Evropské země se relativně rychle zbavily závislosti na ruském plynu, uhlí i ropě. Stále však řeší jeden problém. A tím je závislost mnoha evropských zemí na ruském jaderném palivu. Jeho náhrada se hledá podstatně složitěji.
Tématu se v článku “Russian nuclear fuel: The habit Europe just can’t break“ blíže věnuje bruselský list Politico. Podle něj unijní ekonomické sankce na nákup ruského uhlí a ropy změnily obchodní vzorce a poslaly Moskvu na lavici náhradníků. V oblasti dodávek jaderného paliva to ale neplatí. List se odvolává na sdělení Mezinárodní agentury pro energetiku [IEA].
- Dovoz uhlí klesl na nulu a dovoz ropy tankery po moři je ilegální. Jen čtyři unijní země dosud stále odebírají ruskou ropu ropovody. Přitom ještě v roce 2020 dovážela EU 54 procent uhlí a čtvrtinu spotřeby ropy z Ruska.
- I v oblasti plynu dopadá bilance pro Evropu pozitivně. Závislost na ruském plynu klesla ze 40 % objemu dodávek na necelých deset procent. A nadále pokračuje další snižování objemu plynu, který z Ruska proudí do Evropy.
Problém však stále zůstává u dodávek ruského jaderného paliva. Evropa se bez něj totiž jen těžko obejde. A to jak z historických, tak praktických důvodů. Což dává vysvětlení, proč je u zavedení sankcí na Rusko v této oblasti „ticho po pěšině“.
Závislost na ruském jaderném palivu trvá
List Politico uvádí, že konkurence v globálním jaderném sektoru v důsledku studené války atrofovala a reaktory sovětské výroby v unijních zemích jsou stavěné právě na ruské palivo. Což posiluje postavení Moskvy.
Hodnota dovozu ruské jaderné technologie a paliva loni ve světovém měřítku vzrostla na více než jednu miliardu dolarů [cca 22 mld. Kč], jak uvedl Royal United Services Institute [RUSI]. A jeho údaje hovoří i o tom, že zatímco hodnota ruského jaderného vývozu do Bulharska a České republiky klesla, tak v zemích, jako je Slovensko, Maďarsko a Finsko naopak vzrostla.
„I když je obtížné dojít k definitivním závěrům z dosavadních, dosud nekompletních, údajů, je zřejmé, že závislost na ruských dodávkách stále existuje,“ říká analytička RUSI Darja Dolziková.
Současně podotýká, že z hlediska finančního objemu stále nejde o zásadní problém ve srovnání s ostatními ruskými komoditami. V roce 2021 zaplatily unijní země Rusku za dovoz surového uranu 210 milionů eur [cca 4,9 mld. Kč], zatímco za ropu zaplatily 88 miliard eur [cca 2 bil. Kč].
Kdo má dneska uran
Ačkoliv by ruský uran mohl být brzy nahrazen dovozem z jiných zemí – a většina jaderných elektráren ho má v zásobách na další rok, jak říká Agnieszka Kazmierczaková, šéfka Euratom Supply Agency [ESA] – země disponující ruskými reaktory VVER musí stále spoléhat na palivo vyrobené v Rusku.
„V zemích EU je 18 jaderných elektráren ruské konstrukce a ty by byly sankcemi postiženy,“ doplňuje její slova Mark Hibbs z Carnegie Nuclear Policy Program s tím, že tato skutečnost unijní země jednoznačně rozděluje.
Podle něj je to i důvod, proč Západ v oblasti dodávek jaderného paliva na Rusko dosud neuvalil žádné sankce. To navzdory opakovaným výzvám zástupců Ukrajiny a některých unijních zemí k potrestání Rosatomu. Argumentovali přitom jeho rolí v okupované Záporožské jaderné elektrárně a možným dodávkám zařízení pro ruský zbrojní průmysl.
„Možnost uvalení sankcí na jaderný sektor byla ze stolu smetena dříve, než se o ní začalo mluvit,“ uvedl nejmenovaný unijní diplomat.
Proti sankcím se postavilo hlavně Maďarsko
K nejhlasitějším odpůrcům sankcí na Rusko ve věci jaderného paliva patří Maďarsko, jedna z pěti zemí, která společně se Slovenskem, Bulharskem, Finskem a Českou republikou, disponuje ruskou jadernou technologií, pro jejíž palivo zatím neexistuje alternativa.
Naopak Bulharsko a Česko podepsaly kontrakty s americkou firmou Westinghouse o nahrazení ruského paliva. A Česko spolu s Westinghouse podepsalo smlouvu s francouzskou firmou Framatome.
Avšak výměna dodavatele nějaký čas vezme. Kaczmierczaková dobu odhaduje na tři roky. Důvod je, že národní regulátoři musí nové palivo analyzovat a licencovat. Na druhé straně například noví dodavatelé jaderného paliva pro Jadernou elektrárnu Temelín mají první závoz dodat už v příštím roce.
„Větším problémem je obohacování a konverze. To vzhledem k chronicky nedostatečné celosvětové kapacitě. Což by mohlo trvat sedm až deset let,“ doplnila s tím, že tolik času vezme nahrazení dodávek jaderného paliva od Rosatomu.
Maďarsko a Slovensko sázejí stále na ruskou technologii
List zdůrazňuje, že zatímco Finsko loni stornovalo plán na výstavbu „ruské“ jaderné elektrárny, což vyvolalo právní spor s Rosatomem, jiné země svůj přístup nezměnily. Slovenská jaderná elektrárna Mochovce-3 bude mít ruský reaktor VVER. Pro něj bude Rusko dodávat palivo minimálně do roku 2026.
Maďarsko své vztahy s Moskvou utužilo, když loni v létě odsouhlasilo výstavbu dvou dalších reaktorů v elektrárně. To s pomocí ruského úvěru ve výši 10 miliard eur [cca 234 mld. Kč].
„I kdyby byly postaveny, jaderné sankce by byly plné výjimek, protože jsme na dodávkách jaderného paliva z Ruska závislí,“ řekl k tématu nejmenovaný diplomat unijní země.
Michal Achremenko
Celý svět je na něčem závislý. A běda tomu, kdo by nebyl!