Evropská komise [EK] plánuje upravit rozpočtová a dluhová pravidla Evropské unie, aby lépe odrážela fiskální situaci jednotlivých zemí. Ty se po pandemii covidu a nově i válce na Ukrajině potýkají s vysokými deficity a zadlužením.
Komise dnes [9.11.] navrhla, aby se návrat k fiskální disciplíně od roku 2024 odehrával podle nového scénáře. V něm požaduje, aby každá unijní země vycházela ze svých individuálních možností. Po unijních zemích proto chce víceleté národní plány dluhové udržitelnosti a pozvolnější vynucování pravidel. Pokud změny získají – zatím nejistou – podporu všech členských zemí, mohla by úprava začít platit od roku 2024.
„Země EU nyní čelí dluhům a deficitům, které jsou podstatně vyšší a výrazně se od sebe liší. Nové výzvy jako zelená a digitální transformace a problémy s dodávkami energií budou v příštích letech vyžadovat masivní investice a reformy,“ zdůvodnil plány EK její místopředseda Valdis Dombrovskis, proč unie navrhuje upravit dosavadní pravidla přijatá po finanční krizi v roce 2008.
Komise znovu prosazuje návrat k jednotné unijní fiskální politice
Unijní exekutiva přitom donedávna prosazovala společný postup při nastavení fiskálních pravidel unijních zemí. Plány ji zhatil covid a nyní aktuální situace, která se projevuje vysokou inflací a zvýšenými náklady zemí na podpůrná opatření a financování války na Ukrajině. Brusel takzvaný Pakt stability a růstu pozastavil v roce 2020.
Fiskální pravidla: Jak je to nyní, respektive není
Unijní fiskální pravidla známá jako Pakt stability a růstu vyžadují, aby veřejný dluh nepřekročil 60 procent hrubého domácího produktu [HDP]. Rozpočtové deficity zároveň nesmějí převýšit tři procenta HDP. Brusel se k paktu ale nevrací ani nyní, kdy covid odezněl. Potíže EU činí vysoká inflace, energetická krize i náklady na válku na Ukrajině.
Zatímco vlády Nizozemska či skandinávských zemí volají po návratu k přísnější fiskální disciplíně, především jihoevropské země usilují o co nejvolnější pravidla. Řecko, Itálie, Španělsko a Portugalsko mají dluh vyšší než dvojnásobek šedesátiprocentního stropu. A nejsou schopny se k němu v nejbližších letech přiblížit, zatímco více než desítka zemí včetně České republiky se do povolené úrovně vejde.
Komise proto chce nově vycházet z plánů fiskální udržitelnosti na čtyři až sedm let, které mají předkládat vlády k hodnocení a připomínkám Bruselu. Plány mají zohlednit individuální střednědobé fiskální cíle pro každý stát, které budou počítat s potřebnými reformami a investicemi. Dosavadní rozpočtové a dluhové mezní hodnoty mají podle činitelů EK v pravidlech zůstat. Jejich vynucování však má být dlouhodobější a závislé na tom, jak konkrétní stát plní individuální cíle stanovené komisí.
Pozitivního hodnocení se podle EK dočkají plány, které budou ve víceleté perspektivě počítat s dodržením tříprocentního stropu pro rozpočtový deficit. Zároveň oznámí postupné snižování dluhu nebo jeho zachování na „rozumné úrovni“. Pokud se státy odchýlí od fiskálních mantinelů stanovených podle plánů Bruselem, mohou čelit sankcím. Ty by podle unijních činitelů ale chtěla komise uplatňovat méně než dosud.
O rozvolnění pravidel se čeká velká bitva
Unijní exekutiva chce konkrétní legislativní návrhy předložit po debatě s členskými státy do jara, aby je EU schválila během příštího roku. Do vyjednávání se ale může promítnout rozdílný pohled jednotlivých států.
„Už teď si dovedu představit, že reforma narazí na odpor,“ řekl podle agentury Reuters italský ministr hospodářství Giancarlo Giorgetti.
Pro Řím a další jihoevropské vlády může podle něj návrh obsahovat příliš striktní požadavky směrem k zadluženým zemím, pro severské státy může být naopak málo důrazný. Německý ministr financí Christian Lindner uvítal fakt, že komise reformu předložila. V odpoledním prohlášení ale novinářům řekl, že jádrem jakékoli reformy musí být zásada finanční stability.
„Každá reforma evropských fiskálních pravidel musí zachovat ústřední princip finanční bytelnosti. […] Jednotná měnová unie vyžaduje jednotná fiskální pravidla. To je pro udržitelnost dluhů rozhodující,“ řekl s tím, že otázka nabízí stále velký prostor pro diskuze mezi členskými státy.
Německo patří k zemím s nejlepší fiskální disciplínou. Problém mu způsobuje i vysoká inflace a poměrně vlažná reakce Evropské centrální banky na ni. Ta začala zvedat základní úrokové sazby až po kritice právě z Německa. Potíž je, že vyšší úrokové sazby zvyšují náklady na obsluhu státního dluhu u nejvíce zadlužených evropských zemí. K nim dnes mimochodem patří i Francie.
Fiskální odpovědnost a Česká republika
Veřejné finance Česka letos skončí ve schodku 4,6 procenta HDP. Příští rok stát deficit sníží na 4,3 procenta HDP. Alespoň to vyplývá z nové makroekonomické prognózy, kterou dnes [9.11.] novinářům představil ministr financí Zbyněk Stanjura [ODS]. Strukturální schodek zůstane přes tři procenta HDP. Ministr chce příští rok představit opatření, která by strukturální schodek od roku 2024 snížila o jedno procento HDP, tedy asi 70 miliard korun.
Podle prognózy ministerstva financí ČR [MF ČR] by se měla letos míra zadlužení Česka zvýšit na 43,9 procenta HDP z loňských 42 procent. V roce 2023 by státní dluh měl vzrůst na 46,1 procenta. MF ČR je tak ve své prognóze pesimističtější než Česká národní banka [ČNB], která letos očekává míru zadlužení 41,5 procenta HDP a v příštím roce 42 procent.
Ministr upozornil, že i přes zlepšení celkového salda zůstává v prognóze strukturální deficit na úrovni tří procent. To je výsledek rozpočtu očištěný o vliv hospodářského cyklu. Což dlouhodobě kritizuje Národní rozpočtová rada [NRR].
Dál žijeme na dluh, říká Jan Pavel z Národní rozpočtové rady
„Jsem přesvědčen, že v příštím roce musíme otočit kormidlem a přijít jako vláda s plánem fiskálně restriktivních kroků, které povedou ke snížení tempa zadlužování,“ uvedl Stanjura.
Podle něj vláda v první polovině příštího roku představí opatření pro snížení strukturálního deficitu od roku 2024. Vycházet bude z návrhů, které kabinetu předložila Národní ekonomická rada vlády [NERV]. Podle Stanjury je třeba změnit parametry penzijního systému a zrušit některé daňové výjimky. Zvyšování daně z příjmů fyzických osob vylučuje. Ministr také zmínil potřebu reformy regionálního školství, která by zachovala kvalitu vzdělávacího systému, ale současně snížila náklady. Naopak za slepou cestu označil debatu o školném na vysokých školách.
–ČTK/DNA–
No, to je něco! Takže už omezení dělat dluhy by nemělo platit. Podobně bude následovat Green deal, jelikož například zrušení zákazu spalovacích motorů ke konkrétnímu datu už vzalo za své. Jinak se ovšem neděje ani nic neobvyklého, ani nic překvapivého, jelikož každá politika stojí na ekonomice. Co je však v článku jasně řečeno, že se o to svede bitva. A proč se ta bitva svede, když by to mělo být v zájmu všech? To má na svědomí také politika a tou příčinou je ne ekonomická, ale politická měna zvaná euro. Německo by totiž potřebovalo silnější měnu, než je euro, tou bývala marka. A Itálie, Francie a Řecko naopak slabší měnu, aby se rozdíly v pracovních mentalitách v rámci výměny zboží vyrovnaly. S eurem to možné není, tam je startovní čára pro všechny na stejném místě. Nejen pro atlety, ale i pro ty kulhavé. Z tohoto důvodu Německo jede jako ekonomický buldozer (proto také mohlo zafixovat elektřinu na 1,50/kWh – u nás na 6,00 Kč/kWh) a ty výše jmenované státy za sebou vláčí, jak traktor brány na poli. Takže ty to „dolepují“ dluhy. Že tomu tak je, je výsledkem politických „pařátů“ hrabajících se v ekonomice. Tehdy se hrabaly v měnové oblasti a vytvořily euro pro všechny. Pro ty nově přistupující země dokonce povinně. A v posledních letech v tom chtěli pokračovat stylem, aby tomu nasadili korunu, že by dojednali společná fiskální pravidla. Tedy, když máte dvě děti, jedno je studijní typ a druhé, které rozumu moc nepobralo, tak je nutné toho pomalejšího ztřískat tak, až z něj bude krev stříkat, aby mu to učení šlo rychleji. No od politiků prosazujících Gereen deal se ani jiné nápady očekávat nedají. Ale největší bomba je, jak jsem četl, že za to, že se EU nemůže rychleji dostat k ekonomicky světlým zítřkům, prý může Covid a nyní samozřejmě konflikt na Ukrajině. Oni se už ani nestydí se tak trapně vymlouvat, když je jasné, že to způsobily hlavně jejich zabedněné politické hlavy s jejich ulítlými ekonomickými a politickými nápady.
Politika je hra, kdo z koho. A to kdo z koho se pozná podle toho, kam teče nejvíc peněz. A pro zachování této hry jeden multimilionář navrhl občasná vymazávání dluhů. Aby ta hra mohla stále pokračovat. Říkáte si, jak to, vždyť ty peníze budou někde chybět! No já jsem se to pokusil vysvětlit, a dostal jsem na FB definitivní STOP!. Dokud tahle hra bude trvat, jsou všem ty lamenty houby platné. A ten, kdo tohle ví a ty lamenty živí, živí i terorizmus.