Kosovo dnes [28.12.] uzavřelo hlavní hraniční přechod Merdare se Srbskem. Tamější úřady o tom rozhodly poté, co u přechodu demonstrovaly desítky lidí na podporu Srbů žijících v Kosovu. Informaci přinesla agentura Reuters.
Nejnovější protest na hranici následoval jen několik hodin poté, kdy Srbsko oznámilo, že uvedlo armádu do stavu nejvyšší pohotovosti. Což se stalo po týdnech sílícího napětí mezi Bělehradem a Prištinou.
„Pokud už jste vjeli na srbské území, pak musíte použít jiné hraniční přechody. Anebo jet přes Severní Makedonii,“ píše kosovské ministerstvo zahraničí na své facebookové stránce společně s oznámením o uzavření hraničního přechodu Merdare.
Srbové použili na srbské straně hranice nákladní vozy a traktory, aby zablokovali silnici vedoucí od hraničního přechodu Merdare. Zátarasy nyní podle agentury brání obyvatelům Kosova, aby se vrátili domů na svátky ze zemí EU, kde žijí.
Další dva hraniční přechody na srbské státní hranici úřady uzavřely kvůli obdobným protestům už desátého prosince. Nyní tak zůstávají volné jen tři místa vstupu mezi Kosovem a Srbskem. Zhruba 50 tisíc Srbů žijících v etnicky rozděleném severním Kosovu odmítá uznat vládu v Prištině nebo status Kosova jako země oddělené od Srbska. Dostává se jim podpory od mnoha Srbů v Srbsku i tamní vlády. Problém je i v náboženství. Zatímco Srbové jsou většinou pravoslavného vyznání, Kosované se hlásí k sunnitskému islámu.
Problémy v Kosovu se stupňují
Spory o hraniční přechody v Kosovu vzplály jen několik týdnů poté, kdy Srbové na severu Kosova blokovali důležité silniční tahy k hraničním přechodům. Vlnu protestů vyvolalo zatčení bývalého srbského policisty, který společně s dalšími etnickými Srby odešel z funkce. Kosovští Srbové opustili svá místa v kosovských institucích včetně policie na protest proti snaze Prištiny donutit kosovskosrbské obyvatelstvo používat výhradně kosovské registrační značky vozidel. Pozorovatelé krok vysvětlují snahou prosadit kosovské zákony i v severním Kosovu, kde žijí z většiny Srbové a kde má Priština jen omezený vliv.
„Vím, že obě strany chtějí napětí uvolnit a silně na ně naléhám, aby tak udělaly. Musejí se vrátit k dialogu, musejí překonat tendenci k bojům v ulicích,“ uvedl zkraje prosince šéf unijní diplomacie Josep Borrell.
Vyzval členské země, aby posílily své působení v unijní misi k prosazování práva v Kosovu [EULEX]. A to ve stejné době, kdy mise EULEX informovala, že jedno z jejích obrněných aut zasáhl zábleskový granát. Nikomu se naštěstí nic nestalo.
To vš se odehrálo jen několik málo týdnů poté, kdy Spojené státy přivítaly kompromisní dohodu právě ve sporu o registrační značky vozidel, kterou Srbsko a Kosovo koncem listopadu uzavřely za zprostředkování Evropské unie.
„Spojené státy vítají dohody dosažené mezi Kosovem a Srbskem, jejichž cílem je zabránit další eskalaci napětí a plně a urychleně se soustředit na normalizaci vztahů pod záštitou dialogu zprostředkovaného EU,“ uvedl mluvčí amerického ministerstva zahraničí Ned Price.
Bělehrad výsledek rozhovorů hodnotil jako vítězství pro kosovské Srby. Priština v reakci na to vyzvala Washington, aby se dál účastnil kosovsko-srbského dialogu.
„Děkujeme za aktivní angažmá při dosažení dohody v Bruselu. Podpora USA dialogu mezi Kosovem a Srbskem je nepostradatelná,“ řekla kosovská prezidentka Vjosa Osmaniová.
Historie Kosova v kostce
Území dnešního Kosova je silně svázáno se srbskou historií. Známá je bitva z 28. června 1389, kdy se na Kosově poli [Campus Turdorum] střetla vojska osmanských Turků a pravoslavných křesťanů, Srbů. Muslimány vedl sultán Murad I. Niš, křesťany kníže Lazar Hrebenljánović. Oba v bitvě zemřeli. Podle historiků bitva na Kosově poli, v níž padl výkvět srbské šlechty, podlomila vojenské síly Srbska, a Turkům otevřela cestu do centrálních evropských oblastí. Avšak Lazar se „díky“ této bitvě stal srbským národním světcem a mučedníkem za křesťanskou víru.
Válka v bývalé Jugoslávii taktéž začala v Kosovu, které dlouhodobě platilo v rámci celé země k problematickým regionům kvůli chudobě a menší rozvinutosti. S rozpadající se Jugoslávií přestala proudit do země fiannční pomoc v takové míře, na jakou byli její obyvatelé do té doby zvyklí. V Kosovu tak došlo vůbec k prvním násilnostem a sporům, po nichž následovala válka v celé bývalé Jugoslávii. Násilí na civilním obyvatelstvu se na území dnešního Kosova se dopouštěla jak srbská armáda, tak takzvaná Kosovská osvobozenecká armáda UČK.
Rozhodujícím momentem v rámci konfliktu se v Kosovu stalo bombardování Srbska ze strany Severoatlantické aliance [24.3. 1999]. Albánští povstalci se pokusili využít útoku aliance k plošné ofenzivně proti jugoslávské armádě. Srbské ozbrojené sbory a paravojenské oddíly na to zareagovaly masivní operací. S plnou silou zaútočily nejen na UČK, ale zahájily i masové represálie proti civilnímu albánskému obyvatelstvu Kosova. Historie konfliktu je ale mnoho komplikovanější než, jak ji podávají vítězové války o Kosovo.
Konflikt v Kosovu je opředen silnou propagandou
„Někteří západní státníci a média začali šířit zprávy o zabíjení Albánců, o objevených masových hrobech atp. Tyto informace se následně většinou nepotvrdily. Často opakovaná tvrzení, že zákrok aliance byl mj. i obranou albánského obyvatelstva před genocidní apolitikou, těžko obstojí před oficiálními údaji,“ stojí v Dějinách Srbska, které vyšly v roce 2004 v Nakladatelství Lidové noviny.
Jejich autoři – Jan Pelikán, Lubomíra Havlíková, Tomáš Chrobák, Jan Rychlík, Miroslav Tejchman, Ondřej Vojtěchovský – v nich naopak uvádějí: „Teroristické akce UČK měly sice přímo za cíl vyvolat nestabilitu, a vytvořit tak situaci, která by si vyžadovala vnější zákrok, avšak podle údajů vysokého komisaře OSN pro uprchlíky uprchlo z Kosova před začátkem bombardování 89 tisíc lidí, z toho 30 tisíc lidí do Srbska.“
Teď je ten správný čas být v Srbsku aktivní, říká Tomáš Kuchta
A dále upřesňují: „Den po zahájení náletů letadel NATO začaly srbské polovojenské oddíly, ale i jednotky policie a Jugoslávské armády terorizovat albánské civilní obyvatelstvo. Albánce, kteří spolupracovali se Srby, zabíjela zase UČK jako zrádce a kolaboranty. V té době byly pobity desítky lidí. V Kosovou se daly do pohybu vyděšené davy. Utíkaly před bombardováním, útoky srbských oddílů i mobilizační vyhláškou UČK pro všechny muže od 16 do 60 let.“
Podle některých údajů albánskou hranici každou hodinu překročily 4 000 lidí. Další utíkali do Makedonie, Černé Hory i Srbska. Podle údajů UNHCR dosáhl počátkem dubna počet uprchlíků 262 000 osob.
Kosovo směřuje k samostatnosti
Následně v Kosovu mocnosti ustanovily mezinárodní správu. Ta měla s pomocí ozbrojených důvodů zaručit důstojný život všem.
„Ve skutečnosti však jen trpně přihlížela pomstě albánského obyvatelstva, která na mnohých místech přerostla v násilné orgie. Pod vedením svých nacionalistických vůdců kosovští Albánci vyhnali během několika týdnů po skončení bombardování asi 100 000 kosovských Srbů z jejich domovů. Oběťmi jejich řádění se stály i tisíce příslušníků dalších etnických menšin, zejména Romové,“ uvádějí autoři Dějin Srbska.
V březnu 2004 rozpoutali radikální Albánci rozsáhlé protisrbské akce. Zahynuly při nich desítky lidí a stovky lidí byly zraněny. Došlo na ničení srbských domů i pravoslavných chrámů. Etnicky bylo od svých obyvatel „vyčištěno“ šest srbských vesnic. Zraněno bylo zhruba 150 vojáků mezinárodních sil.
Správa provincie Albánce ostře, ale marně varovala před dalším etnickým násilím. A bývalý velitel jednotek OSN v Bosně a Hercegovině generál MacKenzie pak už jen napsal u příležitosti pátého výročí útoku aliance na Jugoslávii: „Jen nemnozí lidé varovali Západ, aby nenaletěl militantním extrémistům, jimiž byla Kosovská osvobozenecká armáda [UČK]. Ignoroval se fakt, že UČK byla označena za teroristickou organizaci, ač se vědělo, že se jí dostává podpory od Usámy bin Ládina.“
Po nastolení mezinárodní správy a vyhnání desítek tisíc Srbů sice Kosovo formálně zůstávalo součástí Jugoslávie, fakticky však nezadržitelně směřovala k samostatnosti. Nesmělé pokusy Bělehradu o obnovu – byť jen symbolické suverenity – Západ striktně odmítal.
Kosovo vzniklo v roce 2008
Parlament autonomní oblasti Kosovo vyhlásil nezávislost na Srbsku 17. 2. 2008. Nezávislost Kosova již uznalo 109 zemí a většina členů Evropské unie včetně Spojeného království, Francie a Itálie. Slovy ministryně zahraničí Riceové uznaly oficiální samostatnost Kosova i Spojené státy. Nepřekvapí, že Kosovo uznalo i Turecko. V říjnu 2008 nezávislost Kosova ale uznaly i Černá Hora a Makedonie, někdejší spojenci Srbska.
Naopak proti uznání samostatného státu Kosovo i nadále vystupuje Srbsko a Rusko. Proti uznání je ale i Řecko, Španělsko, Kypr, Rumunsko, Řecko nebo Slovensko. Pozice Česka je v celé věci dlohodobě nejednoznačná a „obojaká“.
Někdejší ministr zahraničních věcí České republiky Karel Schwarzenberg [TOP 09] sice v minulosti prohlásil, že jeho úřad uzná nezávislost Kosova, až tak učiní většina zemí EU a v případě zodpovědného chování nejvyšších kosovských činitelů, ale vláda, v níž byl ministrem zahraničí, ale i tak o uznání nezávislosti Kosova rozhodla, a to dne 21. května 2008 v Teplicích. A udělala to velice rychlo, aniž by tento bod měla na programu. Případně mu předcházela nějaká diskuze.
Prezident Václav Klaus, který uznání Kosova odmítl, dva dny po jeho uznání českou vládou pro změnu přijal srbského velvyslance a ujistil ho, že „na vztazích Čechů k Srbům se nic nemění“. Proti uznání nezávislosti Kosova se vyjádřil i prezident Miloš Zeman.
–ČTK/DNA–
