Téměř 40 procent českých domácností s dětmi má dvě auta. Jedno z aut využívají kvůli potřebám dětí a druhé spíše na cesty do práce. Data přinesl průzkum společnosti Volkswagen Financial Services [VFS].
Podle průzkumu domácnosti se dvěma auty potřebují jedno auto na cesty do práce a druhé pak k tomu, aby mohly vozit děti do školy a na jejich zájmové kroužky. A do toho mohli rodiče vyřizovat nejrůznější další pochůzky. Polovina respondentů vlastnících dvě auta se v průzkumu vyjádřila, že na všechny tyto aktivity by jim jedno auto nestačilo.
Až 75 procent Čechů, kteří vlastní auto, si jej pak pořídili před narozením svého prvního potomka. Většinou tomu tak je mezi jejich osmnáctým a třicátým rokem života [84 %]. Což je věk, kdy mnozí lidé o vlastních dětech zatím pouze uvažují.
A je tu další zajímavé zjištění. Asi 60 procent řidičů předtím, než se rozhodlo založit rodinu, hradilo svůj vůz z našetřené hotovosti. S dětmi a souvisejícími novými výdaji se však začali více zajímat také o další možnosti financování. Zhruba 21 procent respondentů při pořízení auta, kdy už měli děti, zvolilo úvěr.
Narození dítěte ovlivňuje i volbu auta
Po narození potomka lidé kladou větší důraz na bezpečnost, cenu a pohodlí auta. Do pozadí jejich zájmu ustupuje obvykle značka auta. Dokud se řidiči nemuseli ohlížet na další členy rodiny, byla důležitým faktorem právě značka vozu [32 %] a část z nich přikládala váhu při výběru také typu pohonu [29 %].
„Samotná značka auta přestává být po narození potomka hlavním kritériem. Zajímá pouze jedenáct procent řidičů. Naopak se do popředí dostává zájem o lepší pohodlí [44 %] své i svých ratolestí a lidé vybírají podle velikosti vozu, počtu sedadel a velikosti zavazadlového prostoru,“ říká jednatel společnosti VFS Vratislav Strašil.
Cena auta i tak zůstává hlavním kritériem. Ta hraje největší roli při výběru auta jak u lidí bez dětí [78 %], tak je důležitá i pro polovinu dotázaných, kteří už děti mají. Jistá změna tu ale je. U lidí s dětmi se do popředí dostává důraz na bezpečnost [64 %] vozu a způsob jeho užívání.
„Je přirozené, že se v jednotlivých životních etapách mění požadavky na auto a na to, jaké vlastnosti by mělo mít,“ říká Strašil.
Když děti odejdou z domu, je všechno jinak
Jakmile děti vyrostou a stanou se na svých rodičích nezávislé, uvažuje více než 20 procent respondentů, že rodinné auto vymění za menší. Pro mnohé z respondentů to zároveň značí chvíli, kdy si pořídí nový vůz kvůli stáří a přibývajícímu počtu oprav starého auta. Průměrné stáří českého vozového parku u osobních vozidel se dlouhodobě pohybuje na úrovni 15 let.
Avšak 30 procent řidičů auto podle průzkumu obměňuje po více než deseti letech provozu. To přesto, že v průzkumu se více než čtvrtina řidičů [30 %] shodla, že ideální je vyměnit vůz za nový po pěti letech. A dále: 24 procent respondentů by si při pořízení nového vozu vzalo úvěr. Pro úplnost dodejme, že průzkum pro VFS připravila agentura Ipsos na vzorku necelého tisíce lidí nad 25 let. Respondenti měli minimálně jedno dítě a jedno auto.
–RED–
40 % domácností má 2 auta a 30% je v exekuci,jen proto že zákony z lidu dělají šelmy a zajíce.Kde to vůbec jsme ?
Chtěl bych varovat. Vždy je důležité nejen, co se dělá, ale také kdo to dělá. Pamatuji si, jak problémy řešili komunisti. A je zcela jedno, zda se jedná o rudé, či dnes zelené. Tak například po válce, kdy bylo potřeba se postarat o lidi (to se zase musí nechat, že snahu měli), kteří bydleli v hygienicky nevyhovujících bytech a navíc jich tam bylo jak malých pejsků a k tomu peníze sami komunisti neměli, nakonec řízení hospodářství jim rozhodně nešlo, tak hned věděli, kdo se může uskromnit. Tedy že má velký byt, nebo na „jeho potřeby“ (ty potřeby definovali oni) má těch metrů nadbytek. Nebylo také neobvyklé, že když si nějaký dělník pořídil auto a nějaký domkař měl volnou garáž, tak v ní musel strpět jeho auto. Také si vzpomínám, že v pauze na jedné socialistické brigádě jeden angažovaný rozebíral, jaké že jsou to v tom socialismu divné pořádky, že borec jede v osobním autě a jede v něm zcela sám, když tam má i další sedadla. Já jsem měl doma spíše kapitalistickou výchovu a navíc jsem byl ještě životní ucho, tak jsem mu hned opáčil, že je to zcela logické, protože jede v osobním autě. A to je určeno pro osobní potřebu a kdyby chtěl jet s ostatními, jel by v autobuse. Protože tam tento člověk byl uličním výborem komunistické strany určen jako takový lidový organizátor této brigády, tak se celou dobu na mě moc škaredě díval a dával mi to okatě najevo. Nedělejte si iluze, že manýry stejných typů lidí se mění! Až to tady zelení komouši dovedou k všeobecnému nedostatku, tak hned budou věděl, kdo má „nadměrečný“ počet osobních automobilů a pak zásuvko na nabíjení „pá, pá“.
Kolik z toho je ZTP?