Nůžky mezi chudými a bohatými se rozevírají. Velké korporace využily covid a válku na Ukrajině ke zvýšení cen. V analytické zprávě zveřejněné před začátkem Světového ekonomického fóra [WEF] v Davosu to uvedla organizace Oxfam.
Podle zprávy organizace Oxfam, která bojuje proti chudobě, se poprvé za pětadvacet let extrémní bohatství i extrémní chudoba zvyšují současně. Celkový majetek všech miliardářů od roku 2020 roste v průměru o 2,7 miliardy USD [cca 60 mld. Kč] denně. Zároveň nejméně 1,7 miliardy pracujících žije v zemích, kde je inflace vyšší než růst mezd. Zhruba každý desátý člověk ve světě podle zprávy hladoví.
„Zatímco miliony lidí nevědí, jak mají zaplatit za jídlo a energie, krize naší doby přináší miliardářům obrovský růst bohatství,“ říká konzultant Oxfam Manuel Schmitt.
Za vítěze energetické krize a pandemie covidu označuje Oxfam korporace a superboháče. Od začátku pandemie, tedy za poslední necelé tři roky, jedno procento nejbohatších lidí v populaci mělo na celkovém růstu nového bohatství dvoutřetinový podíl a získalo dvakrát více majetku než zbývajících 99 procent populace.
Oxfam navrhuje vyšší daně pro bohaté
Oxfam uvádí, že více než 95 potravinářských a energetických firem ve světě loni více než zdvojnásobilo své zisky. Celkový objem neočekávaných zisků, které firmy dosáhly, činí 306 miliard USD [cca 6,8 bil. Kč]. Z těchto zisků 257 miliard dolarů [5,7 bil. Kč] podle zástupců Oxfam půjde k akcionářům. To je 84 procent. Naopak vyšší náklady firmy přenesly na spotřebitele. Organizace definuje jako neočekávaný zisk takový, který přesahuje průměr z let 2018 až 2021 nejméně o deset procent.
Oxfam považuje za východisko z krize zavedení vyšších daní pro bohaté. Desetiletí snižování daní pro nejbohatší a pro podniky nerovnosti ve světě, jak tvrdí zástupci společnosti, prohloubilo. Dokonce v některých zemích mají nejchudší lidé vyšší daňové sazby než miliardáři. Podle Oxfamu pocházejí na celém světě z daní z majetku stále jen čtyři procenta celkových daňových příjmů.
„Korporace a jejich hlavní superbohatí vlastníci musejí konečně spravedlivě přispět ke společnému dobru,“ uvedl Schmitt.
Pětiprocentní zdanění světových multimilionářů a miliardářů by mohlo přinést 1,7 bilionu USD [cca 37,7 bil. Kč] ročně. To by podle zprávy organizace Oxfam stačilo na to, aby se z chudoby vymanily dvě miliardy lidí.
Windfall tax i pro potravináře
Bohaté korporace využívají válku jako záminku k tomu, aby si mohly výrazněji zvýšit ceny, upozorňuje dále zpráva Oxfam. Potravinářství a energetika patří mezi odvětví, kterým dominuje jen malý počet hráčů, mají proto efektivní oligopol. Nedostatek konkurence jim dovoluje udržovat vysoké ceny.
Některé státy už se proto rozhodly zavést daň z neočekávaných zisků pro firmy zaměřené na fosilní paliva. Válka na Ukrajině totiž loni vyvolala prudký růst cen ropy a zemního plynu. Což zhoršilo finanční situaci u běžných domácností po celém světě. Oxfam navrhuje, aby se tato myšlenka a praxe rozšířila i na velké potravinářské koncerny. A to jako způsob, jak zmenšit prohlubující se propast mezi bohatými a chudými.
–ČTK/RED–
Všimněte si jedné příznačné věci, která se začala mohutně rozmáhat, úplně stejně, jako že očkování udělá tečku za covidem. Tedy. Za vysoké ceny energií může Putin. To byla první verze. Později to byla válka na Ukrajině. Poslední verze je, že jsou na vině nenasytní evropští obchodníci. Zprvu to sice zkoušeli s americkými, ale ti s nimi obratem vyběhli. Takže to slízli domácí obchodníci, aby se nekalily mezinárodní vztahy. Nedávno, možná to bude dnes, Síkela prohlásil, že to, že máme nejvyšší ceny elektřiny v Evropě, tak za to prý může jediná firma, ani zdaleka ne největší, Bohemia Energy. No a tento článek – nakonec počtěte si! Nemusíte být myslitelé, ani sledovat politiku. Ale to se celý svět, koordinovaně, ze dne na den, spikl proti nebohým Evropanům, žijícím v EU, kteří nemají na mysli nic jiného, než blaho pro své občany a pro svoji planetu? No, vyloučeno není nikdy nic. Ale pravdivé řešení je vždy to nejjednodušší. V tomto případě takové, že Evropané, co se týče politiky a hlavně té hospodářské, jsou skutečně tak trochu jednodušší.