Proti pozdějšímu odchodu do penze ve Francii stávkují studenti, pracovníci různých oborů i popeláři. Už týden nevyváží odpad v Paříži a v ulicích houstnou krysí komunity. Popeláři odchází do penze v 57 letech, nově by měli v 59 letech.
Většina Francouzů odchází do penze za stávajících podmínek po dosažení věku 62 let. Aktuálně v legislativním procesu schvalovaná vládní důchodová reforma podporovaná především prezidentem Emmanuelem Macronem ale posunuje odchod do důchodu o dva roky, tedy po dosažení věku 64 let. Posunutí odchodu do důchodu však francouzská veřejnost ostře odmítá a v zemi se již několik dnů konají demonstrace a protesty. Vláda na protesty a argumenty veřejnosti o tom, že si lidé nebudou schopni udržet práci až do penze ale nereaguje a stojí si za svým návrhem.
„Jsme přesvědčeni, že alternativy – zvyšování daní, zvyšování státního dluhu, snižování penzí – by neměly u veřejnosti vyšší podporu,“ vysvětlil postoj vlády minulý týden mluvčí kabinetu Olivier Véran.
Zvýšení důchodového věku o dva roky již schválil francouzský senát v noci na čtvrtek [9.3.]. V pravicově většinové horní komoře hlasovalo pro vyšší důchodový věk 201 zákonodárců, 115 jich bylo proti, napsala agentura AFP.
Popeláři nevyváží odpadky, politici zůstávají v klidu
Ve Francii pokračovaly protestní akce i o víkendu, především v metropoli, ale i dalších francouzských městech. Do stávek se zapojili lidé z železniční a letadlové dopravy. Dále pracovníci z oblasti logistiky paliv a také studenti a mladí lidé. Studenti zablokovali přístup na některé univerzity a střední školy a několik stovek jich vedlo protestní průvod v Paříži. Protest se nakrátko změnil v násilnosti, když se skupina demonstrantů odtrhla, demolovala autobusové zastávky a zapálila auto.
Do stávkových akcí se zapojili také popeláři, kteří v Paříži již týden nevyváží odpadky. Vyjadřují tím nesouhlas s důchodovou reformou prosazovanou prezidentem Emmanuelem Macronem. V ulicích se tak za posledních sedm dní nahromadilo přes 5 400 tun smetí, píše [13.3.] deník Le Monde s odvoláním na údaje pařížské radnice. V důsledku čehož v ulicích Paříže společně s nevyvezenými odpadky přibývá i krys, poznamenal zpravodajský kanál BFM TV.
„Krysy nebudou útočit na lidi, protože mají rozhodně dostatek jiných věcí k nasycení. Krom snížené estetiky a zápachu nebo možného uklouznutí po banánové slupce jsou rizika minimální,“ uvedl v reakci na obavy lidí z krys lékař Jean-Paul Hamon ve vysílání BFM TV.
A krysí komunity v ulicích nechávají klidnou i pařížskou radní Anne Sourysové. Podle jejích slov zdraví lidí tyto krysy nijak neohrožují. Jak uvedla, jde jen o „snížení pohodlí“.
Nutno dodat, že popeláři a řidiči popelářských vozů spadají do skupiny, která za současných podmínek odchází ve Francii do penze dřív než většina obyvatel. Aktuálně pracují do 57 let. Návrh novely jim službu prodlužuje o dva roky, tedy do 59 let.
Ve Francii se obávají o práci ve vyšším věku
Situaci kolem vyvážení odpadků zhoršilo i to, že se ke stávce nově připojily rovněž tři spalovny na pařížském předměstí. Městská firma na svoz odpadu Syctom uvedla, že nákladní auta odklonila do patnácti dalších provozů, které fungují. Firma zatím odmítá povolat policii, která by s ukončením blokády spaloven mohla pomoci. Syctom má ve správě zhruba polovinu Paříže, druhou půlku spravují soukromé firmy, poznamenává Le Monde.
V minulém týdnu zveřejněný průzkumu uvádí, že čtyři z deseti Francouzů mají pocit, že nebudou schopni udržet si práci až do důchodového věku. Podle šetření ministerstva práce provedeného v roce 2019 mezi 40 tisíci osobami se to týká téměř devíti milionů Francouzů, tedy 37 procent zaměstnanců. Takový pocit podle výsledků průzkumu více převládá mezi lidmi mladšími 30 let [59 procent] než mezi lidmi staršími 50 let [18 procent], kteří mají blíže do důchodu. Také 57 procent žen s malými dětmi se domnívá, že si nebudou schopny udržet zaměstnání až do penze.
Za „nejméně udržitelná“ považuje francouzská veřejnost manuální zaměstnání, na něž není potřeba speciální kvalifikace. Jmenovitě jde například o práce u výrobní linky nebo ve službách. Například v hotelech a restauracích. Tento pocit sdílí až 58 procent zaměstnanců se zaměstnáním spojeným s emociálními nároky nebo socioekonomickou nejistotou a 46 procent pracovníků vykonávající těžkou fyzickou práci.
–ČTK/VRN–
Na článku mne zaujal jazyk český. Jak názvy v tom živém organizmu, kterým jazyk je, „žijí“. Název povolání popelář. Popelnice už téměř nejsou, to by musely být všechny z kovu a ne téměř výhradně z plastu. Popel se v těch z kovu objevuje už velmi vzácně, ale název povolání popelář je v jazyce pevně ukotven. Nikdy jsem to neslyšel jinak. I takové jméno existuje. Stejně tak název etnika cikán. Snaha byla toto slovo nepoužívat a používat jen rom. Dokonce v úředních materiálech řešící problém lidí žijící na okraji společnosti jsou zahrnuti s ostatními pod pojem SEZAKOP. Znamená to Sociálně Ekonomicky Znevýhodněný A Kulturně Odlišné Prostředí. Ovšem živý organizmus, jakým jazyk je, se nedá tak snadno úředně přeprogramovat. Avšak například piktogram s názvem smajlík, ten se ujal obratem. To je však jen zajímavost. Horší je, když se pojmům dává jiný význam. Na konkurenčním serveru jsem četl článek s názvem „Babiš a Okamura spolu vedou válku a sněmovna trpí, míní politologové“. Myšleno válku o voliče. Snaží se nám podsouvat, že se jedná o něco nepatřičného. Že je s podivem, že opozice vládu kritizuje a že boj o voliče je něco hnusného. Firmy bojují o zákazníky, zaměstnanci o povýšení, nakonec sám život je boj a politici by neměli? Pak bychom je už vůbec nezajímali. Teď je zajímáme alespoň krátce před volbami, abychom ji to hodili. Chtějí tím politologové říci, že by snad měli uzavřít opoziční smlouvu, společně se chytit za ruce, semknout se a nenechat se zlomit? Když člověk politiku moc nesleduje, tím nemá zkušenosti, snadno by na takové manipulace naletěl.