„Každá mimořádná daň je negativní, protože narušuje kontinuitu hospodářského prostředí. Ale generálně chápu důvody pro windfall tax,“ říká v podcastu FinTag.cz někdejší člen představenstva ČSOB a šéf nově chystané banky Partners Marek Ditz.
Podle něj záleží na tom, kdo hodnotí oprávněnost uvalení windfall tax na vybrané tuzemské banky. Jinak ji podle jeho slov vnímají zástupci Ministerstva financí ČR [MF ČR] a jinak zástupci České bankovní asociace [ČBA].
„Já osobně koncept windfall tax nepovažuji za amorální. Považuji za oprávněné právo ministra financí prosazovat v těžkých dobách věci, jako je právě windfall tax,“ říká Marek Ditz v podcastu FinTag.cz, v němž ale upozorňuje, že kontroverzní už je, že se daň z mimořádných zisků vztahuje jen na některé banky.
Podle něj by stejné podmínky na trhu měly platit pro všechny. Zároveň vysvětluje, proč si myslí, že MF ČR uvalilo daň z mimořádných zisků na energetické, těžařské, petrolejářské firmy a vybrané banky, ale už ne na další odvětví, která vydělávají na současné situaci definované vysokou inflací a geopolitickou nestabilitou.
„Tak třeba zákazníkem zbrojního průmyslu je sama vláda. A můj názor je, že se u windfall tax šlo hlavě cestou zdanit taková odvětví, která nejsou energeticky náročná. A to bankovnictví není,“ myslí si Marek Ditz.
Doplňuje, že v případě bank není konstrukce windfall tax agresivní. Mnohem větší zásah do jejich fungování by podle něj mělo, pokud by vláda uvalila daň na objemy depozit. Což se například stalo na Slovensku po roce 2008, kdy vypukla finanční krize.
„Tam se banky zdaňovaly ne podle zisku, ale podle velikosti bilance, depozit. To je samozřejmě velmi negativní, protože to bere střadatelům úrok z kapsy. Banky pak nemají jinou možnost, než převést náklady na vkladatele. Ať měly produkt ziskový, nebo ztrátový, platily z něj daň,“ upřesňuje.
Nastavení daně se směju, tvrdí Marek Ditz
V podcastu FinTag.cz se Marek Ditz vyjadřuje k nastavení daně z mimořádných příjmů na banky. Podle něj je správné, že se daň počítá ze stanoveného přebytku ze zisku. To podle něj značí ten nejmenší zásah.
„Na druhou stranu se můžu opravdu jen smát, že se daň vypočítává jen z krátkého průměru. Přičemž ten významně ovlivňuje i covidový rok, kdy se mělo za to, že nám hrozí apokalypsa. Přičemž tento rok významně snižuje základ pro výpočet daně…,“ říká Marek Ditz.
Podle jeho názoru se banky nebudou snažit „z daně utéct“. Má to své racionální důvody. Daň je stanovena na 60 procent, není to sto procent, a tak i 40% zisk je pro banky lepší zisk než žádný zisk. Jsou tu ale i další důvody.
„Banky z definice nemohou dlouhodobě vést ztrátové hospodaření, ale ani být na nule. Potřebují kapitál pro svůj další růst. Proto potřebují nezdaněný zisk, aby si doplňovaly kapitál. Pokud by kapitál neměly, musel by jim ho dodat vlastník. Anebo by říkaly klientům, ať k ní nechodí, protože nemají kapitál, peníze,“ vysvětluje.
Stát tedy podle něj nějaké peníze na windfall tax od bank vybere. Tvrdí, že v tomto ohledu sehraje důležitou roli, zda banky raději dají peníze vkladatelům na úrocích nebo státu na dani. S tou první variantou ale příliš nepočítá. A to hned z několika důvodů. První je, že se banky, jak už řekl, nevzdají svého vlastního zisku.
„Druhý důvod je, že s rozhodnutími o vyšších úrocích pro vkladatele přicházejí hlavně menší banky. A na ty se daň nevztahuje. Kdyby byla daň plošná pro všechny banky, pak by to samozřejmě vypadalo jinak,“ vysvětluje Ditz.
Vydělávat na úrocích ČNB tak snadné není
V podcastu FinTag.cz Marek Ditz vysvětluje, jak banky vlastně fungují. Zdůrazňuje, že fungují jako stabilizační polštář, nárazník mezi veřejností a finančními trhy. Na jedné straně nabízejí jistotu vkladatelům, ale i se pohybují na velmi volatilních finančních trzích.
„Očekává se od nich, ať se na finančních trzích děje, co se děje, že si zachovají tu schopnost vracet depozita, plus splatit k nim úrok,“ vysvětluje s tím, že i tato „jistota“ má své náklady…
Bankovnictví podle něj tedy funguje s určitým zpožděním vůči ekonomice, ale i úrokovým sazbám České národní banky [ČNB]. Tvrdí, že bankéři nesměji panikařit a musejí propočítávat budoucí scénáře. Bankám se podle jeho slov nemůže stát to, co se stalo dodavatelům energií v Česku, kteří krachovali, protože neustáli rychlý růst cen energií ve vazbě na závazky, jež dali svým klientům.
Svět bankéřů je podle jeho slov světem rizik, kdy bankéři peníze, na kterých sedí, bez přestání rozalokovávají tak, aby předcházeli rizikům ztrát a udrželi finanční stabilitu banky. Přičemž platí, že úložky bank u ČNB jsou svým způsobem velice volatilní. ČNB totiž může kdykoli se sazbami pohnout, třeba i na mimořádném zasedání.
„Vy jako bankéř musíte mít hodně aktivního byznysu, potřebujete hodně úvěrovat, protože jinak byste musel mít hodně kapitálu na pokrývání rizik právě z volatility rozhodnutí centrální banky a dopadů do depozit. Tady není riziko v tom, že by vám ČNB nezaplatila, ale tady je to riziko, že změní sazby a vám vznikne na některých z produktů disbalance, kterou nedokážete vykrýt,“ vysvětluje.
Zároveň dodává, že to není tak dlouho, kdy k tomu došlo. Stalo se to těsně před příchodem covidu, kdy se ekonomika i realitní trh přehřívaly a ČNB zvedla úrokové sazby. Avšak ty, jakmile přišel covid, zase srazila.
„Kdo měl dlouhodobý dluhopis, tak byl v pohodě, a kdo měl uloženo u ČNB, tak mu to ze dne na den spadlo o dvě procenta. A to vám z kapsy vytáhne klidně i půl miliardy korun. Tady se pohybujete v takovýchto sumách,“ doplňuje Marek Ditz.
Představa, že banky jen úročí peníze u ČNB je iluzorní
Marek Ditz v podcastu FinTag.cz dále upozorňuje, že žádná z tuzemských bank nefunguje tak, že by jen vybírala úspory a dávala je do ČNB za vysoké úroky. To je podle něj iluzorní představa a demagogie těch, kteří tvrdí, že banky mají nadměrné zisky právě díky vysokým sazbám ČNB.
„Ano, banky samozřejmě drží velkou likviditní rezervu. Ta je nutná, aby plnily stabilní roli v ekonomice, aby se jistily proti jakémukoli nečekanému výkyvu. Když se ale podíváte na bilance banky, tak 70 procent jejích aktiv je uloženo v úvěrech. U ČNB tedy mají jenom část peněz,“ říká Marek Ditz.
Zdůrazňuje, že banky musejí mít u ČNB část ze svých peněz. Kdyby je tam neměly, ČNB by mohla hýbat úroky, jak by chtěla, ale nemělo by to žádné praktické dopady. Mechanismus úrokových sazeb by nefungoval. A ta část peněz, kterou banky mají u ČNB, je podle něj riziková z toho důvodu, že není v časovém souladu s tím, jak se vyvíjí základní úrokové sazby ČNB.
„Zatímco centrální banka může kdykoli sazby změnit, banky si u ní peníze ukládají na různou dobu. I úvěry a úroky vkladů poskytují na různou dobu. To znamená, že byznys bank není v časovém souladu s tím, jak se vyvíjejí sazby ČNB. I proti těmto rizikům se tedy banky zajišťují u jiných bank, což je stojí peníze. A když ne, musejí rizika krýt vlastním kapitálem. I to má své náklady,“ vysvětluje Ditz.
Banky podle jeho slov nemohou říci klientům třeba s termínovanými vklady, že jim už „ten atraktivní úrok“ nedají, protože ČNB snížila sazby.
„To znamená, že dobře, teď banky na vyšších úrocích vydělávají a třeba i nadměrně, ale oni tento zisk rozpustí v následujících letech, kdy se situace ve věci úrokových sazeb otočí,“ říká Marek Ditz a ve věci windfall tax podotýká, že za nimi stát asi chodit nebude s tím, že jim „mimořádně uleví“ od daní.
Banky vydělávají stále stejně, byť spravují více peněz
Jakkoli Marek Ditz v podcastu FinTag.cz tvrdí, že z jeho pohledu je windfall tax „skousnutelná“, říká i to, že představa o nadměrných ziscích bank je iluzorní. Naopak podle něj ziskovost bank dlouhodobě klesá. Vysvětluje to konkurencí na trhu nejen mezi bankami, ale i působením mnoha fintechů. Ty bankám často umně seberou byznys, který si banky nepodchytí. Anebo jeho prostřednictvím dorovnávají ztráty tam, kde nevydělávají. Ukázkovým příkladem je podle něj úspěch služby společnosti Revolut pro mezinárodní převody peněz, kde si banky dlouhodobě braly vysoké poplatky.
Ziskovost bank v čase Marek Ditz v podcastu FinTag.cz ilustruje na objemu peněz, které banky spravují. Aktuálně tuzemské banky podle jeho slov obhospodařují 9,5 tisíce miliard korun. Což je jeden a půl násobek českého hrubého domácího produktu.
„9,5 tisíce miliard korun je samozřejmě obrovský objem. Když se ale podíváte na ziskovost bank, tak ta se v poslední době dlouhodobě drží mezi 70 až 80 miliardami korun. Třeba ještě v roce 2016 banky spravovaly 5,5 tisíce miliard korun, zisky ale měly 65 miliard korun,“ říká.
Ze srovnání je podle něj jasné, že bankám zisky nijak extrémně nerostou.
A tutéž věc vysvětluje dále: „Touto optikou, při trojčlence, by při objemu 9,5 tisíce miliard korun měly mít banky zisk cca 110 až 120 miliard korun. To by odpovídalo výši aktiv v jejich správě. Ale za letošní tři čtvrtletí mají zisk 80 miliard korun. Když to zjednodušeně přepočtu, tak by banky mohly letos udělat 107 miliard korun zisk. A je zisk 107 miliard nadměrný při správě 9,5 tisíce miliard, když při 5,5 tisíce miliard byl 60 miliard korun. No není. To by musely mít banky nadměrné zisky i v tom roce 2016.“
Jakou máme populaci, takové máme politiky, říká Miroslav Kalousek
Podle Marka Ditze marže bank zdaleka nejsou tak vysoké, jak si mnozí myslí. Argumentuje výší zisku a objemu peněz ve správě bank. Jde podle něj sice o zjednodušení, ale ze srovnání průměrná marže bank vychází na jedno procento. A ne nezanedbatelná jsou podle jeho názoru i rizika. Ta uvádí na konkrétním příkladu.
„Na jednu špatnou hypotéku, kdy vám lidi nezaplatí, musíte udělat sto dalších úspěšných, ale stále jste nevydělal ani korunu. […] Jeden špatný kus musíte nahradit stem dobrých. Takže ono to vypadá, že banky generují obrovské peníze, ale to se zdá jen z toho objemu peněz, s nimiž pracují, ne z toho, jaký generují zisk,“ uzavírá.
Daniel Tácha
—
V podcastu FinTag.cz se Marek Ditz mimo dalších témat vyjadřuje i k současné politice ČNB. Jeho názor je, že postupuje správně, když šla s úrovní úrokových sazeb, jak říká, na rozumný kompromis. Tvrdí, že nepanikaří. A to je podle jeho názoru vůbec první vlastnost každého dobrého bankéře.
Ing. Marek Ditz nastoupil v roce 1994 ještě při studiu na VŠE do Československé obchodní banky [ČSOB] jako úvěrový analytik. Vypracoval se na šéfa korporátního bankovnictví, později řídil restrukturalizaci ČSOB po akvizici Investiční a poštovní banky. V roce 2013 se stal členem představenstva ČSOB a byl zodpovědný za retailové pobočky a Poštovní spořitelnu, pak i pojišťovnu, penze, trhy a investice a nakonec za transformaci, která obsahovala IT, inovace, platby a spotřebitelské úvěry. V ČSOB působil do roku 2018. Loni v červnu se stal součástí týmu Partners pro start banky.
