Německý spolkový sněm tento týden schválil rozsáhlou reformu výplaty dávek v nezaměstnanosti. Němci do práce nikoho nutit nebudou, ale tomu, kdo o práci nebude mít zájem, dávky sníží.
Reformu sociální podpory v nezaměstnanosti němečtí poslanci odsouhlasili již před dvěma týdny. Následně ji ale odmítla Spolková rada zastupující německé regiony. Spolkový sněm v pátek [25.11.] mírně pozměněnou normu projednal znovu a schválil.
Ta lidem bez práce stejně jako původní návrh poskytne od ledna 2023 více peněz. Podmínky pro výplatu podpory ale budou na žádost opozičních konzervativců přísnější.
Pokud nezaměstnaní například nepůjdou na pracovní pohovory, odmítnou vzdělávací kurzy nebo nepřijdou na úřad práce, přijdou hned od počátku o deset procent z dávky. Maximální sankcí může být její snížení o 30 %. Srážku v této výši již dříve stanovil ústavní soud.
Nižší podpora v nezaměstnanosti a limit pro majetek
Německo se dosud řídí systémem sociální podpory v nezaměstnanosti známým jako Hartz IV, který v zemi platí od roku 2005. Systém se jmenuje Hartz po Peterovi Hartzovi, který navrhl podobu reformy německého trhu práce. Systém od ledna nahradí takzvaný občanský příjem.
Podle jeho aktuálně schválené verze dostanou příjemci dávky 502 eur [cca 12 200 Kč] měsíčně, pokud žijí sami. U stávajícího systému činí částka 449 eur [cca 11 000 Kč]. Oproti původnímu návrhu novela snižuje objem majetku, kterým nezaměstnaní pobírající podporu smějí disponovat. Nová úprava takzvanou maximální výši chráněného majetku snížila na 40 000 eur [cca 974 000 Kč]. U domácností bude možné limit zvýšit o 15 000 eur [365 000 Kč] za každého jejího člena.
Vláda v původním návrhu zamýšlela dva roky považovat za nedotknutelný takový majetek příjemce dávek, který nepřesáhne 60 000 eur [cca 1,46 mil. Kč]. Za každou další osobu v domácnosti by se limit zvyšoval o 30 000 eur [cca 730 000 Kč].
Konzervativci odmítli šestiměsíční období důvěry
Sociálnědemokratický kancléř Olaf Scholz [SPD] a ministr práce Hubertus Heil [SPD] o reformě hovoří jako o největší za posledních dvacet let. Podle nich stát namísto sankcí sází na důvěru lidí. Obdobně se vyjádřil ministr zdravotnictví.
„Je neuctivé věřit, že lidi bez zaměstnání musí být k práci přinuceni,“ napsal na Twitter ministr zdravotnictví Karl Lauterbach [SPD].
Podle pozorovatelů ale nejde o bezbřehou důvěru. O což se postarala hlavně nejsilnější opoziční síla v parlamentu, kterou je konzervativní unie CDU/CSU. Ta ostře napadla ustanovení zákona, podle kterého by podporu nezaměstnaní pobírali automaticky po dobu šesti měsíců. To bez ohledu na jejich ochotu spolupracovat s úřady práce. Unie ustanovení označila za příliš benevolentní. Podle ní odrazuje nezaměstnané od zapojení se do pracovního procesu. Ve Spolkovém sněmu docílila toho, že takzvané šestiměsíční období důvěry poslanci ze zákona docela vypustili.
Tady se ale nejedna o ALG I. nybrz o ALG II.
Takze vyraz „vyraz vyplata davky v nezamestnanosti“ je zavadejici a nepresny.
Spravneji by melo byt „vyplata socialni davky“ (drive Hartz IV – ALG II. – SGB II.), kterou nevyplaci pracovni urad ale Jobcenter (socialni urad) a muze o ni pozadat kazdy, komu jiz nenalezi podpora v nezamestnanosti vyplacena uradem prace. Tato je vyplacena po podani zadosti po ztrate pracovniho mista, vyse podpory se odviji od vyse predchoziho platu a delka vyplaceni se odviji od doby, kterou uchazec pred tim bez preruseni pracoval a od jeho veku.
Teprve po vycerpani naruku na vyplatu davky v nezamestnanosti prechazi uchazec na socialku, o ktere pisete (drive Hartz IV, nyni znamo jako Bürgergeld).
Je to německá záležitost, může nás tedy nechat v klidu. Ovšem, kdyby některé manýry nebyly dost časté (ne však vždy) i u nás. V článku mě zaujalo, jak je v jejich zákonu silně zřetelný ten typický evropský komoušký přístup. A tím je neustálá pozornost na majetek žadatele za současného rozhazování daňových peněz všech. Je logické, že bohatý má vždy lepší možnosti se z různých průšvihů dostat snadněji než ten, který nemá vůbec nic. Když to však rozebereme. Žádná vláda neudělá, že by část odvodů šla na nějaký účet, ze kterého by čerpal úplně každý člověk, když zůstane bez práce. A to do vyčerpání. Nakonec i podpora je časově omezená. Ale udělá to, že šetřivý a snaživý člověk dostane méně. Avšak takový člověk se majetku a nakonec i peněz obvykle domůže, takže vlády zase seberou peníze chudákům a dají je těmto „bohatcům“. Například jako dotaci na pořízení elektromobilu. Je logické, že právě těm, protože jedinec s holou zadnicí na něj nemá a ani v budoucnu mít nebude, až se budou z vlastnictví elektromobilů platit nezanedbatelné daně. Jak to bylo za starých časů. Tehdy se platila daň za to, že člověk automobil vlastnil. Dnes ji sice platíme stále, ale v ceně pohonných hmot, ne z toho, že auto máme. Kdo nejezdí, tak ji neplatí. Pak se ale platit bude i když auto stojí, protože nacpat tyto daně do elektrické energie, kterou čerpáme pro provoz domácnosti, by všem otevřelo oči. Udělal jsem si takový kvalifikovaný odhad průměru. V ČR se jen na spotřební dani z pohonných hmot vybere okolo osmdesáti miliard korun (různě to kolísá). To je 80 tisíc miliónů. A protože osobních automobilů je 6,3 miliónů a o statními asi 8,7 miliónů, tak to je průměr osmdesát tisíc lomeno 8,7. To dělá průměr přibližně 9 tisíc na automobil, kterými bude muset být průměrně každý automobil ročně zdaněn, aby se nahradil výpadek spotřební daně z pohonných hmot, kdyby tyto automobily začaly jezdit na elektřinu. Je to však průměr! Jak tedy tyto výpočty souvisí s tím, co jsem řekl. No jednoduše. Protože jako bohatý můžete hodně najezdit, tak získáváte přidanou hodnotu tím, že daň dělá v nákladech na provoz jen malou část. Ale když jste však holá zadnice a vyjedete jen jednou za čas, protože musíte šetřit, tak daň dělá v nákladech na provoz automobilu nezanedbatelnou část. Prostě jak komouš, ať rudý nebo zelený, začne úřadovat, tak je vždy vír v peněžence. Problémem však je, že jak u koho a jak kdy!