Jedna z největších amerických firem, petrolejářský Exxon Mobil se sídlem v Texasu, žaluje u soudu v Lucembursku Evropskou unii za uvalení daně z neočekávaných zisků. Podle něj EU překročila své pravomoci, když na ropnou firmu daň uvalila.
O žalobě amerického ropného gigantu informuje v článku Texas oil giant Exxon Mobil sues European Union over windfall profit tax americký list Houston Chronicle. Podle listu žalobu podaly dceřiné společnosti Exxon Mobil v Nizozemsku a Německu. Podání žaloby již potvrdil mluvčí Evropské komise [EK] Daniel Ferrie.
„Komise vzala žalobu obou firem proti rozhodnutí Rady EU na vědomí. Rozhodnutí ve sporu je čistě na Soudním dvoru Evropské unie,“ uvedl Ferrie.
Zároveň dodal, že Komise trvá na tom, že uvalení takzvané windfall tax na petrolejářské firmy v Evropské unii je v souladu s unijním právem. Poukázal na to, že ropný a plynárenský průmysl loni inkasoval rekordní zisky.
To ve svém článku potvrzuje i list Houston Chronicle. Odkazuje na to, že Exxon Mobil loni vydělal jen za první tři čtvrtletí 19,7 miliardy dolarů [cca 445 mld. Kč]. Jednalo se o rekordní zisk v historii firmy. A další miliardy dolarů firma přidá za poslední kvartál loňského roku. Důvod vyššího zisku byl růst cen po ukončení pandemie a sankce Západu na Rusko. V Evropě společnost mimo jiné provozuje čerpací stanice Esso.
Exxon Mobil těží se současné situace
Houston Chronicle uvádí, že ještě v době pandemie covidu Exxon Mobil zažíval nejhorší časy ve své historii. V roce 2020 společnost přišla o výdělek ve výši 20 miliard dolarů [cca 452 mld. Kč]. Ztráty společnosti dokonce vedly k odstranění jejích akcií z prémiového akciového indexu Dow Jones Industrial Average. To se stalo vůbec poprvé po 92 letech, kdy Exxon Mobil po celou dobu v tomto prestižním americkém indexu figuroval.
Docela jiný obrázek nabízí hospodaření společnosti v loňském roce. Produkci i růst cen akceleroval ústup covidu, a hlavně válka na Ukrajině. Firma vydělávala doma v Americe, ale i v Evropě a Asii.
„To, co se dělo v době covidu, jsme nezažili desítky let, pokud vůbec někdy. Trh s ropou a zemním plynem se ale začal zotavovat ve chvíli zvládnutí pandemie. To je jedna příčina, proč se daří celému odvětví. Druhá příčina je válka na Ukrajině,“ potvrdil pro Houston Chronicle prezident Lipow Oil Associates Andy Lipow.
Zároveň upozornil, že Exxon Mobil je významným hráčem na evropském trhu, do kterého investoval nemalé finanční prostředky. To potvrzuje mluvčí firmy Casey Norton.
„Naše společnost dlouhodobě patří k největším investorům do rafinérií v Evropě. Za poslední desetiletí dala do rafinérských projektů v EU přes tři miliardy dolarů,“ uvedl Norton.
Tři miliardy dolarů v přepočtu značí částku necelých 68 miliard korun. Casey Norton zároveň naznačil, že nově uvalená evropská daň z mimořádných zisků na firmu může vést k přehodnocení jejích investičních plánů v Evropě. Zdůraznil zejména solidní a předvídatelné prostředí i výkon evropské ekonomiky.
„To, zda budeme v Evropě nadále investovat, závisí především na tom, jak atraktivní a globálně konkurenceschopná Evropa bude,“ vyjasnil.
S windfall tax pro petrolejáře Biden neuspěl
Podle texaského listu se podobnou daň, jakou prosadila Evropa, v USA pokoušel zavést i americký prezident Joe Biden. Daní z mimořádných zisků hrozil firmám, pokud nesníží ceny pohonných hmot a energií.
„Nemám problém s korporacemi, které dosahují spravedlivého zisku, ale to se zdaleka neděje. […] Rekordní zisky ropných společností nejsou proto, že by dělaly něco nového nebo inovativního. Jejich zisky pramení z dopadů války na Ukrajině,“ řekl Biden.
Americký prezident ale tvrdě narazil na odpor v Kongresu i odpor ze strany samotných firem. Jejich argumenty proti zavedení mimořádné daně spočívaly zejména v jejích dopadech. Podle nich daň povede k omezení produkce a dalšímu tlaku na růst cen ropy a energií. Biden to schytal i od politických komentátorů. Ti okamžitě označili jeho rétoriku za populistickou. Obvinili ho, že se chce zalíbit voličům před loňskými volbami poté, kdy ceny benzinu v USA loni v červnu stouply nad pět dolarů [cca 113 Kč] za galon [cca 3,8 litru].
Daniel Tácha
Pokud vám tento článek s mnoha čísly přišel nudný a nezajímavý, vyvedu vás z omylu. O co tu jde. Produkty, které podobné firmy nabízejí a které nám enormně zvyšují pohodlí života, myslím například automobilismus, výrobu umělých hmot a také i životní úroveň, protože se jedná o významný zdroj energie, vyžadují obrovské investice. A to dlouhodobé. Vezměte si třeba takovou ropnou plošinu. A ne vždy se hospodářství daří. Takže jsou období, kdy si firma namastí kapsy, což se děje dnes a naopak období, kdy finančně skučí a naříká. O tom se v článku také píše. Ale i tak musí investovat, vyrábět, v tomto případě těžit, a dělat dlouhodobé rozvojové plány. A nyní si představte, že jste ve vedení takového podniku. A musíte se s vládami soudit, že když se vám začne ekonomicky dařit, protože vlády mají tragickou energetickou politiku, což ceny vyhnalo nahoru, tak vám zisky seberou, ale když proděláváte (samozřejmě obvykle krátkodobě, jinak by to nedělaly), nic vám nedají. A aby toho nebylo málo, první státy EU začínají odstupovat, a ostatní k tomu přemlouvají, od energetické charty. Aby pak za zmařené investice nemusely nic platit. Takže jako nejvyšší šéf. Budete se snažit v takové společnosti za takové ekonomické „atmosféry „ investovat? Je totiž nepodstatné, že právě toto zelení šílenci chtějí a proto to takto dělají. Podstatné je to, že se určitě s investicemi v takové situaci nepřetrhnete a důsledky se na trhu zákonitě dostaví. Jestli dnes máte oprávněný pocit, že se většina věcí ze zahraničí dováží, třeba v potravinách, jak na sítích lidé píší, často druhá jakost, tak pořád je to ale hlavně z EU. Tedy z Evropy. Tak zase vydělá jiný Evropan. Ale s tímto přístupem zelených nadšenců sice energie opět bude v potřebném množství, protože bude poptávka, ale bez investic jen to, co nám ostatní ze světa prodají, protože toho zrovna mají hodně a samozřejmě si nechají, to naše evropské politické a ekonomické „dusno“, patřičně zaplatit. To je ta hlavní vypovídající hodnota článku! Mluví se v něm o naší budoucí životní úrovni, která je s cenou energií bytostně spjata. A ta cena zase stojí na dostatečných investicích do zařízení k jejich získávání. A ty investice do zařízení, podobně jako dům, zase stojí na základě zvaném předvídatelnost politiky a ekonomická stabilita. Podle mne se jedná článek s velmi důležitými informacemi o tom, co nastane v naší životní úrovni v Evropě za deset let.