Běžný účet platební bilance za posledních dvanáct měsíců vykazuje deficit přes 260 miliard korun. V poměru k hrubému domácímu produktu [HDP] letos překonává hranici -4 procent. Je tak vůbec nejhorší za posledních patnáct let.
Vyplývá to z aktuálních dat České národní banky [ČNB] a Českého statistického úřadu [ČSÚ]. Bilance běžného účtu shrnuje rozdíl mezi naším celkovým vývozem statků a služeb a českým celkovým dovozem statků a služeb. To znamená, že hodnoty vývozů se zapisují do účtů se znaménkem plus a dovozy se znaménkem minus.
„Tak špatně ještě běžný účet platební bilance ČR jako v srpnu snad nikdy neskončil. Schodek tohoto účtu, který reprezentuje vnější [ne]rovnováhu ekonomiky, totiž dosáhl téměř -81 miliardy korun,“ říká hlavní ekonom skupiny Creditas Petr Dufek.
Hlavní důvod extrémně nepříznivého výsledku je podle něj masivní odliv dividend. Přičemž ten v srpnu překročil 69 miliard korun. Podle názoru Dufka se firmy pod zahraniční kontrolou v Česku rozhodly ve velkém inkasovat dosud zadržované zisky v čase, kdy korunu stále ještě chránila ČNB.
„Při pohledu na výsledky běžného účtu platební bilance je asi jasné, proč koruna nemá žádnou tendenci k posilování, respektive proč musí ČNB korunu bránit před oslabením,“ dodává Petr Dufek.
Rekordní deficit vyráží dech
Výše deficitu běžného účtu platební bilance výrazně překonala i ty nejpesimističtější odhady analytiků. Jde o vůbec nejvýraznější měsíční schodek běžného účtu platební bilance minimálně od roku 2004.
„Po sezónním očištění došlo podle našeho odhadu k prohloubení salda z -11,3 miliardy korun v červenci na -57,6 miliardy korun v srpnu,“ upřesňuje analytik Komerční banky [KB] Jaromír Gec.
I podle něj k srpnovému deficitu běžného účtu přispěla hlavně negativní bilance prvotních důchodů. V rámci ní nejvýznamněji působil odliv dividend z přímých zahraničních investic. Pávě ten stál v srpnu v drtivé většině za saldem celého běžného účtu. Mírně negativně nadále přispíval i obchod se zbožím, po sezónním očištění však oproti červenci opět mírněji.
„Příznivý vliv na zahraniční obchod měl v srpnu zejména obchod s motorovými vozidly v návaznosti na zmírnění problémů v dodavatelských řetězcích. V opačném směru zahraniční obchod v nominálním vyjádření naopak srážely vysoké ceny dovážené ropy a zemního plynu, což bylo dále podpořeno i jejich vyšším dovozem,“ shrnuje vývoj platební bilance analytik KB.
Běžný účet a dopady na kurz koruny
Z hlediska dalšího vývoje kurzu koruny představuje deficit platební bilance podle analytiků důležitý faktor pro její další oslabování. Jaromír Gec upozorňuje, že do konce letošního roku navíc identifikuje riziko dalšího odlivu kapitálu zadrženého v průběhu pandemie z domácího bankovního sektoru.
„Kromě výrazného propadu úrokového diferenciálu, který se od svého vrcholu v červenci letošního roku již snížil o více než třetinu, koruně stále nepomáhá ani globální sentiment, který favorizuje v době zvýšené nejistoty především dolar,“ dodává.
V podobném duchu se vyjadřuje Petr Dufek: „Eura tak míří spíše z českého trhu do zahraničí než naopak a lze jen těžko očekávat, že se tento trend brzy změní.“
proč se nedivím?
Tak hlavně Bóžo, že ti to bylo jasný od počátku 😀
Je to již pár let, co mne dostihly dvě zadýchané jehovistky. Prý co, kromě peněz, přináší lidem štěstí? Zeptal jsem se: Vy si vážně myslíte, že peníze přinášejí štěstí? Lidé si to myslí, odpověděly mi. Kromě peněz? No to nevím. Snad místo .. . Zhnuseně odešly. Dnes už to vím. jsou to ideologie.
Tenhle stát nemá právo na existenci, od kašparovy umělecké revoluce jej politici ožebračili tak, že už není schopen existovat, mílovými kroky směřujeme ke krachu a občanské válce……..válkychtivá vláda a nedostatek čehokoliv vyplyne do takové frustrace obyvatelstva, že to nemůže dopadnout dobře…….
Musím vás zklamat. Od té doby uplynulo moře vody. Příčina dnešního hospodářského marasmu je další ismus. Je to pořád ta stejná písnička, jen v jiných tóninách. V třicátých letech to byl fašizmus, ten nechal Evropu v troskách. Následoval socialismus, který z hospodářsky vyspělých zemí střední Evropy udělal předpokoj třetího světa. Pak bylo chvíli dobře, hospodářství rozvíjelo, životní úroveň stoupala, tak přichází další ismus. Tentokrát Green dealismus. Všechny tyto ismy mají společné to, že na rozdíl od kapitalismu věří, že administrativními zásahy, tedy čistokrevně politicky zajistí nějaký ten ráj na zemi. Buďto někomu, nebo všem. Fašismus sliboval ráj nadřazené rase, socialismus šťastnou budoucnost bez nedostatku všem pracujícím (mimochodem, kdo nepracuje, ať nejí, je komunistické heslo, jimi hojně opakované), no a dnes Green dealismus slibuje, že odstavením všech výkonných a stabilních energetických zdrojů zajistíme trvale šťastnou budoucnost nejen všem lidem na planetě, ale že dokonce zachráníme celý tento samotný glóbus o průměru téměř třináct tisíc kilometrů a o hmotnosti 6 (a za ni 24 nul) kg, zvaný Země. Mohu vás ujistit, že není rozumné předpokládat, že zrovna tento nový ismus, který se chová a vyvíjí navlas stejně jako ty předchozí, že neskončí, co se týče životní úrovně, obdobně jako ty předchozí. A to se dnes děje, to na vlastní kůži už pociťujeme. Válka na Ukrajině a Putin ten energetický marasmus jen předčasně odhlalil. Mám na mysli, že odhalil, jak by to vypadalo, kdyby tento nový ismus dotáhli do úplného konce. Věřte mi. Kašpaři s tím nic společného nemají. Tedy vlastně mají, ale ti dnešní.
Osobně bych v tomto vlastním odlivu neviděl zásadní problém, protože kapitál přitéká, když jsou investiční možnosti a zase odtéká. Nakonec, když investoři ivestovali, chtějí zisk. Ovšem na tom že toto nastalo, a tak masivně, je vidět, jak se hospodářská situace v Evropě dramaticky zhoršuje. Proto firmy, matky našich poboček, stahují peníze, aby měly hotovost, která jim začíná chybět. Je vidět, že vůbec nejsou v dobré hospodářské kondici. Pro nás to bude mít ten důsledek, že se tu silně omezí investice, tedy hospodářství bude ochablé. Stát to nahradit nemůže, protože peníze na investice by musel vytáhnout formou daní z nás. Tím by lidé ještě více omezili nákupy, takže by to bylo, jak se říká, nula od nuly pojde. A zde je vidět obrovská výhoda, když má stát vlastní měnu. Když by to došlo k dramatickým koncům, tak koruna poletí dolů. My sice mohutně zchudneme, ale tím budeme velmi levní (i já rád levně nakoupím), což bude mít ten důsledek, že kapitál začne opět přitékat. Vzniknou zde velké investiční příležitosti. Je sice jasné jaké. Tedy odrat chudáky a namastit si na nich kapsu, ale i tak lepší, než drátem do oka. Ty státy, které když by se dostaly do podobné situace, například Slovensko s eurem, by bohužel ustrnuly v patové situaci. Euro by drželo jejich stávající úroveň, avšak investoři by raději investovali v chudší České republice. Slováci by ovšem žít chtěli, protože žít se musí, tak by jim politici peníze na život dávali. Museli by, jinak by je voliči nezvolili a nezvolení politici by se mohli jít pást. No, je ale jasné jak. Na dluh. Avšak bez investic v hospodářství tak dlouho, až by skončili jako Řecko. Sice by pak vládu měli, Řekové ji nakonec také mají, ale ta skáče, protože ji nic jiného nezbývá, jak věřitelé pískají. Závěr je jasný. Ekonomika musí šlapat za všech okolností a proto jak o vlastní zahradu se musíme o ni řádně starat, protože jen ta nám vytváří životní úroveň. Aby nedošlo k omylu, když mluvím o zahradě, která je v principu zelená, tak rozhodně nemám na mysli formou Green dealu. A když dojde k průšvihu, ne vždy totiž svítí slunce, tak vlastní měna, stejně jako odpružení u auta, nám hodně pomůže to drncání vyrovnat.