Zatímco Chorvatsko se letos stalo 20 zemí eurozóny, Bulharsko přijetí eura odkládá. Dlouhodobě vstup plánovalo na 1. ledna 2024. Nyní termín posunulo na rok 2025. Zprávu potvrdila bulharská ministryně financí Rositsa Velkova-Zheleva.
Ministryně uvedla, že Bulharsko neplní podmínky týkající se inflace a neprovedlo některé právní změny nezbytné pro přijetí eura. Bulharská měna leva i tak nadále zůstává napojena na vývoj kurzu eura.
„Nesplnili jsme sliby, které jsme učinili při vstupu do mechanismu směnných kurzů ERM-2, a nesplňujeme inflační kritérium,“ uvedla pro agenturu Reuters Velkova-Zheleva.
Inflace v Bulharsku letos v lednu činila 16,4 procenta. Oproti loňskému prosinci klesla o 0,5 procenta [16,9 %]. Loni dosáhla průměrná inflace v zemi 13 procent. Hrubý domácí produkt rostl o 3,9 procenta. OECD predikuje v letošním roce zemi růst o 1,7 procenta a v příštím roce dokonce o 3,1 procenta.
Evropská centrální banka [ECB] přijala Bulharsko do ERM-2 v roce 2020. Země o vstup do mechanismu usilovala již dříve, ale bránil jí v tom požadavek úspěšné rekapitalizace dvou místních soukromých bank. U nich ECB zjistila nedostatek kapitálu.
Euro a situace v Bulharsku
Ministryně varovala, že nejistota kolem termínu vstupu do eurozóny negativně hrozí poklesem hodnocení úvěrové spolehlivosti Bulharska ratingovými agenturami. Dodala nicméně, že Bulharsko by se stále mohlo pokusit o zavedení eura od poloviny příštího roku.
Přijetí eura podporují všechny hlavní politické strany v Bulharsku. Plánovaný vstup do eurozóny nicméně v poslední době čelí kritice. Má i nejednoznačnou podporu ze strany veřejnosti. Mnoho lidí se obává, že přechod na euro prohloubí nynější zdražování zboží a služeb, podobně jako v Chorvatsku.
Guvernér chorvatské centrální banky Boris Vujčić minulý týden uvedl, že zavedení eura zvýšilo v Chorvatsku už tak silnou inflaci. Dopady jsou však podle něj zhruba stejné jako v jiných státech, které jednotnou evropskou měnu přijaly již dříve.
Bulharsko je členem Evropské unie od 1. 1. 2007. Platí za nejchudší členskou zemi Evropské unie, ale doufá, že přijetí eura pomůže přilákat více investic. Země se však potýká s politickými problémy a v dubnu ji čekají už páté parlamentní volby za poslední dva roky. Zemi ohrožuje vysoká inflace a problémy zaznamenala i kvůli závislosti na odběru energií z Ruska. Silnou pozici má v zemi ruský Lukoil. Firma se na tvorbě bulharského hrubého domácího produktu podílí deseti procenty.
Bankovní systém v Bulharsku
Poměrům v politice odpovídají v Bulharsku i poměry v tamějším bankovnictví. V roce 2014 došlo v zemi ke krizi bankovního systému. Zkrachovala tehdy 4. největší BG banka – KTB [Kooperativna Targovska Banka]. Po ní zůstaly pohledávky ve výši čtyř miliard eur [cca 95 mld. Kč]. Banka prostřednictvím většinového majitele C. Vasileva „obsluhovala“ politické zákulisí za pomoci nekrytých úvěrů. Vláda následně musela za pomoci úvěru dotovat fond pojištění vkladů téměř do výše pohledávek.
Vysoký podíl toxických aktiv a rizikových úvěrů byl způsoben selháním dohledu centrální banky – BNB. V roce 2016 se uskutečnily hloubkové zátěžové testy bulharských bank realizované novým vedením BNB. V souvislosti s přípravou právě na vstup do ERM-II probíhal v roce 2019 screening největších bulharských bank pod dohledem ECB.
Bulharsko společně s Chorvatskem v roce 2020 ECB přijala do mechanismu směnných kurzů ERM-2, tedy takzvané čekárny na euro. Chorvatsko zavedlo jednotnou evropskou měnu od ledna 2023, a stalo se dvacátou zemí, která jednotnou evropskou měnu přijala.
–ČTK/DNA–
Na tom je krásně vidět, jak nesmírně důležitá je osvěta. Ve všem. Veřejnost se prý obává zdražení (jednorázového). A to je při tom taková banalitka, která v podstatě nestojí ani za jednu větu. A ta zásadní věc, se kterou toto stojí a padá, jako kdyby snad vůbec neexistovala. A tou věcí je tento fakt. Jedná se o společnou měnu. „SPOLEČNOU“! Nejedná se principiálně o nějaký dolar, leva, nějaké euro, případně čísla v bance, kila zlata, cizí dluhy a podobně. Podstatou věci je další posunutí části státní suverenity, tentokrát v měnové oblasti, směrem do Bruselu. Přesněji řečeno do společné mlýnice rozhodování. Pokud někdo žije ve společenství vlastníků, je členem družstva, má něco, co je podstatou jeho života, společného s ostatními, ví přesně, o čem tu píši. A pokud neví, připomenu poslední kauzu, tehdy s kvótami na povinném přijetí migrantů, protože tuto pravomoc jsme do společné mlýnice už předali. A znovu opakuji. To, že neprošly, nebylo z důvodu našeho hrdinného odporu, ale proto, že už i tak euroskeptická česká společnost by se tím ještě více radikalizovala a čeho se eurofederalisté, toho času zelení komouši, obávají nejvíce, že se jim spolek s názvem EU začne politicky drolit. Tak byl osud migrantů i osud domorodého obyvatelstva, které s nimi sdílí stále stísněnější životní prostor, hozen přes palubu a na kvótách nadále netrvali. A ta osvěta? Ta je tato. Zapomeňte na zdražení při vyslovené věty „přijetí eura“. Spojujte toto vždy s předáním další části státní suverenity, tentokrát v měnové oblasti do nadnárodních rukou! Třeba vám to nevadí a podporujete to. Není problém. Ale hlavně nežijte v omylu, nebo dokonce v bludu! Jak jsem tu už v jiném příspěvku zmínil film Skandální odhalení. Znovu jako ve filmu opakuji: „Ona není tvůj problém (jednorázové zdražení), řeš svůj (státní suverenitu v měnové oblasti)!