„Válka na Ukrajině jasně ukázala, že Evropskou unií proklamovaná dekarbonizace není nic jiného než zakuklená plynofikace,“ říká ve videodebatě ABCD investora energetický analytik společnosti Sev.en Energy Pavel Farkač.
Podle něj válka na Ukrajině dále zřetelně potvrdila, že Evropa se bez ruského plynu obejde jen stěží. To dle jeho slov platí minimálně pro několik následujících let. Konkrétně pro Česko pak bezezbytku. Podle Farkače tady jsou i další problémy.
„Nyní se stále jen hovoří o tom, jak nahradit ruský plyn, vůbec se ale neřeší, jak zvládnout přechod na nízkouhlíkovou ekonomiku bez plynu,“ tvrdí Pavel Farkač.
Česko se bez ruského plynu pak dle jeho názoru neobejde minimálně následující tři roky.
„Je to pesimistická prognóza, ale velmi reálná. Protože ty trubky, které tu máme, k nám tahají jenom ruský plyn. Nemáme tu terminály na zkapalněný plyn a nemáme tu ani jiné plynovody,“ tvrdí.
Za pozitivní přínos války na Ukrajině považuje to, že Evropa začala svou energetickou bezpečnost vůbec řešit. A unijní státy konečně ukázaly, že dokáží spolupracovat.
Dekarbonizace Evropské unie si vyžádá více času
Pavel Farkač upozorňuje, že energetika patří k odvětvím, která vyžadují dlouhodobé plánování. V momentě, kdy se Evropa odstřihne od dominantního dodavatele jakékoli energetické komodity, není pak její nahrazení otázkou jedné sezóny.
„Určitě je správné, že hledáme alternativní dodavatele pro plyn a ropu. Ale je to i o tom, jak ti dokáží reagovat. Protože, i když je najdeme, oni nedokáží vykrýt zvýšenou poptávku po ropě či plynu ze dne na den,“ tvrdí.
Norsko zdaleka není zajedno ve věci větších dodávek plynu EU
Řešení současných problémů dle něj spočívá v budování obnovitelných zdrojů energie, posilování jaderné energetiky, ale i přiznání si, že bez uhelných elektráren se ještě nějaký čas neobejdeme.
„Odklad uzavírání uhelných elektráren je nezbytný, pokud se chceme vyhnout stavům, kdy na trhu nebude dostatek elektrické energie. V ročním vyjádření samozřejmě obnovitelné zdroje potřebu energie vykrývají. Jsou ale období, kdy slunce nesvítí, vítr nefouká a solární panely pokryje sníh. To znamená, že potřebujeme jiný zdroj,“ vysvětluje.
Jednoznačným řešením nejsou ani jaderné elektrárny, jakkoli ty považuje za klíčovou součást energetického mixu. Potíž u nich dle Farkače spočívá v tom, že nedokáží pružně reagovat na okamžité energetické potřeby.
„Jaderné elektrárny nejsou tak flexibilní jako uhelné a plynové elektrárny. Jádrem tak pružně neuregulujete přenosovou soustavu. Jádro neumí v reálném čase tolik pružně měnit výkon, jako to dokáží uhelné či plynové elektrárny,“ vysvětluje.
Evropa se green dealu nevzdá
Podle Pavla Farkače i přes současné potíže Evropa nesleví z politiky green dealu. Už jen proto, že si stanoví dekarbonizační cíle do roku 2030 a 2050. A to je dle jeho názoru dost dlouhá doba na to, aby politici lidem dále slibovali nízkoemisní ekonomiku.
„Určitě je dobré mít nějaký plán. Otázka ale i zní, kdy a jak ho splníte. Jsou-li cíle daleko, tak vás to tolik nepálí,“ říká na adresu politiků.
Zároveň upozorňuje, že tlak na dekarbonizaci a ESG principy sílí. Zejména ze strany bank, pojišťoven, ale třeba i investičních fondů. Ty se stále více brání financovat energetické firmy, které spoléhají na tradiční zdroje energie. A tak dle jeho slov hledají financování mimo EU, převážně na východě.
Co se týče investičních tipů, pak tvrdí, že i firmy klasického energetického sektoru v následujících deseti letech slušně vydělají. Bez klasické energetiky se totiž neobejdeme.
Domácnostem pak doporučuje, aby neváhaly. Pokud mají možnost, pak je dle něj namístě investovat do fotovoltaiky i baterií, aby se staly energeticky více soběstačné.
Dodejme, že další díl videodebaty ABCD investora, jíž je FinTag.cz mediálním partnerem, se uskuteční 30. května. Tématem bude hledání ideálního investičního portfolia pro současnou nejistou dobu na finančních trzích a v ekonomice.
Daniel Tácha
Dobrý den, upřímně mě fascinuje, že Evropa a její nesmyslná Zelená dohoda nebere do úvahy Fyzikální zákony a axiomy (proto nesmyslná). Protože kdyby to ve světě někdo dělal, tak bych hlavně v Evropě nečetl tyhle nesmysly. Jeden příklad z praxe, když desítky let v Evropě předěláváte skoro všechno např. pece, vytápění atd. na plyn, tak to rozhodně nezměníte během dvou nebo tří let. Osobně si myslím, že i deset let je dost optimistické. Evropa se chová jako malé dítě bez dozoru, které si hraje s nebezpečnými věcmi a vůbec jim nerozumí. Takhle nezodpovědné nejsou ani ty děti.
Vzpomínám si, jak se odcházelo od nesmyslného ekonomického systému zvaného socialismus. Zákonitě (ze společenského hlediska) to musí proběhnout stejně. Komunisti tehdy sami od sebe to neudělali a ani udělat nechtěli. Nabere to spád, jakmile se o to začnou zajímat lidé a začnou na to tlačit. A ti se o to začnou zajímat, až to objeví ve své peněžence. Víte, nevím, jestli jste zaregistroval, že Němci zastropovali ceny energií tak, že například elektřinu v přepočtu na 1,50 Kč/kWh (u nás 6,- Kč/kWh). A jsou terčem kritiky, kde se používají slova o nesolidárnosti, jako podrazu na ostatní členy EU, neochotě dojít k celoevropskému řešení, nebo že upřednostnili svůj průmysl na úkor svých konkurentů v EU. Dám ruku do ohně, že ani jedna z výtek není pravdivá. Kdyby jim šlo o průmysl, tak ho třeba v automobilové oblasti nebudou dusit dlouhodobě. A nebudou průmyslu odstavovat elektrárny, aby mu chyběla energie. Kdyby nebyli solidární, nepřistoupili by ochotně sdílet plyn a burzu, díky které může elektřina proudit přes celé EU, by také opustili. Nesolidárnost také neodpovídá realitě, nakonec dluhy EU táhnou hlavně oni. Pravda je podle mne prostá. Kdyby tržní cena elektřiny kolem 10,- Kč/kWh, jako tomu chvíli bylo, skončila jako účtenka v peněžence Němce, extrémně citlivého na zdražování, tato by mu zezelenala a v hlavě by se mu okamžitě rozsvítilo. Ale za 1,50Kč/kWh (s jejich oproti nám vysokými platy) může být zase klidný, že je to vlastně stále v pohodě a politici mohou klidně „zelenit“ dál. Zelení politici jsou stejní fanatici jako komunisté, ale hloupí rozhodně nejsou! Také jsem zaregistroval, že nizozemský politik Frans Timmemans, ten novodobý evropský bolševik, prohlásil, že když se podaří Čechy přesvědčit o správnosti nastoupené zelené cestě, tak pak se už v EU podaří přesvědčit každého. Zpočátku jsem jeho slova nechápal, ale po čase mi to došlo. V EU jsou totiž zelení fanatici snad ve vládě každého západního státu a tvrdě tam prosazují svoji politiku. Ale v ČR jsou stranou, kterou každý volič odkopne na okraj chodníku, natož, aby si o ni opřel kolo. A to je samozřejmě v parlamentu EU velký problém. Prostě to tam nezní jako zelená symfonie, ale jsou tam často tóny jako v kakofonii a řada věcí se proto musí protlačovat na sílu, čímž další utužování politické těsnosti EU (jejich další velký sen) dostává pěkně na frak.