Válku na Ukrajině nejspíš ukončí jedna ze dvou možností. Je to dohoda o příměří, nebo politická dohoda o míru, případně kombinace těchto dvou způsobů, jimiž se většinou ukončují války, které nemají absolutního vítěze.
Sdělení stojí v aktuální zprávě americké poradenské společnosti Rand Corporation. FinTag.cz nyní předkládá, poté kdy publikoval její tři části, závěrečnou čtvrtou pasáž. V ní američtí poradci analyzují, jak ukončit válku na Ukrajině i vyhlídky na absolutní vítězství Ukrajiny, či Ruska. Podle autorů zprávy ale je absolutní vítězství tou nejméně pravděpodobnou variantou ukončení války. Ať už by ho mělo dosáhnout Rusko, nebo Ukrajina.
Co se skrývá pod pojmem absolutní vítězství. Tento stav zahrnuje formu „trvalého odstranění [mezinárodní] hrozby ze strany nepřítele.“ Absolutní vítězství je definováno jako „výsledek války, který poražené straně znemožňuje obnovit stát v původní podobě.“ Vítězstvím tohoto typu je vítězství spojenců nad Japonskem nebo Německem. Absolutní vítězství, jak poznamenává americký politolog Dan Reiter, v praxi většinou vypadá následovně:
- Vítěz nastolí novou vládu v poražené zemi.
- Okupuje či anektuje protivníkovo území.
- Vyhladí obyvatelstvo protivníka.
Když začala válka, Moskva uvažovala o absolutním vítězství. Plánovala nastolení nového režimu v Kyjevě a „demilitarizaci“ země. Jelikož se Rusku nepodařilo Kyjev dobýt, Moskva plány změnila. Putinova prohlášení se pak často měnila, ale plán na dobytí Kyjeva v nich už nebyl. Ačkoliv je možné Moskvu podezírat, že se tohoto plánu nevzdala a Kreml dál aspiruje na absolutní vítězství, realita napovídá, že toho není země schopna.
Rusko válku absolutně nejspíš nikdy nevyhraje
V době vzniku této studie se zdá být hlavním cílem Moskvy ovládnutí území, které nyní prohlašuje za vlastní. Avšak i kdyby se jí to podařilo, nemohla by být řeč o absolutním vítězství. Mělo by to vliv na základní změny ukrajinského politického systému a zabránilo by to dosažení absolutního vítězství Ukrajiny. Je tu ale několik háčků.
- Ukrajinský vládní systém je ještě pevnější než před válkou. Brutalita ruské armády přesvědčila i ty Ukrajince, kteří původně s Ruskem sympatizovali.
- Ukrajinská armáda by se stala pro Rusko trvalou hrozbou na okupovaných územích. A dokonce možná i na hranicích s Ruskem.
Absolutní vítězství Ukrajiny je ale také nepravděpodobné. Byť prezident Zelenský v prosinci loňského roku vyhlásil jako ukrajinský „absolutní cíl“ znovuzískání celého území Ukrajiny včetně Krymu a území Donbasu okupované od roku 2014.
Rand Corp.: Dobrý konec války na Ukrajině je nepravděpodobný
Ale ani dosažení tohoto cíle, neznamená dosažení absolutního vítězství. Splnění tohoto cíle by sice značně degradovalo ruskou armádu, na druhé straně Rusko má v záloze ještě mnoho možností. Řeč je zejména o námořnictvu a leteckých sílách, které zatím žádné velké ztráty neutrpěly. To Rusku umožňuje nadále zasahovat cíle na území Ukrajiny. Ruské pozemní síly by se mohly snadno přeskupit a podniknout rozsáhlou ofenzivu.
Aby Ukrajina vyhrála válku, dosáhla absolutního vítězství, musela by získat převahu v pozemních bojích. To analytici Rand Corporation nepovažují za pravděpodobné: „Ačkoliv Ukrajina překvapila svojí schopností bránit své území, je nemožné si představit, že by přemohla ruskou armádu. K tomu by byla nutná změna režimu v Moskvě a vítězství na frontě, které by odstranilo trvalé nebezpečí opakování invaze.“
Výměna vedení Ruska, Rusko většinou nezmění
Někteří analytici, pokračuje zpráva, se domnívají, že by neúspěchy ruské armády a mobilizace mohly vést k politické nestabilitě v Rusku, k odstranění prezidenta Vladimira Putina a nastolení nového režimu, jenž by boje ukončil. Historie nás ale poučila, že změny režimu v Rusku nutně nenásledují po vojenském neúspěchu. Představitelé ruského režimu často zůstávají na svých místech i po porážce. Navíc neexistuje záruka, že by byl nový režim ochotnější k uzavření míru s Ukrajinou.
Jak uvádí Shawn Cochran: „Je těžké a pravděpodobně nesmyslné v případě Ruska předvídat změny ve vedení války na Ukrajině po výměně politických špiček. Avšak Západ by neměl předpokládat, že by změny ve vedení vyústily v ukončení války, přinejmenším v blízké budoucnosti, protože Putinova válka může pokračovat i bez Putina.“
Kyjev změnu režimu v Rusku navíc nepovažuje za svůj cíl, i když v něj mnoho Ukrajinců doufá. Z pohledu amerických zájmu změna režimu v Rusku ani nesníží konkurenční boj mezi USA a Ruskem v jiných oblastech.
Protože nejspíš ani jedna z válčících stran nemá možnost dosáhnout absolutního vítězství, skončí válka pravděpodobně jednáním, uvádí zpráva americké společnosti. Vyjednané ukončení války na rozdíl od absolutního vítězství ale vyžaduje, aby válčící strany přijaly riziko, že podmínky míru mohou být porušeny. Dokonce i relativní poražený si zachovává schopnost opět vyvolat válku.
„V každém případě je důležité rozlišovat mezi dlouhodobým klidem zbraní, dohodě o příměří na jedné straně a politickou dohodou na straně druhé,“ tvrdí autoři studie.
Od roku 1946 byla mírová jednání mnohem méně využívána než smlouvy o příměří. Mírová jednání vycházejí i jako účinnější ve snaze dosáhnout trvalé ukončení bojů, snižují napětí a řeší alespoň některé ze sporů, které vedly k válce nebo se během ní objevily.
Jak by ukončila válku dohoda o příměří
Dohody o příměří, které obsahují mechanismus monitorování a dodržování podmínek, aby se snížilo riziko konfliktu, jsou účinnější než ty, které tyto mechanismy neobsahují.
Ve smlouvách o příměří, jako například v té, která ukončila v roce 1953 válku v Koreji a konflikt v Podněstří v Moldávii v roce 1992, se dvě strany zavazují ukončit boje a vytvořit mechanismus, například demilitarizované pásmo. To proto, aby zabránily opětovnému vypuknutí bojů.
Příměří na Ukrajině by zmrazilo frontové linie a na dlouho by zastavilo aktivní boje. Rusko by neusilovalo o okupaci dalšího ukrajinského území a přestalo by ostřelovat ukrajinská města a infrastrukturu. Ukrajinská armáda by zastavila útoky na Ruskem obsazená území Ukrajiny i na Rusko samotné. Ale stále by existovaly nevyřešené územní nároky mezi Kyjevem a Moskvou, to znamená rozdílné názory na umístění hranic Ukrajiny. Tyto nároky by se řešily politicky a ekonomicky, nikoliv silou.
Hospodářská spolupráce by neexistovala a hranice by byly neprodyšně zavřené. Pohraniční linie by byla obsazena silnou armádou podobně jako kdysi na vnitřní německo-německé hranici v době studené války. Mimo území by se stala klíčová otázka platby ruských reparací.
Smlouvy o příměří mohou být poměrně dlouhé a podrobné. Například korejská smlouva má téměř 40 stran. Obvykle ale nezmiňují politické příčiny konfliktu, takže napětí přetrvává. Vzájemné diplomatické a ekonomické vztahy znepřátelené strany proto často udržují na minimální úrovni.
Co by přinesla politická jednání
Politické řešení neodstraní všechny spory mezi zeměmi, ale pojmenovávají je a pokouší se zlepšit vzájemné vztahy bývalých nepřátel. V případě rusko-ukrajinské války by toto řešení znamenalo jednat o kompromisech v zásadních politických postojích mezi oběma stranami.
Rusko-ukrajinská jednání v počátečních týdnech války, která vyvrcholila Istanbulským komuniké, skončila koncem března. Nedávná vyjádření politiků naznačila okruhy, kterých by se měla týkat. Pro Rusko se stává zásadní slib, že se Ukrajina nepřidá k žádnému svazku. Naopak Ukrajina by chtěla posílit bezpečnostní vztahy se Západem, protože nevěří, že Rusko dohody neporuší. Jednání by se mohla týkat i dalších problémů, jako fond rekonstrukce, vzájemný obchod, kulturní vztahy a volnost pohybu a podmínky uvolnění sankcí proti Rusku.
Politická řešení ne vždy toto všechno zahrnují, výsledkem by ale měl být návrat na určitou úroveň normalizace vztahů mezi bývalými nepřáteli. Obě strany by se mohly dohodnout na statutu určitých území výměnou za dohodu v jiných záležitostech. Sovětský svaz a Japonsko například normalizovaly své diplomatické a obchodní styky v roce 1956, ale územní spory mezi Moskvou a Tokiem se dosud nevyřešily.
Politická jednání vs. dohody o příměří
Mezi politickými jednáními a dohodami o příměří jako možnostmi, jak ukončit válku, v praxi neexistuje jasná hranice. Mnohá zastavení palby rovněž zahrnují politické otázky a některé smlouvy, jak patrno, zásadní politické rozpory neřeší. Vyjednaný konec války na Ukrajině by se pravděpodobně odehrál mezi těmito dvěma – v současné době – ideálními případy.
Michal Achremenko
—
Poz. red.: Autoři Samuel Charap a Miranda Priebeová ve své studii Perspective – Expert Insight on a Timely Policy Issue Rand Corporation upozorňují: Náš pohled se zaměřuje na americké zájmy, které jsou často stejné, ale nejsou synonymem ukrajinských zájmů. Víme, že Ukrajinci bojují a umírají při obraně své země proti nevyprovokované, ilegální a nemorální ruské invazi. Ukrajinská města Rusko rozbořilo. Ukrajina se potýká se zdecimovanou ekonomikou a lidé se stávají oběťmi ruských válečných zločinů. Avšak americká vláda má závazky vůči svým občanům, jimž se zodpovídá za to, jak tento konflikt ovlivňuje americké zájmy a prověřuje možnost, jak válečný konflikt ovlivnit, aniž by tyto zájmy porušila.
Každý, kdo v komentářích fejetonů na různých webech naznačil, že ukrajina válku nevyhraje, byl nazván ruským trollem. A to byť ani slovem nenaznačil podporu či schvalování ruského vpádu na ukrajinu. Nyní řečí ruských trollů začíná mluvit řada světových státníků. Ovšem měli bychom se vrátit před zahájení války, o čem tenkrát chtěl jednat s USA Putin. Ze strany USA za pomoci NATO a jejich nohsledů probíhá průzkum bojem. Je otázkou se ptát, zda je pro ukrajinu budoucí „okleštěná“ ukrajina vítězstvím, či naopak prohrou a zda se lidé při vládě Zelenského ještě na ukrajinu, byť trochu zmenšenou, budou chtít vrátit.Hlasy, které jsou na Ukrajině proti Zelenskému jsou demokraticky umlčovány, muži odmítající bojovat a občané, co podpisem pod peticí odmítají válku, jsou dehonestováni.
Autor článku píše objektivně a rozhodně nedehonestuje Ukrajinu a její vládu, tak jako vy ruští trolové.
Rusko nikdy nerikalo že nastolí novou vládu v Kyjevě poslouchal jsem dost Rusy na satelitu neb mám ženu která má vzdělání v azbuce,, ono je dobré také si poslechnout toho druhého aby jste byli nejen jednostranně informováni,,, nemam na Rusy pozitivní názor ale ani na Ukrajince,, protože je dost znám,, léta jsem tam jezdil
Rus dělá vždy opačně to, co říká…
Aha, takze proto prvni kam Rusove vtrhli byl Kyjev se snahou sejmout Zelenskeho?!? Jeste ze mate tu zenu vzdelanou v Azbuce, diky cemuz Vam neunikaji elemtarni fakta 😀
Japonský císař koncem 2 světové války, nenechal vyhubit Japonce. Vzdal to a udělal dobře.
Výchozí představu pro jakákoli politická jednání mezi Russkem a Ukrajinou ohledně podmínek ukončení russké agrese vytyčil sám rasPuti – defašizace (ergo svržení vlády) a demilitarizace Ukrajuiny. Ergo Ukrajině tímto přiznal stejné poižadavky pro její postoj: deputinizaci a demilitarizaci Russka.
Z tohoto pak mohou obě strany vycházet a s ohledem na výsledky bojů plus schpnost v čase ve svém úsili pokračovat z nich slevovat výměnou za postupné/částečné uspokojování jejich části. Vojenské vítězství znamená, že potivníka přinutí na svou představu přistoupúit v původní, nezměněné podobě.
Takže nezi těmnito mantinely se mohou obě strany pohybovat…
A těch možností výsledku je mnohem víc než se obecně soudí – například plné navráceni Donbasu a Luhanska pod správu Ukrajiny a obnovení ukrajinských hranic v původní podobě před rokem 2014 včetně odsunu všech ruských občanů z tohoto území (resp. všech, kdo nebyli občany Ukrajiny k 1/1/2014) plus odložení řešení otázky Krymu na období po roce 2040 s tím, že do té doby bude plně demilitarizován a pod ohledem OSN/NATO výměnou za propadnutíí všech zabavených rusských aktiv v zahraničí na obnovu Ukrajině způsobených škod (= de facto reparace) + nějaké přímé reparace v následujících letech… Těch možností je opravdu hodně!
Včetně předpokladu, že odložení definitivního řešení otázky Krymu by umožnilo rekonstrukci Ukrajiny a třeba i její průmyslový rozvoj někam na úroveň třeba Itálie, tudíž ekonomiucky zhruba na ekvivalent Russka…
Děkuji za překlad článku, jen doufám že se autor nevystavuje riziku postihu – tak jako tak obdivuji jeho odvahu.
Nežijem ve vašem zaslíbeném Rusku, kde se různé názory trestají. Autor píše objektivně a v demokratické společnosti, která je vám odporná, se nemusí bát postihu.
Dopadne to jako mezi oběma Korejskými státy. Vratké příměří a zuřivé zbrojení na obou stranách. Už to tam trvá 75 let.
Mentalita obyvatel národů je daná dlouhodobým historickým vývojem a nemění se ze dne na den vítězstvím či porážkou té které válčící strany, a ani s osobnostmi toho kterého vůdce.
Mají EU skutečně na “ jednotu v rozmanitosti“, což se nepodařilo s vyspělou zemí jako je Velká Británie, klopýtá to mimo jiné se zeměmi V4. Jak se EU vypořádá s perspektivou např. s ruským naturem ukrajinců…..
Pane Vladane, na to vám odpovím snadno. Nebude se vypořádávat vůbec. Už se intenzívně pracuje na tom, aby se kompletně ve všem zavedlo většinové hlasování. A protože východ a řekněme východní Slovany považují za občany druhé kategorie, nakonec se podívejte na diskuze, jak je nazývají naši občané a směrem na západ si to vynásobte 10x, tak když by se jim to podařilo, tak se v tomto sjednotí a bude maximální snaha prosazovat ve všem svoji vůli celku. Green deal je takovou malou laboratoří, jak se to bude dělat. Podívejte se například na různé odkazy s názvem Energetická charta. A to prosím není žádná konspirace, oni se tím vůbec, ale vůbec netají, že by to tak rádi viděli a abychom s tím souhlasili! Dokonce, když tu byl Scholz, tak o tom s naprostou samozřejmostí mluvil. Že je to pro akceschopnost UNie a podobné líbivé řečičky. Už se dokonce nechali slyšet, že bez většinového hlasování (dnes je ve fůře důležitých oblastí nutné jednomyslné) nepřipadá přijetí Ukrajiny do EU vůbec v úvahu. Lidi, pokud si myslíte, že tu mimo jiné brojím i proti EU, tak se mýlíte. Právě tyto manýry mají potenciál EU spolehlivě rozložit. Ne hospodářsky, ta tu byla už i za středověku, ale politicky. Že se pak státy nakonec neshodnou už vůbec na ničem. A jestli mi nevěříte, tak kdo rozložil krásný sen o sociálně spravedlivé společnosti, kde nebudou obrovské rozdíly v sociální oblasti a lidé budou šťasně žít? No byli to samotní komunisté! Ne zlí imperialisté. Ti, obrazně řečeno, do toho nemehla krasobruslaře jen lehce strčili a ten si pádem vytrazil všechny zuby a už nevstal.
Osobně si myslím, že Ukrajina je už uzavřená záležitost. Tam není cesty zpět pro žádnou stranu a jak to dopadne, to určí, jak se říká, vnější síly. Proto jsou důležití Politici, aby to k takovým koncům pokud možno nedospělo. Ukrajina propásla svoji historickou příležitost, jak to hrát na obě strany. Rusko přes základnu na Krymu dojit na levném plynu, surovinách a vcelku méně náročném trhu a Evropu přes různé dotace, rozvojové programy a podobně s tím, že se chce někdy připojit. Podobně jako to dělá Čína. Ta dnes hraje dokonce na tři strany. Západ, Rusko a svoji nezávislou politiku. Ale pro nás z toho plyne poučení. Takže abychom se podobně nestali jen pouhou figurkou v globální politice, je důležitá suverenita. V Evropě to ve sdružení V4 představuje velmi mocný nástroj, jak řadu věcí politicky ovlivnit. Protože politiku sleduji, tak například němečtí politici ČR téměř nezmiňují, protože nás berou jako nepodstatný stát (docela objektivně). Ale V4 skloňují snad každý den. S nevolí samozřejmě. A ten plán na to nové hlasování v evropském parlamentu je dalším pokusem ji okleštit. To většinové hlasování, jak ho zmínil i prezident Zeman, tak to je pro ni doslova hrob. Ale podobný efekt má i měna Euro. Protože každá politika stojí na ekonomice a peníze v ekonomice hrají klíčovou roli, je společná měna ve své podstatě vzdání se suverenity. Prostě když máte měnu společnou, nemůžete mít politiku nezávislou. To se z podstaty věci vylučuje. Já si myslím, že půtky, kdo je trol ruský, kdo je trol vládní propagandy, je dnes věc nepodstatná. Dnes je podstatné vzít si pro sebe poučení z nastalé situace a nakonec z neštěstí druhého a hlídat si své státní zájmy. Zájmy ČR.
K Fenix: Dobře se to čte, nelze s Vámi nesouhlasit, až na to „hlídat si své státní zájmy“.
Objektivně právo jako nástroj regulace vztahů ve společnosti , a ruku v ruce s tím, že stát ve smyslu pojetí suverénního státu od května 2004 postupně zaniká.
Obávám se, že“ hlídat si své státní zájmy“ už zní poněkud archaicky, obdobně jako morálka, láska, pravda, spravedlnost. Jakkoliv to zní pesimisticky, přesto, že jsem optimista.
Nepůjde nyní spíše o to, aby zatím ještě ve zjevných zeměpisných hranicích zanikajícího státu si jeho obyvatelé hlídali se vší slušností své vlastní ( osobní) zájmy, nikoliv již státní, přes volby a sebereflexi k lásce, pravdě a spravedlnosti v běžném životě?
To je ovšem asi zrovna tak idealistické pojetí, jako naznačováno v úvodu mého příspěvku.
Jak a kam tedy dál ? Takže co jsem chtěl vlastně projevit ? Že z této patové situace zcela jistě bude východisko, ale nikdo neví jaké.
Takže snažit se žít a žít tak,abychom se nemuseli každý sám za sebe stydět. A pokud by vymizel i pocit studu, tím končí historická éra lidstva a nastupuje nová éra – robotů.
[…] více na odkazu: https://www.fintag.cz/2023/02/09/rand-corp-ukrajina-valku-nejspis-nevyhraje-ale-rusko-take-ne/ […]