Evropská unie ví o své závislosti na zásobování strategickými surovinami. Chce je proto začít těžit na svém území. Jde hlavně o suroviny k výrobě baterií pro automobily. Avšak naráží na odpor lidí tam, kde chce suroviny těžit.
Situaci mapuje bruselský list Politico v článku The EU wants to mine its way out of reliance on China for raw materials. It’ll have to convince the locals. Deník cituje například Carinu Gustafssonovou, která žije poblíž velkého ložiska vzácných minerálů na jihu Švédska, tedy v místě budoucí těžby.
„Bylo to od nepaměti místo, kde žila moje rodina. Beru si to velmi osobně, tahle těžba by nás všechny ohrozila,“ říká.
Těžba podle ní nepřichází do úvahy. Odpor aktivistů, mezi které patří i Gustafssonová, na celém území Evropské unie podle Politico přidělává starosti unijním představitelům. Brusel i přesto chystá novou legislativu, lokalizuje místa těžby a chystá projekty dolů. Argumentuje přitom soběstačností. Evropa nemůže být závislá v dodávkách vzácných surovin na autokratických režimech, tvrdí EU.
Suroviny: Evropa vs. Čína
Důležité suroviny jako lithium, kobalt a jiné vzácné prvky se používají ve výrobních technologiích od baterií pro velocipedy až k větrným turbínám a solárním panelům. Jde tedy o technologie nutné pro splnění evropského cíle uhlíkové neutrality do roku 2050.
„Lithium a vzácné zeminy budou brzy důležitější než ropa a zemní plyn,“ uvedla minulý měsíc prezidentka Evropské komise [EK] Ursula von der Leyenová.
„Do roku 2030 se naše poptávka po vzácných zeminách zvýší pětkrát,“ dodala.
Upozornila, že EU je v této oblasti dosud závislá na dodávkách od autokratických režimů, zvláště na Číně. Ta totiž do Evropy dodává téměř 98 procent potřebných vzácných surovin. To v situaci, kdy se závislost na Číně z hlediska dodávek klíčových surovin stále zvyšuje.
„Čína vstoupila na trh těchto surovin v polovině 80. let a rychle se stala jejich hlavním dodavatelem,“ říká ředitel výzkumu v Evropském centru pro klima, energii a surovinovou bezpečnost při King´s College v Londýně Frank Umbach.
Součástí čínské strategie podle něj není pouze ovládat surovinové doly doma, ale i v zahraničí. V Demokratické republice Kongo čínské společnosti již investovaly miliardy eur. A Kongo loni dodalo na světové trhy cca 70 procent produkce kobaltu.
Svou dominanci v oblasti surovin podle Umbacha Peking využívá k vydírání ostatních zemí. Za příklad dává dvouměsíční embargo, které Čína vyhlásila v roce 2010 na vývoz vzácných zemin do Japonska. Tokio tehdy zajalo v japonských vodách, které si již dlouho nárokuje Čína, její rybářskou loď.
„Riziko takových incidentů je vysoké,“ zdůrazňuje Frank Umbach.
Evropa plánuje nové doly
Evropská komise si je takového nebezpečí vědoma. Součástí jejích plánů nenahradit jednu závislost další jinou je proto vybudování důlních projektů na území EU. Komisaři ujišťují, že mohou urychlit schvalovací procedury a přilákat soukromé investice.
Mnoho zemí, včetně těch, kde se už projekty na těžbu rozbíhají, tento plán podporuje. Francouzsko-německý návrh vyzval k větší finanční podpoře produkce surovin uvnitř EU. Návrh podporuje Dánsko, Irsko, Polsko, Řecko, Portugalsko, Finsko, Belgie a Rumunsko. Ale je tady i jeden háček. A jím jsou obyvatelé unie.
„Těžba má stále ´špinavou´ pověst,“ uznává komisař EU pro vnější trh Thierry Breton.
Ochránci životního prostředí varují, že možnost otevírání nových dolů na území unie je pro biodiverzitu a povrchovou vodu velkým rizikem. Proto jsou obyvatelé pozorní k enviromentálním nákladům zelené transformace. Zvlášť, když tyto náklady dosud nesli obyvatelé na opačné straně zeměkoule.
Lidé jsou proti těžbě
A zpátky na začátek: Pocit „něco za něco“ nyní mají obyvatelé švédského okresu Jönköping, kde jsou největší unijní ložiska vzácných zemin v Norra Kärr. Kanadská společnost Leading Edge Materials tam nedávno představila plán na povrchový důl. Oblast těžby se ale nachází na území Natura 2000. To značí, že z environmentálního hlediska patří mezi vzácné regiony EU. Na území leží horské jezero Vättern, nejhlubší a druhé největší jezero ve Švédsku, které pitnou vodou zásobuje 250 000 lidí. Proto není divu, že plán vyvolal velkou debatu.
„Byl to lítý boj a stále ještě je. Nejenom o lidi, ale i o farmářskou půdu,“ říká Carina Gustafssonová.
Je šťastná, že lidé své území uhájili a plán na těžbu „šel k ledu.“ Ale jen prozatím… Proti těžbě se přitom vyslovily i další autority.
„Možný environmentální dopad z těžby u Norra Kärr je velmi závažný,“ tvrdí geoložka Julie Klingerová.
Otevírání nových dolů považuje za krajní možnost, nejdříve by sázela na zpracování odpadu a recyklaci. Odkázala na zkušenost Švédska se zpracováním vytěžených hlušin.
Norsko zdaleka není zajedno ve věci větších dodávek plynu EU
Zmiňovaný projekt ale není jediným z těžebních plánů EU. Ty jdou od lithiových dolů v západním Španělsku a středním Portugalsku až k dolům mědi v Rumunsku, kde už mimochodem odpůrci projektu skupují půdu, aby k otevření dolu nedošlo.
Umbach z King´s College tvrdí, že kde se v Evropě objeví „slibný projekt“, tam se okamžitě projeví odpor místních obyvatel. Nevládní organizace zase apelují na snížení spotřeby.
„EU se soustřeďuje na problém nabídky, ale měla by se soustředit na důležitější věc, totiž na snahu omezit poptávku,“ tvrdí například profesor na TU Delft Benjamin Sprecher.
Michal Achremenko
Kdyby tu začali všude těžit , tak to tu bude zorané jak ukrajina ! 😂
No, Green deal ve své čistokrevné podobě znamená, že se lidé téměř vrátí na stromy, energii budou spotřebovávat jen když „Bůh dá“ a slunce vysvitne a vítr zafouká. Lidé nebudou mít moc peněz, takže nebudou moc vyrábět, současně i málo spotřebovávat, tak i odpadů bude poskrovnu. Zlepší se příroda, protože například výroba umělých hnojiv a jejich sypání na pole, jakož i dalších látek, spotřebuje také obrovské množství energie a ničí životní prostředí. Výnosy klesnou, lidé zhubnou a tím se sníží počet osob s cukrovkou a dalšími civilizačními chorobami. Budou tedy v pozdějším věku zdravější, což je velký bonus. Ovšem jestli mají za lubem ten propad životní úrovně „dolepit“ těžbou surovin (protože výroba se tak jak tak odstěhuje) a krajina, spodní vody se tím zdevastují, tak tedy já osobně na základě životních zkušeností jak podobná spojení končí, hlasuji raději pro čistokrevný Green deal. Buďte si jisti, že takové věci dopadají podobně, jak někdy dopadá křížení druhů. Kdysi jsem četl, že se výzkumníci v labratořích v USA pokoušeli zkřížit dva druhy včel. Jedna byla včela medonosná a druhá sice med nedávala, ale myslím že byla jako druh velmi odolná, ale měla neduh, že byla velmi agresívní, což ta medonosná není. No dopadlo to tak, že kříženec byl ještě agresívnější a med žádný. A protože to museli vyzkoušet, tak se jim v přírodě rozmnožila a bylo pak nutné její hnízda cíleně ničit, jelikož byla lidem dost nebezpečná. Takže užitek žádný a ještě s tím byly náklady. Dalo by se to parafrázovat, že na potentovaného i záchod spadne.
A to se tyka ale ten koment jineho članku ne? Odkaz dik na ktery….
Právě že ne! Všímám si, že když si Evropa hýčkala svoje hodpodářství a to jelo a plné obrátky, tak nebyl problém suroviny dovézt. Pak ale nastoupila na politický systém ve stylu poručíme větru a dešti, což mělo tyto následky. Za prvé. K této totální přestavbě energetického hospodářství potřebovala peníze, které získávala nákupem toho nejlevnějšího plynu, který byl jedině z Ruska a tím do něj mohla nacpat různé zelené příspěvky na to, či ono. A samozřejmě v obrovské dávce právě těm hodně emisním. Takže výrobci energií z těch hodně emisních měli ekonomický zájem na ten extrémně levný plyn, ten Ruský, přecházet, protože se jim investice měly šance navrátit. Tím se vytvořila drastická závislost na jednom zdroji, se současnými důsledky, které v peněženkách vidíme. A aby nebyli za hlupáky, tak to svádí tu na Putina, tu na válku. Za druhé. Násilný a zbrklý přechod na pohon elektrický, vytvořil náhlou potřebu surovin, která Evropa dosud nemá ve své moci a ani na něj nemá vytvořenou infrastrukturu, tedy od ovládnuté těžby, přes distribuci až průmysl na výrobku výrobků z ní. Při tom občané to rozhodně hromadně nepodporují a klidně by na něj přecházeli pomalu a tak by byl čas nějaké externí zdroje ovládnout a průmysl postupně vybudovat. To však pomalu přestává být možné, protože na to jsou potřeba peníze a politický vliv ve světě právě přes ty peníze. Ovšem cílenou demontáží průmyslu naopak Evropa toto vše pozbývá, takže se logicky pozornost politiky ubírá opět k tomu, kde peníze vzít, nebo jak se k tomu nejlépe dostat bez peněz. Protože zavrhla ekonomické zákony, které říkají, že bohatství vzníká ze svobodné lidské práce a práce strojů lidmi vytvořených, jelikož devastuje tvorbu hodnot (výrobu=průmysl), tak už vidím, jak své „pařáty“ natahuje tam, kde to zadarmo leží, na nedotčenou přírodu v naší zemi, zemi právě na té planetě, kterou původně chtěli tak chrabře zachraňovat. A protože politiku sleduji a dějiny znám, tak už v kostech cítím, jak to nakonec dopadne. Nacisté chtěli Třetí říši a zanechali Německo v troskách. Komunisti chtěli sociálně spravedlivou společnost, aby si dělníci dobře žili a buržousti je nevykořisťovali. A dopadli jsme tak, že za platy, za jaké naši lidé od prezidenta až po posledního člověka v továrně dělají, by na západě nevytáhli ani paty z postele. Takže to vidím tak, že s dokončeným Green dealem budeme žebráci, navíc se zplundrovanou přírodou, dnes zatím ještě nedotčenou. Dopadne to stejně, jako s tím jedním neúspěšným pokusem s křížením včel. A s tím záchodem jsem to myslel tak, že když průšvih, tak se vším všudy. Ať to stojí za to.
Ja už se nemohu dockat jak timto bezostysnym rabovanim tu za 100 let nebude co tezit a pujdem do doby páry….mega vyrobny, po svete co to drancuji, auta všechno… Preci jen vzacne suroviny tu nebudou takto v roce 2200 uz ani… Jeste ze tu nebudu uz
A solary z čeho v roce 3000 priklad? A jine… Vzdyt tu nic nebude. Od rudy po vzacne kovy. Chovame se jak prasatka k prirode. Bo si myslite ze 1000 let muzem stale tezit z dolu??? Proboha… Lidstvo upadne do bezvedomi za chvili…