Sněmovna ve třetím čtení schválila novelu zákona o významné tržní síle. Norma rozšiřuje kontrolu nekalých obchodních praktik na více subjektů v maloobchodě. A to i ty s obratem nad 51 milionů korun ročně.
Podle ministra zemědělství Zdeňka Nekuly [KDU-ČSL] zákon pomůže hlavně zemědělcům, potravinářům a dalším subjektům, které se podílejí na tuzemském zásobování potravinami.
„Nově bude zneužití významné tržní síly moci Úřad pro ochranu hospodářské soutěže posuzovat u mnohem širšího okruhu podnikatelských subjektů. V současnosti jde jen o dvanáct největších obchodníků, nově to bude více než 800 podniků,“ uvedl ministr.
Ke zneužití dominantního postavení podle něj nedochází jen mezi největšími obchodníky a jejich dodavateli, často ale i mezi velkými potravinářskými firmami a zemědělci.
Co se mění v zákoně o významné tržní síle
Největší změnou novely zákona je rozšíření působnosti zákona. Dosud se vztahoval jen na velké firmy s ročním obratem přes pět miliard korun. Nově se dotkne společností s obratem nad 51 milionů korun. Pokud odběratel vůči dodavatelům použije některou z nezákonných praktik, hrozí mu pokuta až deset milionů korun. Anebo do výše deseti procent z jeho čistého obratu.
Novela dále doplňuje seznam konkrétních nekalých praktik oproti současné legislativě, která platí od roku 2009. Nově například hrozí vysoká pokuta odběrateli, který si po dodavateli zemědělského nebo potravinářského zboží vyžádá peníze za reklamu. A to za propagaci, na které se předem nedohodli.
Za nekalou, a tedy nelegální obchodní praktiku zákon považuje nově i zrušení objednávky zemědělských produktů či potravinářských výrobků podléhajících rychlé zkáze v době kratší než 30 dnů před dnem jejich dodání.
Za nezákonné jednání se rovněž považuje, aby obchodník na zemědělci nebo potravináři vymáhal náklady spojené s prošetřením stížnosti spotřebitele, aniž by se dodavatel dopustil pochybení. Novela upřesňuje i náležitosti ve smlouvě mezi dodavatelem a odběratelem.
Změny si vynutila legislativní úprava EU
Dodržování pravidel budou u dodavatelů s významnou tržní silou zkontrolují zaměstnanci Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže.
„Úřad pro ochranu hospodářské soutěže nyní konečně zkontroluje celý řetězec od zemědělce, přes potravináře až po obchod,“ komentuje schválení novely ministr Nekula.
Obsah novely primárně vychází z evropské směrnice, kterou zapracovaly všechny členské státy EU do svého právního řádu. Tím došlo ke sjednocení přístupu k nekalým obchodním praktikám v potravinovém řetězci ve všech členských státech EU.
„Cílíme na nastavení podmínek tak, aby chování na trhu bylo férové a nedocházelo k nějakým nekalým praktikám. Ty totiž vždy odnáší nakonec zákazník. Proto nastavujeme pravidla tak, aby byl obchodní vztah v celém potravinovém řetězci transparentní,“ říká ministr zemědělství Nekula.
–DNA–
K tomu zákonu. Vzpomínám si, že před mnoha lety se toto řešilo u Jílkové, kde byli i zástupci supermarketů. Myslím, že téma byly marže, že nakupují levně, prodávají draze a zřejmě i slevové akce na úkor dodavatelů, se řešily. A v duchu jsem si tehdy říkal, že v těch supermarketech jsou si už tak sebejistí, že si nedávají pozor na pusu. Jedna zástupkyně se tam totiž několikrát oháněla Poděbradkou. Z její intonace a formulace vět bylo očividné, jaká že je to v té Poděbradce banda, že jako jediný dodavatel balené vody absolutně odmítají jakoukoliv diskuzi o ceně, za jakou ji budou obchodu dodávat. A že jim vždy nezbude nic jiného, než cenu odkývat a za ni ji od Poděbradky odebírat. Že to přece není možné, vzrušeně říkala. Chtěla tím naznačit, že jsou vastně chudáci. Zpočátku jsem nechápal, proč ji zmiňuje. Přece draze se dodá, draho se bude prodávat. A Poděbradka bude mít s odbytem problém. Ale pak mi došlo, že je tomu naopak, kdo má problém. Lidé totiž v těchto případech omezí spotřebu zboží, obchod nebude moci tlačit na množstevní slevu u dodavatele, ovšem obchodu náklady na otop, zaměstnance a další zůstanou. To vše při nižším obratu. Avšak, když dodavatele natlačí na nízkou cenu, je tomu naopak. Obchod vydělá a dodavatel skučí. Proto je pravidlem, že zboží, které má nízkou cenu se umísťuje v regálech u země, zboží z vyšší cenou ve vyšších patrech a to, které je třeba prodat, nejlépe ve výši očí. Proč to píši? Zde vidíte, jaký je rozdíl mezi tímto zákonem a mezi zákony typu Green deal. Tento zákon neurčuje, jaké zboží budou nakupovat, v jakém množství ho budou nakupovat, ani jak draho ho budou prodávat. Je to věc svobodného rozhodování výrobců a obchodu. Tento zákon na rozdíl od zákonů typu Green deal jen vykolíkovává hřiště, které praktiky jsou už nepřípustné. Z jiných zákonů vyplvývá, že výrobci, tedy dodavatelé nesmí koordinovat ceny a tím vytvářet kartely proti obchodům. A podle tohoto zákona zase odběratel (obchod) nesmí dělat jiné lumpárny. Ale jinak v konečném důsledku o zboží, tedy co si koupím, kdy si to koupím a za kolik si to koupím, rozhoduje výhradně spotřebitel a ne politik se slámou místo mozku.