„Nedokáži říct přesnou částku, kam až ceny obědů v restauracích vystoupají, ale podle mě se lidé budou normálně stravovat za 180 i 200 korun,“ říká v podcastu FinTag.cz manažer Asociace kuchařů a cukrářů ČR [AKC ČR] Tomáš Popp.
A nejen to. Podle něj má Česká republika v přepočtu na počet obyvatel vůbec nejvíce restaurací na světě. Což je dáno i tím, že restauraci si v Česku často otevírají i lidé, kteří gastronomii a stravovacímu byznysu vůbec nerozumí.
„Kdyby v Česku byla jen polovina restaurací, co jich máme teď, vůbec nic by se nestalo,“ říká v podcastu FinTag.cz Tomáš Popp, který je mimo jiného členem Národního týmu kuchařů a cukrářů AKC ČR.
V něm upřesňuje, že následující měsíce, které nebudou z ekonomického hlediska vůbec jednoduché, trh s restauracemi s největší pravděpodobností pročistí.
„Nikomu nic zlého nepřeji, ale to, že se u nás počet restaurací sníží, je, myslím si, už nezvratné. […] Bylo by to žádoucí už kvůli tomu, že celý gastronomický byznys se potýká s personální krizí,“ upřesňuje Tomáš Popp.
Jako trend pak uvádí proměnu mnoha restaurací na bistra, která jsou méně náročná na provoz. V podcastu FinTag.cz hovoří i o tom, jak vnímá konkurenci hotových jídel nabízených v supermarketech.
Oběd za 180 až 200 korun se stane realitou
Podle Tomáše Poppa u nás byly obědy v minulých letech až příliš levné. Ceny hotových jídel se pohybovaly kolem 60, 70 až 80 korun. Doba laciných obědů je podle něj už dávno pryč. A současnost změnu ještě urychlila. Stejně jako ostatní odvětví se i gastronomie potýká s rostoucími náklady na suroviny, energie a pracovní sílu. Většina z nich proto zdražila a v budoucnu ještě zdraží.
„Můžete hledat úspory v provozu, můžete hledat úspory u dodavatelů, moc toho za současné situace ale nevymyslíte. Pro restaurace přitom není problém jen zdražování, obrovský problém je nedostatek lidí,“ říká Tomáš Popp.
Britské fish and chips bojují o přežití. Na vině je zdražování
Těch je podle jeho slov v gastronomii nedostatek. Covid mnohým lidem totiž ukázal, že mohou pracovat za podstatně lepších podmínek i mimo ni.
„Nejsou kuchaři, střední management i lidé, kteří v uvozovkách řečeno jen myjí nádobí a dělají pomocné práce,“ vysvětluje s dodatkem, že mzdy pro tyto lidi dál rychle zvedají celkové náklady restaurací.
Nabírání uprchlíků z Ukrajiny podle něj pomáhá, problém ale neřeší. Tuzemské provozovny Ukrajince běžně využívaly již před válkou na Ukrajině.
Lidé šetří a restaurace šetří také
Podle Tomáše Poppa celé situaci nepřidává ani skutečnost, že někteří lidé začínají šetřit na útratách v restauracích. Namísto tří chodů [polévka, hlavní jídlo, salát, pozn. red.] si dají jen jeden. A omezují i konzumaci nápojů. Stejně tak by nyní vzhledem k současným a zřejmě i budoucím ekonomickým problémům měly postupovat restaurace.
„To je samozřejmě velice obtížná situace. Protože by neměly šetřit na kvalitě. Šetření na kvalitě ještě nikdy nikomu místo na slunci nezajistilo,“ vysvětluje.
Podle něj by pomohlo, pokud by stát například ustoupil od své politiky nejvyšší daně z přidané hodnoty [DPH] na potraviny v Evropě. To by podpořilo nejen veřejné stravování, restaurace, ale i samotný stát. Mnohé restaurace by totiž vystoupily z takzvané šedé zóny.
„Stále slýchávám od kuchařů, že část peněz jim zaměstnavatel dává na pásku a část peněz takzvaně bokem,“ říká, co se běžně v Česku dělá, navíc nejen v českých kuchyních, ale i mnoha výrobních podnicích.
Tomáš Popp radí, jak vařit levně
Na závěr podcastu FinTag.cz Tomáš Popp jako správný kuchař přidává radu, jak vařit s co nejmenšími ztrátami na financích a potravinách. Rada je to univerzální jak pro domácnosti, tak restaurace. A spíše než o konkrétní příklad, jde o přístup k věci.
„Pokud vařím kuře, tak si nekoupím prsní řízky, které jsou nejdražší, ale koupím si celé kuře. To si rozbourám, to není tak těžké, využiji stehen i kosti, udělám si vývar a dobrou omáčku. Prostě využiji celé kuře, nic nevyhazuji a nic nepřeplácím,“ vysvětluje.
Další možná úspora pak podle něj spočívá v rozumném nakupování surovin, hlavně od lokálních dodavatelů. Po nich by se měly porozhlédnout i restaurace. Domácnostem určité možnosti nabízejí farmářské trhy. Za pozornost stojí ty s nabídkou kvalitnějších potravin.
Daniel Tácha
Už jsem to tu, i na jiných fórech, psal. Bohatství, tedy hodnoty, které k životu potřebuji, vznikají z lidské práce a práce strojů limi vytvořených. To lidé věděli odjakživa. Ovšem k tomu je potřeba ještě energie. Takže produktivita, což je množství hodnot vyrobených za jednotku času a cena energie k tomu dělá tu výslednou cenu výrobku. Jinými slovy, kolik si jich mohu za výplatu koupit. No a když do toho „hodím vidle“, tedy že zasahuji do ekonomiky, většinou pod ušlechtilými cíli, jako třeba komunisti při budování zářných a šťastných zítřků, nebo babišova vláda pod praporem záchrany životů, tak tu produktivitu vždy rozhodím. A když se k tomu přidají setrvale rostoucí ceny energií, které jsou hlavně dílem Geen Dealu, no tak je jasné, že si těch výrobků za výplatu mohu koupit méně = drahota! Prostě méně toho udělám a navíc k tomu ještě část mých peněz z výplaty odteče dodavatelům energií – těžařům i výrobcům. Ty názory na změnu DPH jako řešení mi připomínají otřepaný vtip, že když veřejný dům nevynáší, je třeba začít šoupat s postelemi, aby opět vynášel. Pravdou je, že je třeba vyměnit osazenstvo. Takže odstranit neustálé zásahy do ekonomiky, což produktivitu vrátí zpět a docílit levnější energie = odstranit Green Deal. Jinak se nadpis stane nadčasovou svatou pravdou.
Co to melete za blbosti? Já jsem si například včera kupoval hamburger, jen tak bez hranolků, prostě housku z karbanátkem a stálo mě to 200 kč, tak jaképak bude ? To už dávno je ty makovče 😀 😀
No jo, ale hamburger není oběď. To je pochutina. A ty jsou už z principu drahé. Třeba jako zmrzlina u stánku, nebo pytlík bramborových lupínků. Nebo různé tyčinky a podobně. Na těch si prodejci vždy mastili kapsy. Podle toho nelze ceny obědů porovnávat.