Jedno ze špinavých tajemství všech válek je pokračování obchodních styků s nepřítelem. A to jak z politických, ekonomických, taktických, ale také morálních důvodů. Západ je slepý, pokud to neví.
Alespoň to uvádí ve svém aktuálním komentáři „Trading with the enemy is sometimes necessary“ komentátor bruselského listu Politico Jamie Dettmer. A pro svůj názor snáší i mnoho argumentů.
Tak například: V roce 1674 francouzské velitele ve městě Grave, obsazeného během francouzsko-nizozemské války, znepokojily velké zásoby výbušnin, které tam nashromáždili. Obávali se jejich exploze a následného zničení obsazeného města. Proto se rozhodli polovinu zásob střelného prachu prodat. A vzhledem ke složité situaci se ukázalo jako jediný možný kupec Nizozemsko. Nizozemci pochopitelně nabídli skvělou cenu a získaný prach následně využili k bombardování města.
Jamie Dettmer se nyní ptá: „Byl to případ zrady a proradnosti jako v případě ruských velitelů a vojáků, kteří prodávali zbraně nepříteli během čečenské války v 90. letech?“
Podle něj nikoliv, byl to jen případ krátkozraké politiky. Okamžitě se ale obrací do současnosti. Upozorňuje, že Ukrajinci viní západní mocnosti z politické chyby, když zcela nezastavily veškeré obchodování s Ruskem. Ukrajinci vidí, jak Evropa dále nakupuje od Ruska zemní plyn a ropu. A mají pravdu, když říkají, že tím pomáhá financovat ruskou válku a prodlužovat konflikt. To za situace, kdy si všichni přejí co nejrychlejší konec války. Avšak podle komentátora listu Politico existuje na obchody s nepřítelem i jiný úhel pohledu.
Historie je obchodů s nepřítelem plná
Jamie Dettmer ve svém komentáři dále uvádí, co už dnes každý ví. Ekonomické sankce proti Rusku mají i opačný dopad, než bylo zamýšleno. Dle něj Kremlu v některých ohledech více pomáhají, než škodí. A to tím, že poškozují ekonomiku západních zemí. Mají přímý vliv na růst inflace, a především země Evropské unie pak vystavují riziku sociálních nepokojů. V souvislosti s případnou potravinovou krizí je ohrožují další masivní vlnou migrace z chudých zemí. Samotný válečný konflikt na Ukrajině ale ovlivňují jen pramálo. Vždyť suroviny z Ruska ve velkém ochotně, a navíc i se slevou nakupuje Čína, Indie, Japonsko a další země.
„Není ničím výjimečným, když se s nepřítelem obchoduje se zbraněmi a pohonnými hmotami, ale i s potravinami a luxusním zbožím,“ odvolává se komentátor na citát z článku „Obchodování s nepřítelem v době války“ amerických akademiků Jacka Levyho a Katheriny Barbieriové z roku 2004.
Vypomáhá si i historií. Podle něj během Sedmileté války v letech 1756 – 1763 Britové pokračovali v dovozu francouzských vín a nezastavili ani lodní dodávky irského hovězího do Francouzské západní Indie. A čilý obchod mezi znepřátelenými stranami se provozoval i v době napoleonských válek. Britská admiralita ve velkém nakupovala ve Francii brandy, aby zajistila bojeschopnost námořnictva dodávkami alkoholu, když neměla dostatek rumu.
„Někdy je obchodování s nepřítelem součástí oficiální politiky. Tak tomu bylo během Krymské války, kdy si britský kabinet dobře spočítal, co do Ruska dodávat a které zboží by mu naopak pomohlo ve válečném úsilí. A někdy dokonce ´přehlédl´ aktivitu pašeráckých sítí,“ uvádí Jamie Dettmer.
Upozorňuje i na to, že Američané ze strategických důvodů dodávali hovězí maso armádě Vévody z Wellingtonu do Španělska ve válce roku 1812. To z obavy, že pokud by tak nečinili, mohl by Londýn svá vojska z Iberského poloostrova stáhnout. Pak by hrozilo, že by je poslal do Severní Ameriky, aby posílil vojska Jeho Veličenstva v boji proti kolonistům.
„Kdybychom vyhladověním přinutili britskou armádu, aby se stáhla z poloostrova, poslali by ji sem. Myslím, že je raději budeme krmit tam za peníze než s nimi tady bojovat zadarmo,“ uvedl tehdy již bývalý prezident USA Thomas Jefferson [ve funkci 1801–1809].
Anebo jiný příklad. V nedávném syrském konfliktu se z taktických důvodů rozvinulo tajné obchodování mezi všemi zúčastněnými stranami. Spolu s vládou Bašara al-Asada i rebelové podporovaní Západem a mezinárodními organizacemi nakupovali naftu od teroristů z Islámského státu. Příliš jiných možností neměli. V důsledku to ale znamenalo, že západní vlády nepřímo financovaly teroristické skupiny, zatímco je současně i bombardovaly.
Plyne z této dlouhé historie obchodování mezi nepřáteli nějaké poučení? Ptá se komentátor listu Politico. A hned si odpovídá citátem představitele EU Josepha Borrela, který uvedl: „Sankce samy o sobě nejsou politikou, jsou jen způsobem, jak činit potíže.“
Sankce proti Rusku kýžený efekt nepřinášejí
Podle Dettmera sankce od Západu Putina od války na Ukrajině prozatím neodradily. Spíše naopak. Běžný účet Ruska je v přebytku. Rubl se vrátil na svoji nejsilnější pozici vůči dolaru od května 2015. Nyní je dle něj dokonce v takové kondici, že centrální banka intervenovala za jeho oslabení. Bála se, že příliš silný rubl negativně ovlivní export.
„Příjmy Ruska z prodeje ropy a zemního plynu se zvýšily a mají letos dosáhnout 285 miliard dolarů [cca 6,8 bil. Kč]. A to díky zvýšení vývozu na asijské trhy, byť za hodně diskontní ceny. Indičtí obchodníci pak dosáhli vysokých zisků z prodeje ruské ropy do západních zemí,“ upřesňuje Jamie Dettmer.
Cituje i šéfa ruského státního plynařského gigantu Alexeje Millera. Ten na nedávném Petrohradském mezinárodním ekonomickém fóru řekl, že Evropská unie mohla snížit dovoz plynu „o několik desítek procent,“ jeho cena se ale „zvýšila ještě víc“. Na stejném fóru se prezident Putin chlubil, že „záměr Západu byl jasný: zničit ruskou ekonomiku,“.
„A neuspěl. Samozřejmě, že k tomu nedošlo,“ dodal s úšklebkem vládce Kremlu.
Co z toho plyne? Zatímco v Rusku mají ze sankcí Západu legraci, v Evropě rostoucí ceny energií podstatně zvýšily životní náklady západních domácností a akcelerovaly inflaci. Ostatně Eurostat dnes [19.7.] uvedl, že průměrná inflace v červnu v zemích EU vystoupila na rekordních 9,6 procenta. Přičemž nejvyšší je v pobaltských zemích. Podle tuzemského statistického úřadu je inflace v Česku 17,2 procenta. Inflaci tak máme srovnatelnou s Ruskem [17,4 v květnu, pozn. red.], a to Česko s nikým aktivně a přímo neválčí.
Většiny Rusů se sankce citelně nedotýkají
Podle komentátora listu Politico je zřejmé, že ani Rusko ze sankcí Západu nikterak nejásá. Sankce mu působí potíže. Na samotnou válku na Ukrajině ale příliš velký vliv nemají. Ano, ruská průmyslová produkce klesla v květnu meziročně o 1,7 procenta. Některá odvětví jsou devastována. Výroba automobilů klesla ve srovnání s rokem 2021 o 96,7 procenta. Důvěra maloobchodu se otřásla. A další ztráty vyplynou z vážné ztráty hospodářských příležitostí. Do zahraničí kvůli válce, ale i za výdělkem a spolu se západními firmami odešlo na 300 000 kvalifikovaných Rusů.
„Hladové bouře se ale nekonají. Ruské obchody s potravinami i supermarkety jsou dobře zásobovány. Země totiž má své zkušenosti se sankcemi od ilegální anexe Krymu v roce 2014,“ píše Jamie Dettmer.
Podle něj „v tom Rusko už umí chodit“. Cesty pro pašování zboží pro ty, kteří si ho mohou dovolit nakupovat, vždy najde. A co se týče ostatních, běžných Rusů? Ani v jejich případě nenastává nijak výrazná změna. Bez západního zboží se museli obejít dávno před tím, než začalo Putinovo dobrodružství na Ukrajině.
Podle Dettmera někteří západní činitelé argumentují, že sankce začnou na financování ruské války působit již brzy. Jakmile přísun součástek pro tanky a mikročipů pro vyspělou válečnou techniku vyschne. Komentátor se ale i ptá: „Dojde k tomu ale dříve, než evropské domácnosti ztratí trpělivost?“
Ruské ekonomice způsobíme kolaps, řekl ministr financí Francie
A dodává: „Vedení chytré války neznamená, že se Evropa změní na toho pošetilého starého muže s hůlkou. Což byla Hitlerova charakteristika Nevilla Chamberlaina. Naopak se může ukázat, že sankce na ruské energetické suroviny nemusí být tím nejchytřejším krokem.“
Michal Achremenko
