Pro balíčky do potravinových bank chodí i lidé, kteří takovou pomoc nepotřebují. Podle zástupců potravinových bank se ve výdejně takové praxi těžko zabrání. Ročně se v potravinových bankách protočí stovky milionů korun.
Loni rozdělila výdejní místa, která lidem distribuují potravinovou pomoc iniciovanou potravinovými bankami, 11 300 tun jídla. Prakticky jde o 22 milionů porcí pokrmů v hodnotě 600 milionů korun. Poslance Výboru pro sociální politiku o tom tento týden [12.4.] informoval předseda České federace potravinových bank Aleš Slavíček.
„Máme zajištěný provoz na tento rok, veškeré finance už máme na účtech,“ řekl na jednání výboru Slavíček.
Poptávka po potravinové pomoci podle něj v posledních letech strmě narostla. Zejména pak loni i v souvislosti s válkou na Ukrajině a raketovým růstem inflace. Zatímco v roce 2021 si pro potravinový balíček do výdejen přišlo zhruba 200 tisíc lidí, loni už to bylo 300 tisíc lidí.
„Je znát, že krize dorazila do střední třídy obyvatel,“ vysvětluje rostoucí zájem o výdejny potravin Aleš Slavíček, podle kterého je poptávka po tomto druhu pomoci nyní ohromná.
I když se snaží potravinové banky pomoc navyšovat, poptávku se jim uspokojovat nedaří. A denně dostávají nespočet dotazů na to, kde získat bezplatný balíček s potravinami.
„K dnešnímu dni máme prázdné sklady. Čekáme na sbírku konanou 22. dubna. […] Věříme, že nám lidé pomohou naplnit sklady potravinami,“ věří Slavíček.
Kontrola ve výdejně potraviny je nemožná
Poslanci si na jednání výboru ale kladli i otázku, zda jsou lidé odnášející si z výdejen balíčky s trvanlivými potravinami, za které neplatí, opravdu vždy ti potřební. A jestli je přerozdělování v podstatě humanitární pomoci skutečně cílené a spravedlivé a nebrzdí některé lidi, kteří ji využívají, v uplatnění se na trhu práce. Na způsob a kontrolu distribuce potravinových balíčků pomocí výdejen se na jednání směrem k vedení potravinových bank dotazoval poslanec Igor Hendrich [ANO].
„Přece jenom mám poznatky z terénu, že ne vždy může docházet ke spravedlivé redistribuci,“ řekl Hendrich.
Výsledek bytové politiky státu: 270 tisíc lidí v bytové nouzi
Podle něj se v praxi i stává, že si pro potraviny chodí lidé, které taková pomoc demotivuje k práci. Tito lidé podle něj bývají dlouhodobě na dávkách. A jelikož k tomu dostávají ještě tuto formu pomoci, nejsou motivovaní se zapojit na trhu práce.
„Měl by být zavedený motivačně redistribuční prvek,“ dodal poslanec a přidal i osobní zkušenost.
Stovky tisíc Čechů trpí depresí a úzkostmi. Na vině je i zdražování
Před několika lety, kdy zastával funkci náměstka primátora a jednal s jednou z neziskovek zabývající se výdejem potravin, mu její pracovnice řekla: „Klidně se pane náměstku přijďte postavit do fronty a dostanete taky.“
S obavami poslance Hendricha vyjádřila souhlas Lenka Dražilová [ANO]. I její informace z terénu dokládají, že si balíčky s potravinovou pomocí ve výdejnách vyzvedávají i nepotřební. Nikoli ti potřební, protože právě ti se často ostýchají požádat o pomoc v nouzi.
„I já mám vazbu, že je to často zneužíváno,“ řekla poslankyně.
V potravinových bankách se protočí stovky milionů
Do financování potravinových bank se přitom významným podílem zapojují nejen velké supermarkety, které jim nabízejí k odvozu neprodané potraviny, ale i státní instituce. Například Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR [MPSV] jim poskytlo ze svých dotačních programů přes 513 milionů korun. Loni mohly načerpat až 200 milionů korun na investice z evropských peněz z programu ministerstva životního prostředí. Ty směřovaly na nákup nebo rekonstrukci skladovacích prostor. Další miliony korun na distribuci dostanou z evropského programu zaměstnanost [čerpání do roku 2026]. K dalším objemným přispěvovatelům patří i ministerstvo zemědělství. Podle vrchního ředitele Sekce potravinářství Jindřicha Fialky už dostaly potravinové banky na svůj bankovní účet pro letošek přes 113 milionů korun. Což je nejvíc co pro ně resort kdy vyčlenil.
Šéf potravinových bank Aleš Slavíček na slova o zneužívání pomoci reagoval, že každá potravinová banka schvaluje a rovněž i v čase kontroluje spolupracující neziskové organizace, které potraviny distribuují k potřebným prostřednictvím zmiňovaných výdejen. I jejich počet podle něj roste. Dnes v Česku podle něj funguje síť se zhruba 1 400 výdejnami.
„A řešíme i prohřešky… Loni jsme ukončili spolupráci s pěti organizacemi, kde ta distribuce nebyla dobrá,“ řekl Slavíček.
Současně uznává, že zneužívání pomoci potravinových bank se dá jen těžko zabránit.
„Vždycky se najde někdo, kdo ten systém zneužije. My jako potravinové banky nemáme možnost to ovlivnit,“ řekl poslancům předseda potravinových bank.
Zneužití částečně zabrání mobilní výdejny
Od letošního července začnou zatím jen ve 150 obcích a městech fungovat takzvané mobilní výdejny potravinových balíčků. Jejich pracovníci přijedou vozidlem do určité obce, kde za spolupráce místní samosprávy rozdají balíčky s jídlem potřebným lidem. Pomoc budou komunikovat s místními sociálními pracovníky. Tím by se mělo snížit riziko, že se potravinová pomoc dostane do nesprávných rukou.
„V projektu výdejny vydají zhruba půl milionu balíčků,“ říká Slavíček.
Podle něj budou místní úřady odběratele potravinové pomoci evidovat. Nikoli osobními údaji, ale přiděleným identifikátorem. Použijí k tomu nový software, který ukáže i četnost odběrů potravin, případně specifické požadavky potřebného na dietní stravování.
Veronika Táchová
Je to smutné
Prvně musí mít lidé peníze , až potom co bude stát oběd . Peněz je potřeba tolik , aby nebyl nutný sociál . Zrušit sociální socialistické dávky děkuji těm , kdo to zařídí a podnikatelům , že to umožní.
Jako kontrolu bych zavedl váhu a kdo je dle tabulek obézní , tak nemá hlad a na potravinovou pomoc nemá nárok .
Toto vyjádření je problematické z několika důvodů. Za prvé, obéznost není jediným kritériem pro určení potřeby potravinové pomoci. Existuje mnoho dalších faktorů, které mohou ovlivnit to, zda je někdo schopen zajistit si potravu, včetně například finanční situace, zdravotního stavu, dostupnosti potravin atd.
Za druhé, obéznost může být způsobena mnoha faktory, včetně genetických predispozic, hormonálních nerovnováh, stresu, nedostatku spánku, používání určitých léků, a dalších. Proto není spravedlivé ani správné předpokládat, že někdo s nadváhou nebo obezitou nemá nárok na potravinovou pomoc.
Za třetí, tato myšlenka by mohla vést k diskriminaci a šikaně lidí s nadváhou nebo obezitou. Tento postoj může být urážlivý a dehumanizující, a může přispět k šíření stigma a nesnášenlivosti vůči lidem s nadváhou.
Namísto toho by měla být potravinová pomoc poskytována na základě individuálních potřeb a okolností každého jednotlivce, a to bez ohledu na jeho hmotnost nebo jakékoli jiné charakteristiky.
I obézní člověk může trpět podvýživou
No to je geniální řešení… a už vám někdo řekl že obezita je doprovodným jevem chudoby zatímco bohatší lidé si spíše dopřejí zdravé jídlo a pohyb?
A kdo má podváhu, je anorektik, a stejně co sní, to rychle (vyz)vrátí – tak proč plýtvat jídlem – že?
Trochu kecy – které konkrétní výdejny má autor na mysli ? Potravinové banky nejsou všude, většinou jen ve velkých městech. U nás v okresním městě fungují výdejny potravinové pomoci (PP) u různých neziskovek. Nicméně, abyste tu PP vůbec dostal, musíte být jejich klientem – jinak má cizí člověk nárok jen na ojedinělou, jednorázovou výpomoc PP ! A stát se jejich klientem není tak jednoduché – většinou požadují minimálně potvrzení z ÚP o hmotné nouzi příjemce PP …
„ne vždy může docházet ke spravedlivé redistribuci,“ řekl Hendrich“. Co je na tom spravedlivého, někomu dávat potraviny zdarma a někomu ne ? Postižení, co dělat nemohou, by měli být zajištěni jinak, než nějakými sbírkami, a ostatní mají všichni možnost pracovat.
Toto vyjádření také obsahuje několik problematických prvků. Za prvé, způsob, jakým se potravinová pomoc rozděluje, by měl být založen na potřebách a ne na tom, co je „spravedlivé“ v očích jednotlivců. Pokud někdo potřebuje potravinovou pomoc, měl by ji dostat, bez ohledu na to, zda se to jiným lidem zdá spravedlivé nebo ne.
Za druhé, není pravda, že všichni mají možnost pracovat. Existuje mnoho lidí, kteří se snaží najít práci, ale nemají na to příležitost z různých důvodů, jako jsou například nemoci, znevýhodnění na trhu práce nebo negativní sociální a ekonomické okolnosti.
Za třetí, není správné předpokládat, že lidé s postižením nebo jinými omezeními mohou být zajištěni jiným způsobem než pomocí sbírek potravin. Tyto osoby mohou mít mnoho různých potřeb, a také potřebují přístup k základním potravinám a dalším zdrojům.
Celkově by měla být potravinová pomoc poskytována na základě potřeb a individuálních okolností každého jednotlivce, bez ohledu na to, zda se to někomu zdá spravedlivé nebo ne.
Je et sice smutné ale čeští výlupkové si vždy najdou cestu jak žít dej Bože lehko
Stát zadlužený jak prase, ale rozhazují se miliony. Práce všude dost, ale jednodušší je zajít si pro jídlo zadarmo. Opravdu smutné, zrušil bych veškeré tyhle požitky.
Myslíte takovou práci kde si nevyděláte ani na zablešenou ubytovnu, nebo takovou kde je potřeba kvalifikace kterou většina nezaměstnaných nemá a často ani mít nemůže?
Zjistěte si jaká je struktura nezaměstnaných než začnete dělat chytrého…
Toto vyjádření obsahuje několik nepřesností a zjednodušení. Za prvé, situace na trhu práce není vždy tak jednoduchá, jak se zdá. Mnoho lidí se snaží najít práci, ale bohužel není vždy dostatek pracovních příležitostí a mnoho lidí se ocitá v situaci, kdy nemají dostatečné příjmy na to, aby si mohli dovolit základní potřeby.
Za druhé, potravinová pomoc není „požitek“, ale základní potřeba, kterou musí mít každý jednotlivec zajištěnou. Pokud někdo nemá dostatek prostředků na zajištění potravin, měl by mít přístup k potravinové pomoci bez ohledu na to, zda se někomu toto řešení zdá vhodné nebo ne.
Za třetí, zrušení veškeré potravinové pomoci by bylo kruté a nehumánní, protože by to postihlo mnoho lidí, kteří jsou závislí na této pomoci pro své přežití.
Celkově by měl být přístup ke potravinové pomoci a její financování předmětem rozumného a kritického hodnocení, ale bez odsuzování těch, kteří potravinovou pomoc potřebují, a bez snahy o omezování tohoto zdroje pomoci.
Baví mě představa že jídlo zdarma demotivuje lidi při hledání zaměstnání 😀
Jakože „ou jé, můžu se zadarmo najíst takže už nepotřebuju střechu nad hlavou, teplo ani zázemí“.
Jiný pohled na věc. Dlouhodobě nepracující, který pobírá sociální dávky. Dávky jsou mu snížené proto, že opakovaně bez důvodu odmítl zaměstnání. Dávky spolu s příplatky na bydlení a další mu pokryjí základní potřeby na život… a pak si bude chodit každý týden do potravinové banky. Tím pádem takovému člověku zbývá i na cigára, pivko nebo krabičák. A co ho nebo ji nutí si pomoct i sám? Třeba chozením do práce?