Evropská centrální banka [ECB] nejdříve čelila kritice od fiskálně odpovědných zemí, jako je Německo, že nebojuje s inflací. Teď, když ECB úroky zvedá, čelí kritice od méně fiskálně odpovědných zemí za to, že podvazuje ekonomický růst eurozóny.
To v situaci, kdy míra inflace v eurozóně letos v říjnu stejně jako v předchozích měsících zdolala další rekord, když vzrostla na 10,7 procenta. Nachází se tak vysoko nad dvouprocentním cílem ECB.
Nejvyšší inflaci dlouhodobě vykazují pobaltské země v čele s Estonskem [22,4 %]. Na Slovensku meziroční růst cen zrychlil na 14,5 procenta, v Německu na 11,6 procenta. Naopak třeba ve Francii, která už loni v listopadu ale zastropovala ceny energií, inflace v říjnu činila 7,1 procenta.
Aktuálně „nelehké pozici“ ECB se v článku ‘We have to do our job’: Top ECB official defends raising interest rates to combat inflation věnuje bruselský list Politico. Vychází v něm z rozhovoru s viceprezidentem ECB Luisem de Guindosem.
ECB zvyšuje úroky a brání se kritice
Podle viceprezidenta ECB Guindose banka nebude dbát stížností vlád některých členských států EU. Totiž, že podle nich její agresivní zvyšování sazeb ohrozí vyhlídky eurozóny na hospodářský růst.
„Budeme ve zvyšování sazeb pokračovat až na úroveň, která zajistí námi definovanou cenovou stabilitu. Musíme dělat svou práci,“ říká jasně Luis de Guindos.
Vzdorné vyjádření de Guindose, který je ve vedení ECB považovaný za centristu, přišlo akorát v době, kdy ECB za zvyšování úroků kritizoval francouzský prezident Emanuel Macron a nová italská premiérka Giorgie Meloniové. Podle nich tempo, kterým banka zvyšuje sazby, negativně ovlivní hospodářský růst eurozóny. Obě země přitom patří do skupiny nejzadluženějších evropských zemí.
Luis de Guindos však kritiku odmítl a rozhodně ponechal otevřenou možnost pro další zvýšení sazeb v prosinci o plných 0,75 procentního bodu. Na dotaz, zda by nebylo moudřejší postupovat mírnějšími kroky, odpověděl: „Řídíme se hlavně tempem růstu míry inflace a pokud se podíváte na její říjnový vývoj, vidíte, že se zrychluje.“
Zdůraznil, že míra takzvané jádrové inflace, která vylučuje volatilní veličiny, jako cenu energií, a využívá se pro odhad budoucích inflačních trendů, vzrostla o pět procent. To je dvakrát více než dvě procenta, což je inflační cíl banky ve střednědobém výhledu.
„Míru inflace jsme dlouhodobě podceňovali,“ dodal.
Inflace v eurozóně klesne asi v 2. polovině roku 2023
Podle jeho názoru inflace v eurozóně zůstane v příštích několika měsících někde na současné úrovni kolem 10,7 procenta. Klesat začne až v první polovině příštího roku.
„I tak v průměru zůstane velmi vysoká. Jde spíše o trendy než o desetinou čárku,“ upřesnil de Guindos.
Současně dodal, že růst bude podstatně nižší, než se zdálo v září, kdy ECB neočekávala recesi a také v příštím roce průměrný hospodářský růst o 0,9 procenta.
„Existuje vysoká pravděpodobnost, že čtvrtletní růst ve čtvrtém čtvrtletí tohoto roku bude negativní. Negativní růst ve čtvrtletním porovnání bude pravděpodobně pokračovat i v prvním čtvrtletí roku 2023. Což znamená, že se ocitneme v technické recesi,“ poznamenal.
Vyjádřil naději, že nepůjde o hlubokou recesi. Ekonomika se podle jeho názoru k růstu vrátí nejspíš již v příštím roce, zřejmě ve druhém pololetí. Varoval však, že za dané situace panuje velká nejistota, a tak je „extrémně obtížné“ odhadnout vývoj na příštích šest měsíců.
Ekonomice pomůžeme hlavně bojem s inflací
Někdejší španělský ministr hospodářství se přímo vyjádřil i ke kritice o podvázání ekonomického růstu eurozóny na adresu ECB od představitelů Francie a Itálie.
„Tentokráte to není něco za něco. Důvody vysoké inflace jsou stejné jako ty, které stojí za zpomalením ekonomického růstu. […] Současná inflace podstatně omezuje reálné příjmy domácností a negativně ovlivňuje kapitálové výdaje,“ řekl.
„Pokud chcete zlepšit výhled na ekonomický růst, je velmi důležité se poprat s inflací,“ dodal s tím, že ECB ekonomice eurozóny nejvíce prospěje právě bojem s inflací.
Avšak připustil, že vyšší úroky ovlivní ekonomiku. Prodraží financování domácností, podniků a utlumí agregovanou poptávku, spotřebu a také investice.
„Ale je to jediný možný způsob cesty vpřed, který máme, protože, kdybychom neudělali nic, bylo by to ještě horší. Pokud nesnížíme inflaci, bude ještě hůře,“ řekl.
Podle odhadů ECB představuje toto zhoršení téměř tříprocentní pokles HDP eurozóny. Podle viceprezidenta ECB je to ale realita, s níž se musí eurozóna vypořádat.
Na otázku, co by vzkázal odborům, které se dožadují zvyšování mezd, de Guindos řekl, že dělníci a zaměstnavatelé musí táhnout za jeden provaz.
„Důležité je, aby konflikt mezi požadavky pracovníků a odborů a firem nevedl k postupnému zvyšování mezd a marží. To není v souladu s naší snahou. Vzestup mezd i cen by ztížil možnosti naší reakce, vedl by k mnohem horší situaci, než v jaké se ocitáme nyní. Tomu bychom se měli vyhnout,“ upřesnil.
Ke zmírnění rizika mají vlády podle jeho názoru podporovat nejvíce zranitelné skupiny obyvatel. Nikoli ale zavádět plošné dotace.
Bilanční suma ECB zatím beze změn
Viceprezident ECB listu Politico potvrdil, že banka chce zredukovat své dluhopisové portfolio v hodnotě pěti trilionů eur. To vzniklo v době, kdy banka bojovala proti nebezpečí deflačních tlaků a v důsledku koronavirové pandemie. Zatímco například FED k tomuto kroku již přistoupil, ECB ho stále oznamuje, v praxi se k němu ale příliš nemá. Naopak vymýšlí nové programy odkupu státních dluhopisů těch zemí, jimž vyšší úroky prodražují financování jejich dluhů.
„Redukce bilanční sumy je součástí našeho normalizačního procesu monetární politiky banky. A začneme s ní počátkem příštího roku,“ řekl Luis de Guindos.
Odvolal se přitom na slova prezidentky ECB Christine Lagardeové, která oznámila, že na prosincovém zasedání vedení banky prodiskutuje „klíčové principy zredukování objemu dluhopisového portfolia banky“.
Otázka je, zda se dá jeho slovům i slovům šéfky ECB věřit. V podobném duchu zástupci ECB totiž hovoří již několik let. Od tisknutí peněz na nákup stále nových dluhopisů ale ustupuje velmi pozvolna. Po každém svém zasedání slibují jen další diskuzi v této věci.
„Kvantitativní omezení musíme provést velmi opatrně. Podle mě bychom měli začít s pasivním kvantitativním omezením tak, že bychom zcela nereinvestovali do splatných cenných papírů v našem portfoliu,“ řekl v této věci de Guindos.
List Politico v této souvislosti zmiňuje postup americké centrální banky, ale i Bank of England. Obě centrální banky zvedají úrokové sazby a současně snižují své bilanční sumy. Luis de Guindos v takovém postupu spásu ale nevidí. Naopak podle něj k výraznějšímu snižování bilanční sumy může u ECB dojít až v momentě, kdy ji inflace nepotlačí do dalšího zvyšování úrokových sazeb. Tedy v době, až bude banka, jak uvedl, své sazby „normalizovat“.
Michal Achremenko
Neváhejte a přečtěte si článek, jak je v něm krásně popsána skutečnost, tedy důsledky zásadního zasahování politiky do ekonomiky. Měnová jednotka euro totiž není ekonomická, ale politická měna. Byla zavedena z politických důvodů bez ohledu na ekonomické důsledky, právě politickým rozhodnutím. Nové země, jako třeba ČR to mají dokonce jako povinnost. Zavedena byla obdobně jako ten pošahaný Green deal, který ve svém důsledku není agendou na ochranu přírody, ale politické rozhodnutí o struktuře energetiky a následně evropského (jen toho) hospodářství. Tedy důsledky eura speciálně v měnové oblasti: Když státy měly své měny, tak ty vyrovnávaly vliv pracovních a životních mentalit občanů jednotlivých států, které se plně promítaly do výkonnosti hospodářství. Státy s disciplinovanou a výkonnou pracovní silou a schopnými podnikately měly měnu silnou a naopak. Výsledkem bylo, že následné doprovodné jevy jako nezaměstnanost, státní dluh a další, se vyrovnaly do podobných výšin. Ověřte si, jaká byla nezaměstnanost, státní dluh a síla měn před zavedením eura! Sice znatelné, ale žádné dramatické rozdíly. Tedy s výjimkou síly jednotlivých měn. Marka byla silná a drachma slabá. Nezaměstnanost, jak si pamatuji, byla obdobná. Tehdy Německo mívalo až 9-10%. Pak to politicky eurem sjednotili, tedy stejná startovní čára a tím to začalo. Německo hospodářsky jede jako budozer, protože marka by byla oproti dnešnímu euru výrazně silnější (a tím má například finanční možnosti zafixovat elektřinu v přepočtu na 1,50 Kč/kWh) a Řecko je na finanční infúzi, aby nezkrachovalo úplně, protože euro je oproti drachmě, kdyby tuto stále mělo, výrazně silnější. V Německu dělá, kdo má ruky a nohy a v Řecku je to, zvláště mezi mladými, hotová katastrofa. A sekundární hospodářské důsledky jsou až takové, že ze severského Nizozemí z jeho skleníků se do slunného Řecka doveze skoro tolik rajčat, kolik se z Řecka vyveze (ověřte si to, že nekecám). Když ECB do ekonomiky až do nedávna lila peníze, tak Německo a podobní naříkali, že to časem vyvolá inflaci. Jižní státy si naopak chrochtaly. Mohly se levně zadlužovat. Nyní si chrochtá zase Německo a jemu podobní, protože eurové úroky rostou, aby šla inflace dolů a jižní státy mají děs v očích, kolik budou ze svých obřích dluhů na úrocích platit. Tedy opět hospodářský zmatek nad zmatek. Prostě Evropa, to byli vždycky komouši. Hlavně strkat do hospodářství své neschopné ruky a tupé hlavy. Na to jsou Evropané kanóni. Není divu. Ti schopní, draví a snaživí Evropané, kteří od nikoho nic nečekali a také nikomu nic nedali, se v minulosti hojně odstěhovávali do Ameriky.