Vpád ruských vojsk tvrdě pocítil ukrajinský farmář Grigorij Tkačenkov. Už v březnu zasypali ruští vojáci jeho pozemky raketami Grad, zničili budovy, stroje a zabili polovinu jeho stád. Zůstaly po nich miny i mnoho nevybuchlé munice.
Situaci ukrajinských zemědělců se věnuje ve svém článku Ukraine’s front-line farmers battle to feed the world server Politico. Podle něj Grigorij Tkačenkov hospodaří na pozemcích o rozloze 1 500 hektarů. Škody pak spočítal po svém návratu ze severovýchodní oblasti Černigova, kde pěstuje obilí, brambory a produkuje mléko.
„Stříleli na nás a je tu mnoho nevybuchlé munice. A zabili Valentinu, 60letou ženu, kterou jsem na farmě zaměstnával,“ říká o třídenním útoku na vesnici Lukašivka 54letý farmář.
Dodává, že Rusové zaminovali všechna jeho pole a zrekvírovali mu krávy, které se zachránily před bombardováním.
„Bylo to příšerné, příšerné,“ říká a dodává, že ruští barbaři z jeho domu ukradli vše, co šlo. Dokonce i dámské prádlo jeho ženy.
Ceny potravin rostou, v některých zemích hrozí hladomor
Tkačenkova zkušenost není ojedinělá. Záměrný útok ruských vojsk na ukrajinské farmy je podle serveru Politico zvlášť zraňující. Ukrajina totiž obhospodařuje jednu z nejúrodnějších půd na světě. Oblast takzvané černozemě se táhne od severu k jihu a od východu na západ, většina té nejúrodnější půdy se nyní ale ocitá v oblasti bojů a zemědělci ji proto nemohou využívat.
Putin se chlubí rekordní sklizní obilí. Ukrajinci tvrdí, že ho krade
Zemědělská produkce je přitom pro Ukrajinu klíčovým zdrojem příjmů. Ukrajina, která v normálních časech vypěstovala více než desetinásobek produkce, kterou potřebovala pro svou populaci, pravidelně exportovala lodě naložené pšenicí, slunečnicovým olejem a obilím do severní Afriky a na Střední východ. Země jako Egypt, Libanon a Mauretánie na dodávky z Ukrajiny spoléhaly. Teď jejich vývoz zastavila blokáda černomořských přístavů. Navíc mnoho z již vypěstovaných obilovin rychle mizí v ruských skladech.
„Ukrajina je nyní nucena soustředit se na zásobování vlastních obyvatel,“ uvedl ukrajinský diplomat Markijan Dmytrasevič minulý týden v Polsku.
Upozornil na to, že ukrajinské zemědělce trápí zpoždění jarního osevu. A již nyní je jasné, že rozsah škod způsobených ruskou invazí sníží objem produkční kapacity. Což už teď způsobuje problémy na světových trzích. Cena potravin prudce vzrostla kvůli jejich předpokládanému nedostatku a v ohrožení jsou nejchudší země světa. Na riziko hladomoru upozorňují Organizace Spojených národů [OSN] a Evropské unie ve své společné zprávě. Americké ministerstvo zemědělství odhadlo, že ukrajinská produkce obilí letos klesne na 21,5 milionu metrických tun ve srovnání s předchozími 33 miliony tun.
V ohrožení je 10 milionů hektarů zemědělské půdy
Zemědělský odborník ukrajinské nevládní organizace Ecoaction Mihajlo Amosov odhaduje, že aktuálně je mimo provoz asi třetina z celkové rozlohy zemědělské půdy na Ukrajině. To je zhruba deset milionů hektarů. Půda leží ladem kvůli tomu, že se nachází na okupovaném území, je zaminovaná, případně znehodnocena pohybem válečné techniky.
„Asi šest nebo sedm milionů hektarů úrodné černozemě je nyní z produkce docela vyřazeno. Rusové zaminovali všechno, kam se dostali. Vojenští odborníci tvrdí, že bude trvat tři až pět let, než se tato rozloha odminuje,“ shrnuje aktuální stav Amosov.
Aby mohly fungovat, budují si některé firmy na Ukrajině i kryty
Podle něj ukrajinští zemědělci v dotčených oblastech běžně pracují v neprůstřelných vestách. To proto, aby se alespoň částečně chránili před případným útokem ruských vojáků a hlavně minám. Jeho slova potvrzuje Gregorij Tkačenkov.
„Většinu vojenského technického materiálu jsme již odstranili, ale problém s minami máme dál,“ vysvětluje farmář.
A nejde jenom o obiloviny. Problémy mají produkční jižní oblasti v Chersonu a Záporoží. Ty kvůli válečným operacím letos dodají podstatně méně okurek, zelí, rajčat a melounů.
„Není to kritické, ale potřebujeme tuto zeleninu, abychom jedli zdravě a jejími dodavateli jsou malí farmáři,“ tvrdí Amosov.
Sklízí, kdo zasel, na Ukrajině neplatí
Navzdory problémům zajistit po vypuknutí války nezbytné dodávky paliva, hnojiv a osiva, se ukrajinským farmářům podařilo na jaře zasít kukuřici, slunečnici a sóju. Podle odhadů oseli v porovnání s loňským rokem 70 procent rozlohy. Což je podle ředitelky Ukrajinského národního agrárního fóra, zastřešovací organizace farmářů, Marily Dudikové, při všech těch současných problémech vcelku dobrá zpráva.
„Před pěti nebo šesti týdny jsme odhadovali, že farmáři budou moci zasít dokonce jen na 30 až 40 procentech loňské rozlohy,“ uvedla Dudiková.
Tím však dobré zprávy končí. Druhá otázka nyní je, jestli ukrajinští zemědělci svou úrodu sklidí. V ohrožení je podle ní hlavně úroda ozimé pšenice.
„Možné je i to, že už za tři měsíce, kdy má začít sklizeň, Rusové znovu zaútočí, aby se nové sklizně zmocnili,“ obává se Dudiková.
Hospodáři poukazují na další problém. I kdyby se Rusko nezmocnilo ozimé pšenice, která se musí začít sklízet v červenci a srpnu, může úroda na polích shnít. Není ji totiž kde uskladnit. Rusko zničilo velká sila, takzvané elevátory.
„Problém je, že nebude, kde novou úrodu uskladnit,“ potvrzuje ekonom FAO při OSN Máximo Torero.
Farmář Tkačenkov doufá, že se Rusové už nevrátí
Kyjev se domnívá, že Rusové již rozkradli z území, která kontrolují, asi 400 000 metrických tun potravin. A ty se pokoušejí vyvézt svým politickým spojencům, kterým je třeba Sýrie.
„Ruská vojska začala zabavovat obilí a slunečnicový olej z dočasně okupovaných území v Luhansku, Doněcku, Chersonu a Záporoží,“ uvedl ukrajinský diplomat na konferenci Spojených národů Dmytro Sevič.
Rusové zároveň blokují přístavy v Černém moři, kudy před válkou plynulo 90 procent vývozu potravinářských komodit. Na Ukrajině je tak zablokováno kolem 24 milionů metrických tun obilí a kukuřice, které nelze vyvézt.
„Pokud by se to podařilo, ceny by na trzích podstatně klesly,“ tvrdí Torero.
Evropská unie chce logistické problémy řešit s pomocí pozemní dopravy. Než se tak ale stane, může to farmáře doslova zruinovat. Nedostanou za svoje úsilí zaplaceno.
„Peníze jsou na prvním místě. Máme dost času opravit střechy skladů obilí, ale musíme mít peníze,“ potvrzuje farmář Tkačenkov.
Navzdory nejistotě, flintu do žita, jak se říká, nehází. Tvrdí, že svou farmu zrenovuje a také přestaví. Že bude mnohem lepší, než byla před válkou. A pak i doufá: „Podruhé už ti hajzlové snad nepřijdou!“
Michal Achremenko
