových ropných a plynových ložisek,“ odkazuje na program Socialistické levice.

Podporu přitom nachází u mnohých norských nevládních organizací chránících životní prostředí. Byly to právě jejich protesty, které v minulých letech přispěly k omezení těžby ropy u pobřeží Norska.

Michal Achremenko