Česká národní banka [ČNB] každý měsíc pumpuje do udržení kurzu koruny vyšší desítky miliard korun. Za devizy nakupuje korunu. Otázka zní, nakolik jsou intervence ČNB efektivní. A zda se velmi rychle neocitne na „devizové nule“.
Devizové intervence jsou spolu se zvyšováním úrokových sazeb nástrojem centrálních bankéřů, jak ovlivnit inflaci. Pamatujeme období, kdy jsme oslabením koruny mířili k vyšší inflaci. Nyní je ale situace přesně opačná. Centrální banka brání sílu koruny, aby nešla inflace ještě výše. Slabší koruna sice pomáhá exportérům, ale zase zdražuje dovoz a tím zvyšuje obecnou cenovou hladinu.
Mezinárodní obchod je ale pro vývoj hrubého domácího produktu při české otevřené ekonomice klíčový. Přičemž je to právě slabší česká koruna, která může tuzemským exportním firmám pomoci. Navíc je teď kvůli výraznějším dopadům současných problémů na českou ekonomiku pod silnějším tlakem než třeba euro, o posilujícím dolaru nemluvě.
Zjednodušeně řečeno to, že koruna nemá sílu se stabilizovat na hladině cca 24,50 za euro, se ví. Dokonce je to i oficiální. Nový guvernér centrální banky Aleš Michl totiž na své vůbec první tiskové konferenci nastínil, že koruna již zkraje příštího roku spadne na 26 korun za euro.
Svými slovy dal jasný signál spekulantům na finančních trzích. I vyrazil dech nejednomu z českých ekonomů. Což s odstupem několika týdnů připomíná hlavní ekonom České spořitelny [ČS] David Navrátil.
„Mimochodem, zveřejněním předpokladu, že koruna oslabí, si ČNB pěkně zavařila. Jako by zapomněla, že během intervencí není vhodné takové prognózy zveřejňovat, protože jen trh utvrdí, že koruna nemá nejlepší vyhlídky,“ uvádí.
Na druhou stranu je třeba říct, že Aleš Michl řekl pouze to, co predikovala centrální bankou makroekonomická predikce. Tak jako tak Česká národní banka ve svém novém složení využívá prozatím jenom devizové intervence ve svém tažení za zachování cenové stability a bránění výrazným výkyvům kurzu koruny. Nabízí se tak otázka, zda jedná správně.
Nejsou tu jen intervence ČNB, jsou tu i úrokové sazby
Růst spotřebitelských cen i výrobní inflace v prázdninových měsících mírně ubraly na tempu. Konec všem nadějím ale udělalo září, kdy inflace poskočila ze 17,2 procenta na 18 procent. To sice není tak hrozné jako v pobaltských republikách, kde inflace roste o více než 20 procent, ale ve srovnání s průměrem eurozóny a zemí EU, je to stále o cca osm procent více. Navíc dlouhodobě.
Centrální banka má jen dva nástroje, jak na inflaci reagovat. A sice úrokové sazby a hodnotu koruny skrze intervence. Pro zvyšování úroků se vyslovují pouze dva členové bankovní rady. A to ti, kteří v ní seděli již za guvernéra Jiřího Rusnoka. Je to Tomáš Holub a Marek Mora. Pouze tito dva centrální bankéři, jak vyplývá i z posledního zápisu bankovní rady, byli pro další zvýšení úroků o 75 bazických bodů, v srpnu dokonce o sto. Ale neuspěli.
„S úspěchem se nesetkal ani jejich návrh na konsenzuální hlasování o menším růstu úrokových sazeb, než by si sami představovali v zájmu ukončení spekulací trhů o neochotě ČNB používat úrokové sazby jako měnověpolitický nástroj,“ upřesňuje jejich pozici v bankovní radě analytik Komerční banky Jaromír Gec.
Otázka je, zda poměry v radě nezmění aktuální 18% inflace. Analytici v to příliš nevěří. Naopak podle některých bude ČNB nadále vydávat stovky miliard korun, aby udržela kurz koruny a takzvaně přečkala vrchol inflace. O vrcholu inflace se přitom hovoří déle než rok, zatímco inflace stále jen roste a roste. Dopady inflace do ekonomiky ale jsou čím dál více devastující. Na zásadní problém ve vazbě na politiku České národní banky v nedávném rozhovoru pro FinTag.cz upozornil hlavní ekonom skupiny Partners Martin Mašát.
„Vypadá to tak, že ČNB bude nyní intervenovat, co to jde, aby konečně dosáhla a přečkala vrchol inflace. A příští rok až budou inflační čísla klesat, tak uvolní korunu, protože peníze na intervence dojdou. Uvolněním koruny ale vlastně jen část inflace přesune do příštího roku a dále,“ uvedl v rozhovoru.
De facto tím říká, že Česká národní banka svou politiku prodlouží inflaci v Česku o několik podstatných měsíců. V rozhovoru zároveň vyjádřil pochybnosti o správnosti tohoto postupu.
„Domnívám se, že takové hrátky s inflací a kurzem jsou velice nebezpečné. Po delší dobu zvýšená inflace ovlivní inflační očekávání lidí, ale i firem. Takže ty budou dále zdražovat a poroste tlak na růst mezd. Reálně tu hrozí roztočení mzdové spirály a další zdražování. Výsledné zastavení inflace pak bude o to delší a bolestivější,“ řekl.
Ze svého centrální bankéři neintervenují
A pak jsou tu i náklady na intervenční politiku. Oficiální data o intervencích ČNB na devizovém trhu ukazují, že jen v letošním roce centrální banka vynaložila na obranu kurzu koruny zhruba 600 miliard korun. V srpnu tempo intervencí zvolnilo, data za září ohledně likvidity ČNB ale už opět naznačují, že ČNB musela zase intenzivně intervenovat.
„Není se čemu divit. Jak ukazuje vývoj regionálních kolegyň koruny [PLN a HUF] nebo agregátní index měn rozvíjejících se ekonomik, tak tlak na oslabení koruny zintenzivnil a ČNB musela opět hrábnout do svých rezerv, aby zabránila jejímu oslabení,“ říká hlavní ekonom České spořitelny David Navrátil.
I on si klade otázku, zda centrální banka postupuje správně. Podle něj ČNB sice dlouhodobě říká, že může bránit kurz koruny proti nadměrné volatilitě, ale svými kroky ale může také jen bránit prosazení přirozenému vývoji. Prosazení ekonomických fundamentů, jak říká.
„Bránění měny proti fundamentům je drahá záležitost = devizové rezervy rychle klesají. S takovým tempem poklesu může za pár měsíců Aleš Michl zapomenout na plán vytvoření fondu bohatství z devizových rezerv,“ vysvětluje.
Dodává, že radost z „úrokové kotvy“, o níž mluví zástupci centrální banky ve vztahu k jejich „neochotě“ dál zvedat základní úrokové sazby i při rostoucí inflaci, kalí právě náklady na intervence. A zdůrazňuje, že měnové podmínky tvoří vedle úrokové složky ještě kurzová složka.
„Bankovní rada sice nechává úrokovou složku neměnnou, ale díky intervencím zpřísňuje kurzovou složku měnových podmínek. Aktuálně podobně jako by sazby byly vyšší o cca 0,5 procentního bodu. Cenou takového zvýšení měnových podmínek je ale právě pokles devizových rezerv,“ říká David Navrátil.
Intervence ČNB: Ano, či ne? Odpověď není lehká
Podle ekonomů jsou tu i další aspekty. Pokud ČNB tlačí uměle k silnějším úrovním koruny, negativně ovlivňuje hlavně tuzemské exportní firmy. Přičemž ty táhnou českou ekonomiku a vzhledem k inflaci a dalším problémům už tak mají svých starostí dost. Na druhé straně jsou to zase firmy, které si půjčují v korunách, které dlouhodobě kritizují vysoké úrokové sazby. Na druhé straně ekonomové tvrdí, že intervence jsou jednorázový nástroj s krátkodobým efektem.
„Pokud se změní tržní sentiment, tak ani centrální banka sílu trhu nepřetlačí a koruna stejně oslabí,“ vysvětluje Martin Mašát.
Co z toho všeho plyne? Bude-li se ČNB držet své politiky, náklady na devizové intervence ještě stoupnou. Přičemž jejich efekt odpovídá principu průtokového ohřívače. Když mu dojde šťáva, neohřívá. A i když má ČNB deviz nyní dost [v objemu cca 3,422 bil. Kč], riziko, že jich při svých aktuálních akcích za chvíli ani ona nebude mít potřebný dostatek, získává stále reálnějších obrysů. Přičemž efekt její politiky zdaleka nemusí být takový, jaký by si přála. Inflace centrální bance podle mnohých ekonomů utíká dlouhodobě.
Samostatnou kapitolu v celé věci pak hraje fiskální politika vlády, která do ekonomiky na dluh pumpuje prostřednictvím plošných opatření další stovky miliard korun. A celkem svolná je i ke zvyšování platů ve veřejném sektoru. Stejně jako ke zvyšování minimální mzdy, jež se promítne do zvýšení mezd v privátním sektoru. Čímž zase a jen, jak správně upozorňují centrální bankéři, podněcuje inflaci.
Je to ale centrální banka, která je zodpovědná za cenovou stabilitu. Nikoli vláda, jejíž agendu nyní určuje válka na Ukrajině. A nutno podotknout, že v dnešní překotné době i rychle se blížící volby a hrozba voleb předčasných. Přičemž, co se týče skutečných a potřebných reforem, vláda Petra Fialy [ODS] v první měsících své vlády, jež jsou podle politologů k nastartování reforem vůbec nejvhodnější, nepředvedla prozatím skoro nic.
Daniel Tácha
Ekonom mimo jiné řekl: „Po delší dobu zvýšená inflace ovlivní inflační očekávání lidí, ale i firem. Takže ty budou dále zdražovat a poroste tlak na růst mezd. Reálně tu hrozí roztočení mzdové spirály a další zdražování. Výsledné zastavení inflace pak bude o to delší a bolestivější,“ No, úplnou pravdu nemá. Když banka vydrží dlouhodobě držet kurz koruny stabilní, tak nastane následující. Lidem pobírající mzdu se touto spirálou bude trochu zvyšovat životní úroveň, protože jim budou přidávat. A tím, že nemalá část zboží je z dovozu, tak to vlivem stabilního kurzu a konkurencí mezi obchodníky nemusí tolik podražit. Firmám se však zaměstnanci prodraží stoprocentně, takže tu bude upadat výroba typu „drbačka“ za málo peněz. A začne více převládat výroba, za jejíž zboží je zákazník ochoten zaplatit vyšší cenu a tím pádem i firmy vyšší mzdy. Tyto firmy přežijí. Což je žádoucí. Cenou za to bude zvýšení počtu lidí, kteří zchudnou, protože kvalifikaci nemají a tak ztratí práci. A také to, že lidé, kteří si spořili na horší časy, o nemalou část svých úspor přijdou. Jestli bude na západě životní úroveň stagnovat, což se dá předpokládat, tak možná tímto dojde k našemu dalšímu přiblížení životní úrovně přes mzdy. Ale samozřejmě ne pro všechny. Pro část lidí tomu bude právě naopak. Stejně, jako se totéž stalo v USA v důsledku globalizace. Průměrná životní úroveň vzroste a sociální rozdíly ve společnosti také. Jeví se mně tedy, že pokud zde někdo uvažuje o politické dráze, sociální demokracie bude perspektivní stranou. Ale je třeba být trpělivý. Když by však byl záměr přes politiku si hlavně vydělat, doporučil bych naopak současné velké, případně zavedené strany. Tam v tomto mají praxi a bohaté zkušenosti.
Jediné řešení v boji s inflací je drastické zvýšení úrokových sazeb.
Kdy už to panu Michlovi a spol konečně dojde ???
Je to složitější. Když navýšení ceny, třeba při výrobě křištálového lustru, udělá dražší plyn, tak vyšší úrokové sazby, tedy dražší peníze jeho cenu ještě popostrčí nahoru. Tam to nemá žádný efekt. Když však vláda rozhazuje stylem, úředníkům se snížila životní úroveň, tak jim přidáme, důchodcům také, takže i jim také přidáme, tak je pak v ekonomice moc peněz a vznikne nerovnováha. Firmy nemusí racionalizovat, protože lidé kupují, jelikož peněz mají dost. V tomto případě však vysoké úrokové sazby blahodárně způsobí, že hodně lidí si už úvěry nevezme, protože nemohou a poptávka po zboží klesne. Má to však často doprovodný efekt, že firmy utlumí výrobu, propouští lidi, ti omezí spotřebu a nastane krize. Ale i tak může dojít ke stavu zvaném stagflace. Je krize, hospodářství stagnuje, ale ceny životně důležitých výrobků i tak rostou, protože například rostou ceny energií. Dobrého řešení v rozvrtaném hospodářství nenaleznete. Jedině to, že ho jakoukoliv ideologií, ať rudou, či zelenou, rozvrtávat nebudeme. Je to jako s nemocí. Když už propukne, musíte ji prodělat. A jen se modlit, abyste ji přežil. A když ano, poučit se. Nová generace na západě si neprožila rudou chybu otců na východě, tak ji tam v zelené podobě opakuje a nás stahuje ssebou. Důsledky jsou však navlas stejné. Víte na co se těším? Po revoluci tu lidé byli v životní úrovni „holé zadnice“, ale se socialismem většina nechtěla nic mít. Doufám, že po tomto masakru i na západě to se zelenou barvou dopadne stejně. Snad se nemýlím!
za normálních okolností by bylo nejlepší zvyšovat úrokové sazby a nespat takové množství devizových prostředků do stability kurzu. sazby je třeba navýšit min. o 3-5 % při současném stavu inflace a do stability kurzu investovat o to menší množství deviz. Sice lidé s hypotékami zapláčou, ale to se halt nedá nic dělat. Nejméně 50 % to má jako spekulativní obchod a výdělek nic víc, takže … Za současných okolností těžko říci .. tyto okolnosti jsou abnormální ale přesto bych volil spíše tuto strategii.
Víte pane Aleši, ten pohyb úrokových sazeb a použití devizových rezerv na zajištění stability koruny jsou určeny jen pro vyrovnávání nerovnovah. Podobně jako volant u auta, abyste jel rovně nebo jako tyč, kterou mají provazochodci, aby nespadli dolů. Ale řídit musíte umět a po provaze chodit také. Tedy hospodářství musí v zásadě „šlapat“. Ale dnešní rozvrtané hospodářství má jako pacient tyto příznaky. Green deal rozvrtal energetickou základnu a aby ho šlo prosadit, byl potřebný velmi levný plyn. Ten však byl jedině z Ruska. Od jinud by byl dražší. Embargo na dovoz plynu z Ruska toto odhalilo v plné nahotě. Takže hospodářství drhne. No a aby toho nebylo málo, tak ty deficity, tedy rozdávání peněz, které si společnost nevydělala, jako vyšší důchody, různé kompenzace cen energií, všemožné zvyšování platů, bez dostatečně vysokých daní, tomu nasadilo korunu. ČNB je podle mne nyní ve stejné situaci, jako by byl lékař, kterému by přivezli pacienta s AIDS, kterého přejela tramvaj a navíc při přípravě k operaci chytil nemocniční baktérii odolnou skoro proti všem antibiotikům. A úkolem lékaře je tohoto člověka nejen nenechat umřít, ale dostat ho co nejrychleji do „řádné formy“, jakou mají ostatní zdraví lidé. Úspěšně provedená operace k tomu bohužel stačit nebude. Může se dokonce stát, že se při operaci spotřebují litry krve a všemožného materiálu, vydají všechny nemocniční zásoby nejdražších antibiotik, ale pacient stejně vypustí duši. A důvod? Už byl stejně jednou nohou v hrobě, protože neměl energii (Green deal) a měl zdevastovaný imunitní systém (neufinancovatelný deficit státního rozpočtu).
Pekne vysvetleno
[…] Intervence ČNB stojí majlant. Dávají ale smysl? […]
NO VŠAK FIALKA TO S TRAKTORISTOU ZLÁDNOU JSOU ROZPOČTOVĚ ZODPOVEDNÍ (aspon to slibovali ŽE!!!!